Moře Itálie

Na téma moře jsem už sice psala, vzpomínala jsem na své první setkání s mořem.

Protože však ale mám taky "moře fotografií", některé zde představím.

Svojí pout' po mořích Itálie mohu začít na severu Jaderského moře. Místa jako je Lido di Jesolo, Caorle, Bibione a další jsou pro mnoho návštěvníků známá. Nejsou daleko od naší země a jsou častým cílem našich turistů. Kdysi dávno jsme tu byly s dcerou na "dámské jízdě". Písečné pláže na kilometry daleko, kilometry plážových deštníků a tisíce návštěvníků. Moře tu bylo teplé, ale špinavé.

Směrem na jih turistů a hotelů neubývá. Moře je zde klidné, bezpečné pro rodiny s malými dětmi a vše je zde podřízeno turistickému ruchu.

Vzpomněla jsem si na film Rimini, Rimini. Já vím, má být  brán s nadsázkou, ale množství hotelů na Jaderském pobřeží v této oblasti, klidně může pojmout tisícovky návštěvníků. Mám raději klidnější místa. 

Gargano, ležící na pobřeží Jaderského moře, jsme navštívili dvakrát. Pobyli jsme zde šest krásných a nezapomenutelných týdnů. Věřím, že se sem ještě někdy vrátíme.

Takový je Jadran u Rodi Garganico:

Na mnoha místech italského pobřeží jsou saracénské pevnosti, některé jsou zchátralé, jiné jsou zrekonstruované jako tato. Zvláštní dřevěná konstrukce je nazývána "trabucco" a slouží k lovu ryb:

A jen pro ilustraci, jak vypadá trabucco u Milano Marittima, to znamená v centru turistického ruchu. Trabucco je používáno na téměř celém jaderském pobřeži. Rozdíl však je patrný, princip lovu stejný.

A samozřejmě garganské západy slunce do moře ... pro nás suchozemce nádherný pohled:

Jaderské moře omývá také Tremitské souostroví. Sem jsme dopluli na této lodi.

Její kapitán je francouzský námořník původem z Nice, který tráví zimy ve své rodné Francii a na jaře se stěhuje do městečka Peschici, odkud se svou lodí vyplouvá denně na Tremity. Vyprávěl mi o moři u Nice, které je podle něj velice mělké a s mnoha dunami a to až do vzdálenosti 10 km. Člověk prý plave od břehu a pak zjistí, že má moře tzv. po kolena a to se neustále opakuje. Na Garganu v jeho severní části jsou tyto duny také, ale v mnohem menší míře.

Když už jsem se zmínila o Peschici...  Je to nádherné starobylé městečko, ležící na vysokém útesu nad mořem:

Moře u Peschici je někdy klidné:

A na druhé straně dokáže bičovat břehy a hnát vodní masu na pobřeží:

Od podpatku "italské boty" až po její špičku oblévá pevninskou část Itálie moře Jónské. Poprvé jsme se v něm smočili v roce 2004, když jsme byli obdivovat pozůstatky antického města Sybaris. V horkém letním odpoledni jsme se zde osvěžovali a říkali jsme si, že do této oblasti někdy zavítáme.

Podruhé jsme se v něm koupali na Sicílii při krátké návštěvě.

Na delší dobu se nám povedlo sem zavítat až po pěti letech a my u Jónského moře strávili obvyklé tři týdny.

Jónské moře je zatím to nejkrásnější, které jsme navštívili. Čistá voda a kilometry a kilometry volných pláží. Moře je čisté a plné ryb a poprvé jsme vnímala, jak moře voní čistotou. Malá návštěvnost je způsobena vzdáleností a také bohužel chudobou Kalábrie. Ale ten, kdo sem zavítá, určitě nebude litovat.

Tento pohled se naskytne návštěvníkům z Capo Colonna směrem ke Crotonu:

A tento pohled je směrem na volné moře:

Ze zálivu Squillace je možné sledovat východ slunce:

Jónské pobřeží je plné barev a vůní:

Při svém putování po pobřeží jsme z
avítali i do nejjižnějšího místa italské pevniny, kterým je Melito di San Porto Silvo:

V místech, kde italská pevnina přechází do špičky, začíná moře Tyrhénské. Od Sicílie je odděleno úzkým pásem tzv. Messinskou úžinou:

Už v roce 2004 jsme slyšeli, že by Messinská úžina měla být přemostěna. Zatím spojení se Sicílií zajišt'ují trajekty z Reggio Calabria a z Villa San Giovanni.

Pobřeží Tyrhénského moře je velice členité. Jsou tu dlouhé pláže se zlatavým pískem, útesy a mezi nimi malinké plážičky, které vzápětí střídají pláže s šedým pískem, jako je tomu v severní části Kalábrie:

Malá část mořského pobřeží patří Basilicatě a patří mezi nejmalebnější:

Pobřeží Kampánie má také svá kouzla. Dlouhé písečné pláže přerušují divoká skaliska, aby je vystřídala městečka na pobřeží a nakonec Neapolský záliv.

I tady umí být moře poklidné, aby hned vzápětí ukázalo svou sílu:

Jedním z nejkrásnějších námi navštívených míst bylo Capo Palinuro, odkud jsme během tří týdnů podnikali výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí:

Neapolský záliv a nad ním hrozivě čnící Vesuv. Moře je v této oblasti špinavé, částečně je to způsobeno velkým, frekventovaným přístavem a část znečištění způsobuje průmysl kolem Neapole:

Čím více k severu, tím je Itálie obydlenější a současně průmyslovější.

I v Toskánsku se najde mnoho kouzelných míst k trávení odpočinku. Většinou však turisté navštěvující Toskánsko, pokládané za kolébku renesance, obdivují města a městečka, kudy procházela historie.

Můj bývalý soused, narozený v Toskánsku, dokonce říká, že Toskánsko se brání tzv. riminizaci.

A i když jsme při dvou pobytech v Toskánsku obdivovali především památky, měli jsme i dostatek času na moře:

Tři týdny jsme trávili v Marina di Massa. V této oblasti se projevuje vliv kamenického průmyslu, v nedaleké Carraře jsou obrovské lomy mramoru (pobýval tu krátce i Michelangelo a vybíral si mramor na sochu Davida). Okolí Massy a Carrary je neutěšené a prašné. Na moři byly běžně k vidění obrovské lodě s mramorem, vyplouvající denně z přístavu Carrara:

Překvapující však bylo, že moře, od kterého byl tento frekventovaný přístav nedaleko, bylo čisté.

Samozřejmě, že nelze vynechat ani Ligurské moře. Zde jsme byli jen na krátké návštěvě. Tady se projevuje vliv velkých přístavů Janov a La Spezia a moře tu je znečištěné podobně jako v Neapolském zálivu.

Miluji moře a vzdávám čest všem námořníkům. Jako poslední snímek je památník námořníků v La Spezia v Ligurii.