Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

úterý 2. srpna 2011

Cesta na Vesuv

Cesta na Vesuv se stala jedním z našich dovolenkových výletů.

Vesuv se vypíná nad Neapolským zálivem a v nejvyšším bodě dosahuje 1279 m. Patří mezi nejznámější sopky na světě a to zejména proto, že v roce 79 n.l. po její erupci byla zničena města Pompeje a Herculaneum. Vesuv, kterému Italové říkají Vesuvio, je nejsledovanější sopkou naší planety a jedinou činnou sopkou na evropské pevnině. Na jejím svahu se paradoxně soustřed'uje jedna z nejhustěji obývaných oblastí na Zemi.
Zdroj: www.wikipedie.it
Před pár lety jsem si koupila knihu Roberta Harrise Pompeje, která na základě doložených skutečností, formou historického románu popisovala poslední čtyři dny před ničivým výbuchem Vesuvu roku 79 n.l..
K erupcím Vesuvu docházelo v minulosti poměrně často. Ale jen dvě byly ničivé - roku 79 o které jsem se už zmínila a pak v roce 1631, kdy byla erupce tak silná, že proudy lávy změnily pobřeží. Při této erupci zahynuly 3000 lidí. V minulém století došlo k erupcím v letech 1906, 1929, 1933 a naposledy v roce 1944. A od té doby vulkanologové očekávají erupci další. Nedávno jsem četla že sopečná aktivita Vesuvu se neustále zvyšuje.

Projížděli jsme kolem této sopky tolikrát, at' z jihu či severu, prohlíželi si jí z Neapolského zálivu, z Amalfského pobřeží, nebo jen cestou po dálnici, takže padlo rozhodnutí konečně se podívat na Vesuv zblízka. Navíc, když jsme v podstatě nedaleko. Sice výraz nedaleko není až tak úplně správný, pěšky bych to určitě absolvovat nechtěla. Jsme však v Kampánii a byla by škoda této možnosti nevyužít. Co víme, jak bude příští rok, podíváme se sem ještě někdy?

Vyrazili jsme z Ascey kolem sedmé hodiny ranní. Předpokládali jsme, že cesta může trvat něco mezi hodinou a půl až dvěma hodinami. Hlavně jsme chtěli zaparkovat na horním parkovišti, o němž ne každý návštěvník má povědomost. Jeho kapacita je omezená, proto ten brzký odjezd. Při obsazení tohoto parkoviště jsou dvě možnosti. Nechat auto na dolním parkovišti a pak stoupat nahoru do kopce, což trvá asi dvě hodiny, nebo využít autobusu, který za 18 € vyveze návštěvníka na toto horní parkoviště. V této ceně je ale započítána i vstupenka, bez které se na vrchol Vesuvu nedostanete. Vstupenka samotná stojí 8 €.

Jeli jsme po pobřeží a z pokračování dálnice, která je v těchto místech bezplatná, jsme sjeli na Torre del Greco a pokračovali dál souběžně s dálnicí a Vesuv jsme měli po pravé straně. Vše bylo přehledně značeno a my jen hlídali směrníky na Vesuv. Na první větší křižovatce jsme odbočili doprava a octli se na Via Vesuvio. Silnice stále stoupala a kroutila se po úpatí hory. Po pravé straně bylo veliké parkoviště, které jsme minuli a odbočili vpravo na Contrada Osservatorio. Silnice byla o poznání horší, užší a ještě víc se kroutila. Některé zatáčky byly naprosto nepřehledné. Minuli jsme Vesuvskou observatoř a dál stoupali a "kroutili se". Provoz na této silničce byl minimální. A pak byl před námi prostor, kde bylo několik obchůdků se suvenýry, pár stánků, malé parkoviště, kadibudky TOI a nám došlo, že jsme u cíle. Zaparkovali jsme auto a začali se kochat tou nádherou. Na jedné straně Vesuv a na druhé za lávovým polem Monte Somma, která je v podstatě druhým vrcholem. A všude kolem keře janovce metlatého, které nejen že kvetly, ale krásně voněly.

Bylo krátce před půl devátou a my zjistili, že brána k samotnému vrcholu se otevírá v devět hodin. Přijelo druhé auto a za ním vířil prach. Nečekali jsme před bránou a šli se podívat ke stánkům. Zastavili jsme u prvního obchůdku a prodavač se nás ptal, odkud jsme. Když zjistil, že jsme Češi, nabídl nám publikaci o Pompejích v českém jazyce a současně se omlouval, že knihu o Vesuvu nemá, prý v české mutaci nevyšla. Ukazoval nám ale, že v knize, kterou nám nabídl, je i zmínka o Vesuvu. Knihu jsem měla v úmyslu koupit v Pompejích, protože při naší první návštěvě jsme jí nekoupili. Tak proč ne tady? Koupila jsem si i nějaké pohlednice. Prodavač nám vše dal do tašky a jako dárek nám přidal leteckou fotografii kráteru. Bylo to milé překvapení.
Potom se zeptal, zda nechceme ochutnat místní víno, které se lisuje z hroznů, které rostou na úbočích Vesuvu. Šli jsme do druhé části obchodu a ochutnali. Mám ráda suchá vína a tohle bylo výtečné. Lahev prodával po 4 €, ale říkal, že když si koupíme sadu v papírové tašce, kde je bílé, růžové a červené, dá nám slevu. Víno mělo krásné etikety, chutnalo výtečně. Koupili jsme a platili 10 €. Sleva byla milá a když jsem zaplatila, dostala jsem ještě nádavkem malou knížečku o Vesuvu. Prý dárek pro prvního zákazníka. Bylo to opravdu příjemné, i když prvními zákazníky jsme byli jen proto, že jsme nevěděli v kolik se otevírá vstup do Národního parku Vesuv. Vyšli jsme ven a prohlíželi si další stánky. Šperky z lávového kamene, figurky z lávy, různé kameny všech tvarů a barev. Prodejci se předbíhali v nabídkách. Došli jsme k dalšímu stánku. Vyběhl starší pán a nabízel také víno, dokonce nám říkal, že nám karton po třech lahvích prodá - a cenu řekl česky "za otum" a několikrát to opakoval. Poděkovali jsme a říkali, že víno už máme koupené. Odcházeli jsme a slyšeli "za otum, za otum".
Víno jsme dali do auta, knihu o Pompejích taky. Vyndali jsme batoh, pití a trekové hole. Parkoviště se začalo zaplňovat, přijížděla další auta a několik autobusů. A to prý o tom parkovišti ví málokdo.
Bylo devět hodin, brána byla stále zavřená, stejně tak okénka u chatičky před vchodem. Mezi čekajícími procházel člověk, který vybíral poplatek 2,50 € za parkování. Ta cena mě opravdu mile překvapila. Ve čtvrt na deset se přiřítilo auto, z něj vyběhl nějaký pán a nesl vstupenky. Tak proto ta prodleva. Mezi čekajícími zavládla nervozita a strkanice u okének. Nic pro mě. Vzala jsem fot'ák a fotila si Monte Somma. Když nápor opadl a první turisté se vrhli dovnitř, šli jsme si koupit lístky. Před námi byly davy, které se hnaly někdy vyšším a někdy nižším tempem nahoru.
Už jsem se určitě přiznala k tomu, že mám astma. Nechci vypadat jako srab, který už nemůže, ale mám pro tento účel maskovací manévr. Když zjišt'uju, že mi dochází dech, zastavím se a fotím. Stačí malá chvilka a já jsem opět připravená k dalšímu stoupání. Ovšem fotit s trekovými holemi, které jsou suchým zipem připnuty k ruce, je docela zážitek. Během stoupání nás předjel malý fiátek, který vezl nahoru pracovníky národního parku. Stoupali jsme svým tempem, občas jsem zastavila, abych fotila (a nacházela dech), občas zůstal stát manžel, který točil na kameru. I přes tyto naše zastávky jsme pomalu předcházeli ty, kteří předtím nedočkavě spěchali na vrchol. Cesta byla prašná a bylo na ní hodně kamenů, ale s hůlkama to šlo výborně. Někteří z těch, které jsme předcházeli, nám říkali, jak jsou ty hole báječné a že nám je závidí. Po cestě, která se zpočátku klikatí a potom už jen pokračuje rovně směrem nahoru, jsme došli k první boudě, kde je kóta 1151 m. Tady nás přivítal Ital a také se ptal, odkud jsme. Pak pozdravil krásně česky "dobrý den" a nám bylo jasné, že na Vesuv asi přijde dost Čechů. Potom nám ukázal, kudy jít a kousek nás doprovodil ke kráteru. A my potom svým tempem, za občasného focení a filmování procházeli kolem kráteru. Bylo pod mrakem, tedy spíš mrak pokrýval vrchol Vesuvu, takže Neapol nebyla vidět. Při pohledu dolů jen šed' nebo pohled do prádelny. Navíc bylo díky mraku chladněji, což jsem uvítala, a také současně vlhčeji. Došli jsme na druhou kótu 1200 m a já si kvůli razítku koupila další pohlednici. Překvapilo mě, že ceny tady jsou na stejné úrovni, jako kdekoliv jinde. Po zkušenosti z Krkonoš bych tady čekala nějakou vysokohorskou přirážku. Na několika místech z kráteru stoupal kouř a byla cítit síra. Dokládá to, že Vesuv je stále činná sopka a že může kdykoliv dojít k erupci. Na mnoha místech jsou měřící přístroje, které zaznamenávají, zda se Vesuv neprobouzí k nějaké vyšší činnosti. Naše pout' skončila na kótě 1167 metrů. Tady měli knihu o Vesuvu, ale bylo mi řečeno, že v českém jazyce opravdu nevyšla. Zakoupila jsem si jí tedy v italštině. Mrak se začal pomalu rozpouštět a poskytl nám občas pohled dolů. Z této kóty byly vidět Pompeje a Tyrhenské moře. Sedli jsme si na lavičku, a kochali se pohledem. Pod holým vrchem byla žlut' janovců a potom zeleň lesů a vinic. Dole pak malá i větší sídla.
Vraceli jsme se zpátky a Slunce začínalo hřát.
Pohled dolů už byl barevný, i když občas ještě nějaký cár mraku barvu překryl. "Proč to fotíš znovu?", ptal se manžel. Vysvětlila jsem mu, že díky slunečnímu svitu vypadá kráter jinak, než předtím. Na jednom úzkém místě stála paní a fotila, také s trekovými hůlkami. Vypadalo to komicky a mě došlo, že já na tom jsem stejně. Ještě, že jsem se neviděla. :-) Manžel přišel blíž a řekl "dobrý den" a paní odpověděla také "dobrý den". Chvilku jsme si povídali a sdělovali si dojmy. Ona pokračovala ke třetí kótě a my se vraceli. "Jak jsi poznal, že je paní Češka?" vrtalo mi to hlavou. "To proto, že má taky hůlky?", dost hloupě a nejapně jsem se ptala. Manžel se tajemně usmíval. A když jsem otázku zopakovala, odpověděl, že jí z batohu koukala lahev s minerálkou Rajec. Čeho si ti mužští nevšimnou. Zatímco já se kochám Vesuvem a fotím, muž kouká po ženských.
Ještě několik pohledů dolů na Neapol, poslední záběry kráteru a my začali scházet dolů. Jestli byly hůlky výhodou při cestě nahoru, tak cestou dolů byla výhoda mnohonásobně vyšší. Cesta je prašná, plná drobných lávových kamínků. Kousek pod vrcholem byla paní, která si vybírala kameny. Natahovala se a nemohla dosáhnout. "Já jí pomůžu", řekla jsem manželovi a hůlkou jsem k ní kámen přisunula. "Prego". Paní se usmála a říkala: "Se mnou můžete česky". Vzala jsem si také jeden načervenalý kámen, ale nevím, zda se to smí. Preventivně jsem ho strčila do tašky místo fot'áku. Paní šla kus cesty s námi a povídali jsme si. Původem ze Žižkova, dnes žijící ve Švýcarsku. Shodli jsme se, že Vesuv opravdu stojí za to. Paní se potom rozloučila, my ještě fotili Monte Somma. Pokračovali jsme dolů a dívali se na unavené a ztrhané obličeje těch, kteří se drápali vzhůru na fantastickým zážitkem. Asi jsme vypadali podobně při cestě nahoru. V určitých pasážích cesty mě hůlky uchránili od pádu na "tekoucích kamenech". Vzpomínala jsem, jak jsem si před lety narazila záda na Kokoříně, kde takové volné kamínky byly také.
Docházeli jsme dolů k bráně z národního parku. Obrovská cedule, na které bylo v mnoha jazycích napsáno - na shledanou. Ta naše čeština byla až na téměř samém konci - ale byla tam.

Cestou k autu jsem říkala manželovi, že bychom to víno mohli dát mladým a nemusíme přemýšlet potom nad dárkem. "V tom případě ale musíme koupit ještě jeden karton", řekl muž. Nechala jsem mu hůlky a fot'ak a vydala se ke stánku, kam nás ráno lákal "za otum". Prodavač tam už byl jiný, měl cenu u kartonu 12 €. Domluvila jsem se s ním, že bych chtěla "solo bianco", protože dcera se zetěm pijí pouze bílé víno a ptala se, kolik bude stát. Prodal ho také za 10 €, žádných otum.
Vrátila jsem se k našemu zaprášenému autu s vínem. Parkoviště bylo zcela plné a přijel na něj autobus, který vypadal jako stará tramvaj, dokonce i jeho nápis na boku to avizoval. Dojel, turisté vystoupili a z motoru se začalo kouřit a odněkud vytékala voda. Tak ten asi pro dnešek dojezdil.
Při výjezdu z parkoviště už čekala na volná místa další auta. Jeli jsme zpět dolů serpentinami a provoz byl proti ránu mnohem silnější. Dojeli jsme auto a zjistili, že před každou zatáčkou troubí. Stejně tak se ozývalo troubení i z druhé strany. Pomalu a za občasného zastavení, aby vozidlo v protisměru mohlo projet jsme dojeli na předměstí Neapole.

Zastavili jsme na první pumpě. Vyn
dala jsem si z batohu čisté tričko, z kufru auta rezervní boty a šla se "zcivilizovat". Takhle špinavé nohy, to jsem snad ještě nikdy neměla. Umyla jsem se, převlékla a pak jsme šli něco sníst.

Pokračovali jsme dál podél Neapolského zálivu do Pompejí. Ale o těch někdy příště.

Další fotografie jsou v Galerii. Usmívající se

54 komentářů:

  1. Ali, to je fantastická reportáž. Moc se mi líbí jak fotografie, tak tvoje povídání.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc pěkné čtení i fotky. Na Vesuvu jsme byli před 5 lety.Jeli jsme autbusem na to horní parkoviště.Jízdenky prodávali v jakési hospodě.

    OdpovědětVymazat
  3. pokr.Byla mlha.Řidič říkal,ať jízdenky neoznačujeme.Dojeli jsme nahoru-mlha ještě horší.Na vrchol nepouštěli.Řidič řekl,ať ty jízdenky použijeme jiný den.Ten byl hodný,že?

    OdpovědětVymazat
  4. pokr.Byla mlha.Řidič říkal,ať jízdenky neoznačujeme.Nahoře bylo ještě hůř a na vrchol nepouštěli.

    OdpovědětVymazat
  5. pokr.Tak nám doporučil,ať jízdenky použijem další den.Ten byl hodný,že?

    OdpovědětVymazat
  6. Po příjezdu dolů bylo hezky-tak jsme si prohlédli Pompeje-já jsem tam byla sice už po třetí,ale stále jsem objevovala něco nového.

    OdpovědětVymazat
  7. V Pompejích jsme bydleli v turistické ubytovně-17,- Euro za nocleh se snídaní.

    OdpovědětVymazat
  8. Také máme ty hole.Letos v Palermu jsme s nima budili pozornost.Já,když jsem je před 20 lety viděla prvně ve Švýcarsku,tak jsem to taky nechápala.Jsou super.

    OdpovědětVymazat
  9. Moc zajímavé, tam bych se někdy chtěla podívat.

    OdpovědětVymazat
  10. Jednou se tam určitě podívám, ale bez dětiček a to chvíli potrvá . Jestli jste s manželem jako my, tak "otum" používáte při každé příležitosti...

    OdpovědětVymazat
  11. Jééé, to byla krásná reportáž, to jsem si početla, jak kdybych tam byla s tebou. Vůbec se nedivím, že jsi fotila to samé za sluníčka. Dělám to taky tak a navíc, pak ty tmavé zatažené snímky, končí většinou v PC koši. Měla jsi dobrý nápad s tím čistým převlečením, nemuseli jste se vracet do hotelu a my se můžeme těšit na Pompeje!

    OdpovědětVymazat
  12. Krása mistře ....zatím tiše závidím, ale za pár dalších reportáží to bude už nahlas !!!!!

    OdpovědětVymazat
  13. [13]: Jo a o zkáze Pompejí jsem četla dvě knihy, tu co jsi zmínila v úvodu a pak ještě jednu, ale to už bohužel nevím jak se jmenovala. Mám ráda historické romány které mají pravdivé jádro....

    OdpovědětVymazat
  14. [14]:Jen bych opakovala, co ostatní napsali. Já už nikam nepojedu, ale ty hole bych chtěla, jsou lepší než obyčejná hůlka, až mi ta kolena čekající (marně) na výměnu odejdou úplně. Kamarádka s nimi štráduje po městě a pochvaluje si je. Když se chodí s jednou hůlkou , křiví se páteř.

    OdpovědětVymazat
  15. Taky bych se tam rád podíval, já byl jen na sopce na Tenerifě. S tou minerálkou jsi mne rozesmála.

    OdpovědětVymazat
  16. Opravdu, krásná reportáž, co jiného na to říct. Ale poklona a obdiv tobě, že jsi to dokázala i s astmatem. Ty hole všichni chválí, ale tady u nás se moc nenosí, já vím, že po městě s nimi chodit asi moc nepomůže, ale jinam už si netroufnu. Já už bych neměla raději ani vylézat ven. Dnes jsem sebou zase "švihla", ale o tom budu psát až zítra.

    OdpovědětVymazat
  17. Jako vždy vyčerpávající reportáž, jsem vyčerpána, jako bych vystoupila na Vesuvio s tebou.     

    OdpovědětVymazat
  18. [23]: U nás takto chodí hodně lidí,jen nesprávně.

    OdpovědětVymazat
  19. Nemohla jsem napsat komentík pro tebe Alenko k tomu předešlému.Smekám,krásná reportáž,děkuji.Báječné snímky.

    OdpovědětVymazat
  20. [18]: Dovolená byla opravdu krásná a my podnikli mnoho výletů, o kterých budu postupně psát.

    OdpovědětVymazat
  21. [24]: Ony ty hůlky jsou v podstatě určeny k tomu, aby člověk při chůzi zapojil celé tělo. Pořádají se i kurzy správného chození s hůlkami.

    OdpovědětVymazat
  22. [27]: U nás už běží tyto kursy v domě volnočasových aktivit.Ale kvůli tomu nepíši-tvůj syn to přežije,ale jeho nová rodina uvidí jeho mamku nešiku.Ale vážně buď ráda,že se nestalo nic horšího.Já vím bolí,tak mazat ať nepraskaj a tenké rukavičky ať se neporaní a nezanese infekce.A hlavně pohodu

    OdpovědětVymazat
  23. [28]: Máš pravdu v tom, že to mohlo dopadnout hůř. V neděli jsem zkusila dělat nudličky do polévky, kterou budu na svatbu vařit, v rukavicích. Ale krájela jsem nudle tlusté, jako do šunkofleků. A když jsem pak uřízla i spičku rukavice, tak jsem je rozstříhala a jednotlivé prsty navlékla na ty nejvíc poraněné a šlo to lépe.

    OdpovědětVymazat
  24. Ještě k těm hůlkám-váha těla se rozloží-asi 20-25% se přenese na ty hole-tak jsem to někde četla.

    OdpovědětVymazat
  25. Prima počtení a pěkné fotky. Vždycky mě zajímalo, jak vypadá ten zatracený janovec, první zmínku o něm jsem četla v knize Minehava, a zatím jsem ho ještě neviděla. (Vida, že bych to zkusila vygůglit?)

    OdpovědětVymazat
  26. Pěkné. Aspoň už nic nemusím psát. Byli jsme tam taky a líp bych to nenapsal.

    OdpovědětVymazat
  27. Jo, a těším se na cestopis z Pompejí.

    OdpovědětVymazat
  28. Čtu si Vaše starší články o cestování-je to pěkné.

    OdpovědětVymazat
  29. Měli jste nějak pod mrakem, ale věřím že vám to ani moc nevadilo štrapáce na Vesuv, je namáhavá a ve vedru je to dost záběr, byl to jistě velkolepý zážitek, a napsáno o něm také třída. Děkuji za hezké počtení.

    OdpovědětVymazat
  30. Moc pěkně popsané a pro mě navíc výborná inspirace pro můj vlastní potenciální výstup na jednu zatím nejmenovanou sopku. Snad se to v září podaří, dám vědět .

    OdpovědětVymazat
  31. Já jsem o zvyšující se aktivitě Vesuvu četl v časopise 100+1ZZ již asi před 35 lety a pořád nic. Tudíž to s tou jeho aktivitou asi nebude tak žhavé.

    OdpovědětVymazat
  32. Závidím, k Vesuvu bych se ráda podívala. Pěkná reportáž. :)

    OdpovědětVymazat
  33. Krásné fotky...tohle místečko by mě taky lákalo.

    OdpovědětVymazat
  34. děkuji za nádherný a velmi poutavě napsanou reportáž a krásné fotografie. Potěšila jste mě a připomněla naši cestu na Vesuv v roce 1998 a 2001, která byla pro mě jedním z nejkrásnějších zážitků. Vesuv je moje láska a velká inspirace k malování a psaní. Moje přezdívka, kterou používám na internetu, není náhodná.

    OdpovědětVymazat
  35. Alenko, ráda bych ohodnotila článek tou nejlepší známkou, ale nevím, jak to tu funguje, zda jako ve škole anebo naopak, pět hvězdiček je nejlepší, abych to náhodou nepokazila...

    OdpovědětVymazat
  36. Na konci srpna se chystám s kamarádkou na poznávací zájezd do Itálie, kde mimo jiné navštívíme právě sopku Vesuv. Chtěla jsem se o Vesuvu dozvědět něco více, a tak jsem si do vyhledávače zadala heslo: "Byli jsme na Vesuvu".Jaké pro mne bylo překvapení, když jako první odkaz na mne koukal právě Tvůj blog!

    OdpovědětVymazat
  37. Thank you very much for it. I found, what i want Smile
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat
  38. Chystám se na dovolenou na Ischii. Samozřejmě chci navštívit Pompeje a Vesuv. Ale plánuji, že do Neapole přijedu brzy ráno, možná ještě před šestou. Dostanu se na parkovištľ autem a na vrchol pěšky? Jak je to tam zabezpečené? Nejde mi o penze za vstupenku, ale chci ještě dopoledne stihnout Pompeje. A další ráno hurá na trajekt na Ischii....

    OdpovědětVymazat
  39. Tam bych se strašně ráda jednou podívala, a díky za takovou krásnou reportáž

    OdpovědětVymazat
  40. Vesuv musí být hodně dobrý. Nedávno jsem četl, že je pořád řazen mezi ty nejhrozivější sopky, tak snad už se to, co se stalo v Pompejích nebude opakovat.

    OdpovědětVymazat
  41. kolik stojí 25g lávy s vesuvu v roce 79 let p.ř.n ?

    OdpovědětVymazat
  42. František Pajer23. května 2015 23:45

    I já jsem nadšen z reportáže. Již podruhé nás začátkem září potkalo celkem bídné počasí a kalné moře na Garganu, tak jsme zajeli oklikou při zpáteční cestě do Pompejí (totální nadšení) a chtěli jsme i na Vesuv. Ta reportáž je z r. 2011, asi jste tam později už nebyla. Loni v září tam prostě na tom asi dolním parkovišti byl zákaz vjezdu dál k vrcholu a nabídli nám autobus za 20 E na osobu. Moc nás to nenadchlo a teď si drbu hlavu, že jsme zbytečně šetřili a taky spěchali, když to obsahovalo i vstupenku... Škoda, že nám to info uniklo díky naší italštině... Aspoň máme proč se tam ještě vrátit... Máme už lehce po 60, takže s pochodováním to není nic moc, z toho horního by to ale problém být neměl. Kdybyste se chtěla podělit o případné další informace, uvítám to. Na internetu se všude dočítám, jak každý vyjíždí autem až nahoru, tak nevím... V lednu 1991 jsem byl na úbočí Etny a asi jsem trochu postižený, to byla taky paráda. S pozdravem F. Pajer

    OdpovědětVymazat
  43. Aktuálně info z 7/2016. Na horní parkoviště se jet nedá a ani bych to nikomu nedoporučoval, je tam po pár hodinách takový mumraj, že bych tam auto mít ani nechtěl. Ale ze spodního jezdí mnoho minibusů za 2 Eur na osobu a tato cena zahrnuje cestu tam i zpět. Vyloží vás u bileterie, kde si koupíte vstupenku za 10 Eur. Rozhodně se vyplatí jet minibusem, pokud chcete ušetřit čas a stihnout ještě Heraklium nebo Pompeje (my stihli obojí, ale bylo to moc). Výstup není tak náročný, jak to z popisu tady vypadalo, proti třeba Etně, Pico del Teide nebo sopkám na Novém Zélandu, je to spíš lehká procházka . Vesuvu zdar!

    OdpovědětVymazat
  44. Paráda je to v zimě, když se ze sopky kouří a všude kolem je sníh...

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤