Podoby bouřek

Hned na úvod musím přiznat, že mám bouřku ráda.

Možná je to tím, že jsem narozená v červenci a v létě bývá bouřek nejvíc, nevím....

Jako malé dítě jsem měla trošku obavy, co to je a zda se nám nemůže nic stát. Můj tatínek mi tehdy vysvětlil, co je bouřka, jak se při ní chovat, kde číhá nebezpečí, kterému se raději vyhnout a zejména mě zbavil obav, které jsem měla.

Má babička se mi snažila vštípit svou teorii, kterou mi bouřku vysvětlovala. Pamatuji si, že dunění hromu prý je hluk, který způsobuje Bůh, který se Sv. Petrem hraje v nebi kuželky. A blesky jsou nebeské rachejtle, když se povede trefa. Tvářila jsem se, že babičce tuhle teorii věřím, ale věděla jsem díky tatínkovi své. Babičce jsem však nechtěla kazit radost. Svým způsobem, kterým bouřku vysvětlovala v podstatě také zbavovala obav.

Díky tatínkovi jsem měla to obrovské štěstí, že jsem viděla Eliášův oheň. Maminka se tehdy moc zlobila, že mě táta vystavuje riziku, ale to, co jsem tehdy viděla, se už nikdy neopakovalo. Zvláštní praskavý zvuk a dva modré pruhy, které jakoby vystupovaly z blízkého továrního komína si vybavuji dodnes a pokládám za obrovské štěstí, že jsem tento úkaz viděla. Díky, táto.

Vzpomínám si také, jakou blbost jsem udělala před mnoha lety v Chorvatsku. Jezdívali jsme na ostrov Hvar. Slunečné počasí obrovskou rychlostí vystřídala černá obloha a od ostrova Vis se hnala bouřka. Blesky létaly nad mořem a všichni kvapem opustili pláž. A já ... vzala jsem si fot'ák a na tu pláž jsem se vrátila, vlezla jsem si pod převrácenou lod' a fotila bouřku. Když si dnes uvědomuji, co se mohlo stát... Manžel mě seřval a pak se mnou pěknou chvíli nemluvil.

Na druhou stranu chápu, že je spousta lidí, kteří se bouřky bojí. Měla jsem v práci kolegyni, která při bouřce zalézala pod pracovní stůl. Marně jsem se jí snažila vysvětlit, že jí nic nehrozí, ale bylo to marné.

Opravdu mám bouřku ráda, takové zvláštní napětí, které pak vystřídá úkaz na obloze v podobě blesku. Každá bouřka a každý blesk je jiný, je to neopakovatelné.

A potom, když bouřka odezní, je takový mír, klid a čistý vzduch.

Moje starší vnučka asi bude v tomhle po mně, je také narozená v létě a první bouřku komentovala slovy - "títí a bum". Abych to přeložila títí znamená svítí (blesk) a bum.

Tak mám v rodině následovníka, který bude se mnou pozorovat tyto zvláštní úkazy a já se těším, jak jí budu předávat svoje zkušenosti a znalosti. A možná se mi také podaří jí ukázat třeba ten Eliášův oheň - kdo ví....