Došlo na něj

Na koho došlo?

No přeci na náš starý počítač.

Spíš bych měla napsat, že došlo na můj počítač. Od té doby, co si manžel pořídil notebook, chodím na ten náš starý hlavně já. Manžel opravdu jen výjímečně.

Počítač už zlobil trochu od podzimu. Má na to věk.

Sice zlobil, ale fungoval. I když musím přiznat, že jsem ho delší dobu startovala přes klávesu F1.

Můj muž se rozhodl, že náš počítačový router není moc rychlý, že mu to nevyhovuje, že je jeho notebook pomalý a z toho důvodu padlo rozhodnutí pořídít nový, výkonnější. Stalo se. Router je umístěn na stěně nad naším starým počítačem u kterého dokážu prosedět celkem dost času. Píšu tu svůj blog, navštěvuji další blogy, správcuju dvě školní třídy, surfuju po internetu a dělám tady i faktury a podklady pro manželovu živnost.

A ač jsem si na nic nestěžovala, rozhodl můj muž, že kromě již zmíněného routeru nechá rozšířit pamět' starého počítače. Nevím proč, když využívá notebook a na počítač vůbec nechodí. Já zase pro změnu téměř nepoužívám notebook. Pouze v nouzi nejvyšší. Jsem staromilec a na notebooku jsou ty klávesy nějak jinak a já potom v textu místo slov, o kterých jsem si myslela, že je píšu, nacházím mezi písmeny "\", "|", nebo se mi stává, že si díky klávese "navíc" posunu prsty a píšíc na slepo, potom dlouze přemýšlím, co jsem to zase napsala. Prostě ta klávesa, která je tu navíc, mě přivádí téměř k záchvatům šílenství.

Pamět' byla rozšířena a můj muž mi vítězně oznámil, že ted' to bude všechno výkonější, rychlejší, no prostě lepší.

Druhý den jsem tedy zapnula "omlazený" počítač zjistila, že se nenastartoval Windows. Co ted'? Počítač jsem vypnula, chvilku jsem počkala a pak ho zapnula znovu. Windows naběhl, ale zase nefungovala myš. Sakra, co to je? Vzala jsem si malou myšku, kterou používám v těch výjímečných případech, kdy jdu nerada na manželův notebook, zapojila jí do USB portu a ejhle, fungovalo to.

Muž byl ten den doma, tak jak tomu bývá v poslední době dost často, protože nemá práci. Pro OSVČ nastala hodně krušná doba. Přišel, podíval se mi přes rameno a řekl: "Vždyt' to funguje." V ten moment měl částečně pravdu. Počítač sice fungoval, ale až na druhý pokus a myš byla mrtvá. Muž slíbil, že zavolá a oznámí závadu kamarádovi našich dětí, který se počítači zabývá. Nezavolal. Večer jsem se ho zeptala, kdy Honza přijde, aby se na to podíval. "Já mu nevolal", řekl a sedl si ke starému počítači. Zapnul ho a počítač fungoval. Dokonce i myš ožila. Díval se na mě a pak pronesl: "Ještě, že jsem mu nevolal, vypadal bych jako pitomec."

Druhý den měl muž práci a já si dopoledne sedla k počítači. Přiznám se, že jsem očekávala, že normálně naběhne tak, jako večer mému manželovi. Říkala jsem si, že ten opakovaný start byl asi důsledek výměny pamětí a proto počítač poprvé "trucoval". S nadějí jsem ho zapnula a čekala. Začátek vypadal slibně a pak monitor zčernal a opět nenaběhl Windows. Na druhý pokus se to zdařilo. Že by to zlobilo jenom mě? Odpoledne jsem mužovi oznámila, že závada trvá. Nevěřil. Sedl k počítači, aby zjistil, že startuje opravdu až na druhý pokus. Konečně se odhodlal k tomu, aby zavolal.

Počítačový Honza slíbil, že se večer staví. Nevyšlo mu to, telefonicky se omluvil, že nestíhá. Prý snad zítra. Uplynulo "zítra", uplynulo i "pozítří", proběhl víkend, kdy jsem se zlobila s počítačem. Byl pomalejší než obvykle, písmenka se sekala, text se neukládal. Pak konečně Honza přišel, sedl k počítači a ten naprosto normálně naběhl, dokonce i mrtvá myš fungovala, tak jako dříve. Muž mě zavolal. Honza se na mě nevěřícně díval a ptal se, co to vlastně dělalo. Vysvětlila jsem, že počítač startuje až na druhý, někdy na třetí pokus. Zkusil to jednou, podruhé, potřetí a počítač normálně fungoval. Připadala jsem si jako v Jiříkově vidění a Honzovi jsem řekla, že se možná počítač zalekl odborníka a proto naběhl tak, jak by měl.

"Ted' to běhá, ale kdyby to nefungovalo, zavolejte mi", řekl a rozloučil se. Naštěstí bydlí ve vedlejší ulici, takže to od nás neměl domů daleko.

Druhý den počítač opět nenaběhl.

Odpoledne přišel Honza znovu, zapnul počítač a ejhle - nenaběhl. "Bude to asi tím, že ty paměti už nebudou kompatibilní s počítačem", oznámil. "Něco s tím provedu." Odešla jsem vedle do pokoje. Koukat přes rameno na něco, čemu opravdu nerozumím, mi připadalo zbytečné. "Ájo, pojd' sem, prosímtě", zavolal manžel a já naklusala k počítači.

"Budu si to muset vzít do dílny, stále se to restartuje", řekl Honza. Co se dá dělat, pomyslela jsem si. Jsem už celkem trénovaná na to, že jsem bez svého počítače. Loňská změna operátora a potom "Emina pomoc" mě na tuto situaci docela slušně připravily. Nojo, ale já soutěžím u Natty. Budu muset, ač nerada, využít manželův notebook.

Honza počítač odvezl a můj koutek osiřel.

Počítač měl být opraven následující den. Odpoledne Honza zavolal a domlouval se s mužem. Počítač už běhá, ale on by doporučoval, aby byl vyměněn hardisk, nebot' počítač má nejlepší roky za sebou. Oprava by se protáhla o jeden den. Muž to odsouhlasil.

Protáhlo se to o další den a následující víkend. Hardisk přivezli do Honzovy firmy pozdě, uložených dat na původním disku bylo mnoho a další a další komplikace.

Je pondělí a já konečně sedím u svého starého počítače.

Má rozšířenou kapacitu oproti původnímu prý asi šestkrát, je prý rozšířena i operační pamět' (jako bych tomu rozuměla).

Je to vlastně nový počítač ve starém těle.

Začínám znovu!

Jediné co zůstalo, je to, co bylo na síti. Ostatní věci, jako jsou fotky, účetnictví, texty jsou ve složce "záloha", na kterou mám odkaz na ploše. Nemám nainstalovanou poštu, přišla jsem o adresy, prý prozatím. Honza říkal, že ze starého disku zkusí vytáhnout adresář. Připadám si jako Alenka v říši divů. Sedím, koukám a tápu.

Chybí mi resampler, ve kterém jsem zmenšovala fotografie.

Chybí mi x dalších věcí, které v počítači byly a na které jsem byla zvyklá.

Počítač je rychlejší, prý bude výkonnější.

Člověk se celý život učí a já se ted' budu učit komunikovat s některými novými programy.

Škoda jen, že nejdu omladit i já. Docela by se to totiž hodilo.