Téma, které tíží jako kámen - drogy

Téma tohoto týdne je velice těžké a je dost složité o něm psát.

Drogy... už jen při vyslovení tohoto slova mrazí.

Patřím mezi starší generaci. V době mého mládí toto téma bylo naprosté tabu. Občas jsem o drogách něco četla v knihách, ale byla to pro mně věc naprosto neznámá. Vzpomínám, jak v době studií si někteří brali Diazepam, aby zvládli stres a únavu. Ale byla to droga? V určitém smyslu asi ano.

Ne nejsem svatá. Moje osobní setkání s drogou bylo vykouření jointa, kdy jsem očekávala nějakou euforii, či nějaký zázrak. Ale nic takového se nekonalo. A u toho jsem také skončila.

Určitý čas jsem pracovala ve školství a zjistila jsem, že pro mnoho dětí byla marihuana naprostá samozřejmost. I když jsem byla pouze na základní škole, i tady už byly případy dětí, které si drogy píchaly. Při občasných setkáních s přáteli jsme na toto téma zavedli řeč a shodli jsme se, že je to hrůza. Kamarád dokonce pronesl: "At' třeba chlastaj, nebo choděj za děvkama, ale proboha, at' nezačnou fetovat".

Moje dnes dospělé děti, stejně jako jejich vrstevníci, zkusili také s drogami "koketovat". Syn si od kamaráda přinesl tři kytky konopí, o které příkladně pečoval na okně svého pokoje. Věděla jsem o co jde, ale s výrazem naprostého blba jsem se ptala: "Co to tady máš za rostlinky?" Samozřejmě, že se nepřiznal a řekl mi nějaký název. Pak odjížděl na skautský tábor a prosil mě, abych se mu o "kytky" starala. No tak jo - jak si přeješ synku. Canabis jsem nějaký čas nezalévala, až zežloutlo a když se blížil návrat syna domů, začala jsem usilovně zalévat. Syn při pohledu na své rostlinky posmutněl a já, předstírajíc také smutek, jsem říkala, že jsem to zalévala, ale že to nějak zežloutlo. Se smutným výrazem odnesl rostliny ven a vyhodil je na kompost. Zhruba po měsíci, kdy jsme se vrátili z dovolené, jsem zjistila, že se konopí vzpamatovalo a na kompostě trčí tři zhruba metrové kytky. Došlo na likvidaci, protože jsem nechtěla riskovat udání kupř. ze strany sousedů, nebo jiných zvědavců. Takže po více než 15 letech se tu veřejně přiznávám, že jsem synkovi zabránila v pěstování marihuany a pokud si to někdy přečte, snad pochopí moje tehdejší chování.

Dcera studovala propagační výtvarnictví a na její škole byly drogy naprostá samozřejmost. Občas jsem u ní v šuplíku objevila "trávu", tak jsem jí v pravidelných intervalech vysypávala do záchodu.

Doufám a pevně věřím, že obě moje děti zkusili stejně jako já, maximálně toho jointa.

Jsou mnohem horší případy. Syn známého propadl drogám natolik, že vykrádal rodičům byt, aby měl na fet. Několikrát byl na léčení, ale opět se k drogám vrátil. Je to tragédie pro celou rodinu. Oba rodiče jsou vysokoškoláci, syn je jedináček. Kde se stala chyba? Kde je ta hranice, přes kterou už nejde jít zpátky? Je ještě nějaká naděje? Spousta otázek bez odpovědí.

Nedaleko mého pracoviště je K-centrum, které se stará o drogově závislé. Těch mladých lidí, kteří tam chodí je mi strašně líto, stejně tak je mi líto i jejich rodin.

Nikoho neodsuzuji, protože do závislosti se může dostat kdokoliv, někdo z blbosti, jiný ze zvědavosti, další si chce dokázat, že je dospělý, že na to má, jiný třeba nechce jen trhat partu.

Nejstrašnější na tom všem je to, že někdo vydělává obrovské peníze na výrobě a distribuci drog.