Santa Maria di Leuca

Santa Maria di Leuca je místem, kudy kráčela historie a kde se setkávají dvě moře.

Na jedné straně Jaderské a na druhé Jónské.

Dozvěděli jsme se, že je prý někdy vidět hranice moří, dokonce se jí podařilo občas někomu vyfotit. Úkaz, který způsobuje rozdílné proudění, láká mnoho pozorovatelů.

Stála jsem u majáku nad mysem Punta Meliso, kousek od baziliky a dívala se na moře. Slunce pražilo, odpařovalo vodu a v dálce se klikatila lesklá čára. Nevím, zda to byl soutok moří, či moje přání ten úkaz vidět a nebo snad jen fata morgána.

Santa Maria di Leuca je malé městečko, které leží na nejjižnějším cípu poloostrova Salento. Rozkládá se mezi dvěma mysy Punta Meliso a Punta Ristola. Jméno mu daly bílé vápencové skály (z řečtiny ákra leuká).

Kdysi se věřilo, že toto místo je koncem světa.

Ač malé, patří mezi nejnavštěvovanější místa v Salentu.

^{Mapa oskenována z publikace Salento od Lorenzo Capone}

Městečko bylo založeno v 1. století po Kr.

Legenda však vypráví o tom, že je to místo, na kterém přistál bájný Aeneas, když uprchl z hořící Tróje a který se stal zakladatelem římského národa. O jeho životě a činech napsal Publius Vergilus Maro v letech 29 - 19 před Kr. epos Aeneis.

Je to také místo kam připlul z Palestiny apoštol Petr, místo, ze kterého se začalo šířit křest'anství na území Itálie.

Na ostrohu Japigeo stála svatyně zasvěcená bohyni Minervě a zde byla sloužena první křest'anská bohoslužba. Odtud apoštol Petr pokračoval do Říma, aby položil základy nové církve. Toto místo se stalo jedním z hlavních poutních středisek starověku a středověku. Později tu byl postaven chrám, který nese jméno Santa Maria de Finibus Terrae (Svatá Marie na konci světa). Byl však častým cílem útoků Saracénů a Turků, proto byl v letech 1720 - 1755 přestavěn na velice jednoduchý tvar, který od moře vypadal jako sýpka. Pod ním bylo vybudováno opevnění, které mělo chrám chránit. Chrám je pontifikální bazilikou, což značí, že v něm sloužil mši papež.

Na náměstí před bazilikou byl na počest sv. Petra v roce 1694 vztyčen korintský sloup. Na jeho vrcholu je socha sv. Marie. U výhledu na přístav je vztyčen kříž Pietrina, jako památka na příchod sv. Petra a odtud vedou slavné schody dolů do starého přístavu. Jsou párové a uprostřed je vystavěn umělý vodopád, do kterého je pouštěna voda při významných a výjímečných příležitostech. Schodiště má 284 schodů a je zakončeno římským sloupem. S jeho výstavbou se začalo v roce 1906, potom stavbu přerušila první světová válka. Bylo dokončeno v roce 1939.

Nemůžu opomenout ještě jednu nepřehlédnutelnou stavbu a tou je maják Leuca, který stojí na mysu Punta Meliso, nedaleko baziliky. Postaven byl v roce 1866 a dlouho se v něm svítilo olejem. Teprve v roce 1937 byl připojen na elektrickou energii. Jeho světlo je vidět až do vzdálenosti 40 km. Je to druhý největší maják na území Itálie. Samotná stavba je vysoká 48,6 m a vrchol od hladiny moře je 102 m.

Samotné městečko je zajímavé zejména svými vilami, které si tu vybudovali v devatenáctém století šlechtické rodiny, jako svá letní sídla. Původně jich tu bylo 43. Mezi vilami stojí kostel Krista Krále, jehož stavba byla zahájena v roce 1896. Byl vybudován v pseudo románsko-gotickém stylu, za finanční pomoci šlechtických rodin. Stavba byla dokončena roku 1934.

Městečko Santa Maria di Leuca má v současné době necelých 1100 stálých obyvatel.

Santa Maria di Leuca se stala naším cílem v červnu minulého roku.

Naší první zastávkou bylo náměstí u baziliky. Rozpálená dlažba, kde se nehnul vzduch. Azurově modrá obloha a fantasticky modré moře. Každý návštěvník si na náměstí všimne určitě korintského sloupu a bělostného majáku, které vytvářejí zvláštní kompozici.

Bazilika, na rozdíl od mnoha dalších, působí velice skromným dojmem, tedy zvenčí. Uvnitř je krásná a já se tu cítila jako doma. Ne, nejsem věřící, ale po pravé straně hned po vstupu, visí obraz San Giovanni Nepomuceno. Ano, tady na "konci světa" je obraz českého patrona Sv. Jana Nepomuckého. A i když se v bazilice nesmí fotit, já zákaz porušila a Sv. Jana Nepomuckého v pozadí s Karlovým mostem, jsem vyfotila.

Pro lepší ilustraci San Giovanni Nepomuceno - zdroj intenet

Nikdo mi nevynadal a když jsem zjistila, že nejsem zdaleka sama, kdo tu fotí, osmělila jsem se a udělala ještě několik obrázků z interiéru baziliky.

Po prohlídce baziliky jsme se vydali na prohlídku jejího okolí. V malém krámku jsem si koupila jako suvenýr dvě pohlednice a knihu o Salentu. (I když je v italštině, budu mít z čeho čerpat).

Náměstí poskytuje nádherný výhled na moře a z druhé strany na malý přístav a celé městečko.

Po prohlídce jsme se vydali dolů do přístavu po schodech s umělým vodopádem. Tak tudy někudy stoupal nahoru na Japigeo apoštol Petr. My scházeli po pohodlných schodech, já fotila, manžel naší cestu dokumentoval kamerou.

Došli jsme do přístavu, kde jsme měli domluvenou plavbu na lodičce okolo nejjižnějšího cípu Salenta s prohlídkou jeskyní. Jeskyním bude věnována samostatná kapitola.

Přijměte tedy pozvánku do místa, kterým kráčela historie. Snad vás sluneční paprsky, které nás spalovaly, trochu v zimním měsíci ohřejí.

Prosím, vejděte dál

yle="text-align:center">

Náměstí před bazilikou

Maják Leuca

Bazilika Santa Maria de Finibus Terrae

V této bazilice byla celebrována mše třemi papeži. Naposledy 14.6.2008 Benediktem XVI.

Korintský mariánský sloup

Croce Pietrino - Petrův kříž

Pohled z vrcholu schodů na přístav a městečko

Pohled zdola na schody a umělý vodopád

Římský sloup u paty schodiště

Kostel Krista Krále

Vily - letní sídla šlechty

Další z vil

Pohled na maják z moře

Pohled na baziliku z moře

Přístav Leuca

Tato vila už tu jednou byla, ale fotografii sem dávám kvůli malé stavbě vlevo dole. Je to převlékárna pro koupající se šlechtičny. Každá z vil měla svou, byly stavebně a zejména barevně přizpůsobeny vilám.

Tyto fotografie jsou v Galerii.