Squillace

Dovolenou u Jónského moře jsme trávili na pobřeží Golfo di Squillace. Při našich cestách po tomto pobřeží jsme nemohli opomenout městečko, které tomuto zálivu dalo jméno. S ohledem na dost špatné počasí loňského léta jsme trávili méně času na plaži a podstatnou část dovolené jsme podnikali výlety.

Do Squillace jsme se vypravili jednoho pošmourného dopoledne, kdy se po obloze honily mraky a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet.

Městečko se nachází na vysokém skalnatém vrchu a už při příjezdu po serpentinách k němu každého upoutá obrovská normanská pevnost, která je jeho dominantou. Vyjeli jsme do městečka a zaparkovali nedaleko pevnosti. První zjištění bylo, že pevnost se v současné době rekonstruuje a je tudíž zavřená.

Kolem byly uzoučké a hlavně rozkopané uličky a cedule, že na jejich opravu přispívá Evropská unie. Tak jsme se chvilku rozhlíželi a přemýšleli, kudy jít dál. Vedle nás se objevil starší pán v obleku a řekl nám, at' jdeme za ním, že nám něco ukáže. Ten milý člověk nás dovedl na vyhlídku, ze které bylo vidět na moře. Ale co bylo hlavní, pod námi stál chrám, který z té výšky vypadal jako na dlani. Pán nám ještě ukázal, kudy máme sejít dolů a rozloučil se s námi. Poděkovali jsme mu a pokládali jsme ho za malý zázrak, že se zrovna objevil na místě, kde jsme tápali, kudy se dát dál.

Po cestě, kterou nám ukázal, jsme došli na náměstí, prošli si chrám a prohlédli si celé náměstí a pak jsme se vydali uličkami do kopce směrem k pevnosti. Prohlédli jsme si další kostely a pak se vydali zpátky k autu. Toto městečko je proslavené tradiční keramickou výrobou. Navštívili jsme jednu z manufaktur, ve které se keramika vyrábí a současně i prodává. Tradice výroby, stejné vzory a postupy jsou zde zachovány od doby antiky.

Když jsme přemýšeli, co si na památku koupíme a já si právě prohlížela zvoneček, rozezněly se kostelní zvony.  Pán v manufaktuře se usmál a řekl: Velký zvon a malý zvon. Vybrala jsem si zvonek a mám památku na toto zajímavé místo.

Městečko Squillace bylo založeno podle některých pramenů v polovině 4. století po Kr., jiné prameny uvádějí vznik až ke  konci 7. století. Množící se pirátské nájezdy a hrozba malárie, přinutili obyvatele tehdejšího Scolacia, ležícího na mořském pobřeží, opustit své město a vybudovat nové, bezpečnější.

V roce 1783 bylo Squillace poničeno zemětřesením, původně normanský dóm, na který nás upozornil náš neznámý průvodce, byl obnoven a přestavěn v novoromantickém slohu. Celé městečko si zachovalo středověký ráz.

Naše putování pokračovalo návštěvou Scolacia, místa, odkud přišli zakladatelé městečka Squillace. Při cestě jsme trochu "zakufrovali", odbočili o něco dříve a po projetí dvou vesniček cesta skončila. Vrátili jsme se tedy na pobřežní SS106 a na druhý pokus jsme byli v cíli. V turistickém průvodci je toto místo označeno jako Archeologický areál Scolacium, ale na jediném směrníku, který jsme viděli bylo uvedeno Rocelletta. Zaparkovali jsme před zdí a vešli brankou do olivového háje.

Při vstupu do archeologického areálu jsme byli ohromeni obrovskou stavbou. Je to nedostavěný kostel Santa Maria della Rocella a pochází z poloviny 11. století. Tuto obrovskou cihlovou stavbu nechal postavit normanský panovník Roger I. Jak jsme posléze zjistili, bývá tato stavba také nazývána Rocelletta, tedy název, který byl na směrníku.

Pokračovali jsme olivovým hájem dál k archeologickým vykopávkám. I zde je, jako v mnoha jiných archeologických areálech, muzeum. K naší smůle však je otevřeno jen v dopoledních hodinách. Kdybychom nešli tzv. proti času a navštívili nejdříve Scolacium, mohly být naše zážitky ještě bohatší. Snad někdy příště, ale hlavně dopoledne.

Procházeli jsme areálem a byli jsme jako už poněkolikáté jedinými návštěvníky. Kromě nás tu bylo několik dělníků, kteří sekali trávu a chystali se na hlavní turistickou sezonu. Podívali jsme se na amfiteátr, prošli jsme si fórum, vystoupali na nejvyšší bod celého areálu, ze kterého byl nádherný výhled. Všechny památky tu jsou označeny, všude jsou směrníky, odkazující na další.

K historii tohoto místa se vztahuje báj o Odysseovi. V podstatě celé pobřeží Kalábrie nabízí mnoho odkazů na Odyssea. Podle pověsti toto město založil Odysseus a jeho původní název byl Skylletion. Město bylo opravdu založeno řeckými osadníky, v době punských válek se zde vylodil Hannibal a Skylletion používal jako svou základnu pro výpady do vnitrozemí. V době římského císařství bylo město přejmenováno na Scolacium a bylo jedním z nejvýznamějších měst v této oblasti.

Nikde není  historicky doloženo, kdy bylo toto město opuštěno, ale jeho obyvatelé se stali zakladateli nedalekého městečka Squillace. 

Část stavebního materiálu z opuštěného města byla použita na stavbu nikdy nedokončeného kostela Santa Maria della Rocella, v další části vznikl pak olivový háj. 

Opouštěli jsme areál za drobného deště, který při zpáteční cestě zesílil. Ten den byla teplota pouhých 17^o C. Na to, že bylo 24. června - nic moc. Počasí loňského léta se moc nevyvedlo. Ale "díky" tomu jsme procestovali mnoho památek v této oblasti, poznali mnoho milých lidí a máme na co vzpomínat.