Děkanský kostel Všech svatých v Litoměřicích

Dnešním článkem se opět zapojuji do soutěže na blogu u VendyW o nejkrásnější církevní památku.

Dlouho jsem se probírala svým fotoarchivem a vybírala z množství fotografií kostel, který bych vám chtěla představit. Nakonec volba padla na Děkanský kostel Všech svatých v Litoměřicích.

Litoměřice patří mezi nejstarší česká města. Jejich vzniku předcházela existence raně středověkého přemyslovského správního hradu a jeho aglomerace. Samo královské město vzniklo mezi roky 1219 až 1228.

Město si od 13. do 17. století udrželo dominantní postavení mezi městy celé severní poloviny Čech. Důkazem je množství práv a privilegií, kterými je různí čeští panovníci, včetně Karla IV., obdařili. Nejzávažnější bylo právo skladu, které znamenalo, že každý obchodník plující po Labi, byl povinen vyložit své zboží a po tři dny ho nabízet na zdejším trhu. Teprve pak mohl ve své cestě pokračovat.

Dalším důležitým právem bylo právo mílové, což znamenalo, že v okruhu jedné české míle nesměla být provozována žádná výdělečná činnost. Velikost české míle byla kolísavá, mívala až 10,5 km.

Těmito právy se mohlo pyšnit jen opravdu málo českých měst. V oněch dobách byly Litoměřice jedním z nejdůležitějších říčních přístavů na Labi.

Převážně české Litoměřice zažily v roce 1620, po porážce na Bílé Hoře, příliv německého etnika, a v menší míře také etnika italského. Přesto byla čeština stále hlavním jazykem, a to až do období tereziánských a josefínských reforem. Roku 1739 pronikla němčina do městských knih, od roku 1775 se stala vyučovacím jazykem městské školy. O zachování českého jazyka se zasloužil Josef Jungmann, který zde mezi roky 1799 - 1815 vyučoval na místním českém gymnáziu. Roku 1836 zde zemřel básník Karel Hynek Mácha. Oba slavné čechy si město připomíná at' už pamětní deskou či sochou.

Není také bez zajímavosti, že Litoměřice patřily v době totality k jedinému městu u nás, kde byla Teologická a bohoslovecká fakulta. Ta byla roku 1990 začleněna do Teologické fakulty University Karlovy v Praze.

Ale vrat'me se ke kostelu.

Jedná se o velice starý, původně románský kostel.

Poprvé je zmiňován 12. února 1235. Nachází se zde nejstarší dochované zdivo ve městě, jedná se o několik zazděných oken ze 13. století. Před polovinou 14. století byl kostel součástí raně středověkého městského opevnění. Z této doby pochází i gotická věž vysoká 54 metrů. Je poprvé připomínaná v roce 1341.

Přibližně roku 1350 zde začal kázat Konrád Waldhauser, než byl v roce 1360 povolán Karlem IV. do Prahy.

Roku 1480 kostel prošel gotickou přestavbou.

Mezi roky 1501-1517 byla také goticky upravena kostelní věž mistrem Jiříkem z Plzně. Věžní hodiny pocházejí z roku 1554.

V roce 1584 věž doplnil zděný ochoz se čtyřmi nárožními věžičkami.

Pozoruhodná stanová střecha kostela vznikla roku 1570 pod vedením mistra Valentina Schneidera.

V roce 1612 byla stavba prodloužena po dnešní průčelí.

V roce 1655 došlo k povýšení z původního proboštství na Litoměřickou biskupskou diecézi.

Roku 1686 kostel částečně vyhořel. Vše bylo provizorně upraveno tak, aby mohl sloužit svému účelu.

Italský stavitel Giulio Broggio obnovil koncem 17. století kapli sv. Barbory a postavil kapli sv. Rocha. V této době došlo také ke spojení kostela s věží, která do té doby stála samostatně. Konečný barokní vzhled a současná podoba kostela je dílem Giulia Broggia a jeho syna Octavia. K barokizaci kostela došlo mezi roky 1718 - 1719. Sochařské a štukatérské práce prováděli Franz Tollinger a Petr Antonius Bianchi.

Giulio a Octavio Broggiovi byli posléze pohřbeni pod presbytářem kostela.

Hlavní oltář postavil syn Octavia Broggia Antonio, pravděpodobně podle návrhů svého otce. Pozoruhodným obrazem zde je "Kristus na hoře Olivetské" od tzv. Litoměřického mistra z počátku 16. století.

U jižní stěny kostela je socha Panny Marie s Ježíškem z roku 1680 na paměť morové epidemie.

Kolem kostela býval až do roku 1790 hřbitov.

Díky barvě věže bývá také nazýván jako Bílý kostel.

Fotografie kostela vznikly při dvou návštěvách Litoměřic a dělí je od sebe pět let. Bohužel v obou případech byl kostel uzavřen, takže fotografie interiéru vznikly pouze ze zádveří skrz mříže.

Přijměte proto pozvání na prohlídku této církevní stavby:

Tento pohled na kostel se otevře při vstupu či vjezdu do historického centra

V roce 2011 byly už stromy zelené

Pohled z Mírového náměstí

Zkusila jsem kostel vyfotit bez střech aut

Pohled z horní části náměstí

V roce 2011 tu bylo podstatně méně aut

Vyfotit celý portál kostela najednou se jeví jako problém, uličky jsou úzké, domy ho kryjí

Po
hled nahoru na věž

Pohled na čelní fasádu kostela

Pohled z Jezuitské uličky přes střechy domů

Vmáčknuta do průjezdu jsem se pokusila vměstnat do objektivu celý kostel

Pohled na část kostela z jihu

Detail jižní strany kostela

Socha Panny Marie s Ježíškem z roku 1680 jako připomínka morové epidemie

Boční pohled na kostel - přední polovina

Boční pohled na kostel - zadní polovina

Místo, kde byl až do roku 1790 hřbitov

Pohled z Mostecké ulice

Zadní část kostela

Znovu zadní část, tentokrát z jiného úhlu

Zadní část s věží z Dlouhé ulice

Pohled z Dlouhé z roku 2016, kdy se honily mraky a hrozily deštěm

Tentýž pohled z roku 2011 - bylo krásně a slunečno

Chybí tomu slunce a barvy

Věže a věžičky

Pohled z téměř severní strany

Detail výzdoby severní strany kostela

Severní strana kostela z roku 2011 - slunce dělá divy

Boční pohled na věž

Interiér kostela focený skrz mříže

Pohled do interiéru - kromě hlavního oltáře je zde ještě dvanáct bočních oltářů

Boční oltář (2011)

Tentýž oltář focený v roce 2016

Nechala jsem se inspirovat a vyfotila také kliku, která je velice zvláštní

Doufám, že se vám prohlídka Děkanského kostela Všech svatých v Litoměřicích líbila i přes občasnou letošní absenci slunce, díky němuž by se fotky určitě rozjasnily.

Pro zájemce o církevní architekturu mám doporučení - 10. června 2016 se bude už poněkolikáté konat Noc kostelů a to je vyjímečná příležitost vyfotit si to, co bývá povětšinou za mřížemi uzavřených kostelů.