Prázdniny

Pro děti je to kouzelné slovo - znamená pro ně devět týdnů volna, devět týdnů bez školy, bez učení. Dobu kterou mají většinou rády.  

Jejich rodičům je mnohdy  z prázdnin úzko. Vždyt' dovolená je čtyři týdny, ne každé dítě jede během prázdnin na tábor a také ne všichni mají babičku či dědu, kteří se postarají o děti během prázdnin.

Jako dítě jsem samozřejmě prázdniny měla ráda. Narodila jsem se a vyrůstala na severu Čech v klidném městě. Navíc jsem měla to štěstí, že jsem měla babičku.

S rodiči jsme rok co rok jezdívali na tak zvanou "rodinnou dovolenou". Byly to dva týdny z prázdnin, které jsem bytostně nenáviděla. Nemohla jsem pochopit, jak rodiče mohou jet na dovolenou autobusem s lidmi, se kterými chodí denodenně do práce. Ubytování bylo v chatičkách zvaných teletník (jako tele jsem si opravdu připadala), jedlo se z hliníkových ešusů a vše bylo na povel (i to jídlo). Dodnes nemám ráda organizovanou zábavu, nedokážu se bavit, když mi to někdo poručí. Jediné trošku pozitivní na tom všem bylo umístění tábora. Nacházel se v Českém ráji a já se sestrou a kamarádkou jsme každoročně navštěvovaly hrad Kost a přilehlá skalní města, abychom nemusely sedět před teletníky, nebo chodit povinně sbírat borůvky do kuchyně. Jak já to tam nesnášela. Vždycky jsem se těšila, až pojedeme zase domů, měli jsme prima partu, hráli jsem na hřišti volejbal, podnikali různé výpravy do okolí a na konci prázdnin jsme vždycky dělali na hřišti táborák, jako rozloučení s létem.

Když jsem nabyla plnoletosti, odmítla jsem s rodiči na rekreaci jet. Zůstala jsem raději doma pod dohledem babičky.

Po studiích jsem natrvalo zakotvila v Praze, vdala jsem se a narodily se mi děti. V té době jsem začala prázdniny svých dětí pokládat za problém. Stejně jako Jan Neruda jsem řešila, kam s nimi. Babičku jsme měli, sice poněkud vzdálenou, ale mé děti hlídala o prázdninách jen jedenkrát a to společně s dětmi mé sestry. Dodnes nechápu, jak to zvládla.

Tehdy jsem však nechápala, proč je už víckrát nechce všechny hlídat. Dnes už vím proč.

Problém s prázdninami jsme řešili každý rok. Děti jezdily na tábory, potom s námi na společnou dovolenou, mnohokrát jsem si je brala do práce.

A jak šel čas, z mých dětí jsou dospělí lidé, kteří budou zanedlouho také řešit problém - kam s nimi.

Hezké prázdniny všem :-)))