Vibo Valentia

Při našem pobytu v oblasti Capo Vaticano jsme nemohli opominout také hlavní město provincie Vibo Valentia, jímž je stejnojmenné město.

Město leží na jednom z nejvyšších míst a je jako orlí hnízdo, z něhož je rozhled do hornatého vnitrozemí a na moře s Liparskými ostrovy.

První setkání s Vibem byl dopravní chaos a druhé setkání bylo na parkovišti s osmahlým domorodcem, který v ruce držel zapalovače, papírové kapesníky a nabízel je k prodeji. Když jsme od něj nechtěli nic koupit, řekl, že neprodává, ale vybírá poplatek za parkování. Nechtěli jsme riskovat poškození půjčeného auta, protože takových "prodejců - výběrčích" se po parkovišti pohybovalo víc, tak jsme mu raději požadované 1 Euro dali.

Z parkoviště jsme se vypravili do města a našim cílem byl normanský hrad na samém vrcholu města a muzeum, o kterém jsme nevěděli, kde se nachází.

Cestou nahoru jsme si prohlédli několik památek a orientovali jsme se podle směrovek, které odkazovaly na muzeum. Došli jsme mezi honosné paláce a hledali jsme muzeum. Cestou jsme v jednom z paláců objevili výstavu Kalabrijských miniatur. Chodili jsme mezi jednotlivými exponáty a porovnávali místa, která jsme již navštívili s modely. (vstupné zdarma).

 Pokračovali jsme v našem putování ke slavným schodům Del Pino, jejichž model byl také na výstavě. Okolo dómu, který je zasvěcen patronovi města San Leolucovi, jsme pokračovali do kopce ke hradu. Nedaleko něj je kouzelný park a archeologický areál, ve kterém jsou dochovány zbytky opevnění ze 6. - 5. století př. Kr. Došli jsme k normanskému hradu a zjistili, že hledané muzeum se nachází právě v něm.

O historii Vibo Valentia jsme měli už malou povědomost z loňského roku, kdy jsme navštívili Museo Nazionale v Reggio di Calabria.

Město Vibo bylo vybudováno na místě řeckého města Hipponion. V 7. století př. Kr. přišly z řecké Locridy kmeny, které se usídlily v Locri Epizephiri na pobřeží Jónského moře. Odtud expandovaly dále a usídlíly se v Rosarnu a Hipponionu (Vibo). Stejně jako další řecké osady se Hipponion dostal pod římskou nadvládu. Pobýval zde i Gaius Julius Caesar se svým synovcem Octavianem (Augustus). Cicero zde vytvořil některá svá díla.

Díky své strategické poloze město odolávalo nájezdům Saracénů. V 11. století se dostalo pod nadvládu Normanů. Roku 1070 normanský vládce Ruggero nechal vybudovat opevněný hrad na vrcholu města na pozůstatcích řeckých a římských staveb. Normané vládli městu, které bylo známé jako Monteleone di Calabria, po celý středověk. V době Muratovy vlády patřilo město mezi nejdůležitější místa v Kalábrii. Roku 1905 bylo částečně poškozeno zemětřesením.

V současné době má 34.000 obyvatel a je hlavním městem stejnojmenné provincie.

Vstoupili jsme do Museo Archeologico Nazionale "Vito Capialbi" (vstupné 2 Euro) a prohlédli si památky z doby řeckého osídlení, římské a středověké. Po prohlídce muzea jsme vystoupali na hradby hradu, odkud je nádherný pohled - na jedné straně moře, které se zdá být blízko a na druhé straně zvlněné a divoké vnitrozemí. Počasí nám moc nepřálo, ale prý za dobrých podmínek je odtud vidět Etna a celé Liparské souostroví.

Z muzea jsme pokračovali do středověkého města, některé domy jsou renovovány v historickém stylu, jiné jsou notně zchátralé a také jsme objevili ve středověkém paláci plastová okna.

Prošli jsme městem, zašli na pizzu a potom jsme se s tímto zajímavým místem rozloučili.

Fotografie z Vibo Valentia jsou v Galerii.