Jak skoncovat s kouřením

Při přečtení názvu si možná někdo pomyslí, že když se mi úspěšně podařilo skoncovat s kouřením, že tady budu popisovat zaručené recepty, jak s kouřením nadobro skončit. Ne, nebudu. Jen tu uvedu několik případů, jak skoncovali s kouřením moji známí, přátelé a příbuzní. Je to ale pro silné nátury a některé příběhy jsou docela drsné.

Příběh první

Náš dlouholetý kamarád byl vášnivý kuřák. Když si jen vzpomenu, kolik času jsme společně trávili klábosením a cigaretami, a kolikrát se na nás proto mračil můj muž, nekuřák. Vlastnil vozidlo značky Moskvič, kterému se důvěrně říkalo Ragulin (podle známého ruského hokejisty), nebo také Leninovy sáně. Auto už mělo něco najeto a občas potřebovalo opravu. V našem domě máme velikou garáž s dílnou, manželův dědeček tu kdysi míval firmu, kterou mu však soudruzi znárodnili. Prostory však zůstaly. Kamarád se tehdy domluvil s mým mužem, že by si potřeboval na autě něco zavařit. Nevím, zda vařil spodek vozu, nebo jen výfuk, není to podstatné. Trávil víkend v naší garáži vleže pod autem, vařil a přitom kouřil. A já si občas odběhla z bytu dolů za ním, abych si s ním zapálila. Bylo pozdní odpoledne, přišla jsem do garáže a kamarád ležel pod autem. "Vylez, přišla jsem si s tebou dát cígo." Nereagoval. Šla jsem blíž a ptala se: "Jsi v pořádku?" Ozvalo se zvláštní zaskučení a zpod auta se začal sunout kamarád: "Je mi strašně zle". Ležel na zemi vedle auta a nemohl popadnout dech. "Prosímtě, vydrž!" Běžela jsem pro manžela a když jsme přišli dolů, kamarád už seděl. Měl zvláštní barvu v obličeji. Jeho tvář byla šedá s nádechem do zelena a přerývaně dýchal. A pak vyslovil tu větu: "Končím s tím, se*u na cigarety." Opravdu vydržel nekouřit, i když jsem mu několikrát nabídla cigaretu. "Vždyt' jsem ti řek, že už nekouřím, sakra". Kombinace spalovaného kovu a nikotinu vykonala své.

Příběh druhý

Kolega z práce, jehož kancelář vypadala jako hašišácké doupě a při otevření dveří se z ní valil dým do chodby, přišel jednou do práce s ovázanou hlavou. Jeho kroky byly nejisté a seděl za stolem podivně pokroucený. Ten den nekouřil a když jsme vyzvídali proč, rozhovořil se. Oznámil nám, že přestal kouřit. A pak nám popsal situaci, při které se rozhodl s kouřením definitivně skončit. Den předtím doma seděl na záchodě, četl si a kouřil. Dělal to prý do té doby pravidelně. Dokouřil, hodil vajgla do záchodu a znovu si sedl. Tak příšernou bolest, když dosedl na vajgla, který zůstal na prkénku, prý v životě nezažil. Vyletěl a hlavou srazil splachovací nádržku. My stáli okolo něj a řvali jsme smíchy. Ale co si pamatuju, nikdy už jsem ho s cigaretou neviděla. Naše cesty se rozešly v době, kdy já měnila zaměstnání a začala pracovat na opačném konci Prahy.

Příběh třetí

Rodinný přítel, žijící ve východních Čechách, byl také vášnivý kuřák.

Je to člověk všestraný, má spoustu zájmů a koníčků, je výborný kuchař a báječný společník. Když mi vyprávěl, jak on skoncoval s kouřením, smála jsem se tak, že mi tekly slzy.

Ten den zaspal. Rychle se oblékl a vyrazil poklusem z domova. V rychlosti si zapálil svou první ranní cigaretu. Když běžel po mostě přes Orlici, nadechl se a cigaretu vdechl. Uprostřed mostu se začal dusit a dávit. Jeho tělo opustil současně obsah močového měchýře, obsah střev i žaludku. On to tedy nazval jinak, řekl: "Já se na tom mostě po...., po...... a poblil". Stál potupen uprostřed mostu, do Orlice zahodil cigarety a zapalovač a vrátil se domů, aby se zcivilizoval.

Takhle drasticky skončil s kouřením.

Příběh čtvrtý

Můj švagr si koupil nové auto. Byla to parádní čtyřkolka. Byl čerstvě rozveden a volný jako pták. Užíval si znovu nabyté svobody plnými doušky. Řítil se se svým novým vozem Radotínem, kde v té době kopali plyn a dostavil se u něj mikrospánek. Když si pak později v nemocnici promítal, co si z nehody pamatuje, říkal, že měl pocit, jako když drnká o plaňkový plot - takové kadle-kadle-kadle. A zatímco on ležel ve špitále, my se museli postarat o auto, které bylo odtaženo do Dolních Břežan a zajistit jeho převoz do servisu. Pan majitel servisu stál tehdy s námi u auta a ptal se, zda to švagr přežil. Co nebylo rozbité a pomačkané, v tom byl nahrnut písek, kterým zasypávali plynové potrubí. Jediná nepoškozená věc bylo zadní trojúhelníkové okénko. Švagr si ve špitále nějaký čas poležel a když se vrátil, vyhodil do popelnice všechny popelníky. Cigarety a zapalovače rozdal se slovy: "Vono když ti žebra propíchaj plíce, tak jde kouřit dost blbě". Už nikdy si nazapálil.

O třech lidech z těchto příběhů vím, že opravdu nekouří. O kolegovi, který si způsobil úraz na záchodě, nevím.

Jak skoncovat s kouřením?

Někdo to dokáže silou vůle, jiného k tomu donutí zdravotní stav nebo třeba jen stav jeho financí.

A lidé, o kterých jsem se zmínila?

Ti si "vybrali" tak trochu neobvyklý způsob.