Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

úterý 29. března 2016

Velikonoční reminiscence



Máme po Velikonocích.
Jsou také nazývány svátky jara a to letos o Velikonocích skutečně přišlo.



Konečně jsme se dočkali slunce, které prozářilo svět kolem nás.

To zlomyslné slunce si však také posvítilo na naše okna a já musela konstatovat, že jsem je asi opravdu měla umýt. Myslím si, ba co víc, jsem o tom přesvědčená, že se to stalo úplně poprvé, kdy jsem okna před Velikonoci neumyla. Nejdříve panovalo počasí, že by psa nevyhnal. V tomhle nečase mýt okna mi připadalo zbytečné. No nic, umyju je až v předvelikonočním týdnu, říkala jsem si.
Neumyla jsem je.
Místo toho jsem se povalovala, polehávala, posedávala - co jiného se dá dělat, když přijde choroba.
Manželovi jsem na "modré pondělí" sepsala seznam toho, co je potřeba nakoupit. Kromě obvyklého nákupu jsem ho požádala, aby se stavil v lékárně. Zásobena vitamíny a léky jsem se rozhodla, že k lékaři půjdu, jen když bude hůř. Nechtěla jsem riskovat to, že mě zase bude honit od čerta k d'áblu, jen aby nemusel sám rozhodnout, co mi je.
Tak nějak nemůžu zapomenout na to, jak jsem od vnuček, nebo od kolegů z práce, kde to tehdy lítalo, chytila střevní chřipku a od něj potřebovala jen neschopenku. Tehdy mě spěšně odeslal do Motola s podezřením na zánět slinivky. Bylo mi zle, kroutila jsem se v čekárně, pytlík pro případ akutní potřeby připravený a čekala. Když jsem se po třech hodinách dostala do ordinace, doktorka kroutila hlavou a nechápala, co tam vlasně chci. Já to tehdy nechápala také a mojí jedinou touhou bylo být co nejdříve doma.
Od té doby svého lékaře, pokud to opravdu není nezbytné, moc nevyhledávám.

Letošní Velikonoce byly jiné.
Jiné v tom smyslu, že jsem tentokrát neplánovala žádná slavnostní jídla, tak jako v letech předchozích. Kvůli manželově nemoci vařím už téměř dva měsíce dietní stravu, dva měsíce jsem nic nepekla, nepočítám-li dvakrát kuře pečené na vodě. Navíc všichni mladí na Velikonoce byli mimo dům. Abych jen pro sebe dělala bramborový salát, který miluju a k tomu si obalovala maximálně dva řízky, mi připadalo zbytečné.
Obarvím jen vejce, kdyby někdo přišel.

Na "Velký pátek" už mi bylo docela dobře. Bolesti hlavy ustoupily, dutiny díky lékům, které mám z ORL pro případ potřeby, přestaly zlobit. Že bych přeci jen něco velikonočního vytvořila?
Manžel dostal nákupní seznam. Já si vytáhla ze spíže mandle, které zbyly po vánocích, spařila je a oloupala. Z části jsem si nakrájela hranolky na ozdobu. Když to nepůjde, mandle si příležitostně opražím a kostku droždí a jeden tvaroh určitě zužitkuju jinak.

V sobotu jsem se cítila v pohodě natolik, že jsem se opravdu pustila do pečení. Těsto na velikonoční věnec jsem úplně poprvé zadělala v pekárně. Poměry surovin jsem si upravila podle receptu, dle kterého peču vánočky a mazance téměř čtyřicet let.
Těsto se dělalo samo a já si připravila druhé, tentokrát na tvarohový mazanec. Peču z tohoto těsta i tvarohovou vánočku, takže se výsledný produkt liší jen tvarem. Určitý rozdíl tu přeci jen oproti minulosti byl, do těsta jsem přidala mandle a rozinky spíš jen symbolicky, aby to mohl ochutnat i dietář. Když bylo těsto hotové, udělala jsem z něj dva malé mazance. Křížek navrch, potřít vejcem a šup s tím do trouby. Až po chvilce mi došlo, že jsem zapomněla na vrch mazanců nasypat nakrájené mandličky. Hlavně, že jsem mužovi říkala, že si je z toho bude muset oloupat. Otevřela jsem troubu, abych to zachránila, ale bylo pozdě. Vršek už byl zaschlý a mandle by nedržely.



Upletla jsem věnec, který jsem tentokrát nezapomněla posypat mandlemi. Ty zbylé jsem rozložila vedle věnce na pečící papír. Pak si je sním, až se opraží.
Večer jsem z mrazáku vyndala kuře, tedy vyndala jsem to, co jsem za kuře pokládala.

V neděli ráno jsem zjistila, že místo kuřete jsem vytáhla kuřecí čtvrtky. To je tak, když se kupuje do zásoby. Čtvrtky jsem kupovala v Makru a pak si z nich dělala balíčky sama. Ten jeden se jako celé kuře tvářil. :-D Plán kuře s nádivkou se rozplynul. Nádivku jsem udělala letos dietnější bez koření. Oč méně vajec, o to více veky. I másla v ní bylo pomálu. Uzené nahradila šunka a jít někam do přírody hledat kopřivy, jsem zavrhla předem, protože je na ně ještě brzy a navíc bych je musela hodně dlouho hledat. Zeleň v nádivce obstarala rucola. Hodily se i bílky, které zbyly z věnce. Nádivku jsem upekla v malém pekáčku a pak do trouby dala kuřecí čtvrtky. Bez tuku, jen s vodou. Do hovězího vývaru jsem udělala něco šunkových knedlíčků.
Manželovi "slavnostní" oběd chutnal. Já ho snědla a vzpomínala na játrové knedlíčky, na vychucenou nádivku. Bylo mi jasné, že i přes veškerou snahu tomu něco chybí. Jak říkávala maminka - bez koření není vaření.

Když bylo umyté nádobí, dala jsem vařit vajíčka.
Letos se mi už podruhé za sebou povedlo sehnat bílé. Rozhodla jsem se tedy pro voskovou batiku. Koupila jsem si předražené německé barvy pro barvení za studena, aby se vosk neroztékal. Odpoledne jsem zdobila bílá vejce včelím voskem.



V mládí jsem vajíčka tímhle způsobem barvila pravidelně, ted' už jen tehdy, když seženu bílá vejce. Jinak to jistí cibulové slupky. Když byla všechna vajíčka ozdobena, rozdělala jsem barvy podle návodu. U první mi došlo, že misky, ve kterých jsem vejce barvila loni, jsou mělké a vajíčko není celé ponořené. Vytahla jsem hrnky, kde přeci jen hladina byla vyšší. Ponořila jsem do první barvy vejce. Všechny barvy byly rozmíchané, prvních pět vajec se barvilo.


Zkusmo jsem zkontrolovala první. Místo modré jsem vytáhla vejce tyrkysové. Ale co? Tyrkysovou mám ráda. Vajíčko jsem dala schnout na proložku a ponořila další. Když došlo na hrneček se žlutou, bylo vajíčko takové nijaké. Vytáhla jsem ho s tím, že ho po oschnutí ponořím do barvy znovu. Výsledek? Vejce bylo stejně vyblité jako předtím. I ostatní barvy se značně lišily od těch, které byly na krabičce. Kde se stala chyba? Vytáhla jsem krabičku s návodem, kterou jsem už mezitím dala do koše na papír a znovu četla návod. Udělala jsem to správně. Tak sakra, proč to nebarví? Vyhrabala jsem potravinářské barvy a snažila se roztoky trochu přibarvit.
Barvením jsem "zabila" celé odp
oledne. Barvy chytaly na všechno, jen ne na vejce. Igelit, kterým jsem před tím pokryla linku, abych jí nezabarvila, měl na jednom místě pravděpodobně dírku, takže pod ním se rozlévala červeno oranžová skvrna. Moje ruce hrály všemi barvami a já si je opakované umývala pískem na nádobí.
Když jsem přerušila práci a šla na záchod, zjistila jsem v koupelnovém zrcadle, že mám zelený nos a kus tváře. Asi jsem se tam podrbala. Bylo to víc zelené, než vajíčka, která měla být obarvena.
Nakonec jsem se s tím poprala. Přiznám se, představovala jsem si výsledek jinak. Přemýšlela jsem, jaké barvy jsem používala v minulém roce, protože ty opravdu barvily. Pak jsem si vzpoměla na roky uplynulé a na pytlíček barev z Druchemy, který stával pár haléřů. Ale barvil! Vejce jsem nechala schnout, abych z nich pak mohla oškrábat vosk a pustila se do drhnutí obarvené pracovní plochy.
Konečně bylo hotovo, opustila jsem kuchyň a odešla do obýváku. Naštvaná, že jsem ztratila celé odpoledne a nespokojená s výsledkem.
"Vypadáš jak Trojan."
"Cože?"
"No, já jen, že jsi stejně flekatá jako Trojan v tý reklamě."
Rozsvítila jsem na chodbě a prohlížela se ve velkém zrcadle. Opravdu, jako Trojan. Jen jsem chvíli přemýšlela, kde jsem to chytla, jestli to mám z domova a zda to mám odnést na dětské. Zelené skrvny jsem měla nejen v obličeji, ale i na předloktích, ba zdobily i triko. Barevná, jako ta kraslice.

Vlezla jsem do sprchy a drhla se peelingovým gelem. Jen jsem si tak v duchu říkala, jaké bylo štěstí, že se manželovi ve čtvrtek podařilo sehnat bojler. Sice pro něj musel jet až do Strakonic, protože to bylo jediné místo, kde ho byli schopni dodat do Velikonoc, ale ještě, že tak.
Při představě, že jsem si mohla ohřívat vodu ve varné konvici a drhnout se ve škopku, mě přestala štvát i ta cena za bojler.

Včera ráno jsem naaranžovala ta nepovedená vajíčka do věnce a beránkovi, kterého manžel koupil, jsem uvázala mašli. Koledníci mohou přijít.


Uvařila jsem další dietní jídlo a tentokrát kromě soli jsem na plátky masa dala trochu oregana. Snad to bude malá změna. Manželovi to opět chutnalo. Začínám se trochu bát, že mu dieta zachutná natolik, že už nebude chtít, abych vařila něco normáního.

Koledníci nepřišli žádní.

Odpoledne jsem šla zkontrolovat zahradu. Rozkvetly už první narcisky a viděla jsem i prvního letošního motýla. Nebyl to motýl ledajaký, ale přímo klenot v podobě otakárka fenyklového. Měla jsem sice fot'ák sebou, ale stihla jsem ho vyfotit až nad sousedovic skleníkem. Byla jsem zvědavá, jak a hlavně zda se to povedlo, proto jsem se pustila do stahování fotek. S hrůzou jsem zjistila, že jsem fotky stahovala naposledy 12. března. Tehdy jsem je stáhla, abych měla prázdnou kartu na oslavu Eminých narozenin a pak ve finále fot'ák zapomněla doma. Fotky se stahovaly dlouho, pak jsem je řadila do souborů podle data pořízení a zaregistrovala, že někdo klepe na dveře.
Tak jsem se konečně dočkala prvních dvou koledníků v podobě syna a malého Jiříčka. Ten odříkal koledu, vybral si jedno z nepovedených vajíček a k tomu "vyfasoval" pytlík s velikonoční nadílkou. Syn pak dostal druhý pro Bětušku. K počítači jsem se vrátila, abych ho vypnula a na motýla zapomněla.





Fotka motýla se vůbec nepovedla, tak místo něj kousek keramiky

Následovala sprcha, převlečení se do slavnostního oděvu, lehké nalíčení s pak rozhodování zda si obout lodičky, nebo jít v kozačkách. Venku lilo jako z konve a volba obutí tím byla rozhodnuta. Kozačky vyhrály. Pak ještě větší kabelku, aby se do ní vešel deštník. Manžel se také hodil do gala a před šestou jsme odjížděli na Petřiny k metru. Karlovarská byla beznadějně ucpaná, obyvatelé Prahy se vraceli domů z velikonočního víkendu. Sunuli jsme se k Vypichu a já začínala být nervózní. Místo k parkování jsme našli hned u vchodu do metra a to jelo za dvě minuty. Už jsem věděla, že to stihneme.
Když jsme vylézali v centru z metra, už nepršelo. Louže byly na spoustě míst přes celý chodník, občas ještě káplo ze střechy. Obloha se však už projasňovala a vylézalo i slunce.

Do divadla jsem se těšila, lístky jsem kupovala už koncem ledna. Když mě skolila viróza, měla jsem trochu obavu, že jsem se těšila marně a preventivně si zajistila náhradníka.
Knihu Barbary a Allana Peasových "Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách", jsem před lety četla a byla jsem zvědavá, jak bude vypadat její zpracovaní pro divadlo. Dramatizace a režie se ujal Miroslav Hanuš a to už pro mně byla záruka, že zklamáni určitě nebudeme.
Divadelní představení bylo báječné. Smála jsem se tak, že mi tekly slzy z očí a trvalo mi dlouho, než jsem našla ve velké kabelce kapesník. Ne příliš často se v divadle stává, že se ozve potlesk po replice, tady se to dělo pravidelně.
Závěrečný několikaminutový potlesk, po němž následovalo nepočítaně děkovaček, včetně hudebního přídavku, byla ta nejkrásnější tečka za uplnulými Velikonocemi.

Cestou domů, když vystoupila většina lidí z metra a já viděla svou tvář v protějším okně, zjistila jsem, že se stále usmívám.

45 komentářů:

  1. Přes všechny předvelikonoční peripetie a nemoc se nakonec vše povedlo náramně. Tvarohové těsto na mazanec a vánočku neznám, mám své osvědčené od maminky, ale tvůj výsledný produkt vypadá krásně. Já si myslím, že když jde všechno příliš hladce a všechno se daří, že to není to pravé ořechové. Vždycky musí dojít k nějakému trapasu nebo chybičce v kuchyni. Mazanec bez mandlí se určitě s chutí snědl také. Jako ten můj, do kterého jsem dala strašně moc cukru, protože mi někdo hnul s váhou a že není vyvážená jsem zjistila pozdě. Mouku jsem nevážila, to byl celý pytlík, máslo jsem odhadla, vážila jsem jen ten cukr. Ale nebyla to zase taková hrůza, už je snězený. Beránky a králíčky se slepičkami dělám pro všechny děti a jako sis ty vyhrála s kraslicemi, tak já zase s perníčky. Při voskové technice jsem si kdysi za mlada nevěděla rady s ohříváním vosku a vždycky jsem si na chvíli postavila kastrůlek na plyn. A pak jsem zjistila, že vosk hoří, při záchranné akci jsem si ho vylila na utěrku, která chytla také a polila si horkým voskem fuku. Řvala jsem jak tur, přiletěl manžel na hrnek položil pokličku a já se chladila pod studenou vodou. Vosk na ruce ztuhnul a stáhnul mi kůži hodně hluboko. Kraslice jsem ale malovala asi měsíc před velikonocemi a doktor na pohotovosti ten úraz nemohl pochopit. Sestřička mu vysvětlovala, že kraslice se mohou malovat celý rok. od té doby jsem malovala kraslice až s vnukem na nějaké školní akci. Tam už to měli vychytané a já už vím, jak na to. Tvoje vajíčka jsou nádherná. Bílá jsem už dlouho neviděla. Na zahrádce ti to krásně kvete. U nás narcisky teprve vystrčily občasná poupátka. Tak hurá do jara.

    OdpovědětVymazat
  2. Uvedenou hru "Proč muži .... jsem viděla na veřejné generálce a musím říct, že tak dobře jsem se v divadle už dlouho nebavila. Fakt bomba! Byly jsme s kamarádkou, ale určitě si to zopakujeme i s drahými protějšky. Jinak musím říct, že jsi byla pilná jak včelka na jaře. Vajíčka se povedla, já nejraději barvím v cibulových slupkách. Nevadí, že tykám?

    OdpovědětVymazat
  3. Velikonoce nemám rád. Je sice pravda, že to je jediný období, kdy mám alespoň na chvíli nějaký ty vejce a pořádnej prut... Ale holky přede mnou utíkaj celej rok, k tomu ani nepotřebuju pomlázku.

    OdpovědětVymazat
  4. Jak můžeš psát, že vajíčka nejsou povedená. Jsou pěkná, možná jsou to pastelové barvy, proto se ti zdály málo výrazné. To zakončení divadelním představením bylo takovou satisfakcí za veškeré utrpení- myslím nervy -nemáš na co si vlastně stěžovat, ne?

    OdpovědětVymazat
  5. Alenko, jsi dobrá, že umíš zdobit vajíčka voskovou technikou koukám, že voskem maluješ špendlíkem, zapíchnutým v tužce. Máš to skvěle vychytané! Vajíčka sice neřádí barvami, ale mě se líbí i tyto něžně pastelové. Velikonoční tečka v podobě návštěvy divadla, byla určitě skvělá.

    OdpovědětVymazat
  6. Myslím, že jsi prožila pěkné svátky, zakončené divadlem.

    OdpovědětVymazat
  7. Opět velice čtivé počteníčko. Že nejsou mytá okna, dá se přežít. Já letos jsem stihla, hurá! Dietně jsem ještě nemusela vařit, ale kdybych musela, asi bych taky jedla toto jídlo, určitě to není na škodu, člověk i může zhubnout, což mně by se i hodilo. Pečiva i vajíčka se povedla. Já bych takovou trpělivost na vajíčka neměla - jsou krásná. Ale rostla bych u toho barvení, to si vždy říkám, zda to mám zapotřebí se tak zlobit. Fotky zapomenuté - nalezené taky berou čas, s kterým člověk nepočítá. Měj se i nadále tak vtipně, budu ráda, když zase napíšeš!

    OdpovědětVymazat
  8. [1]: Určitě si to s drahými protějšky zopakujte, je báječné to vidět společně. Vedle nás seděl manželský pár v našem věku a o přestávce jsme se shodli, že tohle by měl vidět každý pár. Jsem ráda, že jsi hru viděla a že tvé pocity z ní, jsou podobné. Tykání samozřejmě nevadi, i já tykám.

    OdpovědětVymazat
  9. Alenko, zdá se mi, že ty sama jsi byla jedna chodící kraslice.

    OdpovědětVymazat
  10. Ali, tvé zážitky nemají chybu. Vajíčka se mi moc líbí, kdyby byla tmavší, víc by tvá práce vynikla, ale i tak jsou krásná. Smála jsem se tvému mejkapu v podání zelené atd......    Manžel z tebe musel mít radost. Jednou jsem si taky udělala tvarohovou pletˇovou masku na obličej a šla si sednou do obýváku k televizi. Manžela málem trefil šlak jak mě uviděl.              Ještě že vám funguje boiler.      Divadlo udělalo třešničku na dortu a tys přišla na to, že nemusí být ani umytá okna. Všechno zlé je na něco dobré.

    OdpovědětVymazat
  11. [10]: Kraslice jsem opravdu byla. Ještě včera, když jsem si dávala sprchu před divadlem jsem našla na rukách zelené tečky. Ještě, že je v divadle tma.

    OdpovědětVymazat
  12. Jůůů, já se pokoušela voskovat, ale jsem na to levá, ovšem barvičky mám obyčejné, za pár korun z Billy a rozdělávají se za tepla. Ale druhý den, neskutečně studené, barvily snad ještě líp, než ten první, ještě teplé.

    OdpovědětVymazat
  13. [14]: Není to vůbec nic složitého, určitě bys to zvládla. Příště, bude-li příště, si koupím nějaké úplně obyčejné barvy a nechám je vychladnout. Ty, co jsem koupila, mě zklamaly.

    OdpovědětVymazat
  14. Náhodou kopřivy jsou teď do nádivky tak přesně akorát. Já spíš měla problém na zahradě najít vůbec nějaký popenec, medvědí česnek mi vylezl po loňském přesazení z louky pod lísky naprosto bezchybně takže šlo pár lístků do nádivky taky. Od doby, co na vajíčkách umytých v jaru a octu dvakrát stejně pořád barvy nedrží, tuhle záležitost vynechávám.Ostatně stejně žádní koledníci nechodí. Veškeré bláznění se skládalo z toho, že jsem navěsila vajíčka na převislou vrbu, na dveře dala jarní věneček, a na stůl košíček z květů který jsem dělala na místní výstavu, leč nikdo nekoupil. Naštěstí nějakým záhadným způsobem kočky odrazuje takže se destrukce nekoná,

    OdpovědětVymazat
  15. To je skvělé ohlédnutí, Ali.

    OdpovědětVymazat
  16. Můj je také oblíbený. :) To se máš :)

    OdpovědětVymazat
  17. Všechno dopadlo náhodou moc dobře, včetně barvení vajíček. Závěrečná tečka s návštěvou divadla bylo taky asi to nejlepší pro Tvoje doléčení. Říká se, že smích léčí a v tomhle případě se to potvrzuje.

    OdpovědětVymazat
  18. Ali, vždyť ta vejce jsou krásná! Úplný skandinávský styl Na to, žes byla tak marodná, jsi toho stihla víc než dost Okna umytá nemáme. Ještěže tak, protože už druhý den prší a všechna okna na západ máme kropenaté.

    OdpovědětVymazat
  19. malované vejce ve věnci jsou úplně božská. móóóóc pěkné

    OdpovědětVymazat
  20. Rucolu místo kopřiv používám do nádivky celou dobu ve Švédsku, protože tady kopřivy ještě nebývají Vajíčka se ti moc povedla, a návštěvu divadla ti závidím, knížky mám doma, a moc by mě zajímalo, co z toho udělali.

    OdpovědětVymazat
  21. Mandle se dají k mazanci přikusovat i samostatně, ne? :)

    OdpovědětVymazat
  22. To bylo dobře, Alenko, že ses stále usmívala, zasloužila sis trošku "lepší nálady" po tom barvení. Já se také ještě stále usmívám, když jsem si přečetla, že jsi vypadala jak Trojan v té reklamě, a že jsi nevěděla, kam s tím jít, jestli na dětské, nebo jinam.  To jsi mne tedy dostala, ale hlavní je, že vše bylo OK.

    OdpovědětVymazat
  23. [27]: Libuško, já když si na to pondělní divadlo vzpomenu, stále se usmívám. Dnes jsme byli s mužem na nákupu a já se vydala opačným směrem, prostě jsem normálně zabloudila. Muž se celou dobu usmíval a pod dojmem pondělního představení jen pronesl. Jsi normální ženská. dotýkám, že jsem v tom nákupním centru byla minimálně po sté.

    OdpovědětVymazat
  24. Alenko, nakonec se vše vydařilo. Zvládla jsi vše na 1*** - odměnou ti bylo to úžasné divadelní představení.

    OdpovědětVymazat
  25. Ali, myslím, že se ti vajíčka i Velikonoce povedly. Já jsem letos také nemyla okna,  nesměla jsem po operaci a zdraví je přednější. Ještě kousek od nás bourali starší domek a to bylo prachu. Budu je čistit tento týden.   

    OdpovědětVymazat
  26. Ty se kuchařka pořádná nezapřeš. :)

    OdpovědětVymazat
  27. docela tě obdivuju, že jsi dokázala tak dlouho sedět u doktorky, když ti bylo tak zle.. a jinak ty tvoje výtvory jsou naprosto dokonalé! :) a to divadlo muselo být opravdu úžasné :)

    OdpovědětVymazat
  28. [29]: Marti, děkuji za pochvalu. To divadlo bylo fantastické, ještě dnes se při vzpomínkách na něj usmívám.

    OdpovědětVymazat
  29. Také jsem letos poprvé neumyla okna, také kvůli nemoci a jak nádherně jsme si to užili, rodina nehleděla na lesk oken, ale na plné talíře     

    OdpovědětVymazat
  30. [35]: I přes končící nemoc a manželovu dietu, byly ty Velikonoce také poměrně hezké. Tím, že jsem byli sami, byl to spíš takový prodloužený víkend. Divadlo vše korunovalo.

    OdpovědětVymazat
  31. Věnec i vajíčka jsou povedená a ty obrázky jarních kvítek nemají chybu!

    OdpovědětVymazat
  32. Tak už nam na zahrádce také vše kvete. ...Bílá vejce jsou úzký profil, ale dají se obarvit přírodně...letos jsem je nesehnal a barvit hnědá jenom v umělách barvách a jak popisujete...znamí používají raději obtisky

    OdpovědětVymazat
  33. [37]: Děkuji za pochvalu a za hezké přání. Já už mohu popřát jen hezký a příjemný zbytek neděle. Sluníčka jsem využila k jarním pracem na záhumenku.

    OdpovědětVymazat
  34. Páááni, ten věnec bych hned snědla, jen nemám ráda rozinky. Krásné fotky kytiček, už abych také vyrazila někam fotit

    OdpovědětVymazat
  35. Alenko ty jsi žena činu, tedy vlastně Žena činu, jo..., co ty zvládneš to je super, že by to bylo tím,že nechodíš do práce?   

    OdpovědětVymazat
  36. Tak já bych vůbec neřekla, že vajíčka jsou nepovedená. Vytvořit takovou  krásu, budu se tím chlubit ještě dalších 100 let Na zdobení vajec jsem levá jako šavle. Líbí se mi to jejich aranžmá uprostřed věnce. Je to hezky stylové. A taky se mi moc líbí tvoje rozkvetlá zahrádka

    OdpovědětVymazat
  37. [40]: Věnec už je dávno snědený. Rozinky mám ráda, ale cmínám, že moje sestra je také z pečiva dloubala. Podobně tak činí i jedna z mých vnuček.

    OdpovědětVymazat
  38. [2]:To je pravda. Letos jsem pekla Mazanec a kolem jsem dala kolečko jidášů. Měla jsem velikou, hodně starou mísu z varného skla, že jsem to nandala do ní a ona při pečení praskla, byl tedy poprask a mohla jsem začít od začátku.

    OdpovědětVymazat
  39. [44]: Staré varné sklo už je dost nebezpečné, protože může prasknout. Přiznám se, že ve skle moc často nepeču, mám z něj podvědomě obavu.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤