Ztrátové úterý

Možná by se hodil jiný název.

Třeba to, že není každý den posvícení.

Asi by bylo vhodné napsat jen, den ztrát. Ale už nikoliv nálezů.

Důležité však je, že nejde o život ....

Ztráta první - úterní poledne

Odešel mi pevný externí disk. Pořídila jsem si ho v době, kdy jsem měla pocit, že můj původní počítač je zahlcen informacemi a zejména fotkami. Stal se pro mně archivem fotek od roku 2004, kam jsem až s pedantickou pečlivostí ukládala fotky, které jsem řadila do souborů, jako je dovolená, cesty po Čechách, kde jsem měla i podsložku "Hrady a zámky". Další část byla věnována vnoučatům, kde bylo vše chronologicky řazené od prvních fotek v porodnici, až po součastnost. A tak podobně to bylo s následujícmi okruhy mých zájmů. Samozřejmě nechyběla ani videa, řazená podobně jako fotky. Prostě pedant.

Ale líný a prokrastinující pedant.

Můj muž mi mockrát říkal, abych zálohovala. Občas jsem mu trochu oponovala, protože jsem se někdě dočetla, že média, jako jsou CD a DVD disky mají omezenou životnost. Nicméně několik málo souborů je i na plackách.

Věřila jsem v nesmrtelnost svého externího disku.

Víra byla natolik pevná, že jsem do něj uložila i zdigitalizované diapozitivy, na jejichž přeměně z celuloidové do digitální podoby jsem pracovala víc než dva měsíce.

To, že nenačítá data, jsem zjistila před týdnem. Moji počítačoví guru Honza a Vašek mi tentokrát nepomohli. Dostalo se mi kontaktu na firmu, která se záchranou dat zabývá. Prohlédla jsem si jejich web a moc mně nepotěšil jejich ceník. Začínal na 2 500 korunách, samozřejmě bez daně, za lehké poškození a končil na 9 000 korunách za poškození těžké. V neděli se tu stavovala dcera se svým počítačem. Prý se někdy stává, že externí disk jen nekomunikuje s operačním systémem. Je grafička, pracuje s Macintoshem. Výsledek byl stejný.

V pondělí jsem telefonovala do firmy, na níž jsem dostala kontakt. "Přivezte to, pokud chcete. Můžeme k vám pro to poslat kurýrní službu, která si to odveze".

Vzhledem k tomu, že firma sídlí v Butovicích, kousek od metra Hůrka, rozhodla jsem se předat disk osobně. Navíc se mi dostalo informace, že posouzení stavu je zdarma a že se pak sama rozhodnu, zda chci opravu. Vyplnila jsem dotazník, podepsala protokol o předání s tím, že mě budou do dvou dnů informovat. Doufala jsem, že se bude jednat o lehkou závadu, maximálně o střední, kde byla cena 4 500 korun bez daně. Ale i to už by bylo hodně. Chtěli po mně email a telefon. Telefon jsem dala manželův, protože já většinou ten svůj neslyším. nechávám ho válet tu a tam a někdy zůstává v kabelce až do úplného vybití baterií. Moje dcera tvrdí, že telefon pro mně je zbytečnost. Souhlasím. Ovšem od doby, kdy nám před rokem T-mobile zrušil bez náhrady pevnou linku, občas telefon potřebuju.

Email i telefonát manželovi, z úterního poledne, nám vyrazil dech. I kdybychom se rozhodli pro nejlevnější verzi, oprava disku a záchrana dat by vyšla na 20 000 korun bez daně. Mohli bychom zvolit variantu opravy do tří dnů, kde cena byla "pouhých" 40 000 korun. I ta levná verze by znamenala vzít oba naše důchody, pár korun k nim přidat a nechat si opravit disk. Písemně jsem odpověděla s tím, že cena přesahuje naše finanční možnosti a že tedy nic opravovat nechci. Obratem mi přišla nabídka, kde prý si tedy mohu sama zvolit, kolik jsem do obnovy dat ochotná investovat, ovšem s tím, že mi nikdo nezaručí, že se to podaří. Prostě jejich pracovník bude pracovat tak dlouho, dokud mu vydrží peníze, které pošlu a co pak ... ???

Odmítla jsem to, nechci s nikým licitovat o ceně.

Domluvila jsem se s nimi, že manžel disk převezme bez opravy.

Ztráta druhá - úterní odpoledne

Manžel odjel pro disk. Cestou se zastavil se starým počítačem, kde by mohly být nějaké starší fotky, který je umístěn v kuchyni a slouží pouze jako herní medium pro vnoučata, když se hodně hádají o můj počítač. Svůj notebook už jim muž nenabízí, protože přeinstalace, kvůli nenechavým ručičkám našich milovaných vnoučátek, ho stála docela dost peněz.

Cestou se zastavil ve firmě, kterou kdysi spoluvybudoval jeho otec. Byl podnikavý už za komančů, vymyslel spousty vynálezů a zlepšováků a pod hlavičkou Kovopodniku rozjel jako první výrobu plochých radiátorů u nás. Bylo to v prostorách, kam byla po znárodnění přesunuta rodinná firma manželova dědečka. Dědeček tehdy znárodnění nevydýchal a zemřel. Jeho syn, tedy manželův táta, ve snaze ochránit rodinné stříbro, ve firmě zůstal. Svým umem, talentem a chytrostí tehdy přešel z výroby štaflí, normálních a kolových žebříků, na vytápěcí techniku. Firma pod hlavičkou Kovopodniku prosperovala. Pracovali v ní oba manželovi rodiče a posléze i můj muž. Díky práci servisního technika jezdil po republice a montoval se svým kolegou nejprve elektrokotelny a později regulaci ke všem kotelnám. Později, když se nechal zlákat do jiné firmy, vyřídil si tzv. "povolení národního výboru", které ho opravňovalo k tomu, že mohl legálně pracovat na vedlejší pracovní poměr. Později měl "živnostenský list". I po odchodu do důchodu, si ŽL ponechal. Zůstal také mezi servisními techniky výše uvedené firmy.

Jeho výdělky za rok, byly po odečtení nákladů, úlevy za penzijní připojištění a za odpočet zákonem stanovené nezdanitelné částky, v mínusu. Sociálka mu po odevzdání přehledu za rok 2016 sdělila, že je naprosto zbytečné, aby platil sociální pojištění, protože mu ho celé, beze zbytku, vracela. Zdravotní pojišt'ovně platí měsíčně celých 32 korun, většina peněž se mu stejně vrací. Chtěl letos k poslednímu květnu končit kvůli EET. Náklady na pořízení, by se mu při jeho "závratných výdělcích", vrátily až za spoustu let.

Ústavní soud zavedení dalších vln EET pozastavil. Nedokázal však už pozastavit pokrok, kdy dnešní výrobci kotlů už montují regulaci rovnou do nich. Firma, kterou spoluzakládal tchán, ukončila svou činnost. Stalo se tak už k poslednímu dni uplynulého roku a můj muž to zjistil už 20. března. Stále však figuruje na čestném třetím místě mezi montážními a servisními firmami. Co bude dál? Firma zatím rozprodává materiál, ale už defacto neexistuje. Až nebude materiál, nebudou opravy.

Ztráta třetí - úterní večer

Už jsem se několikrát zmínila o tom, že oba s mužem milujeme divadlo.

Když jsem odešla do důchodu, ozval se mi kolega, který mi vždy sliboval, že až budu v penzi, budu moci chodit do divadla na dopolední představení, či na veřejné generálky. Jak slíbil, tak i udělal. Zavolal mi, že mám přijít tam a tam a já byla představena partě skvělých lidí, kteří sdílí stejnou vášeň. A zatímco muž stále ještě pracoval, já díky, už si dovolím napsat "naší divadelní partě", viděla spoustu skvělých představení různých žánrů v mnoha divadlech.

Jen jedenkrát se za tu dobu stalo, že se vracely lístky, protože premiéra a tudíž i veřejné generálky, byly odsunuty.

Když se z manžela stal také důchodce, rozšířil naše řady. Do divadel jsme chodili spolu a těšili se nejen na představení, ale i na setkání s prima lidmi.

Už loni v září jsme získali lístky na nový muzikál Robinson - námořník z Yorku. Premiéra byla plánována na konec ledna, stejně tak i generálky. Dva dny před představením jsem zjist
ila, že je to vše odloženo na konec března. Zavolala jsem do divadla, získala kontakt na produkci muzikálu a tam zjistila, že si mohu vybrat jiný, náhradní termín, který nám bude vyhovovat. Bylo mi to celkem jedno, kdy. Hlavně, že nový muzikál uvidíme. Zavolala jsem informaci svému bývalému kolegovi, protože je jediný, na kterého mám z party kontakt. A to jen díky tomu, že to číslo měl i můj muž. Ostatní kontakty zůstaly po prosincovém pádu telefonu někde uvnitř tohoho malého, rozbitého přístroje. Řekla jsem mu, co jsem zjistila a pak ho poprosila, aby obvolal další lidi, neb já jim z výše uvedených důvodů zavolat nemůžu.

V divadle jsme, místo lístků na veřejnou generálku, získali lístky na druhou premiéru. Byla jsem přímo natěšená, říkala si, že je to prestižní záležitost a už s předstihem přemýšlela, v čem na tu premiéru půjdu. Chlapi to mají v tomhle podstatně jednodušší.

V úterý večer mi zavolal bývalý kolega, který se ptal, zda to divadlo bude. Proč by nebylo? Sakra, ten chlap snad slyší trávu růst. Na internetu jsem zjistila jen tolik, že muzikál zmizel z programu divadla Hybernia. Zavolala jsem to kolegovi. Ozval se ve středu ráno a sdělil mi, že je to zrušené. Prý produkce dluží všem, na které se podívá.

A já dnes od rána zkouším telefonovat střídavě na obě čísla, která jsou uvedená na stránkách Hybernie, která se distancuje nejen od tohoto muzikálu, ale i od dalších a zejména od produkční společnosti. Jedno je trvale obsazené, druhé zpočátku vyzvánějící, ted' už nedostupné.

Jen jedna věc mi není jasná. Muzikál je nastudovaný, jsou vyrobené kulisy, ušité kostýmy. Možná jsem hloupá ženská, ale ted' už by muzikál mohl na sebe začít vydělávat.

Říká se do třetice ..... tak já jen doufám, že tomu tak bude.

Protože jinak budu soptit jako bahenní sopka na včerejší fotce z rezevarce SOOS, kam jsem to všechno šla rozchodit.