Panenský Týnec

Máte rádi tajemno?

Věříte na věci mezi nebem a zemí?

Láká vás magie?

Věříte na pozitivní zóny?

Pokud ano, přijměte tedy pozvání na návštěvu jednoho velice zajímavého místa.

Na rozhraní Ústeckého a Středočeského kraje na Džbánské vysočině leží malý městys Panenský Týnec, který láká především milovníky tajemných míst s magickou silou.

Hlavním lákadlem obce je nedostavěný chrám Panny Marie, který získal v roce 2014 titul "Nejmagičtější místo České republiky".

V dávných dobách tu bývalo staré keltské ohrazené hradiště, tak zvaně otýněné, odtud slovo Týnec.

Na konci 5. a na začátku 6. století se v této oblasti usadili první Slované. Podle starých kronikářů - Kosmy, Dalimila, či Václava Hájka z Libočan - sem přišli pod vedením bájného Praotce Čecha. Všichni známe Staré pověsti České Aloise Jiráska, kdy Praotec Čech vystoupal se svou družinou na horu Říp. Podle archeologických výzkumů se však v okolí Řípu začali Slované usazovat až v 9. století.

Jen díky arecheologům můžeme usuzovat, jak to tehdy vlastně bylo.

Nedaleko Panenského Týnce leží obec Peruc, která je také spojena s českými dějinami a zmínka o ní je popsána v Dalimilově kronice. Podle pověsti zde potkal přemyslovský kníže Oldřich, který vládl mezi roky 1012 - 1034, Boženu, kterou pojal za manželku, a z jejich svazku se narodil jeho jediný syn, pozdější kníže Břetislav I.

Vrat'me se však do Panenského Týnce, který nebyl až tak bezvýznamnou obcí, procházela tudy důležitá zemská stezka Via Regia, což byla královská cesta z Prahy do Lipska.

První písemná dochovaná zmínka o obci pochází z roku 1115, kdy je obec uvedena ve spojitosti s klášterem v Kladrubech. Ve třináctem století byl Týnec součástí panství mocného rodu Žerotínů.

Roku 1280 tady nechal zdejší pán Habart ze Žerotína vybudovat klášter pro Sv. Anežku Českou a sestry klarisky, jako poděkování za uzdravení své manželky Scholastiky ze Šternberka. Sv. Anežka Česká ji prý vyléčila z neplodnosti.

Opět pověst? Každopádně Scholastika přivedla na svět tři dcery a pak tři syny.

K původnímu názvu Týnec přibylo Panenský, což je odvozeno od panen klarisek, jeptišek františkánského řádu. Svatá Anežka Česká zemřela roku 1282, je tedy možné, že tu byla, a že klášter navštívila.

Budova bývalého kláštera ve které dnes sídlí obecní úřad

Nejstarší Habartův syn Plichta ze Žerotína (1291 - 1322), byl proslulý turnajový rytíř, který srdnatě bojoval po boku římského krále Jindřicha VII. a anglického krále Edwarda II. Plantageneta. Okouzlil také mladého krále Jana Lucemburského a stal se členem jeho osobní družiny. Účastí na turnajích a v bitvách po boku mocných vydělal na svou dobu značné jmění. Byl to on, kdo se rozhodl ke klášteru přistavět chrám. A navíc vybral i místo, kde má stát. Rozhodně nemělo jít o nějaký přehlédnutelný svatostánek. Stavba byla započata v roce 1316.

Monumentální gotický chrám, zasvěcený Panně Marii, stavěla slavná huť Petra Parléře.

Plichta ze Žerotína však v roce 1322 padl v bitvě u Mühldorfu. Stavba gotického chrámu pomalu pokračovala až do roku 1382, kdy došlo k požáru kláštera a pak byla zastavena. Údajně jí také poničili husité, táhnoucí na Prahu.

Nikdy se nedočkala dokončení.

Roku 1467, po té co zemřel Jaroslav ze Žerotína, který byl zemským správcem Jiřího z Poděbrad a také posledním mužským potomkem tohoto rodu, přešel majetek do vlastnictví rodu Lobkowiczů. Jaroslavova dcera Ofka byla totiž provdána za Mikuláše II. z Lobkovic.

Sestry klarisky žily v Panenském Týnci až do 26. června 1782, kdy byl na základě reforem císaře Josefa II., klášter zrušen.

Týnecké panství pak roku 1797 zakoupil pražský měšt'an a kupec Jan Tuscany. Noví majitelé z počátku obývali výstavnější části kláštera. Později si nechali v klášterní zahradě postavit reprezentační zámeček se šesti klenutými místnostmi a do něj se v roce 1842 přestěhovali. Plánovali v Panenském Týnci otevřít i lázně, neboť v zámečku byla studně s údajně léčivou vodou. Roku 1854 koupil panství obchodník se dřevem Vojtěch Renner. V roce 1871 od něj panství odkoupila hraběnka z Hebersteinu. Tomuto rodu patřilo panství až do parcelace v roce 1923.

Zámeček Tuscanyů později koupil dvorní lékař Tomáše Garrigua Masaryka dr. Maixner. Se svojí dcerou Dorou, která byla také lékařkou, tu plánovali zřídit vodní lázně. Zda chtěli využít i pozitivní energie v chrámu není známo, jisté ale je, že po roce 1948 byl majitel vyhnán, aniž by své sny a plány uskutečnil. Zámeček byl zbořen a materiál z něj rozkraden.

Kromě kláštera, ve kterém dnes sídlí úřad městyse a nedostavěného chrámu Panny Marie, můžete obdivovat i barokní kostel sv. Jiří z roku 1722, či nedalekou kapli sv. Jana Nepomuckého.

Kostel sv. Jiří a kaple sv. Jana Nepomuckého, která je vlevo, částečně skrytá za smrkem

Ještě jednou totéž, v lednu 2017

Místnímu hřbitovu dominuje empírová hrobka Jana Tuscanyho. A když už jsem zmínila hřbitov, odpočívá na něm slavný cestovatel, přírodovědec, vynálezce Benedikt Roezl (1824 - 1885), pěstitel orchidejí, který hovořil osmi jazyky a jehož socha stojí na Karlově náměstí v Praze. Je tu i hrob faráře a buditele Josefa Commersiho (1841 - 1899), který působil v Panenském Týnci. Zasloužil se o rozvoj obce, založil zde knihovnu, občanskou záložnu a několik spolků.

Jak už jsem napsala na začátku článku, hlavním lákadlem je nikdy nedostavěný gotický chrám zasvěcený Panně Marii.

Chrám měl být podle původních plánů třílodní.

V současnosti lze navštívit 21 metrů dlouhé, 9 metrů široké a přes 20 metrů vysoké kněžiště, které je volně přístupné. Ucelená část však není chrámovou lodí, ale je to pouze výběžek s kněžištěm. Vlastní trojlodní prostor měl být v místě, kde je zachovaný vstupní portál směrem od obce. Z třílodní části tedy zbyla pouze jižní zeď s portálem, část západní zdi a základy ostatních zdí. Zastřešení lodi mělo původně spočívat na čtyřech pilířích. Z nich tři byly bohužel zbourány a na čtvrtém částečně stojí barokní dvoupatrová zvonice s cibulovitou bání, která k původnímu chrámu nepatří. Byla postavena až v roce 1744.

Po umělecké stránce patří tento nedostavěný chrám k nejdokonalejším památkám u nás.

Lidé, kteří sem jezdí, věří v uzdravující schopnosti místa, kde je silná pozitivní energetická zóna ve tvaru kříže, uprostřed kterého je střed energie. Za ním, směrem k oblouku je léčivé místo a ještě kousek dál meditační. Kdo si prý není jistý, má se řídit cestičkami vyšlapanými v trávě, nebo ještě lépe plánkem u vchodu.

Známý psychotronik a spisovatel Stanislav Brázda naměřil v prostorách chrámu pozitivní zónu číslo 8, tedy nejsilnější a uzdravující.

Stavitel chrámu rytíř Plichta ze Žerotína byl podle Brázdy duchovně založený člověk, který dokázal vnímat silnou energii na tomto místě. Jeho duše je prý spjata navždy s tímto místem a údajně dokáže odradit kohokoliv, kdo by chtěl na místě chrámu postavit cokoliv jiného.

Tato pozitivní zóna dokáže odstraňovat depresivní stavy, přinášet optimismus, dobrou náladu, elán a radost ze života. Pobyt na tomto místě se doporučuje lidem trpícím maniodepresemi, nedostatkem sebevědomí a lidem přecitlivělým se sklony k sebevraždám.

Zdejší energie také posiluje imunitu. Pozitivní vliv působí hlavně v oblasti hlavy, proto je doporučována návštěva například po mozkové obrně, mrtvici a všech úrazech hlavy.

Nejlepší je údajně meditovat v sedě, mít dlaně vzhůru a například si mručet nebo zpívat.

Zaklonit hlavu, dívat se do oblak.

Měla jsem pocit, že mám závrat'

Setkali jsme se tu s mladou paní, která doprovázela starého pána. Chvilku jsme si povídali a ona nám vyprávěla, že poprvé sem svého dědečka, což byl ten starý pán, přivezla na kolečkovém křesle. Byl po mozkové příhodě. Ted' už nechávají křeslo doma a starý pán si v doprovodu své vnučky dojde do chrámu sám. Věřte, nebo nevěřte.

Patřím k lidem, kteří jsou spíš praktičtí a na nějaké zvláštní jevy se dívají tak trošku s despektem.

Ale tady, na tomhle místě, jsem měla zvláštní pocit. Takový klid, který mnou prostupoval, jsem dlouho nezažila.

Když jsme tu byli poprvé, byla jsem utrmácená po celodenním výletu natolik, že jsem byla opravdu ráda, že si mohu konečně v autě sednout. Tady jsem jako by mávnutím kouzelného proutku pookřála. Fotila jsem si vnitřek kněžiště a pak zůstala chvíli stát na místě, které bylo vyšlapané těmi, kteří tu stáli přede mnou. Dívala jsem se do oblak a zažívala pocity závrati. Chvíli jsem postála na místě a přemýšlela, co to bylo. Byla to závrat'? Pak jsem vešla do klášterní zahrady, obcházela jsem chrám a fotila si ho.

Po chvíli jsem se do něj znovu vrátila. Proč? Jako bych slyšela nějaké našeptávání - pojd' dovnitř.

A tak se sem vracím, dobíjím si tu baterky, rovnám myšlenky a je mi tu dobře.

Dobrá nálada po návštěvě trvá ještě několik dní.

Zvu vás tedy do Panenského Týnce, i když jen prostřednictvím fotografií.

Pojd'te dál, lhostejno zda v létě ...

... nebo v zimě

Vlevo od vstupní brány jsou pozůstatky zdiva, které mělo být lodí chrámu

Tento pohled se vám otevře vpravo.

Prostor, kudy prochází pozitivní zóna je kněžištěm nedostavěného chrámu.

Plánovaný chrám musel být obrovský

Stála jsem v místě, kudy zóna prochází - v létě i v zimě

A pak jsem přešla na meditační místo

Jižní zed', která je vysoká přes dvacet metrů.

Na té letní fotografii je stín barokní věže, zimní je smutnější.

Čtvercové otvory, které jsou nejen na ní, ale i na dalších zdech, jsou díry po lešení

Barokní zvonice z vnitřku chrámu ...

...od kláštera ....

..... a z klášterní zahrady

V jižní zdi je vstup do klášterní zahrady

Náhlédněme ven a pak můžeme projít

A jsme v zahradě

Pohled zvečí do kněžiště

Léto se vystřídalo se zimou a my se spolu prošli kolem chrámu

Vstupní branou se vracíme ještě jednou dovnitř

Rod Žerotínů měl ve svém erbu černou orlici.

Nad vstupním portálem jsou orlice dvě

Obě v detailu

Na obou bocích vstupního portálu jsou úzké niky s baldachýnky,

ve kterých měly být pravděpodobně umístěny sochy

Detail baldachýnku

Vlevo od vstupního portálu pokračuje klášterní zahrada.

Zaujalo mě venkovní schodiště a jakási pavlač

Bývalý klášter klarisek sídlil v trojkřídlé budově.

Dnes je tu kromě obecního úřadu i knihovna a výstavní prostory

Foto z konce kláštěrní zahrady

Vracím se zpátky do chrámu ...

.... a všímám si stop ve sněhu. Že by tu byl někdo další?

Můj muž, který je tu se mnou, stojí na druhé straně. Jsme tu jen sami dva.

Ty stopy jsou moje :-)

Poslední foto a zase někdy ...

Bránou opouštíme chrám a já vím, že se sem zase vrátíme

Pro ty, kteří by se chtěli podívat dovnitř, aniž by museli cestovat, se naskýtá tato možnost:

http://www.virtualtravel.cz/panensky-tynec.html