Slavný den

Na začátku bych asi měla ospravedlnit mojí dočasnou nepřítomnost tady, ale nezbýval mi na blog v minulých dnech čas.

Věnovala jsem ho zcela přípravám na slavný den.

Slavným dnem byla svatba našeho syna.

Věřím, že zejména pro něj a jeho ženu to slavný den byl.

Pro naší generaci bylo tak nějak normální ženit a vdávat se. Dnešní doba je jiná. Spousta mladých lidí pokládá svatbu za zbytečnou. Můj syn však je starosvětský a já jsem tomu moc ráda. Svojí přítelkyni požádal o ruku a zasnoubili se.

Svatba byla tuto sobotu.

Předcházelo jí veliké chystání a přípravy, které jsem si svou nešikovností tak trochu zkomplikovala. Před dvěma týdny jsem si opařila obě ruce. Léčila jsem, mazala a prsty se začaly hojit, až na tři poslední. Spoustu věcí jsem musela proto dělat v rukavicích a přiznávám se bez mučení, že v rukavicích umím tak akorát uklízet, nebo plít záhonky. I když to většinou stejně dělám bez rukavic. Minulou neděli jsem se pustila do výroby domácích nudliček do polévky.

Samozřejmě v rukavicích. První plát těsta jsem krájela, ale namísto jemných nudliček jsem "vyráběla" nudle, které byly tak akorát na šunkofleky. A pak, když jsem k nudlím ještě navíc přikrojila špičku prstu z rukavic, šly dolů. Rozstříhala jsem je na jednotlivé prsty a ty navlékla na nejhůř se hojící části mých končetin. Nudle pak šly krájet podstatně lépe.

Až do středy jsem chodila do práce.

Ve čtvrtek a pátek jsem měla dovolenou, kdy jsem kromě chystání nádobí, ubrusů a dalších nezbytností, věnovala čas vaření a pečení. Celý dům byl provoněný jídlem a dcera, která v pátek odvážela ubrusy a prostírání mi řekla, že to je jak v restauraci. Maminka nevěsty měla před svatbou celý týden dovolenou a také chystala pochoutky pro svatebčany.

Vše jsem naštěstí stihla během dvou dnů, i za cenu, že spát jsem chodila hodně hluboko po půlnoci.

A zatímco já vařila a chystala, můj muž pendloval mezi Prahou a Blažimí a odvážel zásoby jídla a pití, stany, stoly, židle a další důležité věci. V pátek večer, když se vrátil, pomohl mi odnést 35 litrový hrnec s gulášem do vany, abych ho vychladila. Když jsem se ho ptala, jak to tam vypadá, řekl jedno slovo - bláto.

V sobotu ráno jsme vyrazili do Holešovic na autobusové nádraží, kam přijela moje sestra. V kufru auta dva obrovské hrnce, v jednom guláš, ve druhém polévka. Vedle sebe na sedadle jsem měla tác s masovými koláčky. Zastavili jsme ještě u obchodu a koupili sedm bochníků chleba ke guláši a pak už nás čekala cesta ke Slapské přehradě.

Auto jsme nechali u cesty, přestěhovali do přistaveného offroadu potraviny a společenský oděv.

Cesta po několikadenním dešti byla opravdu bahnitá. Jen dvě koleje v blátě, kudy opravdu projede jen offroad s velikými koly a náhonem na všechny čtyři. Jen jsem si v duchu říkala, že jsem snad ty hrnce obalila dostatečně smršt'ovací fólií a že jídlo přežije ten "tankodrom", po kterém jedeme.

Mnoho lidí bylo na místě už od pátku, další přijeli před námi. Na louce stálo několik stanů pro případ, kdyby přišel déšt'. Říkala jsem si, jak jsem byla prozíravá, že jsem ubrusy a prostírání poslala po dceři už v pátek. Děvčata vytvořila krásnou svatební tabuli.

Offroady přivážely další svatební hosty, na ohništi se "vařil oběd" a my se dívali na oblohu, která byla zamračená.

Půl hodiny před obřadem se spustil déšt'.

Zalezli jsme pod stany a přístřešky a dívali se na oblohu. V ten moment jsme všichni, kteří tu byli, doufali, že déšt' přestane. A stal se zázrak, během 10 minut bylo po dešti a nad loukou začalo svítit Slunce. Vzduch byl jako v prádelně, horký a mokrý. Důležité však bylo, že už nepršelo.

Převlékli jsme se do společenských oděvů a očekávali příjezd pana starosty, který se uvolil, že mladé oddá na louce.

A potom nastal ten okamžik, kdy jsem doprovodila svého syna před pana starostu a paní matrikářku a potom tatínek dovedl nevěstu.

Obřad byl krásný a hlavně netradiční a i pan starosta ve své řeči připomněl, že si cení toho, že se lidé berou na místech, která mají rádi a kam se rádi vracejí.

A pak ... dvakrát ano, snubní prstýnky, první políbení. Máme ženatého syna a získali jsme druhou dceru.

Přípitky, gratulace a pak se s námi pan starosta s paní matrikářkou rozloučili s tím, že je čeká ještě jeden obřad.

Ohřála se polévka, dodělalo se hlavní jídlo a my zasedli ke svatební tabuli. V ten moment zahřmělo a nad Blažimí se přehnala bouřka provázená silným deštěm. Seděli jsme ve stanu u svatební tabule a byli jsme št'astní, že počasí vydrželo přes obřad. Jak však bouřka přišla, tak také odešla. Zbytek dne už byl krásný a prosluněný.

A já doufám, že krásný a prosluněný bude společný život našeho syna a jeho ženy. A i když někdy přijde déšt', po něm zase vysvitne Slunce.

Bud'te spolu št'astní.