Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 24. srpna 2011

O babičkovství

Nikdy jsem si nemyslela, jak mě babičkovství pohltí.
Také jsem kdysi nechápala svou kolegyni, ale jen do doby, než jsem se sama babičkou stala. Dnes už tomu pocitu rozumím.
Ruku na srdce - my, kteří jsme prarodiči, určitě zažíváme ty nejkrásnější okamžiky, které nás v této životní etapě mohly potkat. Okamžiky, které jsou krásné, ale současně pomíjivé. Važme si těch krásných, leč prchavých momentů.

Vzpomínám si na obě své babičky, které jsem měla ráda. Každá mi svým životem předala určité poselství, každá mě obohatila. Byly to jejich zkušenosti, jejich vyprávění a také jejich zručnost, díky které si dnes umím vytvořit spoustu věcí.
Ráda bych byla pro své vnučky tou babičkou, jako byly kdysi pro mě, ty moje.

Už jsem se v některém ze svých článků zmínila o tom, že moje "děti" žijí historií. O tomto víkendu se v německém městě Soest, které leží nedaleko Dortmundu konala akce Soester Fehde. Mladí se této akce zúčastnili.
Fotografie použita z Soester-Anzeiger.de

A my? Máme za sebou zase hlídací víkend.
Opět jsem unavená, ale na druhou stranu št'astná. Zvláštní stav, kdy usínám únavou sedíc za stolem, ale št'astná a bohatá o prožitý víkend.

V sobotu jsme s holčičkama jeli do Plzně do ZOO. Starší měla ten den čtvrté narozeniny, ale kvůli rodičovské nepřítomnosti bude oslava s dortem až příští víkend. Návštěvu ZOO jsme si společně užili, holky se vyřádily v DinoParku a byly na výsost spokojené. Ale, než jsme vyjeli z Plzně, obě spaly. Bylo nám nad Slunce jasné, že nás čeká dlouhý večer.
Očkávání se naplnilo, holky usnuly kolem půl jedenácté.
Těšila jsem se, že ráno budou alespoň déle spát. Mé těšení se nenaplnilo. Ta malá, dva a půl letá se probudila kolem sedmé hodiny ranní a sledovala, zda ještě spím. Dělala jsem mrtvého brouka, ale bylo mi to málo platné. Přelezla si ke mně, zvedala mi oční víčka a ptala se: "Babíí, spíííš?" Vydržela jsem to jen malou chvilku a pak kapitulovala. Doufala jsem jen, že nechá spát tu starší. Zůstalo jen u doufání a ta straší byla také probuzená.
Když už jsou holky vzhůru, využijeme to a pojedeme k nám domů. Takhle jsem si to malovala. Kvůli jejich pohodlí a všem jejich věcem. přespáváme při hlídání v bytě u mladých. Udělala jsem holčičkám snídani a začala chystat věci na cestu k nám domů. Řádily, poletovaly po bytě a logicky probudily mého muže. Udělala jsem mužovi také snídani a holky běhaly po bytě jako o závod.
Prásk! Dveře u kuchyně zavřely s razancí dospělého chlapa. "Holky, vždyt' ty dveře rozbijete". Podívaly se na mě a na chvilku si obě sedly k dědovi. Umývala jsem nádobí a říkala mužovi, že za chvilku vyrazíme. Ta starší vzala za kliku a oznámila: "Někdo nás zamknul". Nevěnovala jsem jí moc pozornost a domývala nádobí. "Nojo, žamknul", jako ozvěna se ozvala ta mladší. Vzala jsem za kliku a dveře opravdu nešly otevřít. Muž vstal s výrazem vraha od snídaně a vzal za kliku. Dveře držely. "No tak jsme tu zavřený", pronesl muž a sedl si zpátky ke snídani. Holky se daly do breku a starší plačtivě pronesla: "My tu jsme jako ty zvížátka včera".
Manžel se snažil za pomocí nožů a dalších kuchyňských nástrojů dveře otevřít. Já tišila holky a v duchu si říkala, jaké je to štěstí, že jsme s nimi v jedné místnosti. Mohlo se stát, že bychom byli uvězněni my dva s mužem v kuchyni a holky byly za dveřmi. Když jsem je utišila, můj muž po několika marných pokusech a zničeném příborovém noži, zavolal zet'ovým rodičům. Druhého dědu jsme vzbudili.
Byli jsme zachráněni, dveře byly vypáčeny a můj muž si na chodbě vzal zet'ovo nářadí a zámek vymontoval. Tou ránou v něm cosi prasklo a západka se zasekla. K nám jsme odjížděli až v půl jedenácté. "A dědo? Spravíš nám tu kliku?" " To víte, že jo, holky".
Odpoledne jsme trávili všichni na zahradě a užívali si toho, že konečně je léto. Holky se cachtaly v bazénu, ale stále se vracely k rannímu "vězení v kuchyni". Večer jsme je odváželi domů. Bylo vidět, jak jsou unavené. Malá zastávka v Hornbachu za účelem koupě nového zámku a pak k nim domů. Otočila jsem se a zjistila, že mladší usnula. Ta starší bojovala statečně s únavou, oči skleněné, chvilkama je přivírala a já si jen říkala, jestli také usne. Prohrála a usnula, sice jen na krátkou dobu, ale usnula.
Před jejich domem jsme je vyndavali z auta a ta starší se na mně podívala a pronesla:
"Babí, já jsem to na chvíli zalomila".
Nevím, kde ten výraz slyšela, ale já se rozesmála na celou ulici.

Není to babičkovství nádherné?

36 komentářů:

  1. Krásné Miluju obě dvě své babičky a doufám, že jednou jim budu taky takovou babičkou, jakou byly ty mé mně a jakou jsi ty svým vnučkám I zážitek s klikou byl pro ně určitě v mnoha ohledech přínosný, na tohle jen tak nezapomenou

    OdpovědětVymazat
  2. Krásný. Já byl celý víkend v Dortmundu a ani o té slavnosti nevím. Je zajímavé že vážili tak dlouhou cestu.

    OdpovědětVymazat
  3. úplně jsem se do toho začetla a nemohla se odtrhnout. Babičkou sice nebudu ještě hodně let, ale úplně jsem se do toho vžila a přemejšlela jaký to bude, až budu mít taky vnoučata..

    OdpovědětVymazat
  4. Jo, u nás máti často hlídá neteř, druhá neteřinka je ale na hlídání ještě moc malá Taky s nima občas nějaký čas pobudu, ale pak jsem ráda, že mám svůj klid

    OdpovědětVymazat
  5. Bohužel, mám už tuhle hezkou dobu za sebou, to si člověk musí užívat, čas tak rychle běží, a to že je to bezproblémové a dává nám to jen radost, vyplývá zřejmě z toho, že si je jen půjčíme a bez pocitu zodpovědnosti za výchovu si uděláme radost tím, že jim dovolíme, co jim na očích vidíme, a to je to krásné, bohužel to rychle pomine a naše drahá vnoučátka vyrostou.

    OdpovědětVymazat
  6. Půvabné vyprávění, úplně je slyším. Já jsem sice teprve na úplném začátku, ale už teď je to báječné, užívám každý den.

    OdpovědětVymazat
  7. Babičkovství je krásná role Netušila jsem, že se život bude ubírat cestami stále barevnějšími a bohatšími.

    OdpovědětVymazat
  8. Zamkl dveře tak, že nešly odemknout.

    OdpovědětVymazat
  9. Móóc hezké, představovala jsem si jak ti ta menší otvírá oči a vzpoměla jsem si na animovaný filmy jako Králík Roger a pod. Určitě si tam musela mít otazníky jak hrom !!!! Já zatím místo vnoučat hlídám dceřinný zvířecí miminka, ale jak to tak vypadá, spíš to budou asi společná rodinná miminka....protože ta možnost, že by se s přítelem osamostatnili mizí čím dál tím víc v nenávratnu.

    OdpovědětVymazat
  10. A já se směju teď, ta hláška od vnučky, byla povedená. Holčičky jsou ještě hodně malé, nedivím se, že jsi po takovém hlídacím víkendu úplně vyřízená. A ty zabouchnuté dveře, se jim asi postaraly o větší zážitek, než celý plzeňský DinoPark.   

    OdpovědětVymazat
  11. Babičkovství je nádherná věc. Půjčíš si děti a zase je vrátíš...

    OdpovědětVymazat
  12. [1]: Díky moc. Opravdu bych si přála, aby jednou na mně holky vzpomínaly tak, jak já vzpomínám na své babičky.

    OdpovědětVymazat
  13. [11]: Přesně tak to je. Platí tady věta: "Babička nemusí - babička může".

    OdpovědětVymazat
  14. Závidím každou aktivní a hodnou babičku. Moje děti to bohužel nezažijí. Jsme ráda, že alespoň občas mají chůvu, která je v důchodovém věku a je přesně ta babička, jakou jim přeji a přála bych. Ale samozřejmě je to na konci hlídání obchodní vztah. Přesto jsem ráda, že z této generace zažijí aspoň jednoho člověka laskavého a hrajícího si s nima. Kdybychom nešetřili na bydlení, tak bych je nechávala hlídat tak hodnou babičko - chůvou častěji. Ne kvůli sobě ale kvůli nim.

    OdpovědětVymazat
  15. Vnoučátka, to jsou naše zlatíčka, úplně tě chápu, mám to také tak. Prožívám si to o to víc, že jsem sama babičky ani dědečky neměla, navíc mám 3 syny a vnučky jsou samé holky! Bezvadné na tom je, že jim můžeme věnovat víc času, než svým dětem. Akorát lituji jedné věci, že jsem si už před lety nepořídila deníček na zapisování jejich "moudrostí", ale ještě není pozdě.

    OdpovědětVymazat
  16. Tak to jsem se pobavila, ještě teď se usmívám! Souhlasím naprosto, že to babičkovství je nádherné. Já byla hlídací babičkou hlavně tomu nejmladšímu, to jsem odešla do důchodu a vždy, když jsem měla jeho i s jeho sestřičkou hlídat, tak jsem se na to moc těšila a říkala dceři, že ona nemá zač děkovat, to musím já!

    OdpovědětVymazat
  17. A díky zamčeným dveřím mají holky zážitek. Vždyť kolikrát se jim podaří zabouchnout dveře tak, aby se zasekl zámek?

    OdpovědětVymazat
  18. Babičkovství je určitě krásnější než mateřství, protože si to umíme více užít, jsme starší a zkušené, víme co dítě potřebuje a co né a máme víc času, než když jsme měly malé děti. Moje maminka se stala babičkou ve svých 42 letech, můj otec byl děda ve 44 letech.

    OdpovědětVymazat
  19. Sice mi ještě není 40, ale občas už mě napadá, jaké to asi je být babičkou. Vlastně od letošního dubna, co se neteři narodilo miminko, už patřím do generace babiček, ač jí ještě sama nejsem . Ale co není, může být dřív, než se nadějeme. Naše Bára už má 20 let...

    OdpovědětVymazat
  20. [14]: Edith, i když jí děti nezažijí, mají báječnou mámu, která toho hodně umí a má zájem pomáhat i jiným dětem, které se narodily o něco dříve - a to se cení. Určitě budeš jednou pro děti svých synů suprová babička.

    OdpovědětVymazat
  21. Alenko, taky mám dvě vnučky, starší má 3,5 roku a mladší 2 měsíce. Jsem zvědavá, jestli mi je někdy snacha "půjčí", zatím to tak nevypadá.

    OdpovědětVymazat
  22. [21]: To je moc smutné, ale bohužel nejsi jediná, komu se tohle přihodilo. Znám takových případů víc, bohužel.

    OdpovědětVymazat
  23. Zatím babička nejsem, a trochu doufám, že ještě chvíli nebudu , ale svoji babičku jsme milovala.

    OdpovědětVymazat
  24. Také jsem babička "na plný úvazek".Bydlíme v "dvougeneračním"domku.Mladí mají dvě děti.Chodí do práce-tak my s manželem různě hlídáme,vodíme  do školky,školy,kroužků ap.Také vaříme,aby naši miláčci nemuseli do družiny.Když večer někdy rodiče odejdou,tak vyprávím pohádky atd.Blízko bydlí i dcera s rodinou.Má dva kluky-chodí s nimi k nám každý den.Tak si to prima užíváme.Nejmladší syn je zatím bezdětný,ale když jeli na dovolenou,  starali jsme se o jejich pejska. Být prarodiči je fajn-mladým jsem řekla,že mám v "popisu práce "vnoučata  rozmazlovat-oni jsou na to ostatní.Ani neprotestovali.

    OdpovědětVymazat
  25. Napsala jsem komentář-spadl jako spam-možná ho někdo "vyloví".Já jdu s vnoučaty do bazénu-nemám čas to psát znovu.

    OdpovědětVymazat
  26. [23]: Musím se přiznat, že když jsem se dozvěděla, že budu babičkou, byla jsem tou informací trochu zaskočena. Ten pocit trval jen malý okamžik, ale byl to první pocit. Také jsem nebyla připravená na to, být babičkou. Pak tom prvním pocitu následovala radost a současně i starost, aby vše dobře dopadlo. Dcera měla špatné výsledky testů krve, dokonce hrozila i genetická vada. Starost přetrvávala až do konce, ale pak ta radost ze zdravého dítěte všechny předchozí starosti přebila.

    OdpovědětVymazat
  27. [24]: Na druhý pokus se mi podařilo tvůj komentář "vylovit" a moc za něj děkuju.

    OdpovědětVymazat
  28. Znám a vím o čem zde píšeš.My máme vnuků pět a nejraději by byli u nás od neděle do neděle.Nejstarší z vnuků se vždy ptal zda nejde zařídit,aby na návštěvu chodil k svým rodičům a u nás bydlel

    OdpovědětVymazat
  29. [22]: Děti by měly trávit co nejvíc času s prarodiči, určitě je to pro jejich dobro.

    OdpovědětVymazat
  30. Moc hezky napsané..i já se těším, až budu jednou babička...pohlídat a vrátit... Ne, žertuji. Určitě si vnoučátka užiju víc....

    OdpovědětVymazat
  31. [28]: Takhle podobně to měl zařízené sestry syn. Přes týden bydlel u rodičů, ale jakmile mu v pátek skončila škola, okamžitě se nastěhoval k naší mamce, své babičce. Rodiče pak chodili navštěvovat babičku i odstěhovaného synka. V pondělí odcházel od babičky do školy a už se těšil na pátek.

    OdpovědětVymazat
  32. Jé to já bych ráda takhle rozmazlovala děti a pak je zase hezky vrátila rodičům. Ale budu si asi muset ještě chvilku počkat.

    OdpovědětVymazat
  33. [33]: Já si holek opravdu užívám a jsem vděčná, za každý okamžik, který s mimi mohu trávit. Doufám ale, že je moc nerozmazluju, spíš jsem víc tolerantní, než jsem byla u vlastních dětí.

    OdpovědětVymazat
  34. hezký článek, taky to úplně vidím, ač jsem teprve chvíli matkou

    OdpovědětVymazat
  35. [35]: Co na říct. Je to těžké a já z pohledu babičky jsem št'astná, za každý okamžik, který mohu s vnučkami být. A myslím, že to tak cítí i můj muž. Když se narodila ta první, já denně z práce jezdila k mladým, abych si jí mohla povozit v kočárku a u té druhé to bylo také tak. Můj muž mě večer vyzvedával a až pak jsme jezdili domů. Máme výhodu v tom, že autem nám cesta trvá asi čtvrt hodiny.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤