Poprvé...

POPRVÉ.... co všechno se pod tím jedním slovem skrývá.

A ač to bude znít jako fráze, všechno je jednou POPRVÉ.

Některá POPRVÉ jsou nezapomenutelná a na některá by člověk nejraději hned zapomněl.

Myšlenky mi jdou hlavou a já vzpomínám na některá POPRVÉ.

První vzpomínky z dětství, první cesta do školy. Vzpomínám také, jak jsem dostala ve škole POPRVÉ za 5. Bylo to ve 4. třídě a já celou cestu domů usedavě plakala.

Když jsem se stala POPRVÉ matkou byla jsem nevýslovně št'astná. Když jsem POPRVÉ uviděla svou první vnučku, uvědomila jsem si, že je to láska na celý život. Takových POPRVÉ je spousta.

Před několika lety jsem onemocněla. Absolvovala jsem mnoho lékařských vyšetření a pak jsem seděla v nemocnici a měla jsem pocit, že sleduji nějaký divný film. Chtěla jsem se jen dívat a nechtěla jsem být vtažena do děje. Péči o své zdraví jsem do té doby bagatelizovala.

A tehdy jsem si POPRVÉ uvědomila, že tady už jde tak trochu o život.

Ten film, který jsem do té doby nezúčastněně sledovala, byl o mě.

Ti doktoři se bavili o mě!

POPRVÉ mě operovali a já trávila několik dní na nemocničním lůžku.

POPRVÉ bohužel také v některých případech znamená NAPOSLEDY.

Je to už dost dlouho, moje dnes dospělé děti byly ještě hodně malé, ale já vzpomínám, jak tehdy dvouletý syn našich známých přelezl na chalupě POPRVÉ plot. Po několika krocích spadl do požární nádrže...

POPRVÉ... dalo by se vzpomínat dost dlouho.