Pizzo Calabro

Nadpis vypadá možná trochu jako nějaká místní specialita. Není to ale nic k jídlu.

Je to velice pěkné městečko, nacházející se v Kalábrii u zálivu St. Eufemia, které je vstupní branou do části Itálie, která je někým nazývána Vatikánský mys a nebo výběžek Tropea.

První setkání s Pizzem bylo trošku stresující. Jeli jsme vypůjčeným autem úzkými a křivolakými uličkami, logicky jsme měli strach, aby se s ním něco nestalo a proti nám, za námi a z vedlejších uliček se řítila italská auta (některá značně oboucháná z místního provozu) a blázni na motorkách. Byl sobotní podvečer po siestě a Itálie začínala žít. Městečkem, i přes stres, jsme projeli naštěstí v pohodě a rozhodli jsme se, že sem se určitě musíme během dovolené ještě podívat.

"Díky" počasí, které panovalo, se stalo Pizzo jedním z našich prvních cílů. Auto jsme pro jistotu zaparkovali před vjezdem do městečka na parkovišti a vydali se nahoru. Kolem pevnosti, která je jednou z dominant, jsme došli na náměstí a zkonstatovali, že jsme vlastně pod ním projížděli autem.

Náměstí je veliké a všude tu jsou restaurace a zejména cukrárny, kam nás při chůzi kolem zvali k posezení.

Cukráři z Pizza jsou náležitě pyšní na svůj vynález, který se nazývá Tartufo. Je to koule z oříškové zmrzliny, uvnitř které je tekutý čokoládový krém a to vše je obaleno kakaovým práškem. Tartufo nabízejí ve všech cukrárnách tohoto městečka a jeho cena se pohybuje mezi 4 a 5 Eury.

Náměstí v Pizzo Calabro

Náměstí v Pizzo zdobí socha krále Umberta I.

Docela nás to překvapilo, nebot' většinu měst zdobí sochy Garibaldiho :-D

Chiesa dell'Immacolata

Stará fontána

Prošli jsme náměstím a kolem nádherného bíleho kostela Chiesa dell'Immacolata, který je ze 16. století a staré fontány jsme do mírného kopečka vystoupali k dómu San Francesco. Cestou jsme si koupili "leporelo" na památku a v něm byla mapa města. Mohli jsme se alespoň lépe zorientovat.

Dóm San Francesco.....

... a ještě jednou z trochu jiného úhlu

Spojovací chodba mezi dómem a biskupským palácem

Nejeli jsme sem úplně nepřipraveni. Před cestou sem jsme si v průvodci přečetli, že nedaleko Pizza se nachází kostelík Piedigrotta, který v 17. století vytesali do skály neapolští námořníci, jako poděkování za záchranu z nebezpečné bouře. V 19. století místní umělec Angelo Barone původní kostelík rozšířil a z pískovce vytesal další sochy. V jeho díle pak pokračoval jeho syn Alfonso. I v současné době pokračují v práci na kostelíku členové rodiny Barone.

Stáli jsme na náměstí před dómem a na plánku v leporelu hledali, kudy se k Piedigrottě dostaneme. Oslovila nás paní a ptala se, co hledáme. Když jsme jí řekli, kam máme namířeno, nabídla se nám, že nás odveze autem, protože má cestu kolem. Cestou nás ještě upozornila, at' nekupujeme vstupenky v baru u silnice, ale až v kostelíku, že je to výhodnější. Vysadila nás nad kostelem, my jí poděkovali, rozloučili se a ona pokračovala dál.

Bylo to pro nás zase potvrzení toho, že v Kalábrii jsou dobří lidé. Zase další milá zkušenost.

Už ze silnice byla vidět socha Madony s Ježíškem a já si uvědomila, že už jsem jí zaregistrovala při našem příjezdu do této oblasti. Po schodech jsme sestoupili k mořskému břehu a vstoupili do Piedigrotty (vstupné 2,50 Euro).

Nedokážu všechny sochy, které jsem sem dala identifikovat, ale u některých se o to pokusím. Je jich tu jen část, Piedigrota jich nabízí mnohem víc.

Sv. Jiří

Sochy před oltářem mohly kdysi fungovat jako svícny, ted' na nich byly květiny.

Betlém

Oltář

Čtyři andělé

Po prohlídce Piedigrotty jsem vyfotila mořské vlny narážející na pobřeží před jeskyní.

Vystoupali jsme po schodech zpátky na silnici a po ní jsme se vraceli zhruba kilometr zpátky do městečka.

Dóm San Francesco ze silnice

Pohled od dómu na Pizzo

Došli jsme zpátky na náměstí, sedli jsme si do zahrádky v cukrárně a "odměnili se" Tartufem. Seděli jsme, vychutnávali tu lahodnou záležitost a nasávali atmosféru městečka.

Dalším našim cílem byla aragonská pevnost, kterou nechal zbudovat ve druhé polovině 15. století Ferdinand I. Aragonský.

Toto místo vstoupilo do dějin v roce 1815, kdy zde byl odsouzen k smrti a později i popraven Joachim Murat.

Murat byl jedním z nejschopnějších Napoleonových generálů, dokonce se stal jeho švagrem (byl manželem nejmladší Napoleonovy sestry Caroline). Roku 1808 byl Napoleonem dosazen na neapolský trůn. Roku 1815 došlo k obnovení vlády Ferdinanda IV. Bourbonského a Murat musel uprchnout. S několika věrnými se vylodil v Pizzu, kde se snažil vyvolat vzpouru proti Bourbonům. Po neúspěchu byl zadržen, vězněn a nakonec popraven.

Aragonská pevnost je věnována památce Joachima Murata. Je pojednána jako muzeum, v jednotlivých místnostech jsou naaranžovány fuguriny v dobových uniformách a oděvech, bud' jako vězni, nebo vojáci. Je zde i Muratova cela, mnoho obrazů, zbraní a osobních věcí, které Muratovi patřily (vstupné je 2,50 Euro).

Pod pevností se nacházejí dva malé přístavy a mezi nimi pláž. Ten den se nikdo nekoupal. Stačí si prohlédnou oblohu na fotografiích - chvilku azzuro a pak černé mraky hrozící deštěm.

Pizzo je malebné místo, které určitě stojí za návštěvu.

Foto z návštěvy Pizza si můžete prohlédnout zde.