Ravenna

O Ravenně se chystám napsat už delší dobu. Je to jedno z nejpůvabnějších míst, která jsme kdy navštívili. Na rozdíl od známých turistických cílů jako jsou Benátky, Florencie nebo Řím, tu není takový nával turistů. Byli jsme tu jednu neděli v měsíci červenci, tedy v době plné turistické sezony a bylo tu takové minimum návštěvníků, že to bylo až překvapující.

Město vzniklo podobně jako Benátky na laguně v deltě největší italské řeky Pád v 6. století př.Kr. Roku 88 př.Kr. byla Ravenna připojena k Římu a odtud se také vypravil Caesar překročit řeku Rubicon.

Za císaře Augusta byl v 1. století vybudován přístav Portus Classis, tehdy se město rozkládalo na mořském břehu. Tento přístav byl jedním z nejvýznamnějších přístavů Římské říše a ovládal celé Jaderské moře.

Ravenna byla v době své největší slávy sídelním městem císaře. Když císař Theodosius rozdělil říši na Východořímskou a Západořímskou, usadil se zde v roce 402 císař Flavius Honorius a z Ravenny se stalo hlavní město Západořímské říše. Honorius se zasloužil o rozkvět města, po jeho smrti se stala regentkou Itálie jeho sestra Galla Placidia (jejíž syn Valentinián III. se stal císařem ve věku 6 let), pokračovala v díle svého bratra a dále Ravennu zvelebovala. Roku 476 Itálii dobyli Germáni a sesadili posledního císaře Romula Augusta. Jejich vůdce Odoaker vládl pak nad Itálií jako král z Ravenny. Východořímská říše proto poslala do Ravenny ostrogótského krále Theodoricha, který byl vychován na byzantském dvoře, aby Odoakera zbavil vlády nad Itálií. Theodorich po tříletém obléhání Odoakera porazil. Za jeho více než třicetileté vlády učinil z Ravenny jedno z nejvíce prosperujích měst. Po Theodorichově smrti roku 526 se vlády ujali jeho nástupci. Roku 539 Ravennu dobyl císař Justinián a připojil jí k Východořímské říši. Město se stalo sídlem byzantského místodržícího. Byzantští vládci se zasloužili  o proniknutí byzantského slohu do západoevropského umění a z Ravenny vytvořili díky stavbám paláců a kostelů jedno z nejkrásnějších měst světa a centrum umění.

Roku 751 obsadili Ravennu Langobardi a skoncovali s jejím rozkvětem. Město potom patřilo Benátkám a později bylo součastí Papežského státu. Po sjednocení Itálie v roce 1861 se stalo jeho součástí. Během 2. světové války bylo z části vybombardováno.

Průnik vody do kostela San Francesco

Ravenna se neustále vzdaluje od moře. Zanášení močálů a lagun naplaveninami způsobilo, že dnes je Ravenna od mořského břehu vzdálena 11 km a s mořem je spojena kanálem.

Zasypáním kanálů v 15. století vznikla mnohá prostranství a náměstí, ale spodní voda, spolu s mořskou vodou neustále proniká do města a způsobuje devastaci památek a podle odborných studií hrozí Ravenně poškození a možná i zkáza.

Na obrázcích je ukázka z kostela San Francesco, kam proniká voda a nenávratně ničí památku. (foto převzato z publikace Ravenna od Gianfranca Bustacchiniho).

Do Ravenny jsme přijeli z jihu po E45 a díky navigaci jsme nikde nebloudili a zaparkovali jsme v centru města, hned vedle vstupu do historického centra. Vzala jsem si peníze a notnou chvíli jsem přemlouvala parkovací automat, aby si peníze vzal (po zkušenostech z minulého roku, kdy jsme překročili stanovenou dobu na parkování v Pise a potom jsme platili mnohonásobně více, mám raději jistotu, že máme zaplaceno). Automat mi neustále eura vracel a když jsem ho konečně "přeprala" a získala kýžený parkovací lístek, zjistila jsem, že můžeme parkovat až do zítřejšího dopoledne. V Ravenně se totiž v neděli za parkování neplatí.

Do města vstupujeme branou z Piazza Baracca a starobylými uličkami přicházíme k jednomu z klenotů, kterým je bazilika San Vitale. Zde si kupujeme Návštěvnickou kartu, která nás opravňuje ke vstupu do nejvýznamnějších památek z doby největšího rozkvětu města, které jsou slavné zejména díky bohaté mozaikové výzdobě. Součástí je mapka, na které jsou jednotlivé památky vyznačeny. 

Národní muzeum Ravenna (Museo Nazionale)

Naší prohlídku začínáme v křížové chodbě, která jsou součástí Museo Nazionale a odtud jdeme do jedné z nejstarších památek, kterou je Mausoleo di Galla Placidia. Je to budova s půdorysem latinského kříže a byla vystavěna v letech 425 - 430 ještě za života Gally Placidie. Světlo dovnitř proniká malými alabastrovými okny a ozařuje tmavomodré mozaiky. Uprostřed mauzolea a v obou příčných lodích jsou umístěny tři mramorové sarkofágy, Galla Placidia je však pochována v bazilice Sv. Petra v Římě.

V naší prohlídce pokračujeme v bazilice San Vitale, která byla vystavena v letech 526 - 547. Je nádherným dokladem byzantské architektury. Z vnějšku působí tato bazilika z neomítnutých cihel až stroze, ale při vstupu dovnitř se každý návštěvník ocitá v jiném světě. Nádherná mozaiková výzdoba září ve světle žlutých okenních tabulí.

Kromě Ježíše Krista jsou zde zobrazeni i vládci Ravenny, císař Justinián se svou ženou Theodorou a jsou tu i výjevy ze starého zákona. Stojí za to se na chvilku posadit a kochat se tou nádherou.

Císař Justinián

Císařovna Theodora

Pokračujeme s plánkem v ruce a jdeme k nejstarší dochované památce, kterou je Battisterio Neoniano.

Tato stavba byla vybudována nedaleko původních římských lázní a dal jí postavit biskup Neon. Kupole baptisteria je zdobena nádhernými mozaikami, které zachycují křest Ježíše Krista a portréty dvanácti apoštolů. Na stěnách jsou mramorové intarzie a mozaiky, uprostřed je mramorová osmiboká křtitelnice.

Vedle baptistéria stojí ravennský dóm, který byl vybudovaný v roce 1740 na místě nejstaršího kostela z 5. století, který byl zničen zemětřesením. Vedle dómu se dochovala kampanila z 10. století.

Za dómem je Arcibiskupské muzeum (Museo Arcivescovile), které nabízí návštěvníkům fragmenty mozaik z původního dómu a dalších nedochovaných památek a jiné exponáty i z doby římské.

Návštěvu muzea jsme vynechali a pokračovali jsme směrem na Via di Roma podívat se do baziliky Sant'Apollinare Nuovo.

Tato bazilika byla postavena v 6. století a byla dvorním Theodorichovým kostelem. Dvě řady s dvanácti byzantskými sloupy tuto baziliku rozdělují na tři lodě. Jsou zde největší a nejpůsobivější mozaiky z celé Ravenny, které znázorňují procesí mučedníků přinášejících dary pro Krista a Pannu Marii. V prostřední lodi baziliky je nádherný kazetový strop. V současné době probíhají v této bazilice opravy mozaik, tak je část skryta lešením.

Nedaleko odtud na Via di Roma se nacházejí pozůstatky Theodorichova paláce, které však nejsou přístupné (nebo nebyly přístupné v době naší návštěvy), tak jsme je obešli a udělali si několik fotografií.

Po Via Francesco Negri jsme došli k Tomba di Dante. Je to novoklasicistní budova, která byla vystavěna v 18. století nad původní hrobkou Dante Alighieri. Ten po vyhnání z Florencie přijel do Ravenny a dostalo se mu ochrany od rodiny Da Polenta, která tehdy město ovládala. Dante zde napsal své nejslavnější dílo "Božskou komedii". Dante Alighieri zemřel v Ravenně roku 1321.

Vedle Danteho hrobky se nachází klášterní kostel San Francesco z 5. století, v klášteře je Danteho muzeum.

Došli jsme do samého centra města na Piazza del Popolo. Některé stavební prvky připomínají Veronu, je to i tím, že Ravenna byla pod benátskou nadvládou. Náměstí je malebné, od roku 1483 jsou zde vztyčeny dva žulové sloupy s patrony města, které sem umístili Benátčané, stojí tu Palazzo Comunale a Palazzo Veneziano.

Město má tolik památek, že nám začalo být jasné, že nemůžeme vidět vše, tak jsme se rozhodli, že se vrátíme zpět. Odešli jsme z Piazza del Popolo po Via IV. Novembre na Piazza Costa  prohlédli si Krytou tržnici a nedaleko od ní jsme objevili "šikmou věž". Byla zpevněna ocelovými pásy a nakláněla se tzv. přes roh. Určitě nemá takový věhlas jako slavná věž v Pise.

Focením šikmé věže jsme se tak trošku zamotali a šli jinou uličkou, než jsme měli původně v plánu a došli jsme k bazilice San Vitale z druhé strany, tak jsme si alespoň prohlédli malebný kostel Santa Maria Maggiore a vrátili se potom uličkami kouzelné Ravenny zpět na Piazza Baracca a k autu. 

Ravenna v nás zanechala hluboký dojem a plným právem je zařazena na Seznam světového dědictví UNESCO.

Fotografie z návštěvy Ravenny jsou v galerii - z interiérů jednotlivých památek jsou bohužel některé v poněkud horší kvalitě, protože v památkách se sice fotografovat může, ale nesmí se používat blesk.