Stilo

Toto městečko dalo jméno majáku, který se tyčí na pobřeží Jónského moře a je jeho dominantou. Leží na úbočí hory Monte Consolino a je kouzelné a starobylé. V průvodcích se o něm dozvíte zejména díky byzantskému chrámu, který se v tomto městečku nachází.

Vypravili jsme se sem jednoho červencového odpoledne. Zaparkovali jsme na kraji městečka proti starému kostelu a dívali se směrem k moři, kde jsme viděli maják a vyschlé koryto řeky Stilaro, která v jarních měsících, kdy taje sníh v horách, bývá veletokem.

Před kostelem  na malém náměstíčku stojí socha Tommaso Campanelly, který se nedaleko Stila narodil roku 1568. Byl to nejslavnější obyvatel tohoto městečka.Tommaso Campanella byl dominikánský mnich a filosof, který byl pronásledován inkvizicí, nebot' ve svých dílech podporoval Koperníkův model sluneční soustavy. Sám vytvořil vlastní koncepci ideálního státu ve svém filosofickém díle Civitas Solis (Sluneční stát). Pokusil se i o povstání proti španělské nadvládě a nakonec uprchl do Paříže, kde se stal chráněncem kardinála Richelieu. Pro své názory a dílo byl inkvizicí prohlášen za kacíře a během svého života strávil téměř třicet let ve vězení. Zemřel roku 1639.

Pokračovali jsme dál k největší budově, kterou je kostel a klášter San Giovanni a odtud jsme se vypravili uzoučkými uličkami hledat byzantský chrám. Objevili jsme spoustu památek, prohlédli si několik kostelů i dóm, který pochází ze 13. století, ten byl však kompletně přestavěn a z původní stavby zůstal pouze gotický portál. To co jsme však chtěli najít, se nedařilo. Na úpatí skalního masivu byla malá kaplička zasvěcená Panně Marii, tam jsme také došli, ale stále to nebylo to, co jsme hledali. Abychom nešli stejnou cestou zpátky, rozhodli jsme se jít jinudy a z malého náměstíčka jsme na skalnatém úbočí konečně uviděli cíl naší cesty.

Ted' už jsme měli směr, kterým se vydat. Stoupali jsme stále do kopce klikatými uličkami, někdy jsme měli pocit, že lezeme někomu místnímu do dvorka. Došli jsme na rozcestí a zvažovali, zda se vydat napravo, kde byla kamenná brána, nebo nalevo. Tam vedla cesta, která se pak změnila v cestu lesem, stále jsme stoupali nahoru, městečko pod námi bylo jako na dlani, moře se zdálo blíž. Pohled na městečko shora byl úchvatný, část byla ještě ozářena sluncem a část byla ve stínu Monte Consolino. Po cestě, kterou jsme stoupali, byla číslovaná zastavení a nám došlo, že jdeme po křížové cestě. Když jsme udýchaní a upocení zastavili na pátém zastavení, zjistili jsme při pohledu dolů, že objekt našeho zájmu je hluboko pod námi. Rozhodli jsme se k návratu.

Na nezpevněné cestě byly tzv. tekoucí kamínky a i přes perfektní obutí jsem po nich sklouzla a notný kus cesty jsem jela po zadní části těla vstříc dalším poutníkům stoupajícím po křížové cestě. S otřeseným pozadím a také sebevědomím jsem se zvedla a snažila se očistit. Byl to pěkný trapas.

Vrátili jsme se zpět na rozcestí, prošli bránou a ocitli se před nádhernou stavbou. Antické sloupy podpírají pět kopulí a tato stavba symbolizuje Ježíše Krista a čtyři apoštoly. Je pokládána za nejkrásnější a nejzachovalejší byzantskou památku. Byla vystavěna v 10. století jako katholikón, to znamená liturgické centrum pro poutníky z Kalábrie. Tato nádherná budova nese název La Cattolica (vstupné do ní je zdarma).

Po prohlídce jsme se vrátili zpět, pokračovali po cestě kolem stezky ke kalvárii a chtěli jsme se ještě podívat na normanskou pevnost. Je na samém vrcholu skalního masivu, ale v současné době se opravuje. Podívali jsme se na ní tedy alespoň z dálky.

Vrátili jsme se k autu a odjížděli jsme zpátky k moři.

Pokud někdy v budoucnu navštívíme tuto oblast, určitě se do Stila ještě podíváme.

Fotografie ze Stila jsou v Galerii.