Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pátek 16. srpna 2013

Ohlížím se .... s radostí i se smutkem


Kdysi mi moje lékařka řekla, že nejvíce úrazů se přihodí doma. A já nejsem výjimkou. Už jsem v některém starším článku popsala, jak jsem si utrhla vazy v rameni levé ruky. Je to už deset let a celou tu dobu není a také už nebude moje rameno v pořádku. Ale, naučila jsem se s tím žít a jsem smířená. Za blbost se prý platí!

Píše se mi těžko.
Jeden z důvodů, proč se slova špatně skládají do vět, bude zmíněn níže.
Druhým důvodem je to, že mám úraz na pravé ruce. Klovu tady článek, tedy spíš se snažím, abych pak po sobě vše několikrát přečetla a opravila chyby, jichž se kvůli úrazu dopouštím. Přemýšlela jsem, zda by nebylo rovnou vhodnější nazvat článek: "Den, kdy jsem si umixovala prst." Tento článek jsem začala psát ještě předtím, než jsem zapnula mixer a dokončuji ho s více než dvoutýdenním zpožděním. Je mnohem těžší přepisovat již napsaná slova, aktualizovat již napsaný text. Snažší by asi bylo vše smazat a začít znovu. Ale přepisuji a navazuji na červencový text.
A třetí důvod? Mám zánět spojivek a díky masti, kterou si aplikuji pravidelně do obou očí a slunečním brýlím, vidím jako krtek.

Červenec a polovina srpna jsou za námi a já se ohlížím za tím, co uplynulý čas přinesl.

Červenec byl měsíc, ve kterém jsem oslavila své kulaté narozeniny. Vzpoměla jsem si, jak jsem kdysi z mladické nerozvážnosti nastavila svou dlaň cikánce, abych si nechala prozradit budoucnost. Cikánka se tehdy mýlila! Tyto narozeniny už jsem slavit, podle její tehdejší předpovědi, neměla. Je dobře, že se mýlila.

Přípravy na oslavy byly v plném proudu, když přišel blesk z čistého nebe.
Zemřel tatínek naší snachy.
Zdravý chlap, tremp, muzikant, pohodář... jeho srdce ho zradilo v horkém letním dni.
A já zvažovala, že oslavu svého jubilea zruším.
Říkala jsem si, že se to nehodí.
Ostatní kolem mě měli jiný názor. Přípravám jsem věnovala spoustu času i energie, kdy jsem dokonce mezi hlídáním vnoučat ušila střechu k altánku pro případ, že by přišel déšt'. Pozváno bylo i několik lidí, kteří by ve svém programu těžko hledali jiný vhodný termín.
Nejsem už ve věku, kdy oslavuji bujaře.
Sešli jsme se, samozřejmě ne všichni, pojedli, popili - nejvíc ze všeho minerálky, protože v parnu, které panovalo, ani alkohol pít nešlo. Horké letní odpoledne proběhlo tiše. Večer, když všichni hosté odešli, jsme s manželem nastěhovali zpátky do domu dárky, spousty nádobí, zbytky jídla. Z lednice jsem vyndala lahev šampaňského a tři lahve vína, které se zcela zbytečně chladily a umístila do ní zbytek narozeninového dortu. Před oslavou byl v lednici našich sousedů.
Pavlova smrt je důvod, proč se mi těžko píše a proč se mi při poslechu trampské muziky derou slzy do očí.
Mám v poslední době pocit, že ta zubatá s kosou chodí stále blíž a blíž a že už se sakra kácí i v našem lese. Je to smutné ohlédnutí. V květnu odešel kamarád a ted' ...... Co bude dál? Nebo spíš, kdo je ted' na řadě?


Přídavná stříška k "prodloužení" altánu

Čekáme hosty

Jé, brambůrky, ty nám maminka nekupuje

Sára vyfotila babičku v čele stolu

Koš plný cibuláku

Dárky úhledně zabalené, z větší části obsahující též cibulák

Jeden z mnoha květinových darů

Luxusní dort, který vyrobila moje dcera

Smutek na straně jedné, radost na druhé - to je život.
Radost mi působí vnoučata, v jejichž společnosti zapomínám na chmury a starosti a dokážu se radovat jako malé dítě. Možná, že už začínám naplňovat přísloví: "Kůň je jednou hříbětem, člověk dvakrát dítětem." Něco na tom bude.
Radost mi také udělaly dárky, jimiž jsem byla obdarována. Stejnou radost mi způsobili i hosté, kteří přišli a v tom horoucím dni to u nás na zahradě vydrželi.
Na druhé straně - zklamala mě sestra. Několikrát pozvána, dokonce přislíbila, že určitě přijede. Kamarád pro ní chtěl dojet autem a pak jí zase odvézt. Dva dny před oslavou jsem jí volala, abych se zeptala, kdy chce odvézt do Prahy. Její odpověd' mě vyrazila dech: "Hele, ono bude horko, já se radši pojedu koupat do Hrádku na rybník." Nikdo se mi nemůže divit, že jsem jí řekla: "Jak chceš", a položila jí telefon. To, že mě a mého muže namíchla a ne zdaleka poprvé, dokážeme časem vydýchat. To, že zklamala spoustu dalších lidí, kteří se na ní těšili a na oslavu přišli nejen kvůli mým kulatinám, ale že se po letech setkají s mou sestrou, je neodpustitelné. Mrzí mě to, je mi to i líto, ale život jde dál.

Kromě funkce "hlídací babička" jsem zvládla den po oslavě zavařit okurky a věnovala se péči o své milované květy. Píšu záměrně - věnovala, protože ted' to v poslední době více než flákám.

Začínáme

Už to vypadá nadějně a až se zima zeptá .... :-)

Deset květů, škoda jen, že pouze na jeden den

Naši mladí, včetně malého Jiříčka, který už začal chodit, odjeli na přelomu července a srpna do německého města Soest, kde se úča
stnili historické slavnosti.

A ke dni D - holčičky ten den od rána dost zlobily. Jedna povykovala přes druhou, neustále si něco vymýšlely a já mezi nimi plápolala jako utržený prapor.
Kéž bych se zastavila a vzala si k srdci citát Jana Ámose Komenského: "Všeliké kvaltování toliko pro hovado dobré jest." Ale .... po válce je každý generálem.
Přípravy oběda vrcholily, řízky se smažily, polévka byla hotová, zbývalo jen dodělat bramborovou kaši. V ten moment si Ema umanula, že bude tentokrát sedět na vysoké židli. Podotýkám, že už delší dobu sedává na "dospělácké". Co by milující babička pro milovanou vnučku neudělala. Při manipulaci s židlí jsem jen okem pohlédla na řízky na plotně a drcla jsem do stolu. Na něm stála váza s květinami, které tu byly od oslavy mých narozenin a jako na potvoru, kterým jsem před asi hodinou dolévala vodu.
Stůl se zakymácel, váza padla a voda tekla ze stolu na podlahu. V ten moment jsem si vzpoměla na to, co jsem dělávala jako malé dítě v loužích. Přesně, jako podle návodu, začala Ema dupat v louži a rozstřikovat vodu na všechny strany.
Řízky se začaly připalovat, mléko na kaši kypělo, Sára ječela: "Babí, tak kdy už to bude? Mám hlad jako vlk." Co dřív?
Sundat ubrus, utřít stůl, snažit se zachránit knihu, která na stole ležela. Kytce dát novou vodu, vytřít louži na podlaze, honem ... ty řízky. Vypnout mléko. Jedné do misky kompot, druhá chtěla okurku. Holčičky dojídaly polévku a já se snažila z nových brambor vytvořit hedvábnou kaši. Nedařilo se, stále byly v kaši hrudky brambor. Nakonec jsem si vzala na pomoc tyčový mixer. "Babí, tak kdy už to bude?" Kaši jsem rozmixovala, do mlékovaru nalila vodu, aby pak šel snadno umýt a mixer jsem ponořila dovnitř, aby se odmočil. A pak? Přemýšlím nad tím, zda to byl zkrat, nebo jsem na chvilku přestala používat mozek? Nevím. Každopádně mixer zůstal v síti, já ho umývala. Uvnitř byl zbytek kaše, strčila jsem tam ukazovák pravé ruky a .... Krev stříkala na kuchyňskou linku, holčičky ztichly a jen vykuleně koukaly. "Holky, honem mi podejte z lékárny kus náplasti." Seděly a němě koukaly. Asi je přešel i hlad. S rukou v utěrce jsem vytáhla z lékárny náplast a znovu je prosila, aby mi jí aspoň rozbalily. Trvalo to chvíli, než se Sára osmělila a pomohla otevřit náplast. Ruku jsem měla pod tekoucí vodou. Poskytla jsem si první pomoc, holkám urychleně nandala kaši s řízkem a šla se konečně ošetřit. Pak jsem uklidila tu spoušt' po sobě.

Dceři jsem do Německa v odpovědi na její SMS a dotaz na holčičky, jen v poslední větě zmínila, že jsem si umixovala prst.

Fungovala jsem v tom smyslu, že jsem zvládla péči o vnučky, naštěstí už jsou docela samostatné, jakž takž něco uvařila. Nádobí umýval, po svém návratu z práce a ke své "velké radosti", můj muž. Je to zlatý chlap a já mu děkuju nejen za to nádobí, ale i za koupání holek a jiné práce doma. Dokonce zvažoval, že nebude chodit do práce a zůstane s námi.

Holčičky byly od mého úrazu jako vyměněné, v podstatě byly, až na několik málo výjímek, hodné.
Jeden večer se na zahradě ozval příšerný řev. Přiběhla klepající se, plačící a špatně dýchající Ema. "Sáře teče krev." Běžela jsem dolů ze schodů. abych zjistila, že jí teče červená z nosu. Manžela jsem poprosila, zda nemá kapesník. Měl jen papírové. Namočila jsem jich několik, plácla je Sáře na zátylek a poručila, aby si sedla do chládku altánku a zbývajícími kapesníky jí utírala zkrvavený nos. Nesla to statečně, neplakala. Jen Ema vypadala, že každou chvíli zkolabuje: "Dejchej!", několikrát jsem na ní křikla. Manžel přinesl z domu namočenou žínku a dal jí Sáře na místo papírových kapesníků. Krev přestávala téci. I Ema se začala zklidňovat a pravidelněji dýchala. Začala jsem se ptát, jak se to stalo. Vzpoměla jsem si přitom na svou dceru, které se v dětství stávalo dost často, že se jí krev spustila bez jakékoliv vážnější příčiny. Vlastně i já jsem to v dětství zažívala. Že bychom Sáře předaly problém? "No, babi, víš" .... lezlo z Emy, jako z chlupaté deky .... "já jsem jí praštila." Co na to říct?
Už několikrát jsem si všimla, že Ema začíná mít navrch. Sára je hodná holčička a ve vztahu k Emě je hodně submisivní. Aby nedopadla jako já, která jsem celý život ustupovala své, také mladší, sestře.

Rodiče holčiček se z Německa vrátili pozdě večer 5. srpna. Holky jsme doma vykoupali, byly navečeřené a dle domluvy jsme do Košíř odjížděli po osmé hodině. Mladé jsme dojeli ve stoupání na Cibulky. Přenesli jsme věci k nim do bytu, předali klíče a chvilku jsme poseděli. Dcera byla unavená, říkala, že řídila celých 800 km a obdivovala svého otce, jak zvládá cesty do Itálie a zpátky. A pak přiznala, že jí navíc trochu bolí v krku.

V úterý jsem si přispala. Už se mi hodně dlouho nepovedlo, abych spala do půl deváté. Byla to odměna, kterou jsem si sama nadělila. V klidu jsem posnídala, nikdo po mě nic nechtěl a dům byl zvláštně tichý.
Dopoledne jsem se na zahradě pokoušela levou rukou plít plevel. Levá ruka je ale opravdu levá. Přemýšlela jsem, co ještě můžu dělat. Mám tu několik věcí na opravu, ale bez pravé ruky to nejde. Na počítači klovat bez ukazováčku pravé ruky jde, ale ne vždy jsou písmenka tam, kde mají být, či píšu naprosto nesmyslná a nečitelná slova. Takže to také v podstatě moc nejde, ale snažím se.
Poflakovala jsem se po domě a kolem něj. Odpoledne přijely holčičky s maminkou. Poseděli jsme všichni v altánku a dcera nám popisovala zážitky z Soester Fehde.
Ve středu odpoledne přijeli všichni mladí, zapálili jsme oheň v krbu a pekly se buřty. Dcera při odjezdu hodně kašlala a říkala, že jí bolí v krku.
Ve čtvrtek jsem se opět probudila hodně pozdě a bylo mi jasné, že něco není v pořádku. V krku knedlík, z nosu mi teklo a cítila jsem se, jako by mě někdo protáhl mandlem. V duchu jsem byla vděčná tomu, že si holky bere na víkend druhá babička. Večer jsem zjistila, že mi navíc teče z očí. To mi opravdu ještě chybělo.

Víkend jsem doslova a do písmene "proflákala" a snažila se léčit. A jak kdysi říkala moje paní doktorka o četnosti úrazů v domácnosti, měla pravdu. Kvůli zhoršenému zraku jsem si v neděli navečer ukopla malíček pravé nohy. Tohle mi opravdu ještě chybělo!

Kapky do očí a borová voda sice mým očím trochu ulevily, ale ... musela jsem navštívít odborníka. Vybavena mastí a dalšími léky jsem se poflakovala po celý zbytek pondělí. Přemýšlela jsem, co s úterní oslavou svátku. Horečku nemám, snad to zvládnu.
Holčičky jsem viděla až v úterý, kdy jsme s dcerou udělaly malou, dalo by se říci komorní, oslavičku našeho svátku, spojenou s grilováním. Snažila jsem se držet si "dostatečný distanc" od vnuček, abych je nenakazila. "V pohodě mami, když to nečaply ode mně, od tebe to snad taky nedostanou." Tak budu doufat. Holčičky mě neviděly od minulého týdne a stále se pohybovaly v mé blízkosti.

Oslavy se zánětem spojivek




Tři čtvrtiny prázdnin jsou za námi.

Ukazováček pravé ruky se hojí, jen kloub posledního článku je méně pohyblivý. Na konci prstu cítím stále mravenčení a jen doufám, že se mi do něj vrátí cit. Co bych si počala? Já milovnice ručních prací. Při psaní musím dávat obzvlášt' velký pozor na to, co píšu. Navíc, ted' kvůli záněru spojivek a slunečním brýlím, které mám na očích, vidím hodně špatně na klávesnici. Vlastně bych asi vůbec u počítače sedět neměla. Televizi mám tak trochu zakázanou, venku mám být opatrná.

Dnes, když jsem mluvila s dcerou a vnučkami přes Skype, potěšilo mě, že jsou holky zdravotně v pohodě.

Tak tu o sobě a o tom, co v poslední době prožívám, podávám zprávu. Doufám, že jsem tu "nenasekala"moc chyb, ten zlobivý prst se mi sem pořád motá.
Omlouvám se, že nestíhám navštěvovat mé oblíbené blogy.

Oči, i přes sluneční brýle, ve kterých vypadám v tuto pozdní noční hodinu dost komicky, mě už docela pálí. Půjdu si do nich za chvilku dát mastičku a potom tápajíc bytem raději ulehnu, abych si nepřivodila znovu další úraz.
Nejvíce úrazů si totiž člověk způsobí sám a v domácnosti.

31 komentářů:

  1. Chudino malá vytížená a bolavá. Snad už se Ti další maléry vyhnou. Pěkně jsi to nadatlovala a tolik, to snad je delší jako moje nebo Malkielovy články

    OdpovědětVymazat
  2. To já si teda neuvědomuju, že bych si někdy nějakej úraz přivodila doma.

    OdpovědětVymazat
  3. Alenko, jsem ráda, žes zase napsala pár slov. Dávej na sebe pozor a brzy se dej zase dokupy.

    OdpovědětVymazat
  4. Alenko, také přeji opožděně všechno nejlepší k narozeninám.

    OdpovědětVymazat
  5. Ach, ach! Věř, že bude všechno dobré. Teď sis prodělala smolné období, ale všechno přejde - bolesti i smutek. Holčičky možná dostaly tvým úrazem potřebnou lekci, protože i ony přispěly k tomu zmatku, který tě rozhodil a přivodil ti hodně nepříjemné zranění. Moje máma si jednou (ne mým přičiněním ) zase koneček prstu umlela v mlýnku na maso. A ještě se potom nadělala ručních prací....uvidíš. Hezký den a slunce v duši

    OdpovědětVymazat
  6. Nejdřív tedy opožděně k oběma oslavám všechno nej. Strašně se stydím protože jsem proflákla tu Alenu a ani ti, na rozdíl od tebe nezavolala. Je to prostě ostuda. Jinak cibulákovej dort se tedy vážně povedl, a určitě byl tak dobrý jak pěkně vypadal. A co k tvé "zručnosti" ? Jen že to je prostě daň za to, že se snažíme všchno zvládnout tak aby vždycky a za kadou cenu byla rodina spokojená. Takže ať se brzy dostaneš do formy, očka ať zase slouží k tvé naprosté spokojenosti a pokud možno ti přeju hezký víkend a i další dny plné pohody a žádné stresy....

    OdpovědětVymazat
  7. Tak jsem Alenko s úspěchem prošvihla jak tvé narozeniny, tak svátek, takže aspoň dodatečně - všechno nejlepší. Vše, jsi ale oslavila pěkně, sice v kalupu a s holčičkami za zády, ale dárečků jsi dostala jak o Vánocích a zahradní posezení muselo být moc milé. Na tvé úrazy si dobře pamatuji, snad je nějak přitahuješ a když jsi začala psát o mixéru, naskočila mi husí kůže, divím se, že se to obešlo bez lékařské pomoci. Držím palce, aby se ukazováček úplně zhojil a oči se taky daly dopořádku!

    OdpovědětVymazat
  8. Také přeji k narozeninám i svátku všechno nejlepší. Víš, proč se Ti to všechno stalo? Protože jsi moc hodná a snažíš se všem kolem Tebe vyhovět. Všem, kromě Tebe. Máte krásné prostředí na zahrádce, musí tam být moc príma. Sestra určitě mrzí, ale asi s tím nic neuděláš, taková byla, je a bude. Přijmi ji tak, víc asi nelze udělat. Přeji hojení prstu, já vím, tam se to špatně hojí. A také očiček, také je moc potřebuješ.

    OdpovědětVymazat
  9. Všem Vám co nejsrdečněji děkuji za milé komentáře, za přání a za podporu v mém léčení.

    OdpovědětVymazat
  10. Ali tomu se říká smůla.A je to skutečně tak,nejvíc úrazů se stane doma,kdy jsme asi nekoncentrovaní na to,co děláme.Z toho,co popisuješ,jsi měla pěkný stres,ale nic není náhoda.

    OdpovědětVymazat
  11. Nechtěla by ses stát členem vlčí smečky v naší RPG? http://wolf-war-rpg.blog.cz/ (Moc se omlouvám za reklamu.)

    OdpovědětVymazat
  12. Budu trochu sýčkovat. Co když ta cikánka měla pravdu. Všechno dopadlo dobře, mohlo to být horší. Na špatné moc nemyslet. Také si myslím, že v komentářích se ozvala pravda. Chceme všechno zvládnout jako zamlada, všem vyhovět a přitom nemyslíme na sebe. Mnohokrát jsem si vzpomněla na svoji matku: když se nepošetříš sama, nikdo tě nepošetří. Je v tom kus zkušeností a kus pravdy.

    OdpovědětVymazat
  13. Když se daří, tak se daří, ale pořádně jsi mne vylekala. Člověk se zamyslí a hned je neštěstí hotové. No, už bude dobře a chtělo by to trošku víc se šetřit. Stále máme pocit, že musíme všechno stihnout jako za mlada. Opatruj se

    OdpovědětVymazat
  14. Auí. Dodatečně vše nej k tvým narozeninám, cikánky raději neposlouchat .

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko, máš můj obdiv. Být v takovém zhoršeném stavu a ještě napsat tak obsáhlý článek s fotkami- klobouk dolů. Když jsem to četla představila si ten frmol kolem a pak o úrazu, zatrnulo mi. Tyčový mixér taky používám, ale dávám pozor , vypínám hned po použití a umývám ho štětkou na láhve pod tekoucí vodou. Teď budu ještě víc opatrná. Ten dort je hrozně hezký, dárky ti udělaly radost, však se uzdravíš a opravdu zpomal. Trochu sobeckosti neuškodí, však oni si zvyknou, že si tě musí šetřit, abys jim vydržela.

    OdpovědětVymazat
  16. Když se smůla lepí na paty, tak to vždycky stojí zato. Věřím, že se všechno zase vrátí do běžného života. Držím palce a dodatečně k oslavám přeji to, co si sama přeješ nejvíce.

    OdpovědětVymazat
  17. Asi to bude vypadat, že jsem koza mladá pitomá, ale moc příjemně mě překvapilo a potěšilo že někdo ve věku mých rodičů má takhle pěknej čtivej blog a bere svůj život takhle sportovně A když jsme u té generační propasti, tyhle nehody se nevyhýbají ani "mláďatům," já si před rokem ve velmi podobné situaci rozkrojila prst společně s okurkou Tak ať se to (všechno) rychle hojí!

    OdpovědětVymazat
  18. Ali, už máš snad to špatné vybrané. Už si vrchovatě zasloužíš klid a pohodu. Dodatěčně ti přeji k svátku jen všechno dobré a hlavně zdravíčko.   

    OdpovědětVymazat
  19. [10]: Moje babička na tohle měla kouzelnou větu: "Na pos..nýho i hajzl spadne." Omlouvám se za výrazy, ale něco na tom je. Když se daří, tak se prostě daří.

    OdpovědětVymazat
  20. Alenko, jak moc máš ten prst poškozenej? Zdá se, podle tvých slov, že bude funkční a pohyblivej, to by bylo dobře.

    OdpovědětVymazat
  21. Asi taky stárnu, protože chvilky s vnoučaty mne už blaží víc než než ženy. A to už je co říct.

    OdpovědětVymazat
  22. Alenko,přece mně to nedá a napíšu. Jsem jmenovkyně,narozeniny mám stejný den jako svátek. Tak jak je vidět 13.mě provází vlastně od narození. Myslím,že tak do té 30. jsem ji mohla považovat i za moje šťastné číslo, i když  13.let mně bylo zrovna  v roce 68,ale přežili jsme ho celkem v pohodě. Vlastně i tehdy by se dalo říct jsem měla stěstí. Ale čím starší,tím mám pocit,že mně to štěstí nějak opouští.A letošní rok opravdu stojí za to. Už od začátku.Jen bych  ti chtěla říct, i já miluju své děti, svá vnoučata,dala a udělala bych pro ně i nemožné. Letos  se však tento nápor a ostatní okolnosti   pdepsaly na mém srdci (opravdu mě to vyděsilo,co všechno ještě člověka může potkat,a že toho se zdravím mám za sebou taky dost) a já si musím zvykat na to,že musím mít ráda i sebe,dopřát si  klidu a bezstarostnosti. To moc neumím,bojuju s tím za podpory svého muže,který je přece jen trochu víc nad věcí. Tak jen chci připomenout,že úrazy na tvém zdraví jsou i důsledkem nejen nepozornosti a věku,ale i toho,že víc myslíš a dělaš pro jiné. Jinak dort nádhera,to nějak malovala dcera do marcipánu nebo si pomohla jedlým papírem( tak to mnohdy dělá moje dcera,když  chce vytvořit něco moc náročného).Alenko,tak si užívej  snad už lepších posledních letních dnů,procházej si  krásné dny prožité v Itálii( ta letos bohužel mému zdraví moc neprospěla,spíš naopak)a je opravdu vidět,že důchodci jsou nejvíce vytížení lidé.

    OdpovědětVymazat
  23. [21]: Prst se úspěšně hojí a už mi tolik nepřekáží při psaní na klávesnici. I kloub se začíná více pohybovat. Věřím, že se jeho funkčnost plně obnoví.

    OdpovědětVymazat
  24. Alenko ,díky.Už se vzpamatovávám.Dcera fakt šikulka.Asi zdědila   dobré geny po mamince.[23]:

    OdpovědětVymazat
  25. Alenko, tak tenhle článek se mi vůbec nelíbil. I když jsem ho přečetla jedním dechem, tak Tě moc obdivuji. Jsi opravdu statečná a taky si říkám, že jsi určitě tolik zaměstnaná nebyla ani v době, když jsi chodila do práce. A máš statečné vnučky! Tak ať se Ti příště lépe daří a dávej si pozor, prosím, už se mi stýskalo po Tvém čtení. Krásné dny!

    OdpovědětVymazat
  26. Tak to tě obdivuju, že jsi měla jseště po tom všem náladu na oslavy. Já si taky přivodila úraz, ale ne v domácnosti. Vyrobila jsem si výron v nártu. Pajdám tady už druhý týden, otrávená jako muchomůrka zelená a vrčím.

    OdpovědětVymazat
  27. Jo, kuchyňské úrazy, Někdy až seberu odvahu spočítám si jizvy, jsem na krájení a pálení vlasních rukou až po lokdy přeborník. Tyčový mixér naštěstí nemám, to by byla pravděpodobně moje smrt. Tvému ukázováčku přeji ať se brzy uzdraví.

    OdpovědětVymazat
  28. Alenko, moc mě mrzí, že jsem prošvihla tvoje kulatiny. Opožděně, ale od srdce, ti přeji všechno nejlepší, hlavně zdraví a radost ze života!

    OdpovědětVymazat
  29. Čtu si to znovu a říkám si: Jo, když mně bylo 60, to jsem ještě chodila na půl úvazku do obchodu prodávat, stihala všechno možné. Hrozně to utíká...

    OdpovědětVymazat
  30. Alenko nehody tak trochu jiného rázu mě provází nyní celé prázdniny. Jako bych četla tu mou dnes napsanou reportáž. Pak, že se důchodci mají viď? Já se konečně dnes vyspala od 2h až do rána do desíti. Bez vnuků, bez nedobrých zpráv od dcery. Ve středu jdu na kolonoskopii a pak domluvit termín na snad krátkou hospitalizaci do nemocnice. Vnuci zlobili letošní prázdniny, tak jako tvé vnučky. Že by byli letošní prázdniny "ZLOBIVÉ", na rozdíl od tebe nás zlobí i náš zeť!

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤