Devátá cesta do Itálie

Vzhledem k tomu, že se Itálie stala naší "srdeční záležitostí", bylo už v lednu rozhodnuto, kam opět pojedeme.

A protože rádi poznáváme místa, kde jsme ještě nebyli, vybrali jsme si tentokrát oblast Capo Vaticano (Vatikánský mys) v Kalábrii. Dovolenou jsme si zajistili opět u CK Azzurro a využili jsme kromě předsezonních slev i slevu věrnostní. Cílem naší cesty je Villaggio Baia di Zambrone v Marina di Zambrone.

O problémech, které nás potkaly, jsem už psala. I o tom, že jsme uvažovali raději nikam nejet.

Po všech problémech a malérech vyjíždíme v pátek 18. června 2010 krátce před 7 hodinou ranní vypůjčenou Fabií (od nás z práce). I když je to malé auto, zapakovali jsme do něj vše na tři týdny pobytu a stan na přenocování.

Je pod mrakem a teplota je 12^oC. Jedeme po D5 a za Rudnou začíná pršet. Na Rozvadově doplňujeme pohonné hmoty a po několikrát projeté trase jedeme směrem na Regensburg a Mnichov. Kousek před Mnichovem se protrhly mraky a na malou chvilku vykouklo sluníčko a potom stále prší a prší. Pokračujeme na Garmisch-Partenkirchen a z kopců kolem cesty je vidět minimum, vrcholy jsou pod mraky a stále prší.

Teplota je 7^oC. Přes Seefeld a Zirl vjíždíme do Innsbrucku. Za ním na naší oblíbené pumpě tankujeme a míříme na Brenner a na dálnici A22. Prší až do Bolzana.

 Po obloze se honí mraky a my pokračujeme z A22 na A1 do Bologni. Opět volíme raději trasu po A14, které se říká Autostrada Adriatica. Bologní projíždíme svižným tempem. Na sjezdu San Lazaro se dálnice začíná "ucpávat" a my se zařazujeme do každoročních kolon. Oproti minulým rokům jsou kolony a čas v nich strávený podstatně kratší. Před Imolou už provoz pokračuje normálním tempem. Je polojasno místy zaprší.

Dojíždíme na dálniční sjezd Porto San Giorgio, opouštíme dálnici a zastavujeme u prvního kempu na cestě v městečku Marina Palmense, abychom se zeptali na možnost přenocování. Dostáváme plánek kempu, kde je vyznačeno, kam si máme postavit stan. Místo nalézáme, ale parkují na něm dvě italská auta, kolem jsou samé karavany. Pro jistotu se jdu zeptat, zda je to správné místo. Paní ze sousedního karavanu mě ujistila, že jsme na správném místě a řekla, že vše zařídí. Na někoho křikla a za chvíli se přiloudali dva pánové v letech a s velkou neochotou z místa odjeli (kdyby pohledy zabíjely... na jednu stranu jsem je docela chápala, měli zaparkováno hezky u karavanu, na rozdíl od ostatních, kteří parkovali o značný kus dál na parkovišti a pak přijedou nějací otrapové a chtějí tam spát).

Stavíme stan, opožděně večeříme a začíná trochu pršet.   

Nedaleko kempu prochází železniční trat', ale jsme tak unaveni, že projíždějící vlaky vnímáme okrajově. Během noci jsme oba přesvědčeni, že prší a už se "radujeme", jak budeme ráno balit mokrý stan. Nepršelo - zvuk deště způsobily stromy nad stanem a vítr, který občas byl docela silný.

Sobota 18. června 2010 - ráno po probuzení si děláme snídani, balíme stan a máme ještě chvíli času, než se otevře pokladna v recepci. Jdeme se podívat k moři a koupit si pohlednici, abychom měli vzpomínku na kemp Verde Mare, místo, kde jsme přenocovali.

Počasí je na cestování velice příjemné, teploty jsou kolem 23^oC  a po obloze je občas nějaký mráček.

Odjíždíme z kempu po pobřežní SS16 a projíždíme starobylými městečky na pobřeží.  Protože provoz houstne a my popojíždíme pomalu, vracíme se v San Benedetto del Tronto zpět na dálnici A14.S občasnými přestávkami na jídlo a odpočinek pokračujeme na její konec před Tarantem. Po S106dir. najíždíme na SS106 Jonicu a pokračujeme na jih do Sibari.

Tady odbočujeme na SS534, pokračujeme směrem na Spezzano Albanese po SS283 a na nájezdu Tarsia vjíždíme na A3.

Tato dálnice je v naprosto zoufalém stavu, z větší části je svedena do jednoho pruhu at' v jednom, či v druhém směru. Z loňské cesty zpět si pamatujeme, že takhle hrozné to je z Reggio Calabria až do Battipaglie. Na druhou stranu je tato "dálnice" od Salerna bez poplatků s ohledem na nejchudší italskou zemi Kalábrii.

Z A3 sjíždíme na Pizzo, jedeme po SS18, projíždíme uzoučkými uličkami kouzelného městečka Pizzo Calabro a za ním najíždíme na SS522. Na této silnice je objížd'ka, je sice značená, ale poněkud podivně. Ale podařílo se a my přes Vibo Marina a Briatico přijíždíme do Zambrone. Sjíždíme směrem k moři, oči tzv. "na št'opkách" a hledáme cíl naší cesty. Dojíždíme až k mořskému břehu a u posledního villagia zjišt'ujeme, že cesta tady končí. No paráda. Takže jedeme zpět a hledáme. Dojíždíme zpátky až na samý okraj Marina di Zambrone a jdeme se ptát. Na veliké tabuli, před kterou stojíme, je Baia di Zambrone uvedeno, ale my ho nenašli. Vedle nás zastavuje auto a paní se ptá, co hledáme. Pak nám sdělí, at' jedeme za ní. Vracíme se zpět k moři, kde už jsme jednou byli a vjíždíme do areálu, který je značen tak podivně, že bychom asi stěží našli cíl naší cesty. (Když jsme se pak během pobytu bavili s dalšími cesovateli, zjistili jsme, že všichni hledali a všichni se ptali, kam mají jet). A malé překvapení na závěr: když jsme vešli do recepce, tak paní, která nám ukázala cestu, byla recepční toho
to villaggia.

Jsme v cíli a čekají nás tři týdny pobytu. 

Cesta centrální Itálií, kterou doporučovala CK Azzurro, měřila podle plánovače cest 1936 km a tato, podél Jaderského pobřeží, měřila 1950 km. Takže rozdíl není tak velký.