Ohlédnutí

Konečně se mohu ohlédnout za uplynulým týdnem. Dříve to bohužel nešlo, jak bude vysvětleno. 

Abych začala od začátku. Konečně mi jarní počasí v minulém týdnu umožnilo rozsadit moje muškátové výpěstky, jejichž přípravu jsem už na blogu prezentovala. Pustila jsem se do toho s vervou v úterý 30. března. Zpočátku ještě v bundě, odpoledne už jen v tričku. Už při vyjmutí první části sazenic mi došlo, že jich je nějak moc. Na podzim jsem toho udělala méně a ty "trýbky" mě s největší pravděpodobností slyšely, protože téměř všechny zakořenily. Za velký úspěch považuji, když jich zakoření 60%, tentokrát jsem to odhadla na 90%. A já jsem magor v tom smyslu, že když něco má kořínky, tak to přeci nevyhodím. 

Výsledek práce za první den - okno na chodbě

Ve středu 31. března jsem pokračovala ve své bohulibé činnosti. Po ránu jsem šla na půdu a vytvořila si tam pod oknem pomocí bedýnek a táců další prostory pro sazenice a rozložila tam to, co se mi večer nevešlo na chodbu. Až potom jsem šla na zahradu. 

Muž se pustil do opravy plotu. Nový soused (právník) začal být loni trochu nepříjemný, prý náš plot vybočuje na jeho pozemek, hlavně ta křivá zeď. Samozřejmě mu také vadila branka v plotě. Ta je tam od nepaměti a vždy byla důkazem nejen přátelství se sousedy, ale také vzájemné důvěry. A i ta křivá zeď byla památkou na ty, kteří už tu bohužel nejsou. Zeď byla původně základem přístřešku pro jejich auto. Když vybudovali garáž, zeď zůstala a tehdy jí tchán s mým mužem využili jako část oplocení pozemku. Pamatuji se, když se plot v roce 1974 stavěl. 

Bylo nutné ubourat kus podezdívky a můj muž se za pomocí vrtacího kladiva činil. 

Další truhlík čeká na rozsazení

Končila jsem před pátou večerní a vyfotila si březnovou teplotu.

1. dubna ráno odjel muž k bratrovi do Rudné pro sbíječku. Tím kladivem to moc bourat nešlo. Vzal si živnostenský list a s bratrem se domluvil pro případ, kdyby ho zastavila kontrola, aby mu potvrdil, že si jede do firmy v okrese Praha-západ pro nářadí. Kontrola ho nezastavila, za 40 minut byl zpátky. Velkou firemní sbíječkou se mu část plotu bourala podstatně lépe. Já opět po ránu rozložila další muškáty na půdě a potom sázela další. 

2. dubna bylo pochmurné ráno. Po krásných a prosluněných třech dnech zůstala jen vzpomínka.  Zbývalo mi rozložit poslední zasazené muškáty, protože jsem na to ve čtvrtek už neměla náladu a ani sílu. Už jsem jela na rezervu. Muškáty jsem dočasně rozmístila na půdě a chystala jsem se na počítač. Blog jsem v předchozích třech dnech poněkud zanedbávala. A ejhle! Nefungovala wi-fi. Muž venku usilovně pracoval, nechtěla jsem ho rušit, takže jsem si zadělala těsto na mazance a věnec a když přišel na oběd, na wi-fi jsem se zeptala. Nejdříve restartoval, potom zkoumal, aby ve finále zavolal poskytovateli internetu. Pátek - svátek. Nějaká služba mu oznámila, že u nich je vše v pořádku a ať zkusí restartovat router. Bylo nám jasné, že se přes Velikonoce hledání závady, či případné opravy, nedočkáme. 

Napekla jsem, nazdobila

Rozsadila jsem rajčata

V sobotu 3. dubna jsme ráno zajeli na nákup. Jezdíme pravidelně v pátek, ale tentokrát to nešlo. Před obědem se stavila dcera, která mi dovezla krásné tulipány a já jí předala nadílku pro holky. 

Průběžně jsem sledovala to ohavné venkovní počasí. 

Pondělí velikonoční. Jedinými koledníky byla malá vnoučata. 

Úterní ráno. Bylo mi jasné, že to, z čeho jsem se během přesazování muškátů radovala, pomrzne. 

Dopoledne jsme se dovolali poskytovateli internetu. Přijeli během dvou hodin a zjistili, že závada bude někde mimo dům. Máme totiž internet vedený telefonními linkami. 

Záhada byla vyřešena. Tenké telefonní dráty versus sbíječka, neměly šanci. Ale zato máme hezky spravený plot. 

Dnes nám to opravili. 

Konečně a třikrát hurá!!!