Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

úterý 5. února 2013

Sníh

Jedli jste někdy sníh?

Já ano. Jako dítě docela často. Dokonce jsme si se sestrou nosily sníh domů, tam ho prolévaly sirupem a měly jsme ovocnou zmrzlinu. A jak chutnala.
Ještě donedávna jsem při sněžení vyplázla jazyk a nechala na něj padnout studenou vločku. Prostě jen tak.
Včera odpoledne se v Praze objevil sněhový poprašek. Trošičku, jako když pocukrujete bábovku. Když jsem si šla o půlnoci lehnout, zjistila jsem, že docela parádně chumelí. Bylo rozhodnuto. Ráno půjdu na sníh. Ne, že ho budu jen zametat, tak jako obvykle, protože celé osazenstvo domu si velice rychle zvyklo na to, že jsem v důchodu a tudíž mám na odklízení sněhu čas. Půjdu na sníh i v tom smyslu, že si ho naberu a donesu domů. A proč? Mám orchideje a zjistila jsem, jak báječně prospívají, jsou-li zalévány dešt'ovou vodou. Od jara do podzimu je to snadné, protože máme polovinu střechy svedenou do sudu a není problém si vodu nabrat. Ale ted', když sud stojí vzhůru dnem na kompostéru, dešt'ovka není.
Na podzim, před vybráním vody ze sudu, jsem si vytvořila zásoby dešt'ové vody. Nanosila jsem jí do domu a pak za pomocí kávových filtrů jsem jí vyčistila. Orchideje se mi za mou péči odvděčují. Kvetou téměř všechny, nebo mají nasazeno na květ.
Zásoby vody se tenčí už jen proto, že oproti minulé zimě mám orchidejí víc. A do jara a zprovoznění sudu na vodu je daleko. Už jedenkrát jsem podnikla "sběr sněhu", ale to vše pod milosrdnou rouškou tmy a za předpokladu, že mě nikdo ze sousedů nevidí. Co by si asi o mě řekli?



Sněhem okrášlený okraj Prahy, zahrada v bílém oblečení a sníh na střeše Letohrádku Hvězda, aneb výhled z okna.

Ráno jsem vstala a pohledem na teploměr jsem zjistila, že je + 0,3°C, což znamená, že sníh bude tát. Ke snídani jsem si pustila ČT 24 a čekala na předpověd' počasí. Dočkala jsem se informace, že sněžení bude přecházet v déšt'. Venku padaly veliké a těžké vločky. Nesmím otálet. Oblékla jsem si bundu, vzala škopek, umytou lopatku na smetí a vyrazila. Před domem bylo bílé nadělení. Nabírala jsem sníh a doufala, že nikdo neuvidí mé pošetilé jednání. "Dobrý den", ozvalo se za plotem. Vyletěla jsem jako čertík z krabičky, odpověděla a jen doufala, že sousedovic syn, který studuje vysokou školu, moje počínání nesledoval dlouho a že si všiml spíš škrábavého zvuku lopatky, než mých červených a do dálky svítících kalhot. Škopek s nabraným sněhem byl skryt za velikým květináčem s koniferem a moje činnost vypadala, jako bych sníh uklízela z plochy. Co na tom, že hrablo stálo opřené u domu a já shrbená "jezdila" po ploše lopatkou na smetí. Tohle bych prostě neokecala.
"Dobrý den" se ozvalo ještě třikrát.
Konečně bylo hotovo.
Na škopku jsem vytvořila čepici ze sněhu, protože už vím, kolik vody zbyde poté, co sníh roztaje.

Pak jsem vzala do ruky hrablo, posléze ještě koště, abych došla k poznání, že za celou dobu, kdy jsem pracovala správným nářadím na sníh, neprošla kolem našeho domu ani myška.

Vtipy o nás blondýnách jsou hodně časté a já se obávám, že svým dnešním počínáním jsem zavdala příčinu k dalšímu z nich. Nebo jsem jen položila důkaz o tom, že jsou mnohdy pravdivé? Možná se i dobře pobavili sousedé z okolních domů, dobře skryti za záclonou.

Škopek se sněhem jsem postavila do vany a věnovala se jiné bohulibé činnosti. Občas jsem se šla na sníh podívat a také ho zdokumentovat.
Začala se projevovat nepřímá úměra. Čím méně sněhu ve škopku bylo, tím více se začaly objevovat drobné kamínky, kterými úřad městské části sype chodníky a které jsme si na zahradu přinesli na podrážkách svých bot. Kamínky jsem zpočátku pečlivě vybírala, ale pak jich bylo čím dál, tím víc a já svou snahu vzdala. Budu muset před filtrací ještě použít síto, abych přes něj vodu procedila.
Postupem času sníh ztrácel svou krásnou a bílou barvu a poněkud šedl.




Odpoledne mi dcera přivezla vnučky a já jim vysvětlovala, proč mám ve vaně škopek s tajícím sněhem. Vydržel hodně dlouho a já chtěla svým vnučkám ukázat, co je všechno v čistém a čerstvém sněhu, protože stejně jako já kdysi a spousta dalších dětí dříve i dnes, jedí sníh. Tání jsem uspíšila napuštěním horké vody do vany. Sníh roztál a já mohla začít s filtrací. Holky mi u toho asistovaly.

A já se znovu zeptám - jedli jste někdy sníh?


To, co je na posledním obrázku je obsah filtru po vyčištění asi dvou litrů vody z čerstvého a na pohled čistého sněhu.

Přiznám se, že už nikdy nenechám spadnout jedinou vločku na svůj jazyk.

42 komentářů:

  1. Tak to bych nepovažovala za nis tak nenormálního. Klidně by se dalo vysvětlit, že tu vodu ze sněhu používám na zalévání květin. S tou čistotou sněhu se to dalo čekat. My jsme také lízaly v dětství sníh. Chodila jsem do školy přes takovou louku- zkratkou a to byl sníh opravdu bělounký. Lehaly jsme si na něj  s holkama a rukama dělaly andělíčky a samozřejmě lízaly, koulovaly se. Většinou po cestě ze školy domů. Ráno se musela stihnout cesta za 10 minut, odpoledne nám trvala půl hodiny i déle.   

    OdpovědětVymazat
  2. Já cucal rampouchy, to vím určitě... a je dost možné, jako malé dítě i sníh.

    OdpovědětVymazat
  3. Možná když mi bylo 5, teď na to už nepomyslím.

    OdpovědětVymazat
  4. Alenko, jako dítě jsem slupla kila sněhu Dokonce i lízala rampouchy a vidíš, nijak mě to "nezabilo" Ovšem moc mě zaujala tvoje činnost s filtrací, to máš můj obdiv a pravda je, že já zalévám orchideje celou dobu dešťovou vodou a kvetou mi celoročně. Pro ty je určitě dešťová voda vhodná A jest-li bych lízala dnes ? Občas si ještě líznu, když jsme na procházce, je pěkně bílý sníh a já mám žízeň. A také dáváme sníh ve velkých mrazech králíkům. Pěkný den, i když sníh už téměř zmizel.

    OdpovědětVymazat
  5. Tohle mi jednou taky babička ukazovala!

    OdpovědětVymazat
  6. [1]: Musím se přiznat, že mě překvapilo, jak je sníh špinavý. Padal v noci a dlouho neležel. Na pohled krásně bílý a ve výsledku? Také jsem jako dítě dělávala andělíčky, dnes je dělají moje vnučky.

    OdpovědětVymazat
  7. Spadlá vločka na jazyk by mi nevadila.. Ale sníh ze země bych si už nikdy nevzala..

    OdpovědětVymazat
  8. Pamatuji si, že víc než sníh jsme si odlamovali kousky ledu jako lízátka.

    OdpovědětVymazat
  9. Vločky jsem chytával jazykem v letu.

    OdpovědětVymazat
  10. No, tohle jsem tedy netušila, taková špína! Já si nepamatuji, že bych někdy lízala rampouchy nebo jedla sníh. Neměla jsem tu potřebu. Což ale určitě nemohu tvrdit o svých dětech.

    OdpovědětVymazat
  11. Inu, Maruška chodí v zimě na jahody, Alenka zase na sníh...

    OdpovědětVymazat
  12. Určitě jsem ho jako zvídavé dítě ochutnala, ale jen ochutnala, nic více....

    OdpovědětVymazat
  13. My tenhle pokus dělali ve škole už snad v druhé, max. třetí třídě. Takže sníh jsem nejedla a ani neolizovala rampouchy

    OdpovědětVymazat
  14. My jsme chytali vločky do pusy. Vzpomínám si,když jsme šli na půlnoční a tiše se sypal sníh a my šli s otevřenou pusou. A rampouchy jsme lízali taky a ani si nevzpomínám,že jsme byli nějak nemocní. To s tou deštˇovkou musím vyzkoušet,díky za tip.

    OdpovědětVymazat
  15. Hm, to my jsme jako tři ségry určitě také sníh okusily, ba i rampouchy lízaly jako lízátka, to byla přeci taková dětská záliba!    , jak píše i Helenka!

    OdpovědětVymazat
  16. No já bych všem  zvědavým kolemjdoucím pověděla, že si chci udělat sněhuláka a tady mne sebou ruce, tak ho budu stavit ve vaně.     

    OdpovědětVymazat
  17. Sníh jsem jedla i lízala krápníky.

    OdpovědětVymazat
  18. Ty sbíráš sníh pro dešťovou závlahu v zimě a já zase, ač neblondýna, chodím a nosím si ve kbelíku hlínu z krtčích hromad. Je to odpočatá hlína a dávám ji k diviznám, na jaře si v ní rochní klíčící semínka v pařeništi. Je z hloubky, neobsahuje plísně.

    OdpovědětVymazat
  19. Sníh mě nenapadlo sbírat. Jestli napadne, tak si ho taky nanosím, abych mohla zalévat orchideje. Zatím zalévám odstátou vodou z vodovodu.

    OdpovědětVymazat
  20. Sníh jsem hodně jedla, rampouchy taky. Ale ten šťastný pocit u jedení a lízání - ten vzpomínám dosud!

    OdpovědětVymazat
  21. Rampouchy jsem ani necucala, ale sníh, tak to byla jiná. Do sněhu jsme si zamíchaly jako děti marmeládu ó to byla zmrzlina, mňam. Braly jsme ten čistý

    OdpovědětVymazat
  22. [7]: Spadlá vločka mi také nevadila, já je dokonce i chytala. Od prvního filtrování sněhu to už nedělám.

    OdpovědětVymazat
  23. Taky se divím, co to máte za sousedy? Vždyť takové sklízení sněhu pro bohulibý účel je zcela normální, dokonce chvályhodné!

    OdpovědětVymazat
  24. Říká se, že déšť a sníh čistí vzduch, není pak divu, že když je vzduch čistší, něco se zkrátka umazat muselo.

    OdpovědětVymazat
  25. I já se přiznávám, že jako malá jsem jedla sníh a cucala rampouchy, ale snad byl dřív ten sníh čistší.

    OdpovědětVymazat
  26. [22]: Navíc každá malá nečistota, kterou přijmeme, podpoří sebeobranné reakce našeho organismu, takže je to nám vcelku prospěšné. Klidně si pochutnávej na sněhu dál.

    OdpovědětVymazat
  27. Taky jsem se cpala sněhem, a dost často jsem cucala rampouchy - ty nejlepší byly z továrny, co jsem kolem ní chodila do školy   

    OdpovědětVymazat
  28. Dnes už sníh nebaštím, ale pamatuju si, že mi nejvíc chutnaly do tuha uhnětené sněhové koule, co se nedaly ani cucat a musely se rovnou kousat.

    OdpovědětVymazat
  29. [23]: Sousedé jsou pozorovatelé. Kdyby se mě zeptali, tak bych jim své počínání vysvětlila. Bez vysvětlení mé konání působilo pošetile.

    OdpovědětVymazat
  30. [29]: Vidím, že maminky mají hodně společného, já ty slepičince taky mívám "na talíři" dodnes.   

    OdpovědětVymazat
  31. [30]: Máš pravdu, já ve své zlomyslnosti občas připomenu svému synovi, jak rád sbíral vajgly. Dětská poradna tehdy u nás fungovala pouze ve středu odpoledne, šla jsem tam s tříměsíční dcerou. Syna, kterému byly tři roky jsem před cestou vykoupala a převlékla, protože ze zahrady byl jako čuník. Cestou jsem se zastavila s kamarádkou, která už z poradny šla a všimla si, že syn má v puse vajgla, kterého sebral z chodníku. Otřela jsem mu pusu, řekla, že to dělat nesmí a pokračovali jsme k dětské doktorce. "Když už jste tady, já se podívám i na kluka." Hrůza, pod třičkem měl asi dvacet vajglů, které si tam schovával "na pak" a ty se rozsypaly po celé ordinaci. Tehdy jsem se chtěla studem propadnout, dnes mu to občas připomenu.

    OdpovědětVymazat
  32. Ahoj prosím ťa nemôžeš mi da hlas prosím...   Kludne aj oplatim

    OdpovědětVymazat
  33. Taky si pamatuju, že jsme jako malé děti ochutnávaly sníh nebo olizovaly rampouchy, tedy střechýle. Samozřejmě byly bez chuti, takže jsme se na to brzy vykašlaly.

    OdpovědětVymazat
  34. P.S. jinak na tvém nápadu nanosit si sníh a nechat ho rozpustit, nevidím nic špatnýho - je to docela dobrý nápad a logický, sníh je přece jen jiné skupenství vody...   

    OdpovědětVymazat
  35. Ano, jako malá holčička jsem si taky donesla domů sníh a polévala malinovou šťávou a pak jedla lžičkou. Taková novodobá zmrzlina. Nyní jako stará holčička jsem sesbírala sníh na balkoně a když roztál zalila jsem s ním dvě orchidejky a ony rozkvetly.

    OdpovědětVymazat
  36. Za našeho dětství byl sníh určitě čistější.Také jsem ho jedla.

    OdpovědětVymazat
  37. [33]: Kdyby to bylo jednoduché, už by sud stál na zahradě. My totiž musíme vždy (tedy spíš můj muž) rozebrat okapový svod a pomocí zavěšných trubek přesměrovat odtok vody nad sud. Práce je to na asi hodinu a půl. Sběr sněhu je jednodušší.

    OdpovědětVymazat
  38. [37]:Tak to je potom jiná...

    OdpovědětVymazat
  39. Sníh jsem taky jako malá dlabala a ještě cumlala k tomu rampouchy....

    OdpovědětVymazat
  40. Samozřejmě že jsem jedla sníh. Ani jsem nebyla tak malá. Na lyžích bych si ho dala i teď, kdybych měla žízeň. Ale mou specialitou, když jsem byla holčička, byly rampouchy. Ty jsou taky pěkně špinavé, což jsem nevěděla, a proto jsem si vysloužila vejprask. Táhla jsem domů, pusu špinavou od ucha k uchu a na mámin dotaz, jestli jsem jedla rampouchy, jsem statečně zapírala...

    OdpovědětVymazat
  41. Jako děcko jsem taky jedla sníh a cumlala rampouchy, ovšem teď bych si to určitě hezky rychle rozmyslela.

    OdpovědětVymazat
  42. [38]: Mám zásoby, se kterými už do jara a zprovoznění sudu, vydržím. Na podzim si budu muset vody nastřádat víc.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤