Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

úterý 22. března 2011

Štětcem a paletou, aneb proč jsem začala malovat

Pamatuji si už z dob svého ranného dětství, že se říkávalo: "V zdravém těle, zdravý duch". Musím konstatovat, že jako dítě jsem byla celkem zdravá. Dětské nemoci, až na malé výjímky, se mi obloukem vyhýbaly a já vplouvala do dospělosti. Ale ty "mršky" v podobě dětských chorob, při inventuře zjistily, že u mně ještě nebyly a já ve svých 19 letech dostala zarděnky. To, co je pro dítě záležitostí několika málo dnů, bylo pro mně třítýdenní marodění. Myslela jsem si, že už mám, co se týče dětských nemocí, vybráno.
Moje dcera odjela v 1. třídě na školu v přírodě a jako bonus si dovezla příušnice. U své maminky jsem si ověřila, že jsem příušnice prodělala v dětství, takže nic nehrozí. Izolovala jsem manžela a připomněla mu, jak jeho dospělý bratranec trávil díky příušnicím mnoho času na infekčním oddělení na Bulovce a jeho zážitky opravdu nebyly tím, po čem člověk touží.
S dcerou jsem zašla na středisko, doktorka mi potvrdila diagnózu a napsala mi rovnou paragraf na dva týdny. Po dvou týdnech dcera ještě nebyla v pořádku, dostavily se komplikace, a tak mi doktorka prodloužila pobyt doma s dítětem. Jednoho rána jsem vstávala a nemohla otočit hlavou. Dopotácela jsem se do koupelny a moje hlava měla tvar podivné tykve. Otoky začínaly ve výšce očí a pokračovaly na krk. Hrůza, co ted'? Telefonát mamince, zda jsem opravdu příušnice měla. Ano, ale jen na půlce hlavy, a připomněla mi ještě takové šedé teplé bláto, které mi dávala na tvář a já si po více než třiceti letech vybavila i ten smrad.
Druhý telefonát byl mojí lékařce, které jsem vysvětlila, že jsem třetím týdnem doma s dítětem, které má příušnice a že se obávám toho, že je mám taky. "Přijd'te", zněla její odpověd', "ale nechod'te do čekárny, protože jste infekční." Seděla jsem bezmocně na schodech na středisku u zadních dveří a čekala. Diagnóza byla potvrzena. Prý se to občas stává, že se po prodělané nemoci nevytvoří protilátky. Sakra, proč zrovna já?
Další den onemocněl příušnicemi syn. A manžel, který je nikdy neměl, a kterého jsem se snažila izolovat, měl najednou tři pacienty. U dcery se projevil navíc zápal mozkových blan, já byla ráda, že dolezu sama na záchod a syn ležel a trpěl.
První se uzdravil syn, potom se dala dohromady dcera a já měla zápal mozkových blan a "rozhozená" játra. Byla jsem dlouhou dobu doma, dávala jsem se postupně do kupy a v té době jsem začala malovat. Amatérsky a naivně, a možná i kvůli dočasně nemocnému mozku, jsem začala rovnou olejovými barvami. Byt voněl terpentýnem a lněným olejem.
Obrázků jsem v té době namalovala poměrně dost. Brala jsem to své malování jako terapii. Těžší práci jsem dělat nesměla, procházky mě unavovaly. Postupně se můj zdravotní stav zlepšoval a já po více než dvou měsících šla opět do práce. Ale malovala jsem dál, sice už málo, jen někdy po večerech. Až se to moje malování vytratilo.
Některá svá "díla" z té doby jsem rozdala a pár jich mám ještě doma.
Před nedávnem byl u nás doma na návštěvě příbuzný, který pracuje v pojišt'ovně. Domlouvali jsme se s ním na uzavření nové pojistky bytu a on se ptal, zda máme doma nějaké originály obrazů, které bychom chtěli eventuelně zahrnout do pojistky. "Tak pojd'", řekla jsem mu a vedla ho do chodby, "my máme totiž doma celou galerii."

Tato malá ukázka mých "výtvorů" je jen pohled ze dveří obýváku.
Možná jednou najdu dostatek odvahy k tomu, abych je ukázala zblízka.
Už mnohokrát jsem se přistihla při myšlence, že vyndám ze skříně paletu a štětce, koupím si nové barvy a zase začnu.

Možná, snad, někdy ... uvidíme.

34 komentářů:

  1. Páni, jsou nádherné, jestli ti to tak jde, proč už ty barvy nemáš doma? Vždycky jsem toužila umět malovat, připadá mi to ještě svobodnější cesta pro emoce, než psaní. K mé velké smůle jsem ustrnula někde v předškolním, nebo raně školním věku a dál to ne a nejde. Opravdu se mi moc líbí, myslím, že se klidně můžeš pochlubit i zblízka.

    OdpovědětVymazat
  2. Já si všechny dětské nemoci odbyla skutečně v dětství, až na zarděnky, ty jsem dostala v 18, zřejmě jsem byla jedna z posledních, kteří nebyli očkovaní, protože doktorka se tomu tenkrát strašně divila.

    OdpovědětVymazat
  3. To je úžasné! Překrásné, vypadá to jako fotografie, tyhle obrazy mám nejradši. Krajiny, pohledy do přírody, na kopce a lesy, na jezera... neskutečná krása. Člověk by tam tak toužil být a když se podívám na jakýkoliv z tvých obrazů, mám pocit, že mě tam vtahuje a že dýchám čerstvý vzduch a vůni luk.

    OdpovědětVymazat
  4. Taky jsem se k tomu po letech vrátila - švédské zimy jsou dlouhé. Takže jsem pro vyvětrej skříně a skoč pro nové barvy.   

    OdpovědětVymazat
  5. V první chvíli mě napadlo, jak tvé malování souvisí s trestem smrti. Až později jsem si já trouba všimnul, že tvůj článek není zařazen do tématu týdne. I když na druhou stranu, někteří lidé malují tak strašně, že by to slabšího jedince mohlo i zabít. Jinak se mi taky líbí krajinky. Obrazy, ke kterým člověk potřebuje vysvětlivky, aby zjistil co na obraze vůbec má být podle představ umělce, ty mně nikdy moc nebraly. Úplně super je ten obraz dole uprostřed, ten mně úplně pohlcuje.

    OdpovědětVymazat
  6. Máš veliký talent, škoda že jsi přestala malovat, ale třeba se k tomu ještě vrátíš.

    OdpovědětVymazat
  7. Ahoj Alí, tvoje terapie má opravdu krásné výsledky, a stejně jako Janah se mi moc líbí ty hory a jezero.Já mám trochu jiný způsob terapie, a taky už jsem jí dlouho nepoužila.Když mě bylo hodně špatně psychicky, tak jsem obrazila květinářství, vlezla do krabic kde jsem měla uskladněné sušené kytky a trávy a dělala aranžmá ze suchých květin.Jeden čas jsme jich měli doma dost a dost.Teď už si je dělám pro radost jen občas, a to spíš na chatu, ale i tak mě to baví.Jo a s tím jestli máš začít nebo ne, začni, nic se nemá odkládat když do toho máš chuť. Já jsem měla leta chuť nechat si udělat malý tetovaný obrázek. Takže teď k padesátinám jsem si ten sen splnila a první jarní den jsem si nechala dozadu na krk udělat kytičku .Zdraví Vendy

    OdpovědětVymazat
  8. Jestli se rozhodneš znovu malovat, klidně ti budu sponzorovat RUMělku nebo cinobr.

    OdpovědětVymazat
  9. takový umělecký um by se neměl zahazovat pěkně maluj dál y krajinky jsou krásné nejvíce se mi líbí spodní levá- tu bych chěla mít doma:)

    OdpovědětVymazat
  10. Přiušnice, jsem taky dostala až v dospělém věku a co se mi vyhnulo úplně, jsou plané neštovice. Měly je sourozenci, měly je moje děti a já nic. Dodnes to nechápu. Obrázky se mi moc líbí. Taky jsem laškovala s malováním a taky mám pár obrázků ještě doma. Přimlouvala bych se za to, abys nám ty obrázky ukázala pěkně zblízka.

    OdpovědětVymazat
  11. [1]: Děkuji za pochvalu. O zakoupení nových barev jsem už uvažovala mnohokrát, zatím zůstalo jen u toho uvažování. Nějak poslední dobou nestíhám víc aktivit, které dříve byly zvládány "levou zadní". Mám pocit, že mám stále méně a méně času a ten, který mi zbývá poslední dobou věnuji vnučkám. Ta mladší se jeví jako výtvarný talent, ve dvou letech má cit pro detail.

    OdpovědětVymazat
  12. Nádhera. Já maloval asi do pětadvaceti let a měl jsem dokonce i výstavu v Malostranské besedě a nedaleko ateliér, ale taky mne to nějak pustilo. Před měsícem jsem si koupil znovu oleje a štětce, nicméně zatím jsem se k malování nedokopal.

    OdpovědětVymazat
  13. [13]: To jsi to dotáhl podstatně dál než já. Já mám svou "soukromou chodbovou galerii" a depozitář na půdě, několik mých obrázků porůznu visí u příbuzných a přátel. Já už mockrát přemýšlela, že začnu znovu, snad se k tomu dostanu.

    OdpovědětVymazat
  14. Pokud ti to malování tak jde, jak vidíme a baví tě to, tak na co čekáš? Dej se do toho a pochlub se nám všem!

    OdpovědětVymazat
  15. Krása. M8š talent, který je přeba rozvíjet. Určitě nepřestávej a prosím ... nafoť své díla zblízka   

    OdpovědětVymazat
  16. Nenech štětec zahálet, je škoda nemalovat. Obrázky jsou pěkné.

    OdpovědětVymazat
  17. [15]: Jednou se k malování určitě vrátím a s dalšími obrázky se pochlubím.

    OdpovědětVymazat
  18. obrazky su naozaj moc krasne, to vidim aj z dialky cim a podla coho si ich kreslila?

    OdpovědětVymazat
  19. Díky za pochvalu. Malované jsou olejem, některé jsou malované přímo v terénu, další třeba podle pohlednice nebo fotky.

    OdpovědětVymazat
  20. Dětské nemoci jsou zákeřné. Kolik takových případů, které se vymykají statistice vůbec je?

    OdpovědětVymazat
  21. Bude to pravděpodobně v řádu několika málo procent. Určitě je lepší, když se dětské nemoci prodělají v dětství. Můj kolega, který hlídal neteř, dostal neštovice a marodil 5 týdnů.

    OdpovědětVymazat
  22. [14]: Signoval jsem je převážně stejně jako mám mail. Ale přesto mi něco zůstalo. Doma mám pár kreseb a maleb z dětství. Asi dám také jednou něco na blog pro veřejné pobavení.

    OdpovědětVymazat
  23. Já dětských nemocí taky moc neměl. Možná mne čeká něco podobného .. jednou.

    OdpovědětVymazat
  24. Všechno špatné je k něčemu dobré! Tebe dovedla nemoc k malování. A maluješ dobře! Přidávám se k ostatním a mimořádně chválím hlavně obraz prostřední, dole. Ano, ten s jezerem a horama.

    OdpovědětVymazat
  25. Přečetla jsem si tvůj článek s velkým pochopením, protože já jsem dostala příušnice v osmnácti letech. Bylo to strašné, měla jsem se dát vyfotit na tablo, ale jak, když jsem neměla krk. Tak jsem svoje dlouhé vlasy sčesala dopředu a vznikla fotka, no raději nemluvit. Teď by udělali fotku téměř na počkání, ale tenkrát jsme museli být objednaní kdoví jak dopředu a kdo nepřišel měl smůlu, fotku mu už neudělali. A teď ještě k tvým obrázkům, myslím, že bys měla malovat dál,tvoje obrázky jsou hezké. Taky jsem dřív malovala, pár výtvorů mám i galerii, ale pak jsem musela přestat. Olejové barvy, které mi nejdřív voněly, mě začaly postupem času být nepříjemné a dostávala jsem z nich migrému. Takže barvy, zřëjmě už tvrdé, i s některými obrázky jsou ve sklepě. Ale když ti to nic nedělá, šup pro věci do skříně a určitě maluj!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  26. Jsi hrozně moc šikovná, určitě bych ráda viděla ty obrázky vyfocené zblízka...

    OdpovědětVymazat
  27. [26]: Není ro moc radostná vyhlídka. Ale třeba se ti nemoci vyhnout.

    OdpovědětVymazat
  28. Moc se mi líbí Vaše obrázky krajin. Máte můj obdivu, že jste začala malovat rovnou olejovými barvami. Určitě se k malování vraťte a své obrázky vystavte nejen na internetu zde na blogu, ale i na serverech, kde mohou autoři uveřejňovat svá díla - například Minimax, www.minimax.cz.

    OdpovědětVymazat
  29. Ještě se vracím - bála jsem se, aby text nebyl dlouhý.  Také maluji krajiny, ale jen akvarely, které někdy kombinuji pastelkami. Jsem samouk.  Zkoušela jsem tempery, ale ty mi vůbec nesedly a na oleje bych si netroufla.

    OdpovědětVymazat
  30. krásný obrázky! Taky bych chtěla umět malovat, ale vždy když to zkusím, tak jsem zklamaná, že v představách je ten obraz tak krásný, přičemž ruka to není schopná akceptovat :)

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤