Rok s rokem se sešel a já přicházím opět s fotobilancí.
Nějak nám to všechno rychleji utíká.
Vidím to na sobě i manželovi, že už dávno nejsme ti dva mladí, plní ideálů a sil. Už jsme oba někdy unavení natolik, že trpíme nechutí cokoliv dělat. A zdraví? Oběma se nám asi poněkud horší sluch, nebo je to jen občasná neochota tomu druhému naslouchat? Ne, opravdu už hůř slyšíme, nebo spíš jeden druhému hůř rozumíme, což pak bývá základem humorných situací. A jak známo - smích je zdravý a navíc prý prodlužuje život.
To, jak čas letí, vidím i na svých dětech a zejména na vnoučatech, v jejichž společnosti pookřávám a mládnu. Nebo že bych začala naplňovat přísloví: "Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem?"
Stále mně baví cestovat, objevovat nová místa a poznávat nové lidi. Nepřestává mě fascinovat každodenní přírodní divadlo v podobě východů a západů slunce, blankytně modré oblohy či mraků vytvářejících neopakovatelné obrazy. Snažím se je uchovat prostřednictvím fotek.
Miluju i to divadlo skutečné. Lístky na představení, či na koncert jsou pro mně tím nejlepším dárkem. A jsem št'astná, že se dala znovu dohromady parta, chodící na veřejné generálky a předpremiéry divadelních představení.
LEDEN
Rok 2016 jsme zahájili tradičně dortem
Večer jsme s vnučkami shlédli novoroční ohňostroj
3.ledna jsme se zúčastnili Tříkrálového průvodu ...
.... se kterým jsme došli na Staroměstské náměstí. Mrzlo a zima byla nepříjemná.
Zatímco muž s holkama odjel domů, já vytrvala a v té zimě si vyslechla "Rybovku".
Po návratu domů jsem vyfotila všechna zlatíčka. Ti mladší se vrátili z pobytu mimo Prahu.
Vyfotit je pohromadě, dá občas docela zabrat
5. leden - vyfotila jsem si stromeček, který budu co nevidět odstrojovat
Na Tři Krále napadl v Praze sníh.
Vyzvedli jsme holky ze školy "po O", aby si užily trochu zimy
Užívaly si sněhu
Nejlépe na tom byla Bětuška, zachumlaná v kočárku
Dva sněhuláci - Sára a Jiřík
7. leden - "Když se kácí les - létají třísky" a když se odstrojuje stromeček .... padají ozdoby
Před tím, než jsem zlikvidovala výzdobu dveří, zdokumentovala jsem si jí
I v přízemí se odstrojovalo. Po "tříkrálovém" sněhu zůstal tající sněhulák na terase
14. leden - řekl někdo sněženkám, kolikátého dnes je?
18. ledna se zima vrátila
Šla jsem z fot'ákem na zahradu, abych to bílé nadělení vyfotila
Sněženky, které před čtyřmi dny kvetly, sklonily hlavu.
Nebylo na nich naštěstí moc sněhu, jsou chráněny jalovcem, pod nímž rostou
20. ledna jsme holky opět vyzvedli "po O" a i s Jiříkem vyrazili za zimními radovánkami
Na nedaleké bikrosové trati se báječně sáňkuje
U vnoučat jsem si šplhla termoskou s čajem
"Babi, můžu to na tebe hodit?"
29. ledna nebylo po sněhu ani památky, vydali jsme se z Bílé Hory na Ladronku
Mraky zakrývaly zimní slunce a měly zvláštní tvary
Zakazuje se přistěhovat si do lesa vlastní postel!
Došli jsme ke Spiritce, odtud pokračovali dál ....
...... a došli až na Strahov.
ÚNOR
12. únor - pátky jsou dny, kdy chodí Ema do baletu. Už ted' trénuje postoj, zatím jen na jedné noze :-D
14. únor - holky přišly na návštěvu
17. únor - přinesla jsem si domů jaro. Zatím jen v květináči
18. únor - venku je nad nulou a z tajícího sněhu začínají vykukovat květy sedmikrásek
20. únor - i náš čertovský sněhulák začíná pod slunečními paprsky tát
26. únor - než se půjde do baletu, aneb: "Babi, můžeme na počítač?"
29. únor - než jsem šla spát, zaregistrovala jsem, že venku sněží
BŘEZEN
1. březen - sněžilo celou noc a Bílá Hora byla opravdu bílá
Na malém keříku, který jsem na podzim zasadila, byly nánosy sněhu
Jalovec byl zasypaný sněhem
Keře se pod tíhou mokrého a těžkého sněhu ohýbaly
2. března bylo Emě už sedm let
4. března - slunce už má dost síly a sníh pod jeho parsky mizí
Ema s maminčiným mobilem a kocourem Buzzem
Sára s Tarjou
10. března - bydlíme u výpadovky na Karlovy Vary a nehody tu bývají dost časté
11. března - s umytou hlavou a v turbanu, aneb Ema meditující
Sára keep smiling
17. březen - první jarní včela
25. březen - v lednu mi bylo líto vyhodit jedlové větve, které tvořily vánoční výzdobu.
Síla přírody se projevila - větve ve váze obrazily
25. březen - pečení mazanců
27. březen - nabatikovala jsem včelím voskem vajíčka
28. březen - pondělí velikonoční
Ač jsem koupila předražené německé barvy, nebyla jsem s výsledkem spokojená.
Zlaté barvy od Druchemy z dob mého mládí
28. březen - pondělí velikonoční
29. březen - okno mezi mraky
DUBEN
1. duben - pojd'te a udělejte pro babičku hezký obrázek.
Vyfotit všechny čtyři pohromadě je kumšt a když se z nich nikdo nešklebí, rovná se to zázraku.
Ale miluju je!
3. duben - zahrada už jarně kvete
6. duben - památný Říp jsem fotila z dálnice
6. duben - ranní obloha u Lovosic
6. duben - katedrála sv. Štěpána v Litoměřicích
6. duben - na loni vytvořeném záhonu se to začína zelenat
10. duben - florbalový turnaj v hale Na Třebešíně. Sára byla vyhlášena nejlepším hráčem týmu
Ema objímající a fandící
15. duben - Trojský zámek
Emu jsem nechala s dalšími potencionálními baletkami na nácviku představení pro Ruské vyslanectví
a procházela se pod deštníkem zámeckým parkem
Na představení jsem se samozřejmě šla podívat. Moc Čechů nás tam nebylo
17. duben - v Praze lze zahlédnout i kus ryzí přírody
20. duben - skleník Fata Morgana a výstava motýlů
Prošli jsme si botanickou zahradu za nádherného jarního počasí,
mnohé stromy už kvetly
Kaplička ve Vinici sv. Kláry
Pohled z lesních partií botanické zahrady na Prahu
Nedaleko horního vstupu kvetly sakury
25. dubna - při ranním pohledu na teploměr jsem si na ty sakury vzpomněla
Na sudu s vodou mráz vyčaroval ledové ornamenty
Na čerstvě vyrašených růžích zanechal mráz ledová sklíčka
KVĚTEN
7. květen - Bětuška dostala od Jiříka neštovice, ale už má nejhorší za sebou.
Musela se odložit oslava Jiříkových 4. narozenin, neb jeho bratranci je ještě neměli
7. května - srdíčka, která jsem přesadila z přední zahrady, přežila
8. květen - Airbus A380-800 společnosti Emirates.
Tento typ letadla přistál v Praze poprvé 1. května a mně se ho podařilo "ulovit" až po týdnu.
Pro své sousedy jsem tak trochu exot.
Zatímco oni si pořídili měřič hluku a neustále si stěžují na nedaleké letiště,
já si na nikoho nestěžuju a naopak letadla na obloze lovím. Mám už slušnou sbírku.
9. květen - s holkama a batohem sušeného pečiva jsme se vydali do Průhonic.
Kačeny na Labešce jsme určitě potěšili
Průhonický zámek je krásný ve všech ročních obdobích, na jaře je však nejkrásnější
Sára a Ema pletou pampeliškové věnečky
11. květen - besídka ke Dni matek ve školce. Jíříka to moc nebavilo
O to víc ho pak bavilo největší letadlo na světě Antonov An-225 Mrija,
na které jsme se po besídce jeli podívat. "Jů, to je megaobzí letadlo".
Mrzí mě, že se mi ho nepodařilo vyfotit ve vzduchu, když následující den, krátce po šesté,
se hřměním letělo nad našim domem a zářilo v paprscích ranního slunce. Úchvatná podívaná.
15. květen - odložená oslava 4. Jiříkových narozenin
Nejen dort - došlo i na sport
16. květen - další úchvatné nebeské divadlo
19. květen - sazenice pnoucích jahod, které mi zbyly
Rajčata už jsou také na svém místě
28. květen - oslava 700. výročí narození Karla IV. v Břevnovském klášteře.
Králova družina už čeká
30. květen - je-li od nás z okna vidět Milešovka, která je vzdálená více než 80 kilometrů,
značí to, že se změní počasí. Zatím to pokaždé fungovalo.
Zanedlouho už jí neuvidím, náletové dřeviny na druhé straně Karlovarské rostou rychle
31. květen - Milešovka nezklamala.
Po mírném dešti vykouklo slunce a na obloze se objevila duha
Další déšt byl vydatný
Večerní západ slunce znovu nabídl fascinující podívanou
ČERVEN
4. červen - před srazem třídy jsem zašla na hřbitov za rodiči.
Zaujalo mě, že tam ještě kvetly pěnišníky, zatímco u nás už odkvetly.
Přeci jen je tam o něco chladněji
5. červen - zlatíčka pózující ....
... a sportující
Dovolená - fotky jsou řazeny tak, jak vznikly
10. červen - dálnice před Mnichovem při cestě do Itálie.
Trochu mě vylekal obraz na zadku kamionu,
opravdu jsem měla pocit, že tam mezi dveřmi stojí dítě
Seefeld
Camping Paradiso, Casteldimezzo
Stan jsme stavěli na promoklou zem po velmi vydatném dešti
Casteldimezzo - kocour se jde podívat do kostela
Casteldimezzo - vlajka vlající na hradbách
Fiorenzuola di Focara - hodinová věž
Vieste
Janovec metlatý v kopcích nad Mattinatou
O této rostlině jsem si myslela, že je to mimóza.
Díky VendyW mohu svůj omyl napravit a uvést vše na pravou míru.
Jedná se o akácii perskou čili albízii - albizia julibrissin- odrůda Ombrella.
Díky moc, Vendy :-)
Starý, uschlý a přesto nádherný strom nad útesy Gargana
Baia delle Zagare
Peschici v zapadajícím slunci
Za příznivých podmínek jsou z pobřeží Gargana vidět Tremitské ostrovy, vzdálené 20 km
Potkat krávy na vozovce? Na Garganu docela běžně
Konvent San Matteo v San Marco in Lamis
Stignano
Pohled z Peschici na pláže
Mučenka modrá - u nás se pěstuje v květináčích, tady tvořila živý plot
Miříkovitá rostlina a pro mně neznámí brouci vytvořili hezkou aranž
Píšu deník, krmím kočky .....
Katedrála San Nicola Pellegrino v Trani
Slavnost otevírání moře v Peschici ....
.... po níž následoval úchvatný ohňostroj, který se tentokrát povedl
Moře z Monte Pucci
Rodi di Garganico
Záchranářský vrtulník, v pozadí Peschici
Pobřeží u Lido del Sole
Náš plážový ležing
Západ slunce do mraků
Konvent San Pietro ve Vico del Gargano
Poslední červnový večer
Končíme v Itálii, abychom se sem vrátili s pokračováním druhého pololetí právě uplynulého roku.
Ali, já žasnu, co krásných fotek se ti sem vešlo. To je bohatý život. Jen ta písmenka se ti nějak změnšila a když to chci zvětšit je stránka dost široká, musím posunovat. Měnila jsi písmo?
OdpovědětVymazatTy holčičky jsou opravdu parádní, očička tmavá, tvářičky pěkné, veselé.Tak vzhůru do 2. pololetí.
Ruženko, s písmem a jeho velikostí jsem nic nedělala. Mně se to tady zobrazuje tak, jako obvykle.
OdpovědětVymazatHolky tu byly už od včerejška, měly ještě dnes prázdniny. S Emou jsme se byli podívat na novoroční ohňostroj, Sáře se nechtělo. Dcera jí sem vezla, počkala na nás u metra a domů jsme dojeli společně. Jiřík měl taky volno, školka funguje také až do zítřka, tak se k holkám připojil. Jen Bětuška tu nebyla, má bolavé ouško. U nás nasněžilo, tak je odpoledne muž vytáhl ven, aby si užili všichni sněhu.
Do druhého pololetí se pustím zítra.
Parádní výběr, jak už je u tebe standardem. Sojek a strak je u maminy taky kvanta, nemají to z Petřína a zahrady u Palaty daleko, ale i z okolních stromy zarostlých částí, je jich tam pomalu víc než tady u nás v lese . Už jsem si říkala kde si potkala u nás v přírodě černýho motýla, protože to po sobě tak dobře navazovalo. Ale pak jsem srolovala o kousek níž a bylo to jasné.Jinak co se týče toho keře, tak ona to není mimóza , ale je to akácie perská neboli albízie - albizia julibrissin- odrůda Ombrella. Pravá mimóza má květy jako drobné žluté kouličky. Ale ty rostliny si jsou podobné listy. Zadej si ve vyhledávači albízie, mimóza a akácie a uvidíš že jsou si podobné. Všechny patří do stejné čeledi bobovitých.
OdpovědětVymazatMoc hezké fotky, plné pohody. Přeju, aby i rok 2017 byl zrovna tak pohodový, plný pěkných zážitků.
OdpovědětVymazatTo bylo fotek! Ale parádních, ať to byly snímky rodinné z tuzemska, nebo z dovolené ze zahraničí. Je vidět, že máš focení ráda a foťák pořád v pohotovosti a navíc tvá vnoučata jsou pro focení skvělý objekt. Na druhé pololetí v obrazech, už se těším teď.
OdpovědětVymazat[3]: Vendy, moc děkuji za tu albízii a v textu pod fotkou to můžu díky tobě opravit. Nezklamala jsi a já se přiznám, že jsem na tvé obrovské znalosti květeny tak trochu spoléhala.
OdpovědětVymazatStraky jsou u nás vidět hodně často, sojka je vzácnější. U sousedů na půdě dokonce žijí kuny, poznám to, protože se k nám na zahradu naučily chodit a konat tu svou potřebu - potvory! Na podzim se u naší branky kuna rvala s kocourem, který přespával občas na naší rohožce. Byl to řev a kuna pak hrdě odkráčela. Kocour tulák pak vyklidil pozice.
Podívala jsem se na tebou vypsané rostliny a jsou si opravdu hodně podobné. Mimózu se žlutými kuličkami si občas kupuju, dokáže provonět celý byt. Ještě jednou moc děkuji. [4]: Moc děkuji a přeji též rok plný pohody a hlavně zdraví.[5]: Jarko, moc děkuji. Fot'ák moc v pohotovosti nemám a tudíž mi toho dost uteče. Občas ho i zapomenu, fotka z Eminých narozenin je focená jejím malým fot'áčkem, protože ten můj prostě zůstal doma. Stane se.
Na druhém pololetí jm už začala pracovat a pak jsem si výsledné dílo podařilo vymazat.
[6]:Strejda Gůgl a teta Wiki. Jinak bych taky moc ty rozdíly nepoznala a tohle by pro mne byl prostě keř s růžovejma květama jen jsem torchu proklikala obrázkama až jsem našla s tím jménem.
OdpovědětVymazatNádhera...je z těch fotek vidět rodinná pospolitost, cítím z nich lásku a celé to podtrhují ta rozzářená dětská očička.
OdpovědětVymazatNa Bílou horu jsem jednu dobu jezdila na veterinu, jsou tam skvělí lékaři, dali mi dohromady slečnu Farkašovou.
Je vidět, že neřídíš, to bys potom ve 140 nestihla dělat fotky nebo leda s čelovkou na hlavě, to pak jo.
Moc děkuji za ten půl rok, kolem března je to přesně to nejkouzelnější období, miluju tu botanickou, jak orchidejovou, tak motýlí...pak bude život zase krásně vonět.
Pěkně to máš zdokumentované.
OdpovědětVymazatAlenko, moc krásný přehled první poloviny loňského roku a nádherné fotky.
OdpovědětVymazatPokochala jsem se vnoučaty, kytičkami a památkami v Itálii.
To byla smršť parádních fotek Tvůj půlrok ve fotografiích je zajímavý. Už se těším na druhou půlku. Měla jsem pocit, že loni vůbec sníh nenapadl, ale u vás ho bylo očividně dost A ta dopravní značka...
OdpovědětVymazatMinulý rok jste měli bohatý na zážitky a to nejen s vnoučaty. Asi to byla docela fuška ty fotky vyhledat a seřadit.
OdpovědětVymazatPřeji vám krásný rok 2017. Užívejte si ho ve zdraví, radosti z vnoučat a dětí.
Alenko s tou nedoslýchavostí po určitých letech spolužití to je fakt, někdy je lepší dělat, že člověk neslyší, aspoň se nemusí rozčilovat, že? Tvá reportáž je skvělá, necpeš to sem denně furt dokola jedno a to samé, ale uděláš takový bezva neunuděný celý rok 2016 skoro v jednom článku. Moc se mi to líbí!
OdpovědětVymazatAlenko, krásně jsi nám to vytřídila a seřadila. Dalo to jistě hodně práce a ještě dopsat detaily. Já jsem si na prohlížení musela udělat čas a četla jsem po částech, nechtěla jsem to ošidit. Ty Tvoje vnoučata na dvorku s míčem či na kolech jsou jako kočičky na dovolené, když jsi psala deník. Máš se co ohánět. Těším se na další pokračování, Tvá vyprávění mají šmrnc.
OdpovědětVymazatAlenko, parádní fotky, připomněla jsi mi loňskou zimu v Praze, už si ani neuvědomuji, kolik tady bylo sněhu
OdpovědětVymazatJarní fotečky mě naladily, už s těším
Novoroční dort, to je teda nápad!
OdpovědětVymazatNení nad fotky, kde jsou vidět pěkné zážitky. Zaujalo mě Vieste, vypadá úchvatně. Známí tam byli několikrát, vždycky to spojili se zpáteční cestou přes moře do Dubrovníku a přes Chorvatsko. Chválili pěknou dlouhou pláž a málo turistů, tedy klidné místo.
Parádní dokument, Ali, musel ti dát spoustu práce, ale výsledek stojí za to.
OdpovědětVymazatNejvíc se mi líbí vnoučata a kočičky.
Alenko, nejprve všechno krásné v novém roce,hlavně zdraví a spokojenost.
OdpovědětVymazatTvoje fotogalerie je úžasná a pěkně jsi zdokumentovala kus života tvojí rodiny. Já také fotím, ale už druhým rokem si tvořím fotoknihu a dávám dělat, takže mám zdokumentováno jako knihu. Těším se na další díl roku 2016. Pěkné lednové dny.
Věděla jsem, proč jsem si nechala článek až na noční klid. Úchvatný půlrok. A vnoučata vám rostou jako z vody...
OdpovědětVymazat[19]: Natty, moc děkuji za přání a přeji též, hlavně zdraví, které je v našem věku už nejdůležitější, štěstí, pohodu, klid.
OdpovědětVymazatFotokniha je báječný nápad, také jsem o ní uvažovala. Před vánoci jsem koupila nějaký doplněk v lékárně a získala poukázku na fotoknihu, Ještě přemýšlím, jak s ní naložím.[20]: Kitty, moc děkuji. Vnoučata rostou a stárnou. Jen my kolem jsme stále mladí - duševně určitě.
Celoroční přehled o aktivitách svých, ale především vnoučat. Tak to je záslužná práce, která se zúročí, až budou větší jako památka na své dětství. Zajímavá je fotografie, kde je zákaz donášky vlastní postele do lesa. Konkrétně s tímto stavem jsem se setkal, kdy byla na okraji lesa válenda. Jenom mi unikal význam použití.
OdpovědětVymazatTo je nádherný zvyk, takhle krásně si seřadit všechny fotografie i s vysvětlujícími texty, to je krása vidět, jak máš krásný, bohatý a pestrý život. Gratuluji. Jo, a vnoučátka nám rostou a nám přibývají neduhy.
OdpovědětVymazat[22]: Mirku, už jsem tuhle bilanci udělala po čtvrté. Možná, že to jednou vnoučata ocení.
OdpovědětVymazatVálendu jsem v lese ještě nenašla, ale narazila jsem na matrace, starý sporák a pneumatiky a další odložené věci. Ten, který si to tam "uložil", to tam těžko nesl jen tak v rukách. Pro mně naprosto nepochopitelné.[23]: Libuško, vnoučátka rostou a nebude to dlouho trvat a dospějí, jako ta tvoje. A pak už zbydou takováto alba, do kterých se pak můžu nostalgicky podívat.
Moc děkuji.
Ano, jezdila jsem na Animal clinic a tomu se už říká zvířecí klinika. U vás v Praze normální, ale pro nás vesničany něco nebývalého.Když jsem tam přijela poprvé, zažila profesionální chování, čistotu , hygienu, vybavení kliniky...padla jsem, to u nás není ani u obvodního doktora lidského !!!!
OdpovědětVymazatZachránili mi kočku, jezdila jsem tam dvakrát až třikrát měsíčně, projezdila stovky km, ale kočka už 6let žije
Je tam mimochodem nádherné bydlení, měla jsem možnost to tam očumět, když jsem sháněla parkování
[25]: Simčo, Animal clinic je výjimkou. Běžné veterinární ordinace u nás takhle nevypadají. Když jsem tam byla poprvé, byla jsem také v šoku - tedy v pozitivním slova smyslu. Napadlo mě srovnání s poliklinikou, kam chodím a která je umístěna v paneláku a kde ordinace vznikly z bytů. Takže čekáme v ložnici, lékař ordinuje v obýváku, vedle v kuchyni má doktor se sestrou jakési zázemí.
OdpovědětVymazatBydlení tu je hezké, leč má to i své ale ... My bydlíme konkrétně přímo na Karlovarské, občas nám létají nad hlavou letadla a městská část, která má úřad na sídlišti, na nás zvysoka kašle. Sídliště je priorita.
Zmapovat rok fotografiemi je nejlepší.
OdpovědětVymazatKrásné vzpomínky a děti je, až dospějí, určitě ocení.Velmi zajímavá je fotografie ohňostroje v Itálii, působí prostorových dojmem, jako velký svazek klasů.Letadla také moc rád pozoruju, ale hlavně při přistání a vzletu. Je to obdivuhodné, když takový obrovský stroj se odlepí od země.
[27]: Už dělám tyto fotobilance počtvrté a je možné, že to jednou vnoučata a možná i naše dospělé děti ocení.
OdpovědětVymazatOhňostroj byl součástí oslav "Otevírání moře" v Peschici a opravdu se moc povedl. Byli jsme tam s dočasnými sousedy z vedlejšího apartmánu, v podstatě jsme je tam vytáhli a pak jsem se shodli, že tenhle ohňostroj "strčí do kapsy" všechny novoroční ohňostroje u nás.
Letadla pozoruju pravidelně, náš dům leží v trase vedlejší runwaye, což značí, že letadla nad námi přistávají, či stoupají dost často. Při pravidelném čištění hlavni runwaye, nebo při opravách. Občas se tam také může něco přihodit a pak to létá nad našimi hlavami. Pro sousedy trest, pro mně objekty k fotografování. Vnučky už dlouho znají letecké společnosti a poznají, kdo to letí. Vzlety mě také fascinují.
Tak to je zajímavé...loni jsem byl na Broumovsku zařátkem března a překvapilo mne, že tam je sníh, když Děčénský sněžník byl bez sněhu...Holt byl i blíž
OdpovědětVymazatAlenko, konečně se dostávám na tvůj blog, který prozkoumám a pročtu. Začínám rokem 2016 ve fotografiích a moc se těším na Krakov
OdpovědětVymazat[29]: Ono to je naprosto běžné, že někde sníh je a někde není. V centru Prahy už není od půlky ledna, u nás na Bílé Hoře ještě leží. [30]: Marti, děkuji za návštěvu.
OdpovědětVymazat