Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

čtvrtek 24. listopadu 2011

Těžká volba


Jsem člověk, který rád čte a hodně čte. Je to pro mě velice těžké, vybrat si tu nejoblíbenější knižní postavu.

Přečetla jsem spousty knih.

Byly to knihy různých žánrů, od různých spisovatelů.
K některým se dodnes ráda vracím a patří k mým oblíbeným, některé jsem přečetla, aniž by zanechaly
v mých vzpomínkách jakoukoliv stopu.
A jednu jsem nepřečetla vůbec. Spíš bych měla napsat, že jsem jí nedočetla. I když jsem se několikrát k této knize vrátila a zkusila se do ní znovu ponořit, vždy jsem to vzdala. Možná budu pro někoho ignorant, ale já se nedokázala "prokousat" úvodními stránkami "Kroniky Pickwickova klubu" od Charlese Dickense. Zkoušela jsem to opakovaně a vždy se stejným výsledkem.

Nemám jen jednu nejoblíbenější knižní postavu. Je jich víc, stojí v řadě za sebou a čekají v mé knihovně, až vytáhnu tu správnou knihu, otevřu a začnu číst.

Má "nejoblíbenější knižní postava" se u mě mění věkem.

V dětství jsem obdivovala Kopčema. Kopčem byl hlavní postavou knihy Eduarda Štorcha "Lovci mamutů". Knihu jsem četla několikrát a prožívala s Kopčemem tvrdý život, který ve starší době kamenné v naší zemi byl. Kniha byla spíš určena klukům, ale mě učarovala a možná už od doby jejího přečtení, začala moje láska
k historii. Moje vrstevnice mou vášeň pro Kopčema nesdílely a dost dobře nechápaly, že já se k této knize stále vracím. Až o mnoho let později, když už jsem měla děti, jsem byla na návštěvě u jedné kamarádky. Zatímco my probíraly život na mateřské, děti si vedle nás hrály. Kamarádka vstala a řekla: "S tím si hrát nebudete!" Podívala jsem se na ní a ona v ruce držela malou gumovou panenku, na které bylo vidět, že už má nějaké roky za sebou. Na mojí otázku mi odpověděla: "To je Kopčem". Začala jsem se usmívat a řekla jí, jak jsem tohoto literárního hrdinu milovala. Ona se usmívala také a říkala: "No, a to si všichni o mě mysleli, že jsem divná, když se mi líbí Kopčem". Našla jsem tehdy po dvaceti letech, od prvního seznámení s Kopčemem, spřízněnou duši.

Dalším mým oblíbeným knižním hrdinou byl Vinnetou. V mých zhruba dvanácti letech vyšel u nás ve třech dílech. Knihy jsem dostala k Vánocům a začala je číst ještě na Štědrý den večer. Během vánočních svátků jsem všechny tři díly přečetla. Pak jsem viděla v kině první film s Vinnetouem, kterým byl Poklad na Stříbrném jezeře a znovu se ponořila do četby toho, co už jsem jednou četla.
Tři mušketýři, co k nim dodat. Byly to první knihy od Alexandra Dumase, které jsem četla nesčetněkrát. Následoval Hrabě Monte Christo a pak jsem se znovu ponořila do četby Třech mušketýrů. Babička měla v knihovně jejich pokračování po deseti a i dvaceti letech. Mým nejoblíbenějším knižním hrdinou byl D'Artagnan. Došlo to tak daleko, že jsem spřádala své sny, ve kterých jsem byla já a D'Artagnan. Asi to k dospívání patří.

Dalším mým oblíbeným knižním hrdinou, který upozadil všechny mé předchozí oblíbence, byl Sinuhet. Knihu Mika Waltariho Egypt'an Sinuhet mi daroval strýc k mým osmnáctým narozeninám. Za těch čtyřicet let jsem Sinuheta četla už mnohokrát. Četla jsem další knihy o Egyptu, například Černou ženu od Nilu od Brigitte Riebeové, ale stále je srovnávám se Sinuhetem. Ten stále vítězí.

Nedávno jsem dočetla Vzdálené vrcholky hor od Mary Margaret Kaye. Asthon Pelham-Martyn, zvaný Ash nebo také Ašók, je hlavní postavou tohoto rozsáhlého románu. Kniha mě pohltila, přečetla jsem jí jedním dechem a Ash byl v ten moment tou knižní postavou, kterou jsem obdivovala a se kterou jsem prožívala jeho příběh.

Čtu hodně, mám spousty knih.
Nemám jen jednu nejoblíbenější knižní postavu.
Ti, o kterých jsem se zmínila v předchozích řádcích, zůstali v mých vzpomínkách.
A ti, o kterých budu jednou číst, se mohou stát tou nejoblíbenější postavou.
Možná, snad, kdo ví?

45 komentářů:

  1. Kroniky Pickwickova klubu" od Charlese Dickense - tím jsem se taky nedokázal prokousat. Otec mi pak řekl, že to je kniha, která se musí prostě číst v originálu, je tam spousta jazykových hříček.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Na pana Kaplana jsem zapomněla. To bylo také báječné čtení.

    OdpovědětVymazat
  3. Klub Pickwickovcov - vzdy, ked som bol chory, k tomu chlieb so slaninou a cibulou, trochu neanglicky, uznavam, ale to ma vtip a atmosferu a ironiu. Mala by si si dat tu namahu...("Cestovani je provazeno nesnazemi a mysli koci jsou nepokojne." Samuel Pickwick na schuzi Pickwick Club-u, tento citat nemozem zabudnut cely zivot,)

    OdpovědětVymazat
  4. Koukám, že tys měla ojakživa spíš klukovské záliby a vzory. A mnohé ti zřejmě zůstalo až do dospělosti. Auta a vůně benzínu. Takovým ženským já říkám "babochlap". Ale v dobrém smyslu. Označení "babochlap" je v mém žebříčku hodnocení žen velmi vysoko.

    OdpovědětVymazat
  5. Jsem na tom podobně, rozhodování nikdy nebylo mojí silnou stránkou a co kdybych někomu ukřivdila, nebo na něj zapoměla.

    OdpovědětVymazat
  6. Jó, jó. Dickens, těžce ztravitelný, tedy spíš neztravitelný, dopadla jsem naprosto stejně a Egypťan Sinuhet? Tak toho mám taky v té mojí Velké trojce se Saturninem a Maděrou.....a koukám, že stejně jak já tak i ty jsi preferovala dobrodružství a ne holčičí knihy

    OdpovědětVymazat
  7. [7]: Můj otec byl velkým milovníkem sci-fi, tudíž se tento žánr stal naším rodinným. Knihy od J.M. Trosky byly u nás v rodině téměř povinnou četbou, kterou jsem narozdíl od té školní povinné miloval.

    OdpovědětVymazat
  8. Vinnetou - toho jsem v dětství doslova žrala, stejně jako Rychlé Šípy. Teď to vidím jinak. Moc slušní a hodní na můj vkus .

    OdpovědětVymazat
  9. Už delší čas to čtení zanedbávám, kde jsou ty časy dětství, kdy jsem hltala Verneovky, knihy z edice Odvahy a dobrodružství, taky Foglarovky, došla jsem i k Egypťanu Sinuhetovi, nebo k panu Kaplanovi, který má tak rád svou třídu. A u které nejoblíbenější postavy jsem momentálně skončila? Asi se budeš divit, ale je to stejně jako čtenářka z třetího komentáře, u Harryho Pottera. Na ty knížky nedám dopustit, četly se báječně.   

    OdpovědětVymazat
  10. [4]: Možná, že to ještě někdy zkusím.Vím, že ta kniha je báječná, že má osobitý britský humor, ale ten začátek je k "nečtení".

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: To je přesně doklad toho, jak se postupem věku mění náhled na literární hrdiny. Můj syn má u nás stále ještě kompletního Foglara. Když jsem se ho ptala, zda si ho odveze k sobě do bytu, moc se netvářil. Vzpomínám, jak v něm "ležel" a jak byl nadšený, když si mohl potřást rukou s Jestřábem.

    OdpovědětVymazat
  12. [10]: Já je taky žrala. Možná to bylo částečně i tím, že obojí bylo poměrně nedostatkovým zbožím. Když se s nimi po revoluci roztrhl pytel, tak mě nějak už nebraly ani jedny.

    OdpovědětVymazat
  13. Stejně to byl príma nápad s tou nejoblíbenější literární postavou. Obejdu hafl blogů v tomto týdnu a mám postaráno o výběr na jak dlouho

    OdpovědětVymazat
  14. U mě taky těžká volba. Asi by stáli vedle sebe: Hrdina Nik, Mauglí, Robinson, Rolf zálesák, Anna ze Zeleného domu, Pipi Punčochatá a mnoho dalších.

    OdpovědětVymazat
  15. Jééé, Lovci mamutov.....žltý kriklavý obal s čiernym obrázkom....tiež to bola moja obľúbená.....

    OdpovědětVymazat
  16. Fascinují mne ty hodiny v knihovničce   

    OdpovědětVymazat
  17. Já už si marně lámu hlavu od pondělka a také nemohu asi dát jedno jméno. Máš pravdu v tom, že se mění věkem. No, uvidím, jestli něco vymyslím.

    OdpovědětVymazat
  18. Tak já si stojím za svou Betty ta mě osobně nejvíce ovlivnila. Kopčeva neznám, ale Egypťana jsem četla jedním dechem...

    OdpovědětVymazat
  19. Jestli knihovna na fotce je Tvá knihovna, tak to klobouk dolů, to je ale pořádná sbírka! A jak jsou knížky krásně urovnané

    OdpovědětVymazat
  20. Ali, tvůj článek je opět moc hezky napsaný.

    OdpovědětVymazat
  21. [15]: Nápad to byl dobrý, mnoha čtenářům určitě přinese mnoho inspirace .

    OdpovědětVymazat
  22. [23]: Díky za pochvalu. Jsem také knihomol a jsem na to docela hrdá. Na dovolenou si sebou beru pravidelně deset knih a málokdy se mi stane, že nějakou nedočtu.

    OdpovědětVymazat
  23. Tak Pickwikův klub jsem taky nezvládla(opakovaně) těší mě, že jsou tu spřízněné duše, alespoň si nepřipadám jako literární ignorant   Čím jsem se prokousávala obtížně byly Medojedky a nezvládla jsem dočíst Fulghumovo Třetí přání (připadalo mi to strašně amatérsky napsané)Ale prý jsou knihy, které musíš číst v určitém věku, a když to prošvihneš tak už to nejde.  Sinuhet je také můj oblíbenec (stojí za to přečíst si doslov ke knížce, máš-li starší vydání).

    OdpovědětVymazat
  24. Taky na tohle téma týdne nemohu jednoznačně odpovědět. Krom toho mi připadá, že už jsem loni vše napsala k TT má oblíbená kniha. Jinak se úplně míjíme Tyhle postavy se mě nijak nedotkly

    OdpovědětVymazat
  25. [26]: Ani nevíš, jak jsi mě potěšila. Já ty Pickwicky zkoušela číst několikrát a nikdy jsem se tím začátkem neprokousala. Medojedky jsem nečetla a od Fulghuma jsem četla snad jen "Všechno, co potřebuji znát, jsem se naučil v mat.školce" a "Už hořela... " Počáteční nadšení, knihy se mi líbily a pobavily mě. Pak nějak to nadšení vyprchalo.

    OdpovědětVymazat
  26. [27]: Ono je opravdu těžké, vybrat tu nej. Řešila jsem stejné dilema, jako ty, když se psalo na téma oblíbená kniha. Nedivím se, že se míjíme. Věřím tomu, že já nečetla zase ty knihy, které provázely v dětství tebe. Podobně to mám se svými dětmi. Jediné, v čem jsem se s dětmi sešla, byla povinná četba ve škole, ale i tam byly už rozdíly.

    OdpovědětVymazat
  27. [30]: Hrdinů a oblíbených postav je opravdu spousta a je těžké vybrat jen jednoho či jednu.

    OdpovědětVymazat
  28. Máš opravdu krásnou knihovničku! Takovou barevnou a sterjně barevná bude asi i tvá četla, jak jsi psala. Ano, čtenářům fandím a to se říká, že čtenářů neustále ubývá, přitom věšina blogařů čte, takže si připadám na správném místě v tomto světě. Knihy, čtenáři, knihy a čtenáři a zase knihy, knihy, čtenáři, knížky jsou jednoduše skvělé, když alkespoň jednu nedostanu na Vánoce, tvářím se trochu nevraživě :)

    OdpovědětVymazat
  29. Ali, taky mám spoustu knih ve slovenštině, před nějakými 30-40 roky mi připadalo, že na Slovensku vycházejí mnohem lepší knížky, tak jsem si je objednávala. V té době jsem četla Dumase, Huga, Rollanda, Travena, Puza, Haileyho, ... a tak.

    OdpovědětVymazat
  30. Jak tu procházím ty komentáře tak mi naskakují další a další knihy a spisovatelé. Asi je to tím, že já už načetla kilometry knih, a některé mi utkvěly v paměti do teď, jiné mi připoměly až ty komentáře. Larsson je výborný, jen se nesmíš nechat odradit trochu pomalejším rozjezdem začátku. Hrabě Monte Christo, Tři mušketýři ale i Královnin náhrdelník, Josef Balsamo, Hraběnka de Charny tohle od Dumase také miluju a mám doma. A úplně jsem zapoměla na úžasného Sokrata od Josefa Tomana, dvoudílný životopis Leonarda da Vinci, jéžiš těch knih je tolik moc....Vážně se nedá specifikovat která byla ta nej a který hrdina je nejoblíbenější.....dokonce jsem s tím měla dilema i v telce, když se hledala Kniha mého srdce. Těch mých tam bylo jak říká kamarád něurekom....

    OdpovědětVymazat
  31. U mne vede Hamsun ve své knize Hlad, ke které se stále vracím.

    OdpovědětVymazat
  32. Ani jsem se neprokousala všemi komentáři. Všimla jsem si, že sbíráš budíčky. Máš je v řadě  před knihami. Mám také spoustu knih , ono se toho za léta nasbírá. Od malička, co jsem se naučila číst jsem četla jako divoká- jak říkávala teta- měla jsem rozečtených i několik knížek. Naši měli knihovnu třídílnou, na půdě plný kufr dřevěný. Z první republiky všechny klasiky naše i cizí a já četla a četla v každé volné chvilce. Jen jsem nemohla dočíst (na rozdíl od tebe) od Emila Zoly Germinál. Nelíbilo se mi to. Dickense jsem četla, Mór Jókaie, Jiráska, Sinkiewitze, Balzaca,Tolstého Vojnu a mír, Maupassanta, Dumase, Detektivky všeho druhu. Přiznám se, že jsem se kolikrát nedívala ani na autora. Ale mám také přečtené naše autory z té doby  a pak jsem odebírala Klub čtenářů. Celá léta. Jednu dobu jsem měla oblíbeného Feutchwangera  Židovku z Toleda, pak Madam Curierovou od její dcery- tu jsem moc obdivovala. Je těžké vybírat, když je toho tolik. Humorné románky mám také velice ráda. Ivanku Devátou, Petišku, a  Betty Mac Donaldovou- všechno od ní, co bylo k dostání i v knihovně. Naučila jsem kluky číst a to bylo dobré. Štorcha jsme měli celého- četla jsem to nejmladšímu před spaním na pokračování, kromě jiných až do devíti let- mami dramatizuj mi to...

    OdpovědětVymazat
  33. Měla jsem v životě určitá období, je to dost podobné předchozímu komentáři a tak to nechci opakovat, jednu dobu si ale pamatuji dost dobře, a to jsem již zdaleka nebyla tak mladá, abych se tím chlubila, dnes to klidně řeknu, bylo to moje scifi období, a hltala jsem vše co naznačovalo nějakou pozitivní budoucnost, v knihovně už ode dveří na mě paní mávala, dostali-li něco nového, to ale abych se dnes začala bát, říká se že scifisti, jsou svým způsobem vizionáři.

    OdpovědětVymazat
  34. Krásný článeček, mnohé bych mohla opsat,jako např.: "Čtu hodně, mám spousty knih. Nemám jen jednu nejoblíbenější knižní postavu."...

    OdpovědětVymazat
  35. [31]: Díky za tip, tuhle knihu jsem viděla v nabídce Knižního klubu.

    OdpovědětVymazat
  36. Kopčem a Vinnettou jsou i moje oblíbené postavy. Ale mám ráda i ženské hrdinky. Třeba z knih Jane Austinové. Nebo Skarlet z Jihu proti severu.

    OdpovědětVymazat
  37. [37]: Jé, tak to máme docela stejné. To období sci-fi jsem měla také, Marťanská kronika Ray Bradburyho, Lemovy sci-fi romány. Prostřední syn dodnes má rád sci-fi a také horory. Během života se člověk někdy vrací do těch období. Já jsem se teď pustila po chvilkách do knihy Petra Hořce Herecká ohlédnutí. Je to už vydání v r. 1977, ale jsou tam zajímavá ohlédnutí za životem na př.

    OdpovědětVymazat
  38. [32]: Děkuji za pochvalu knihovny. Je to jen část, už jsem v předchozích komentářích psala, že mám knihy všude. Nedokážu si představit, že bych k vánocům nedostala knihu a stejně tak, že bych někomu knihu nedala. Lásku ke knihám jsem zdědila po svých rodičích, vzpomínám si, že i děda byl vášnivý čtenář.

    OdpovědětVymazat
  39. [43]: Byl starý a senilní a hlavně se o ten jeho sklon k nacistům přičinila jeho žena.

    OdpovědětVymazat
  40. [44]: Plně s tebou souhlasím. Já se jen chtěla ujistit, že máme oba na mysli stejného autora. Kniha Viktorie mě naprosto uchvátila.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤