Všeho s mírou

Možná svým článkem někomu "šlápnu na kuří oko", ale je to můj názor na téma týdne, kterým je vegetariánství.

Vegetariány neodsuzuji. Je to jejich volba, jak se budou stravovat.

Chápu ty, kterým maso nechutná a proto ho nejí. Sama bych nepozřela tlusté maso nebo houby.

Chápu i ty, kterým se příčí chov zvířat a jejich zabíjení pro maso, nebo lov. Sama bych nedokázala zabít nic živého. Dělá se mi blbě, když mám zabít i mouchu.

Ale vadí mi, když někdo vegetariánství pokládá za "světonázor" a apriori odsuzuje ty, kteří se tím jejich názorem neřídí.

Ještě víc mi však vadí, když někdo nutí děti, aby se stravovaly vegetariánsky. Domnívám se, že jednostranně zaměřená strava u dětí a dospívajích, může vést k poškození dětského organizmu.

Jsme všežravci. To slovo není moc hezké, ale je to výraz běžně používaný. Náše trávící soustava je uzpůsobena k tomu, aby byla schopna strávit jak potravu živočišnou, tak i rostlinnou.

Všežravců je málo. Kromě nás lidí se mezi všežravce řadí primáti, medvědi, hlodavci a některé druhy hmyzu, jako jsou mravenci, škvoři, švábi. Líbí se Vám ta společnost? Mě osobně moc ne. Snad jen ti medvědi jsou mi sympatičtí.

Jako všežravci jsme se však narodili.

A tady se vrátím k nadpisu - všeho s mírou. Naše strava by měla být hlavně vyvážená a pestrá. Měla by na jedné straně obsahovat maso, které je důležité, protože obsahuje nezastupitelné živočišné bílkoviny, mléčné výrobky a na druhé straně zeleninu a ovoce a to nejen pro obsah vitamínů, vlákniny, či kyseliny listové.

Ale i když jsem všežravec, sama jsem před několika lety podlehla velice nakrátko názoru o nezdravosti masa. Nechala jsem se zblbnout a dvakrát jsem zkusila rodině předložit sojové maso.

Zakoupila jsem kostky nevalného vzhledu i barvy a postupovala přesně podle návodu na jejich úpravu. Uvařila jsem tehdy guláš, který jsem předložila rodině v očekávání pochvaly. Voněl nádherně. Podívala jsem se na své tehdy téměř dospělé děti, které měly při přežvykování zoufalý výraz. Netroufly si tehdy můj výtvor kritizovat, ale oběd nedojedly. Můj muž byl statečnější, snědl vše a pak prohlásil: "Bylo to dobrý, ale prosím tě, už to nikdy nevař". Mě to taky nechutnalo, ale jak se říká: Kdo si co navaří, at' si také sní.

Zhruba po půl roce jsem opět podlehla a koupila malé sojové kostičky, které byly na rozdíl od předchozích kostek obarvené tmavočerveně a už sama barva svědčila o jejich nezdravosti. Opět jsem postupovala podle návodu a pak je společně s masem a dalšími ingrediencemi naložila jako čínu. Rodině jsem "čínu" předložila k obědu a můj syn, který netušil z čeho oběd je, napíchl jednu kostičku na vidličku a pak se zeptal: "Mami, prosímtě, proč vaříš z Kitekatu?" (kočičí konzerva). Tentokrát jsem to nezvládla já a můj žaludek se vzbouřil.

Byl to můj poslední pokus o jakoukoliv náhradu masa v jídle.

Moje kolegyně z práce má dceru, ze které se během středoškolských studií stala vegetariánka. Bylo jí to málo, tak z ní byl posléze vegan. Kolegyně z toho byla dost špatná a vždy když plánovala, co bude vařit, musela brát ohledy na dceru. Ve finále vařila pro rodinu a pro dceru zvlášt'. Dcera vystudovala vysokou školu a vdala se. Když otěhotněla, začala jíst maso, aby budoucí človíček nestrádal. Dnes má děti dvě a už pár let je z ní opět všežravec. Díky Bohu.

Nedávno se mi dostal do ruky článek, který poukazoval na škodlivost umělých tuků. Nejsem odborník, ale když si promítnu, že trvanlivost těchto náhražek másla je několikaměsíční, znamená to, že tyto výrobky musí nutně obsahovat různá "éčka", která trvanlivost těchto produktů prodlužují. Myslíte si, že je to zdravé? Já osobně ne. To si raději vezmu malé množství živočišného tuku (másla), o kterém vím, že ho můj organizmus snadno odbourá, než do sebe cpát cosi na bázi rostlinného tuku, ovšem obohaceného chemií.

Maso jím, kromě tlustého, které bych nepozřela, i kdyby mi platili. Snažím se, aby jídlo, které vařím a pak podávám bylo vyvážené. Jím produkty živočišného původu, stejně tak i původu rostlinného. Opět - všeho s mírou.

Jako člověk narozený ve znamení Lva mám maso ráda.

Nebo jste už někdy viděli lva, který by se živil naklíčeným obilím?