Poslední dobou mám pocit, že mám stále málo času, že naprosto nic nestíhám a že by den měl mít asi víc hodin. Žiju hekticky, neustále něco doháním, pořád někam spěchám.
Došla jsem k názoru, že když už nic nestíhám, že mi tudíž nic neuteče a zavítala jsem do kraje, ve kterém jsem se narodila, kde jsem prožila své dětství a kam se stále tak ráda vracím.
Tím krajem jsou severní Čechy.
Noci už jsou už chladné. Ráno se v údolích válí mlha, ale když se zvedne a krajinu prozáří sluneční paprsky, je to krásný pohled.
Jít mokrou trávou než jí slunce usuší, na chvíli se zastavit, přestat spěchat a rozhlédnout se po známých místech. Vnímat ty prchavé okamžiky.
Léto se s námi loučí a do krajiny přichází podzim.
Mám krajinu svého dětství moc ráda.
Někdy se dokonce přistihnu při myšlence, vrátit se tam, kde jsem byla doma, natrvalo.
Určitě je tam krásně =)
OdpovědětVymazatvyzera to tam malebne, aspon podla fotiek :)
OdpovědětVymazatSeverní Čechy jsem nikdy nenavštívila. Ovšem v krajině vašeho dětství je jistě moc krásně. Někdy člověk má chuť, se jen tak zastavit a odpočinout si od hluku a shonu světa. To Váas chápu.
OdpovědětVymazatMoc pěkné fotky zvířat, krásná krajina samozřejmě také...
OdpovědětVymazat