Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pátek 26. srpna 2011

Capua


Kdysi, už je to hodně dávno, jsem viděla americký velkofilm Spartakus, který režíroval Stanley Kubrick a v němž hlavní roli hrál Kirk Douglas.
Vzpomínám i na to, že jsem na konci filmu brečela a za své slzy se nestyděla. Dojemný konec, kdy je Spartakus s dalšími vzbouřenci přibitý na křížích podél Via Appia a pod ním stojí jeho milá Varinie a ukazuje mu syna.

Spartakus byl dle doložených pramenů otrok a gladiátor, který působil v aréně v jihoitalském městě Capua. Zde také došlo roku 73 př. Kr. ke vzpouře otroků, jejímž vůdcem se Spartakus stal. Římu trvalo tři roky, než tuto vzpouru potlačil a utrpěl nemalé ztráty.
A i když od doby, kdy jsem film viděla, uplynula hodně dlouhá doba, zůstala mi ještě vzpomínka na jeden z nejsilnějších momentů. "Já jsem Spartakus". "Já jsem Spartakus", "Já jsem Spartakus".

Amfiteátr v Capui, který byl postaven na místě původní gladiátorské školy za císaře Augusta, se stal jedním z našich cílů.

Je to druhá největší aréna po římském colosseu do které se ve své době vešlo 60.000 diváků. Dnes její pozůstatky leží v centru města, které jí obklopuje a které se jmenuje Santa Maria Capua Vetere. Město Capua je vzdáleno 4 km a leží na místě původně antického města Casilina.
Vypadá to trochu zamotaně? Trochu zamotané to je.
Staré antické město Capua bylo založeno Etrusky, mezi roky 600 - 580 př. Kr. a jeho původní název zněl Volturnum. V období kolem roku 500 př. Kr. došlo k jeho největšímu rozvoji.
Roku 420 př. Kr. patřilo město italickému kmenu Samnitů, kteří už město jmenovali Capua a zruba o 80 let později se dostalo pod ochranu Říma. V této době bylo druhým největším a současně i nejdůležitějším městem Římské říše. Mělo svou vlastní správu a dokonce i svůj senát a konzuly. Jeho okolí patřilo k nejúrodnějším oblastem Kampánie a zásobovalo obilím a vínem velkou část Římské říše. Obyvatelstvo se věnovalo výrobě a zpracování bronzu, hrnčířství, výrobě voňavek, koženého zboží a nachových látek. Bohatství města narůstalo díky vzkvétajícímu obchodu a Via Appia, která ho spojovala s Římem. Capua byla proslulá svou slavnou šermířskou školou, ale také rozmařilým životem.
Roku 216 př. Kr. se Capua spojila s Hannibalem během druhé punské války a postavila se proti Římu. Roku 211 př. Kr. byla Římem dobyta. Část obyvatelstva byla prodána do otroctví, samospráva města byla zrušena a do jeho čela byl Římem dosazen prefekt. Byl zakázán obchod, zbylému obyvatelstvu města bylo dovoleno pouze provozování řemesel a polních prací na pozemcích, které už ale nebyli jejich majetkem, stali se z nich pouze nájemci.
Až roku 85 př. Kr. římský vládce Sulla poslal do města nové osadníky. Ve stejném trendu pokračoval i Caesar, který v roce 58 př. Kr. poslal do města 20.000 nových osadníků.
Město znovu začalo vzkvétat, získalo postupně všechny předchozí výhody a za vlády císaře Augusta se znovu stalo druhým největším a nejdůležitějším městem Římské říše.
Později se pak stalo sídlem biskupa a v roce 389 se tu konal církevní koncil, který měl ukončit rozkol v antiochijské církvi. V období stěhování národů bylo město několikrát zpustošeno Vandaly. Později pak Saracény. Roku 856 město shořelo a jeho vládce hrabě Lando rozhodl zbudovat město nové, na místě nedalekého antického Casilina. Nová Capua se stala hlavním městem knížectví a v roce 968 se stala i sídlem arcibiskupa. Vládci nad městem a knížectvím se střídali. Vládli zde hrabata z Aversy, později spadalo pod Sicílii. Roku 1252 se stalo opět součástí Římské říše. Nejhorší dobu město zažilo za vlády Borgiů, kdy roku 1501 Caesar Borgia nechal město vyplenit a popravil 5000 jeho obyvatel. Krátce město bylo v držení Rakušanů a potom se stalo součástí Neapolského a sicilského královstí. Roku 1860 město kapitulovalo před vojskem Giuseppe Garibaldiho a stalo se součástí sjednocené Itálie.

Původní Capua chátrala a s ní i její hlavní dominanta amfiteátr. Život se tu téměř zastavil a vše důležité se odehrávalo v nové Capui. Až později se začalo kolem amfiteátru stavět nové město a na jeho stavbu byl použit i materiál z něhož byl amfiteátr postaven. Proto se nedochoval v tak dobrém stavu jako římské colosseum. Na obnovu a zpevnění amfiteátru pak byl mnohdy dost necitlivě použit beton. I přesto, že z původního amfiteátru se zachovalo jen torzo, dobře zachovány jsou labyrinty chodeb v jeho útrobách.
Myslím si, že prohlídka této památky stojí za návštěvu.
Město Santa Maria Capua Vetere je nevzhledné a dokládá bídu tohoto regionu. Domy jsou zchátralé, ve městě je minimum zeleně. Celkový dojem z města umocňovala vysoká prašnost a já si připadala, jako bych procházela kulisami filmu z padesátých let. Chudoba a bída.

Zvu Vás tedy na prohlídku amfiteátru, kde se zastavil čas:

Tento pohled se otevře návštěvníkovi před vstupem

Vstupní brána do středu amfiteátru

Vnitřní ochoz, do kterého se návštěvník dostane před vstupem do středu arény

Vnitřek arény

Ještě jednou vnitřek arény z jiného úhlu

Vnitřní labyrint chodeb

Detail původní mramorové výzdoby amfiteátru

Detail brány - kolik asi toho ta tvář už viděla

Brána, na které je tvář na předchozí fotografii

Amfiteátr při pohledu zvenčí

Detail dalšího pozůstatku brány

Další ze vstupů do amfiteátru

Sloup s gladiátorem před Muzeem gladiátorů

Součastí amfiteátru je i Muzeum gladiátorů. Jsou zde k vidění názorné ukázky oděvů a vybavení gladiátorů a to vše je doprovázeno zvukem arény. Je to zvláštní zážitek. Je zde i veliká maketa amfiteátru, ale je pod sklem. Udělala jsem několik jejích fotografií, ale jsou nepovedené. Sklo udělalo své. V muzeu jsou také k vidění další mramorové části z původní výzdoby amfiteátru. Maketa, která naznačuje, jak amfiteátr vypadal před 2000 roky

Mramorová hlava z původní výzdoby v současnosti je v expozici muzea

Na území Itálie je amfiteátrů více, do mé "sbírky" chybí už jen návštěva Pozzuoli

Gladiátor v muzeu

Gladiátor před muzeem

Tyto a další fotografie z amfiteátru Capua a Muzea gladiátorů jsou v galerii.

Fotografie Kirka Douglase z filmu Spartakus, který získal 4 Oscary a plakát, který byl vydán v roce 1960 při premiéře filmu jsou použity z anglické verze Wikipedie, ze článku týkajícího se filmu.

22 komentářů:

  1. Krásné fotky, skvěle zachycené detaily...

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Také jsem četla tu knihu od paní Loukotkové o to víc by bylo úchvatné těmi prostory projít, být na místě konání.Moc pěkné povídání a krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
  3. Myslím že naše doba dává zabrat všem památkám, víc nežli celá ta tisíciletí která přežily, kyselé deště, novodobí vandalové, války a devastace jiného druhu, myslím tím celosvětové rozkrádání, někdy mám pocit že by se mělo přestat kopat a mělo by se čekat, až lidstvo dospěje i technicky, aby bylo schopné zachovat a třeba i obnovit všechny ty úžasné věci, zatím mám pocit, že mnoho těchto památek přichází v niveč. Viděla jsem oba filmy i ten o kterém píšeš i ten nový a oba jsou vynikající.

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Díky moc za pochvalu fotek. Knihu Jarmily Loukotkové jsem také četla. Film vznikl v roce 1960, viděla jsem ho před mnoha lety. Dnes bych na něj možná koukala jinýma očima, ale tehdy to byl pro mě obrovský zážitek.

    OdpovědětVymazat
  5. Krásné, opět i perfektní a vůbec ne nudný pohled do dějin. Ostatně jak je tvým dobrým zvykem. Jen mne trochu mate když se dívám na tu maketu jak vlastně měli vyřešené překrytí plochy toho amfiteátru, když tam jsou ty chodby a prosvětlení zvěřinců. Teď tam jsou samozřejmě ta prkna a tvoří to jednolitou plochu, ale když tam bojovali? Vím že vždycky se v knihách o Římu psalo "uhrabávali písek v aréně a odtáhli/odnesli mrtvoly"....

    OdpovědětVymazat
  6. I když z amfiteátru zbylo jen toto torzo, je dobře vidět, jak byl veliký a krásný. Dnešní další horké ráno, mi umožňuje vžít se do času tvé dovolené a přestavit si rozpálené trosky, prach i to slunce. O dovolené jste viděli hodně zajímavého, je vidět, že jste neleželi celé dny jen na pláži u moře. Ten film, o kterém píšeš, jsem taky viděla a taky slzička ukápla.

    OdpovědětVymazat
  7. Zvláštní, takové ponuré, ale přesto mě fotografie magicky přitahují...

    OdpovědětVymazat
  8. No, muselo to být opravdu nejen velkolepé, ale nádherné. Byla jsem v Koloseu, je-li člověk uvnitř těchto památek tak na něj něco zvláštního dýchá. Aspoň tak jsem to chápala já. Moc krásné fotky.

    OdpovědětVymazat
  9. Alenko, obdivuji, jak poutavě dokážeš psát.

    OdpovědětVymazat
  10. Film jsem taky viděla a taky u něj brečela. Fotky jsou krásné, musí to být úžasné, procházet těmito památkami.

    OdpovědětVymazat
  11. Pěkné fotky i povídání.Film jsem také viděla.Město Capua ne.Musím se mrknout,kde přesně leží.Třeba se ještě do Itálie podívám.Je toho ještě dost,co by mě zajímalo.

    OdpovědětVymazat
  12. U filmu jsem kdysi taky brečela a díky němu jsem si pamatovala rok vzpoury (což se šiklo v dějepisu )

    OdpovědětVymazat
  13. " Bylo to za vlády Borgiů ?

    OdpovědětVymazat
  14. [5]: Amfiteátr určitě krásný byl, ale i ted' je to zajímavá podívaná. Jinak máš pravdu v tom, že jsme dovolenou celou "neprolenošili". Ono je to příjemné poležet na pláži a koupat se, ale nejde to dělat celou dobu. My pokaždé prokládáme pobyt výlety a cestami za poznáním bližšího a i vzdálenějšího okolí.

    OdpovědětVymazat
  15. Ten původní film s Kirkem Douglasem, coby téměř ještě mladíkem, jsem taky kdysi dávno viděl. Díky tomu, že to byl film o povstání otroků proti zlovůli imperiálního Říma, se bolševikům zalíbil a pustili ho jako jeden z mála amerických filmů do našich kin. Samozřejmě kromě filmů o pronásledování černochů.

    OdpovědětVymazat
  16. Ali, díky za krásnou reportáž. Když člověk vidí ty stavby, tak se mu až tají dech. Určitě jsi přípravě tohoto článku věnovala spoustu času a já jsem zase poznala další kousek Itálie.

    OdpovědětVymazat
  17. Tak jsem si zase u tebe se zájmem přečetla další kousek italských dějin, fotky dodaly záře a lesku a uspokojily mou zvědavost.

    OdpovědětVymazat
  18. [16]: V tom máš úplnou pravdu, že to byl jeden z mála amerických filmů, který se dostal do naší distribuce. I když ... možná to nebylo až tak špatné, protože to, co se dnes promítá jsou s prominutím sr..ky. Obrovská škoda je to, že se úplně vytratily francouzské a další evropské filmy. To, co dnes nabízí Amerika je k nekoukání.

    OdpovědětVymazat
  19. Asi takhle nějak bych to pojal :o)

    OdpovědětVymazat
  20. I'm still learning from you, as I'm trying to achieve my goals. I certainly enjoy reading everything that is written on your website. Keep the tips coming. I liked it!
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat
  21. Každý z nás tak či onak aspoň raz tvárou v tvár s akciami, ktoré sľubujú veľké ocenenie - televízory, autá, chladničky alebo iPhone5C. Ale je to naozaj - získať zdarma iPhone? Podrobností WEB!

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤