Sníh

Jedli jste někdy sníh?

Já ano. Jako dítě docela často. Dokonce jsme si se sestrou nosily sníh domů, tam ho prolévaly sirupem a měly jsme ovocnou zmrzlinu. A jak chutnala.

Ještě donedávna jsem při sněžení vyplázla jazyk a nechala na něj padnout studenou vločku. Prostě jen tak.

Včera odpoledne se v Praze objevil sněhový poprašek. Trošičku, jako když pocukrujete bábovku. Když jsem si šla o půlnoci lehnout, zjistila jsem, že docela parádně chumelí. Bylo rozhodnuto. Ráno půjdu na sníh. Ne, že ho budu jen zametat, tak jako obvykle, protože celé osazenstvo domu si velice rychle zvyklo na to, že jsem v důchodu a tudíž mám na odklízení sněhu čas. Půjdu na sníh i v tom smyslu, že si ho naberu a donesu domů. A proč? Mám orchideje a zjistila jsem, jak báječně prospívají, jsou-li zalévány dešt'ovou vodou. Od jara do podzimu je to snadné, protože máme polovinu střechy svedenou do sudu a není problém si vodu nabrat. Ale ted', když sud stojí vzhůru dnem na kompostéru, dešt'ovka není.

Na podzim, před vybráním vody ze sudu, jsem si vytvořila zásoby dešt'ové vody. Nanosila jsem jí do domu a pak za pomocí kávových filtrů jsem jí vyčistila. Orchideje se mi za mou péči odvděčují. Kvetou téměř všechny, nebo mají nasazeno na květ.

Zásoby vody se tenčí už jen proto, že oproti minulé zimě mám orchidejí víc. A do jara a zprovoznění sudu na vodu je daleko. Už jedenkrát jsem podnikla "sběr sněhu", ale to vše pod milosrdnou rouškou tmy a za předpokladu, že mě nikdo ze sousedů nevidí. Co by si asi o mě řekli?

Sněhem okrášlený okraj Prahy, zahrada v bílém oblečení a sníh na střeše Letohrádku Hvězda, aneb výhled z okna.

Ráno jsem vstala a pohledem na teploměr jsem zjistila, že je + 0,3°C, což znamená, že sníh bude tát. Ke snídani jsem si pustila ČT 24 a čekala na předpověd' počasí. Dočkala jsem se informace, že sněžení bude přecházet v déšt'. Venku padaly veliké a těžké vločky. Nesmím otálet. Oblékla jsem si bundu, vzala škopek, umytou lopatku na smetí a vyrazila. Před domem bylo bílé nadělení. Nabírala jsem sníh a doufala, že nikdo neuvidí mé pošetilé jednání. "Dobrý den", ozvalo se za plotem. Vyletěla jsem jako čertík z krabičky, odpověděla a jen doufala, že sousedovic syn, který studuje vysokou školu, moje počínání nesledoval dlouho a že si všiml spíš škrábavého zvuku lopatky, než mých červených a do dálky svítících kalhot. Škopek s nabraným sněhem byl skryt za velikým květináčem s koniferem a moje činnost vypadala, jako bych sníh uklízela z plochy. Co na tom, že hrablo stálo opřené u domu a já shrbená "jezdila" po ploše lopatkou na smetí. Tohle bych prostě neokecala.

"Dobrý den" se ozvalo ještě třikrát.

Konečně bylo hotovo.

Na škopku jsem vytvořila čepici ze sněhu, protože už vím, kolik vody zbyde poté, co sníh roztaje.

Pak jsem vzala do ruky hrablo, posléze ještě koště, abych došla k poznání, že za celou dobu, kdy jsem pracovala správným nářadím na sníh, neprošla kolem našeho domu ani myška.

Vtipy o nás blondýnách jsou hodně časté a já se obávám, že svým dnešním počínáním jsem zavdala příčinu k dalšímu z nich. Nebo jsem jen položila důkaz o tom, že jsou mnohdy pravdivé? Možná se i dobře pobavili sousedé z okolních domů, dobře skryti za záclonou.

Škopek se sněhem jsem postavila do vany a věnovala se jiné bohulibé činnosti. Občas jsem se šla na sníh podívat a také ho zdokumentovat.

Začala se projevovat nepřímá úměra. Čím méně sněhu ve škopku bylo, tím více se začaly objevovat drobné kamínky, kterými úřad městské části sype chodníky a které jsme si na zahradu přinesli na podrážkách svých bot. Kamínky jsem zpočátku pečlivě vybírala, ale pak jich bylo čím dál, tím víc a já svou snahu vzdala. Budu muset před filtrací ještě použít síto, abych přes něj vodu procedila.

Postupem času sníh ztrácel svou krásnou a bílou barvu a poněkud šedl.

Odpoledne mi dcera přivezla vnučky a já jim vysvětlovala, proč mám ve vaně škopek s tajícím sněhem. Vydržel hodně dlouho a já chtěla svým vnučkám ukázat, co je všechno v čistém a čerstvém sněhu, protože stejně jako já kdysi a spousta dalších dětí dříve i dnes, jedí sníh. Tání jsem uspíšila napuštěním horké vody do vany. Sníh roztál a já mohla začít s filtrací. Holky mi u toho asistovaly.

A já se znovu zeptám - jedli jste někdy sníh?

To, co je na posledním obrázku je obsah filtru po vyčištění asi dvou litrů vody z čerstvého a na pohled čistého sněhu.

Přiznám se, že už nikdy nenechám spadnout jedinou vločku na svůj jazyk.