Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

neděle 17. února 2013

Očekávání jara


Ráno jsem se probudila a chvilku přemýšlela, proč je venku takové světlo. Na budíku jsem si ověřila, že není tak pozdě. Stačil jeden pohled z okna a došlo mi, že světlo zvenčí způsobuje nová sněhová pokrývka. Už zase. I když na druhou stranu stále platí "Únor bílý - pole sílí", nemění to nic na skutečnosti, že zimu nemám ráda.

V kuchyni jsem si uvařila velký hrnec čaje, protože mě trápí kašel. Světlo trochu pohaslo a venku se začaly snášet sněhové vločky. Dívala jsem se z okna na zasněžený chodník od domu k brance. Asi bych ho měla jít uklidit, napadlo mě. Ale sakra, proč zase já? Copak jsem v domě jediná, kdo tuto zimu uklízí sníh? Manželův bratr a jeho partnerka tuto zimu ještě neviděli hrablo, natož koště. To, že jsem doma ještě neznamená, že budu jediná, kdo se o sníh postará.
I když tomu tak většinou je.

Manžel vstával půl hodiny po mě. Uvařila jsem mu kávu a znovu se dívala z okna na padající sníh. Všude bílé ticho. Muž seděl s ranní kávou, četl si noviny a pak se zeptal: "Co máš dneska v plánu?" Odpověděla jsem, že bych potřebovala udělat něco se skříní v ložnici, že bych mohla založit papíry, které mám poházené kolem počítače od doby, kdy jsem mu dodělávala podklady pro daňové přiznání, mám v pračce prádlo, které budu muset pověsit a samozřejmě musím uvařit. "To jsou mé plány." Tiše jsem doufala, že zmínku o skříni zaregistroval. Potřebuju totiž do skříně ještě jeden regál, který mi slibuje už hodně dlouho. "Já myslel, jestli nechceš jet někam na výlet?" "Ne, to bych ti řekla už včera a navíc zlobí mě ten kašel." Výlet se konal v pondělí a mému zdravotnímu stavu dvakrát neprospěl. Měli jsme tu o minulém víkendu vnučky. Obě byly trochu nachlazené, jedna rýmu, druhá kašel. U dětí, které navštěvují školku, naprosto běžný "zimní stav". Kašel jsem chytla hned na začátku. Při čtení sobotní pohádky před spaním jsem víc kašlala, než mluvila.

Pustila jsem se do přípravy oběda, potom jsem založila papíry a udělala pořádek kolem počítače. Měl by se tu zastavit kamarád mých dospělých dětí. Byl tu už v týdnu a rozšiřoval mi pamět' mého stařičkého počítače. Nevím, co se nepovedlo, ale od jeho návštěvy počítač zlobí ještě víc, než před tím. Startuje na druhý až třetí pokus a myš, která je na pevno, je totálně mrtvá. Ještě, že mám v záloze malou myšku na USB port, kterou používám, když jsem občas nucena pracovat na manželově notebooku. Bez myši jsem u něj ztracená jako Jeníček s Mařenkou v hlubokém lese.

Z ložnice jsem zaslechla šramot a šla se podívat, co se tam děje. Hurá, zaregistroval to!, zaradovala jsem se v duchu. Manžel proměřoval vnitřek skříně, kde chci mít regál. "Hele, já sjedu do Hornbachu a nechám si ten regál uříznout. Chceš tam něco?" "Jo, chci, potřebuji hnojivo na orchideje, euroklip na jeden obrázek a podívat se po krabicích na archivování. " "Tak tam sjedem po obědě", řekl můj muž. Hornbach máme "coby kamenem dohodil", guláš potřeboval ještě chvíli, aby bylo masíčko tak, jak má být. "To zvládneme ted' ", řekla jsem manželovi a v rychlosti jsem se oblékala do džín a bundy.

V Hornbachu jsme se rozdělili, manžel zamířil ke dřevu, já šla pro euroklip a pak jsem marně hledala a nenacházela krabice, které by se hodily. Jediné, které jsem objevila, byly sice krásné, ale 225 korun za jednu bylo hodně demotivační. Zeptala jsem se i prodavačky, zda mají ještě nějaké jiné. Neměli. Přeci nejsem cvok, podívam se jinde.
Pak jsem zamířila ke květinám a tam jsem potkala manžela s budoucím regálem pod paží. Koupila jsem hnojivo a zastavila se u různobarevných petrklíčů. Barevných poslů jara tu byly stovky.


Vybrala jsem si krásný červený petrklíč a ještě zamířila pro semínka bylinek, které bych už mohla vysadit. Při cestě zpět jsem se znovu zastavila u petrklíčů. Zaujal mě zvláštní fialový v kombinaci s bílou a já chvíli přemýšlela nad tím, že bych ho mohla vyměnit a vzít si ho místo červeného. "Co děláš?", ozval se za mnou manžel. "Přemýšlím, který si vzít, já si toho fialového předtím nevšimla." "Prosímtě, vezmi si oba, vždyt' stojí jen třináct korun, pak je stejně dáš do záhonu."


Cestou k autu jsem manželovi řekla, jak jsem "nepochodila" s krabicemi. "Víš co, tak se stavíme ještě v obchodě, třeba tam budou mít nějaké prázdné bedničky od ovoce." Měli a dovolili nám, abychom si je vzali. Přikoupili jsme ještě samolepící tapetu.

Když jsem otvírala vrata, aby manžel mohl vjet autem do dvora, svítilo sluníčko. Sice slabě, ale svítilo. Mokrý a těžký sníh, který padá většinou na konci zimy, začínal tát a já vnímala, že vzduch už začíná vonět jarem.
Před domem jsem si vzala do ruky nejprve hrablo a potom ještě koště a tak, jako obvykle, jsem uklidila sníh. Vzduch opravdu nádherně voněl blížícím se jarem.

Odpoledne jsem se "vrhla" na skříň. Nechtělo se mi, ale když už se konečně dočkám regálu, musela jsem. Vyklízela jsem věci a kupila je na hromadu. Objevila jsem spoustu oblečení, které už jsem neměla hodně dlouho na sobě a o kterém jsem přesvědčená, že ho na sebe už neobléknu. Některé vyšlo z módy a další, což je s podivem, se za těch několik roků ve skříni nějak srazilo. Že by ta skříň byla kouzelná?

Potom jsem si změřila bedničky od ovoce, abych zjistila, že jsou o 3cm delší. Krucinál! Pokud je nechám tak, jak jsou, budou překážet při otevírání skříně, protože ta má tzv. šoupačky. Hrozná práce - zkrátit bedničky mi trvala až do večera. Pižlala jsem tvrdý karton nejprve nůžkami a pak řezákem s odlamovacími částmi. V duchu jsem si nadávala, ruce mě bolely, ale motivovalo mě to, že konečně ve skříni zavládne pořádek.

Manžel zažehlil na nový regál hrany a umístil ho do vyklizené skříně. Vypadá báječně. Nastříhala jsem si tapety, abych bedničky vylepšila. Potom jsem si přinesla šňůru, ze které udělám ucha, aby šly dobře vytahovat.
"Hele, ty nemáš dneska hlad?", ozval se manžel. Byla jsem tak zabraná do práce, že jsem úplně zapoměla na jídlo. "No, ptám se jen proto, že bych si něco dal." Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že je osm hodin. Ještě, že jsem včera koupila ty párky.
Došlo mi, že dnes už to prostě nedodělám.
Místo jarního úklidu, který započal ve skříni, mám dokonalý předjarní binec.

Ale v duši už mám jaro.
Ještě to malou chviličku potrvá, než to pravé jaro přijde.

To malé a barevné jaro mám doma.

34 komentářů:

  1. Držím palce, ať ti kašel odejde jak přišel, ty všechno dodělala a pak už jen na to jaro s krásnými kytičkami čekala.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Doufám, že kašel odejde. Včera - nojo, ono už je po půlnoci - tedy v pátek jsem si nakoupila v lékárně nějaké medikamenty a budu doufat, že pomohou. Čajíčkuju a připravuju se na jaro.

    OdpovědětVymazat
  3. Máš aspoň trochu barvy na okně.

    OdpovědětVymazat
  4. Na okně mám také jarní kytičky, trochu života do té šedi. Včera, když jsem se procházela, našla jsem pod vrstvou sněhu pomalu pučíčí zlatý déšť a co víc, ptáci zpívali.

    OdpovědětVymazat
  5. On ten sníh, takovým zvláštním rozptýleným světlem, rozjasňuje i noc, nevšimla sis? Udělali jste s manželem spoustu práce, je to dobrý parťák a oceňuji i jeho nabídku na výlet. Ten můj, když je zima a hrozí sněžení, nechce o výletech ani slyšet.   

    OdpovědětVymazat
  6. Já to mám s úklidem úplně stejně. A jaro se určitě blíží, protože má chutě všechno přetřídit a dát do pořádku.. :)

    OdpovědětVymazat
  7. To bych taky potrebovala:vyklidit skríne!Zatím me jeste jarní úklid nechytil,spís zimní spánek Kyticky mám taky,alespon trochu barvy do té zimní sedi.Moc hezké povídání....

    OdpovědětVymazat
  8. Jarní úklid mě taky čeká, ale zatím se mi do toho moc nechce.

    OdpovědětVymazat
  9. Tak trochu chaotický den. Ale ono se to vyvrbí, počkej, až budeš věci znovu skládat zpátky do skříně a rovnat...Petrklíče jsou krásné, oba dva. A jestli stály jen třináct korun, tak není vážně problém koupit oba.

    OdpovědětVymazat
  10. Petrklíče mají nádherné barvy. Alespoň trochu připomínka jara.

    OdpovědětVymazat
  11. Petrklíče jsou hezké.Moje už odkvetly.Také jsem měla koupené hyacinty, ty už také odkvétají - do jara je dlouho - koupím si asi kvetoucí narcisy, cibulky dám pak do záhonku.

    OdpovědětVymazat
  12. Na okně máš Ali moc hezké jaro , čtu kolik jsi toho ztihla a připomělo mě to, že mě můj muž asi před pěti léty slíbil regály do skříně. No budu muset urgovat, já na ty nové zapoměla

    OdpovědětVymazat
  13. Jo jaro už je cítit,i ptáčci už vesele zpívají. Primulky máš krásné,taky je mám ráda,jen mě mrzí,když je pak vysadím do zahrady,mám jen jednu barvičku.

    OdpovědětVymazat
  14. Přesně to samé se skříní se teď odehrává u mě. Zítra mi přijdou namotnovat celou soustavu skříní, tak jsem musela hadry a krámy vyklidit. No to je hromada! Už se těším, jak to vytřídím, zminimalizuji a uklidím.

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko, všední a přesto sváteční den. Splnila sis všechno, manžel udělal polici ty přetřídila nepotřebné a nakonec si dala kousek jara na okno. Co víc si přát ? - kus radosti a spokojenosti a jak jinak, než zdraví. Hezký den.

    OdpovědětVymazat
  16. Vy se máte, že je v Praze Hornbach, to je totiž oblíbený obchod mého manžela, takže když jedeme do Plzně nebo do Prahy, vždycky se tam zastavíme. U nás je jen OBI.

    OdpovědětVymazat
  17. [3]: Sníh opravdu dokáže rozzářit dne, kromě těch barvených kvítků na okně.

    OdpovědětVymazat
  18. Asi se toho jara Alenko nedočkáme!

    OdpovědětVymazat
  19. Přijde jaro přijde, zase bude máj...

    OdpovědětVymazat
  20. Ten červený petrklíč mám na okně taky, bude to bráška toho tvého, naši ho dovezli z Horbachu na Bílé hoře Julince k narozeninám.

    OdpovědětVymazat
  21. Petrklíče mám na okně taky, abych měla aspoň trochu jara doma a taky na zlepšení nálady, potom půjdou na chaloupku na záhonek. Dnes mi připadalo, že venku už jaro voní, ale jak jsem se dočetla, má zase sněžit.  Taky bych potřebovala přebrat oblečení, protože se mi taky srazilo, ale nějak se mi do toho nechce. Počkám, až se dostaví ta správná nálada, teda jestli se vůbec dostaví.

    OdpovědětVymazat
  22. Nádherné jaro, a 13 korun je opravdu nádherná cena za takové překrásné poklady Stihli jste toho dost, také na mě z tvého článku jaro dýchlo, pořádně

    OdpovědětVymazat
  23. Moc hezky napsáno! Pěkně se to četlo! Kytičky mají krásné barvičky a ty květníky barevně sjednocené také. Obdivuji Tě, že umíš vyhazovat své věci. Ještě by se mi líbilo, kdybys udělala článek s fotkami těch otapetovaných bedniček s uchy. Mám moc ráda bedny, krabice, pouzdra, penály apod.A strašně ráda plním prázdné.

    OdpovědětVymazat
  24. Taky jsem si včera ve Zlíně chtěla koupit petrklíče, ale nestíhala jsem, tak snad příště. Ty tvoje jsou krásné. A líbí se mi, jak dokážeš popsat takový obyčejný, všední, pracovní den

    OdpovědětVymazat
  25. [19]: Jara se určitě dočkáme, i když ted' momentálně sněží.

    OdpovědětVymazat
  26. Ty jsi pilná včelička! A pozor s tím kašláním! Moje sestra chytla od vnoučat kašel už podruhé a přešlo to až v zánět pohrudnice! Už kašle od Vánoc.

    OdpovědětVymazat
  27. Mě už ta zima také ubíjí, dnes nám až do poledne padal sníh a foukal studený vítr, vůbec se nedalo normálně někam jít. U nás se chřipka točí dokola, ve školách se rozdává, doma se léčí.

    OdpovědětVymazat
  28. Ali, také tě pochválím, že jsi pilná, jako včelička. To já,co nemusím do práce,jsem čím dál víc línější. Věřím,že jaro mě trošku vzpamatuje. Abych ho přivolala, pořídila jsem si také dva petrklíče. Zatím ale venku stále sněží a sněží.

    OdpovědětVymazat
  29. Až budu moc projít sněhem, asi si taky zajdu do květinářství pro nějakou barevnou kytičku. Ten bílej sajrajt mě snad jednou zničí nervy .

    OdpovědětVymazat
  30. [26]: Pardon, úklep Tatínek byl včera opravdu "nadšen" - byl v Praze na služebce, takže povídal...

    OdpovědětVymazat
  31. Dcera taky nakoupila hromadu petrklíčů v Hornbachu ale ta koupila i plnokvěté, mám je taky na blogu. A ještě hyacinty. To je také vždycky děs pro nás ten vchod přes zahradu . Ale co jsem se chtěla zeptat, za kolik mají ty euroclipy? Mě by to dost zajímalo, protože jsem objevila na netu firmu v Brně, kde jsem kupovala A4 formát plexi za 42 Kč. Tak jsem jim je tam vykoupila, ale nutno podotknout že za tu samou cenu mají i skleněné a posílají i na dobírku. Já tedy úkoluju Kovboje, protože je v Brně skoro pořád a pak mi jě vždycky nějak předá. A takby mne zajímalo jestli je Hornbach levnější....

    OdpovědětVymazat
  32. Ali, ty jsi pořád v akci, vůbec se nenudíš, spíš to vypadá, že si snad ani chvilku nesedneš. Potom že v důchodu člověk (teda spíš ženská ) nemá co dělat!

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤