Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 29. ledna 2017

Ach, ty oči ...


.. ale asi by se více hodilo napsat: Ach, ta skleróza...

Už jsem se několikrát tady na blogu vyznala se své lásky k divadlu.
To kouzlo okamžiku při živém představení nikde jinde neuvidíte.
Můj muž tuhle vášeň sdílí se mnou, ovšem s vyjímkou koncertů vážné hudby, opery a baletu. To nemusí. Nahrazuje ho dcera, která chodí se mnou. Spíš by bylo vhodnější napsat, že chodila. Od doby, kdy pracuje denně do šesté večerní a její firma se z Vinohrad přestěhovala až do Záběhlic, nemá na kulturu moc času.

V pátek jsme se vypravili s mužem do Hybernie na veřejnou generálku muzikálu Přízrak Londýna.

Vstupenky jsem oskenovala ve stejné velikosti - snadno tedy dojde k přehlédnutí

Cestou v tramvaji jsem zkonstatovala, že jsem si doma zapomněla brýle.
"Prosímtě, kam máme ty lístky?"
Muž mi mlčky podal vstupenky, já se na ně podívala a viděla druhou řadu. Vrátila jsem mu vstupenky a spokojeně cestovala dál. Vracet se, by znamenalo nestihnout divadlo. A navíc? Když jsme byli začátkem prosince v divadle Fidlovačka na Snu noci svatojánské, také jsem si zapomněla brýle. Měli jsme lístky do druhé řady a i bez brýlí jsem zaregistrovala, že představitel Puka má nalepené řasy. Tak zlé to se mnou asi ještě nebude. A navíc? Zase je to druhá řada.

Brýle na dálku jsem nosila asi deset let. Ne, že bych je nosila denně, ale používala jsem je do auta, do kina a divadla.
Bylo mi však jasné, že bych je asi měla nosit pravidelně, už jen proto, že jsem občas nastoupila do špatného autobusu, nebo tramvaje.
A pak jsem se divila.
Před rokem a půl jsem zjistila, že písmena v knížce, která jsem zřetelně vidívala, jsou najednou méně čitelná a objednala se na oční. Objednací lhůta rovná se čtyřem měsícům. To jsou snad všichni lidé slepí?

V prosinci 2015 mi byly předepsány moje první brýle na blízko. Asi už jsem na to měla věk. Kamarádky se dost často podivovaly, když mě vídaly v tramvaji s knížkou a bez brýlí. Tak jsem se ve svých šedesáti dvou letech dočkala brýlí. Nemohla jsem si na ně dlouho zvyknout. Na čtení byly prima, písmenka byla znovu zřetelná, ale stačilo jen zvednout hlavu a zadívat se dál než na půl metru a bylo zle. Konkrétně od žaludku, který se dával do pohybu.
Zvykala jsem si více než půl roku.
Až o prázdninách, kdy jsem večer četla holkám před spaním, jsem se bez brýlí neobešla.
A najednou jsem si všimla, že se moje vidění do dálky trochu zlepšilo. Odborník by to asi dokázal vysvětlit lépe.
Já jen usuzuji, že se když jsem předtím měla na brýlích hodnotu mínusovou a začala používat plusy, v očích došlo k nějaké změně. Najednou jsem nepotřebovala brýle ani na televizi.
Když jsme byli začátkem ledna v divadle ABC na hře August, August, august, brýle jsem si vzala. Seděli jsme ve třetí řadě a já došla k poznání, že s brýlemi vidím skoro tak, jako bez nich.

Uklidněna pohledem na vstupenky jsem se tedy těšila na představení. Do Hybernie jsme dorazili včas, měli jsme tu sraz s kamarádem. Chviličku jsme poseděli v baru a pak se vydali do hlediště.
Na rozdíl od obou mužů, jsem věděla kudy jít. Nahoru po točitých schodech a pak hezky do řady.
"Ájo, kam jdeš?"
Oba stáli v uličce a dívali se na mně.
"Jdu si sednout."
"Ale my to máme na balkón!!" To už se oba chechtali.
"Na balkón?"
Vrátila jsem se k nim a vydali jsme se tedy na balkón. Bylo mi jasné, že toho moc neuvidím.

Vysoko, daleko.
Muzikál se mi líbil, představitele jednotlivých rolí jsem ale spíš poznávala po hlase. Na pravé oko vidím přeci jen trochu lépe, takže jsem občas koukala jedním okem, abych dotyčného účinkujícího, jehož hlas jsem nepoznala, "rozklíčovala".
V duchu jsem si říkala, jaké je štěstí, že jsem těch muzikálů viděla spoustu a díky tomu se dokážu jakž takž orientovat. Muž navíc o přestávce šel koupit program, abych si mohla svá zjištění z první půlky ověřit. Naštěstí byl vytištěn velkými písmeny, na které jsem nepotřebovala, pro změnu, brýle na blízko.



Dospěla jsem k poznání, že se mi vidění na dálku opravdu vylepšilo. I když jsem špatně rozeznávala tváře účinkujících, viděla jsem pohyb po jevišti, zajímavé přestavby během představení a i taneční čísla.
Před lety jsem totiž byla také jednou v divadle bez brýlí a místo představení jsem sledovala jen "rozhlasovou hru" s rozmazanými, barevnými šmouhami.

P.S. Zítra jdu opět do divadla a brýle na dálku už jsem si preventivně dala do kabelky.

41 komentářů:

  1. To jsi opravdu frajerka, vydržela jsi bez brýlí dost dlouhou..

    OdpovědětVymazat
  2. Jo, divadlo, to je také moje láska.  Jenže v Praze je tolik možností a my máme jen jedno divadlo a nebo, kdo k nám přijede. Ale také chodíme na veřejné generálky. Vždycky se moc těším.

    OdpovědětVymazat
  3. [1]: Jo tolik, až si toho člověk vůbec neváží..

    OdpovědětVymazat
  4. To já bych brýle zapomenout nemohla...

    OdpovědětVymazat
  5. Tak nejdřív k muzikálu...mě se vůbec nelíbil a tímto jsem na hodně dlouho uzavřela období muzikálů, přijde mi, že už se vaří z vody a doba Svobodových muzikálů, kdy šel člověk do kolen, je pryč. Ale zde jsem si poprvé všimla Natálky Grossové a musím říct, že je ta holčina skutečně šikovná.

    OdpovědětVymazat
  6. Já miluju muzikály, ale tenhle jsem neviděla. Na dálku já brýle nepotřebuji, ale na blízko bych se bez nich snad už ani nepodepsala...

    OdpovědětVymazat
  7. Tak já bych to tedy bez brýlí nedala. Na dálku prakticky nevidím, to bych opravdu jen poslouchala...

    OdpovědětVymazat
  8. [7]:...tím se krásně podporuje manželská věrnost...

    OdpovědětVymazat
  9. Před dvěma lety jsem si pořídila nové brýle, doktor mi snížil dioptrie, ale přidal cylindr. Víc jak dva měsíce jsem si musela zvykat, nejvíce jsem se bála na schodech, tam jsem si nebyla jistá.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak to jsi fakt pozdě nasadila brýle na čtení, já v 47 letech, Dr na mne - co se divíte, jsme stejný ročník a já už je mám 2 roky! Tak jsem sklapla. Na dálku naštěstí zatím vidím!

    OdpovědětVymazat
  11. Já potřebuji brýle právě na čtení, na dálku vidím dobře, tak se nic neděje, když vyrazím z domu bez optiky.

    OdpovědětVymazat
  12. Do divadla vždy s kukátkem! Jen v Ungeltu nebo v první řadě Činoheráku se tolik nevyužije .

    OdpovědětVymazat
  13. [1]: Divadlo miluju už od mládí a chodím pravidelně. Ted' se to v lednu sešlo a dnes nás čeká třetí představení. Znám to, jaké to je na menším městě, kde je jeden kulturní stánek. Na druhou stranu lze občas tady sehnat vstupenky na představení, které bývá v Praze dlouhodobě vyprodané.

    OdpovědětVymazat
  14. [14]: Omlouvám se, poslední věta má začínat: "Doufám, že ..."

    OdpovědětVymazat
  15. Ali, přeji ti podívání se na muzikály, i když možná už s drobnými mouchami. Mám to podobně. Do tak 65 jsem viděla na blízko dobře, od té doby mám brýle. Navíc se mi teď dělají "pavoučci" a i při brýlích na blízko se mi dělá jakýsi závoj, hůř celkově vidím. Asi už se věk podepisuje. I dobu při blogování budu muset omezovat - teď ale čtu a čtu vaše nové články. I jsem už jeden štěk ze zdejšího pobytu napsala, abych domů netáhla papíry s nahozenými články.

    OdpovědětVymazat
  16. Tak já nemůžu bez brýlí nic. Navíc mám brýle na všechno, na dálku, na střední vzdálenost i na čtení a tak neustále měním a měním. Snad už přijdou brzy peníze z vypovězené pojistky tak si konečně nechám udělat multifokály.....

    OdpovědětVymazat
  17. Já to mám jinak. Na blízko- šití, čtení brýle nepotřebuji. Na počítač je mít musím(t o mi doktor napsal zvláštní dioptrie-mám na každé oko jinak silné. Na dálku celkem slušně vidím, ale s brýlemi lépe. Navíc jsou na mne lidé zvyklí s brýlemi, tak je nosím ven. Cítím se v nich trochu schovaná- myslím třeba víčka u očí a kruhy pod očima a tak. Má to své výhody také.Na tu dálku mám dvoje- jedny na doma, druhé ven. Doktor mne celkem potěšil, že s ohledem na svůj věk mám oči v pořádku-takové to oční pozadí, zákal nemám. Tak uvidím, co bude příště. U nás se na očním nečeká dlouho, dá se objednat rychle.

    OdpovědětVymazat
  18. Na muzikálu přímo jsem ještě nebyla, viděla jsem jen v televizi a myslím, že si ponechám zážitek z originálů- z knih, filmů, divadel. Nic proti nim nemám, asi jsem v tomto směru konzervativní. Proč si nevymyslí svoje náměty, proč  "vykrádají" témata známá? Mladí to vlastně asi tak neznají, tak jim to určitě nevadí.

    OdpovědětVymazat
  19. Alenko, mám pocit, že se v těch divadlech tak trochu míjíme. V pátek jsem na generálce také byla a v prosinci na Snu také Nebudeš i tento pátek v Hybernii na generálce Antoineta?   

    OdpovědětVymazat
  20. Muzikály mám taky ráda Alenko, chodíme na ně s AP čas od času. Brýle jsou poplatné věku a zdraví očí. Někdo je nosí od mala, někdo je nemá ani ve stovce.

    OdpovědětVymazat
  21. [16]: Včera jsem si brýle sebou vzala, dala jsem si je preventivně do kabelky už v neděli. Co kdyby? Byli jsme na činohře, ale před ní zažili drama v podobě klouzačky po Praze. Samozřejmě, že jsem si vzala kozačky na podpatku. U nás se snášel sníh, ale v centru padalo mokré svinstvo, které z dlážděných chodníků vytvářelo kluziště. Stavovali jsme se ještě pro lístky na další muzikál, který bude až v září a parádně jsme si zabruslili. Cestou zpátky to už bylo místy posypané, ale kritický byl vstup do metra, protože schody byly jako klouzačka. Naštěstí mě muž zachytil, jinak jsem sjela do podchodu po zadku. Domů jsme dorazili uklouzaní, ale št'astní, že jsme cestu zvládli bez větší úhony. Ale divadlo bylo super.

    OdpovědětVymazat
  22. Dovedu se plně vžít do tvé situace. Já jsem si myslela, že vlivem stáří se člověk stává dalekozrakým a tak by se mohly dioptrie mých kukadel zmenšovat a krátkozrakost by tedy nemusela být tak silná. myslela jsem si, že mi dají brýle na dálku, ale slabší. To bude prima. Ale ne. Musím mít brýle na dálku, brýle na čtení a měla bych mít ještě brýle na počítač. Brýle musím mít na nose stále a už se mi stalo, že jsem se málem vydala ven s brýlemi na čtení. kdyby se tak stalo, dokázala bych se orientovat na ulici ve známém prostředí, jinak ale nic. Kdybych si brýle na dálku cestou nedej Bože rozbila, asi bych měla velké potíže se dostat domů. Mám 15 dioptrií a trhání sítnice. Z divadla bych asi měla stejný zážitek s brýlemi na čtení, jako ty bez brýlí. Jsou to trampoty.

    OdpovědětVymazat
  23. [24]: Majko, jak to čtu, připomínáš mi se svými problémy mou sestru. Jako malá byla tupozraká, pak se jí oči začaly ještě víc horšit a dnes má také různé brýle s různými dioptriemi na dálku, na blízko. Bez brýlí je úplně vyřízená.

    OdpovědětVymazat
  24. I když jsem schopen si číst v MHD i bez brýlí, pokud je plné denní světlo, mám nové multifokální brýle a nemůžu si je vynachválit, když jsem byl před několika dny u lékařky pro potvrzení ke způsobilosti řídit auto, četl jsem s nimi i nejmenší znaky ve spodní řadě.

    OdpovědětVymazat
  25. Já brýle na dálku nenosím. Mám jen něco málo kolem jedné dioptrie, ale na čtení, to už musím. Ještě před 2 lety jsem měla dvojky a viděla i bez nich, ale teď už je to horší. Jak jsou malá písmenka, trpím.

    OdpovědětVymazat
  26. [26]: Tak to máš můj obdiv, já v prosinci ta nejmenší písmenka v poslední řadě nepřečetla. Ta ostatní samozřejmě ano a doktorka to moc nekomentovala.

    OdpovědětVymazat
  27. [28]: Havlovu hru jsem viděl jen jednu, a to ještě v televizní inscenaci, a byl jsem z ní dost rozpačitý.

    OdpovědětVymazat
  28. To divadlo a muzikály ti trochu závidím. Nemám s kým chodit. Pokud nejdeme zájezdem z práce, mám smůlu.   

    OdpovědětVymazat
  29. Brýle na dálku musím nosit k televizi a podobně. Zatím se bez nich obejdu venku i když lidi na dálku poznávám podle chůze a oblečení. V zimě je to s brýlemi obtíž a tak si na ně nechci moc zvykat.

    OdpovědětVymazat
  30. Já naštěstí brýle nenosím... Před pár lety jsem je na čtení malých písmen nosil, ale cviky jsem si oči natolik vyléčil, že už zase dobře vidím a čtu knihy bez brýlí.

    OdpovědětVymazat
  31. Mám názor, že jakmile si člověk zvykne na brýle, oči zpohodlní a už není cesty zpátky.

    OdpovědětVymazat
  32. vo vidíš ja nosím okuliare na čítanie, ale potrebujem už aj na dialku. Tak mám jedny hodne drahé na čítanie a do dialky vždy v kabelke, ale vyťahujem ich len občas.

    OdpovědětVymazat
  33. [29]: To byla pravděpodobně Audience, která byla snad trochu "koukatelná".

    OdpovědětVymazat
  34. Většina lidí prý potřebuje brýle na čtení už mezi 40 a 50...Já se tomu dlouho bránil, až to byla nutnost...

    OdpovědětVymazat
  35. Jsem prostě koncertní typ. Divadlo a vše okolo toho se mi vyhýbá obloukem. Nebere mě to, přesto jsou dva muzikály, které chci vidět.

    OdpovědětVymazat
  36. [36]: Tak já první na dálku měla mezi 52 a 53 lety a na blízko o deset let později. V obou případech to byla nutnost, protože já dokázala třikrát do týdne nastoupit do jiného dopravního prostředku. Ted' je zvláštní, že už bez brýlí ta čísla na autobusech a tramvajích přečtu bez brýlí.

    OdpovědětVymazat
  37. Já brýle nosím hlavně v létě, protože mám samozatmavovací skla, takže jako brýle sluneční - takže v létě mají známí tvář a přes zimu jen obrysy Ale v divadle bez brýlí bych byla taky zklamaná

    OdpovědětVymazat
  38. Brýle naštěstí používám pouze na čtení, bez slunečních nedám ani krok ať je léto, podzim, nebo jaro či zima. Koncerty, divadla, to je moje, obejdu se bez kina.

    OdpovědětVymazat
  39. [39]: Mám také jedny se samozatmavovacíma sklama na dálku. Hodí se zejména v létě do auta.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤