Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

sobota 16. února 2013

Mořské jeskyně


Už při psaní předchozího článku o Santa Maria di Leuca jsem slíbila, že budu pokračovat a pozvu Vás na výlet lodí kolem divokého pobřeží jižního Salenta.

Jako v mnoha podobných místech jsou i v přístavu Leuca nabízeny lodní výlety. Samozřejmě, že jsme nabídky využili.
Miluji moře, miluji lodě a při plavbě vždy vzpomínám na svou jachtařskou minulost a na regaty, jichž jsem se účastnila.
V mládí jsem mívala sen o tom, že se budu plavit po mořích, čekat na příznivý vítr, poslouchat šumění větru nebo i burácení mořských vln. Zůstalo jen u toho krásného a nesplněného snu.
Stále mě to ale drží. Chodím po přístavních molech, prohlížím a fotím si lodě. Obdivuju malé plachetnice, jachty i velké lodě. Už se mi i párkrát povedlo vstoupit tam, kam se nesmí, nebo i porušit zákaz focení. Zatím bez postihu. :-)
A když se naskytne možnost plavby, neodmítnu.

V přístavu Leuca jsme se nalodili na jednu z lodí a já zaujala místo na zádi. Vím, že to tam nejvíc houpe a že pro plavce se slabšími žaludky je vždy bezpečnější střed lodi, bez ohledu na její velikost. Výhodou pozice na zádi lodi je to, že mohu fotit, aniž bych do záběrů "zakomponovala" hlavy spolucestujících.
S větrem ve vlasech a s občasným osvěžením vodní tříští jsme vypluli.

Zvu Vás tedy na plavbu kolem nejjižnější části podpatku pomyslné "italské boty".

Oskenovaný plánek mořských jeskyní , pod ním si můžete všimnout jedné z převlékáren pro šlechtičny, která patřila k některé z vil v Leuce.

Pohled na přístav Leuca před naloděním

Tyto jeskyně jsou vidět ze břehu, jsou součástí mysu Punta Melito

Poslední "suchozemský" pohled, někde v těchto místech bývá vidět rozhraní Jaderského a Jónského moře

A vyplouváme, přístav se vzdaluje

Vápencové útesy, které daly jméno tomuto místu - "ákra leuká"

Blížíme se k první jeskyni na naší plavbě

Útesy jsou barevnější, připomínají svou barvou aragonit

Tato jeskyně se jmenuje Terradico

Jedna z větších jeskyní Gabbiani

Pohled na vnitřek jeskyně Gabbiani. Všimněte si fialových útvarů u hladiny moře. Víte, co to je?

Proplouvali jsme kolem obrovských průrev v útesech

Tady jsou zase trochu jiné barvy útesů, střídá se tu černá a bílá

Veliká jeskyně Ortocupo, do které se dá vplout několika otvory

Ortocupo ještě jednou. Moře tu má zvláštní barvu

Plavba pokračovala kolem útesů a malých jeskyní

Tady jsme pluli ve větší vzdálenosti od útesů. Říká se, že nejlepší má být na konec a je to pravda.

Okno do nebe v jeskyni Della Vora

Jeskyně Della Vora patří k těm větším. Okno vytváří na jejím boku zajímavý efekt.

Další velká jeskyně se jmenuje Mannute

Na útesech vznikají i krápníky

Poslední z velkých jeskyní nese jméno Bocca del Pozzo

Tady to vypadá opravdu jako na konci světa. Kolik barev má moře?

Vracíme se zpátky z konce světa.
Při cestách po pevné zemi se říká: "At' se práší za kočárem". Tady by se hodilo: "At' se pění za lodí." Možná jste si všimli, že mi na mnoha fotografiích moře utíká. I když jsem se snažila, aby hladina moře byla rovná, lod' docela hodně houpala.

U jednoho z obrázků jsem položila otázku a ptala se, co to je. Pokud jsem dobře rozuměla a pochopila odpověd', měly by to být budoucí medúzy, které jsou ve stádiu polypů přichyceny k útesům. Až vyrostou, opustí toto stanoviště, aby mohly plout mořem a občas i žahnout některého z plavců.

Naše plavba po jeskyních a kolem nich pomalu končila a my se vraceli do přístavu. Čekalo nás však ještě překvapení. U jedné z fotografií jsem poznamenala, že nejlepší má přijít na konec. Při zpáteční cestě lodička, kterou jsme pluli, zamířila do míst, kde byly předtím zakotveny lodě. Kapitán se svlékl do plavek a pozval zájemce ke koupeli v moři. Prý nám ukáže něco "molto bello". Při doplutí k útesu jsme se museli nadechnout a podplavat malý kousek skály, abychom se ocitli v ráji. Jezírko ozařovalo celý prostor, který byl modrý. Je všeobecně známo, že Modrá jeskyně je na ostrově Capri, méně známo je to, že je i tady. Na Capri vás do ní zaveze lodička, tady si do ní musíte sami zaplavat. Návštěva tohoto prostoru však stojí za to. Po návratu na lod', kde jsme se porůznu převlékali, nás čekalo ještě malé pohoštění. Kapitán nám všem nabídl místní víno, silné a tmavě rudé a k němu taraliny, což slané jsou kroužky z pečiva. Je to specialita, která je původem právě ze Salenta.

Dopluli jsme zpátky do přístavu Leuca, rozloučili se, poděkovali za zážitek a v horkém slunečním žáru se vydali za dalším poznáváním tohoto zajímavého "konce světa."

Doufám, že jsem vám nezpůsobila mořskou nemoc a že sluneční paprsky alespoň trochu prohřály zimní den.

Fotografie z plavby jsou jako pokaždé v Galerii, jsou tam i některé, které nejsou u tohoto článku.

20 komentářů:

  1. huste dekuju za tip na dovolenou :)

    OdpovědětVymazat
  2. Krása... barva moře je skutečně v každé denní době jiná.

    OdpovědětVymazat
  3. Barvy moře mne nepřestávají fascinovat.

    OdpovědětVymazat
  4. Mohu slintat jenom nad těma fotkama. Ale dobrý článek :)

    OdpovědětVymazat
  5. Vypadá to tam moc pěkně . Mně moře "vytéká" občas i na pevnině , a tak mi po dovolené nezbývá než moři srovnat horizont v počítači

    OdpovědětVymazat
  6. Zima se vrátila A na mě na blogu vyskakují jen samé letní fotky. I sen jsem měla o létě. Jak já bych jela k moři!

    OdpovědětVymazat
  7. Za tohle ti v tom hnusném stálém šedivu a zimě mooooc děkuju. Muselo to být opravdu nádherné a moře má opravdu stovky odstínů modré....

    OdpovědětVymazat
  8. nádherné fotky hned bych jela taky, hlavně když vidím ten sníh

    OdpovědětVymazat
  9. Alenko,nádhera.Tak pro změnu,já se zase cesty po vodě bojím.Nejezdím ani po na loďce  třeba na říčce,potoku.Cestou po vode v Benátkách jsem měla za  pár minut snad i mořskou nemoc,co se duše týče.No a za cestu na Capri bych si zasloužila nějakýho bobříka.Ale přežila jsem. A to si myslím,že jinak mně odvaha nechybí,snad jen ještě při řízení auta.

    OdpovědětVymazat
  10. To byl opravdu krásný výlet do mořských jeskyní. Navíc slunce, léto, moře!

    OdpovědětVymazat
  11. Nádhera Ali,na to fialové jsem si myslela,že to jsou ametysty a ono to jsou budoucí medúzy.... Zajímavé vyprávění s krásným koncem,fotky super.

    OdpovědětVymazat
  12. Hurá ...léto je tady. /tedy alespoň na fotkách/     

    OdpovědětVymazat
  13. 1) Mohu jen doporučit, je tam krásně. Letos v červnu tam opět míříme.

    OdpovědětVymazat
  14. Výlet k mořským jeskyním byl moc krásný. Pěkné fotky.

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko to byl krásný výlet s tvými fotky a vyprávěním. Tak co holka už přemýšlíš co si nabalíš a kdy zase vyrazíte? Léto tu bude coby dup

    OdpovědětVymazat
  16. Tak to je krása! Plavba po jeskyních musel být neskutečný zážitek, i když já bych se asi bála. Na vodě si nejsem moc jistá, navíc trpím mořskou nemocí.

    OdpovědětVymazat
  17. Jako někdo, komu se ještě dnes občas dělá špatně v autě, nebo autobuse, bych nejspíš byla dobrým adeptem na mořskou nemoc i já.

    OdpovědětVymazat
  18. Kdoví v které z nich je ukrytý poklad...

    OdpovědětVymazat
  19. To byla nádhera! Úplně jsem jela s vámi. Ale pro mne by to nebylo, škoda. Na moři jsem mockrát neplula - jen jednou a stálo to zato. Myslím, že jsem jim to moře dost znečistila. A plavat pod vodou? Tak to ani náhodou, ale vidím o co jsem se ošidila.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤