Bilance roku 2020 - 4. čtvrtletí

 Pokračuji v bilancování a přicházím se závěrečnou částí posledního čtvrtletí divného roku 2020.

 

ŘÍJEN

1. října jsme se vypravili opět do lesa u Kočína. Bylo sucho, hub bylo minimálně. 

V nádherném počasí jsme si udělali pěknou procházku na čerstvém vzduchu. 

Vlevo od cesty je zem rozrytá kanci. 

3. října jsem zdokumentovala "hořící" oblohu při západu slunce. 

6. října - vše stále ještě kvetlo, ale podzim už byl cítit ve vzduchu.

Jak dlouho ještě budou moci být květiny venku? 

7. října modro na severní obloze.

8. října jsme se vypravili za Prahu k zahradníkovi. 

Ve finále jsem si domů přivezla betonovou kočku.

Umístila jsem jí před vchod do domu.

9. října jsem ještě sklidila několik jahod.

 Byla jich ještě spousta, některé už bohužel nedozrají.

Sadba připravená na další sezónu se bude muset přes zimu založit do země.

Podzim dokáže být krásně barevný. Ale je to moje nejméně oblíbené roční období.

10. října - slunce bylo už hodně nízko, ale svými paprsky obarvilo vršky stromů.

O něco později obloha zfialověla.

11. října jsem upekla snaše k narozeninám bábovku. 

Osvědčený recept mé maminky.  

K bábovce byla ještě kniha a kytička.

16. října vykvetl první z vánočních kaktusů.

18. října - A je to tady! 

Důvodem, proč nemám ráda podzim je to, že se vše musí nastěhovat nejprve do garáže, 

 ošetřit a zazimovat. Zatímco já stěhovala květináče, muž se pustil do truhlíků.

Část první, ta snadnější. Tyto rostliny se budou jen ošetřovat proti přezimujícím škůdcům.

Část druhá, která už dá poněkud více práce.

20. října jsem začala zpracovávat kytky, 

když jsem předešlý den postříkala oleandry, ibišky, bougainvillee a další. 

Část z nich už je na svých místech, další zatím na chodbě.

 

Truhlík na stůl, ostříhat výhony, vrcholové části vylomit v kolínku, 

odstranit většinu listů a hlavně budoucích poupat 

a hezky jeden řízek za druhým dávat do prázdného truhlíku. 

A ty ostříhané vyčistit a připravit na postřik. 

A stále další a další.

Tak si vás ještě naposledy vyfotím, než vás ustřihnu.

Připraveno na postřik a pak uložení na místo. Truhlíky stěhuje manžel. 

Hromada ostříhaných květin po prvním dnu.

21. října se hned po snídani přesouvám do garáže. 

Tohle všechno ještě musím zpracovat. 

Naštěstí nemusím vařit. Navařila jsem si 19. října a teď se jen bude ohřívat.

Množství  nezpracovaného se zmenšuje, nádob na ošetření je stále víc. 

Stejně tak je i více řízků.

Některé truhlíky už jsou uloženy na svém zimovišti.

Hromada po dvou dnech práce.

22. října pokračuju s klasickými muškáty a dalšími rostlinami. Takhle vypadají řízky.

Už si i trochu hraju. Vím, že mám čas, že to co bylo naplánované stíhám v pohodě. 

Vytvářím si zátiší s listy klasických muškátů.

Tohle vše je výsledek třídenní práce. 

Poslední nádoby čekají na ošetření postřikem.

A je to v pytli! 

Tedy přesněji řečeno v devíti pytlích, které se budou muset odvézt do sběrného dvora. 

Oba kompostéry jsou beznadějně plné.

23. října jsme zajeli na nákup, pak jsem uvařila (konečně) čerstvý oběd 

a po něm jsem se opět odebrala do garáže. 

Do truhlíku dávám 2-3 cm písku jako drenážní vrstvu.

 Na ní pak nasypu substrát pro řízkování. 

A pak hezky jeden vedle druhého zapichuji jednotlivé řízky. 

Ve finále je také preventivně ošetřím postřikem proti přezimujícím škůdcům. 

Umístím na světlé místo a zalévám výhradně podmokem, tedy do misky.  

Zdaleka ne všechny zakoření.

 

Téměř vše je na místě, tedy kromě plné chodby oleandrů a bougaivilleí. 

Řízky v truhlících osychají po postříku. 

24. října - ibišky se na své místo pro přezimování dostaly jako první. Odměna v podobě květu.

25. října je mi jasné, že tenhle vánoční kaktus na Vánoce rozhodně kvést nebude. 

Finální umístění květináčů na schodiště, aneb jeho přeměna na bush. 

Kytky kam oko dohlédne.

27. října jsem manžela za pomoc odměnila jeho milovaným štrůdlem.

 On má v podstatě rád vše, co upeču.

28. října jsme se opět vypravili ke Kočínu.

Paradoxně jsem fotila to, co jsme nesbírali do košíku.

Cesta z lesa.

Opuštěný a zapomenutý květináč s begóniemi už vůbec nezdobí. 

Okno na chodbě "zdobí" truhlíky s řízky muškátů a menší květináče 

s mou oblíbenou středomořskou květenou.

Jediná jedlá houba, kterou jsem vyfotila. 

29. říjen - některé stromy za Karlovarskou už shazují listy, obloha se mračí.

31. října jsem se vydali do mého rodiště Rumburku na hrob. 

Fotila jsem si mobilem ubíhající krajinu a měnící se počasí. 

Slunce ozlatilo vrcholky stromů, obloha se mračí.

Míříme stále na sever. 

Druhý říjnový úplněk. 

Zpočátku měsíc nebyl vidět téměř vůbec, skrýval se za mraky. 

Později byl za domy. Fotka byla pořízena při našem návratu v 18:13 hodin.

Dočkala jsem se! Ve 23:12 byl úplněk vidět v plné parádě. 

LISTOPAD

2. listopadu mě překvapila venkovní teplota.

Vydali jsme se na procházku. 

Chystala jsem článek o 400. výročí Bitvy na Bílé Hoře a potřebovala jsem ještě nějaké fotky. 

Počasí bylo poněkud nevlídné.

Některé z fotek možná byly už ve zmíněném článku.

Z vrcholu Bílé Hory je pěkný výhled. 

Je vidět i na letiště, kam se kvůli současné situaci s covidem, moc nelétá.

Pohled do míst, kde bydlíme.

Pohled na letohrádek Hvězda ve stejnojmenné oboře.

Tento dům si nechal postavit fotbalový boss František Chvalovský. 

V současné době je v majetku hlavního města Prahy.

Tady mě napadají verše Vítězslava Nezvala: 

"Podzim už platí listím svojí útratu, 

je konec láskám, konec nenávistím a není návratu..."

I přes nepřízeň počasí byl les krásně barevný.

Listí, louže, letohrádek.

Obora bývá cílem spousty návštěvníku - rodin s dětmi, osamělých poutníků

 a třeba i pejskařů s jejich miláčky.

Setkat se tu můžete i s hledačem pokladů.

Ve Hvězdě mi došla baterie ve foťáku, náhradní zůstala doma.  

Další obrázky jsem už fotila mobilem.

Brána, kterou se vychází do Malého Břevnova.

Fotbalové hřiště TJ Sokol Bílá Hora, kterému se říká "Na Viktorce",  

se nachází v ulici Moravanů. 

Vedle je příjemná hospůdka, které se říká stejně, jako hřišti. 

3. listopadu bylo venku krásně teplo.

4. listopadu jsem byla na zahradě a fotila si zabarvující se květy a listy hortenzií.

Večer jsem dopletla v pořadí už čtvrtou čepici. 

A aby nebyly tak fádní, ozdobila jsem je hotfixy.

5. listopadu začínají kvést další vánoční kaktusy.

Vystěhovala jsem jednu kuchyňskou skříňku, pomohla jí sundat na zem. 

Muž zlikvidoval původní osvětlení zářivkou a předělal to na led diody. 

Zaslouží si velikou pochvalu. 

6. listopad ukázal, že už je opravdu podzim v plné parádě. 

Ranní nízké teploty a šedivák na střeše altánu naznačují, 

že je asi hezkým dnům konec.

Večer jsme ve dvou komorně oslavili naše 45. výročí svatby. 

A protože se mu říká "safírové", dostala jsem nádherný dárek.

7. listopad byl od rána mlžný. Nebylo vidět ani na druhý kraj Karlovarské.

8. listopadu jsem na svém novém blogu měla takovýhle krásný kulatý počet návštěvníků. 

10. listopad - kvetou jako o závod.

Kvůli covidu chodíme na nákup jen jedenkrát týdně. 

Když dojdou zásoby, vaří se z toho, co je doma. 

Muž se rozhodně nezlobí.

13. listopad má manžel narozeniny. Upekla jsem dort, udělala chlebíčky ...

... a navečer dorazili všichni naši mladí. 

Sára si odmítla sundat čepici, prý má mastné vlasy. 

14. listopadu mi přinesl soused ukázat, co jim roste na zahradě. 

Nikdy jsem podobnou houbu neviděla. 

Prý je to hvězdovka a že jich má plnou zahradu. 

Když jsem se pak snažila něco vygooglit, zjistila jsem, že je to houba velice vzácná. 

Po obědě jsem se pustila do krájení a škvaření sádla. Večer jsem upekla škvarkové placky.

15. listopadu jsem zakopčila růže a manžel založil jahody, včetně kelímků se sazenicemi.

Měli jsme k tomu pomocníky, které spíš zajímala voda v sudu.

 Došlo i na finální úklid.

18. listopadu jsem se vypravili na výlet. První zastávkou byl Kounov. 

Nějak jsme se tu zamotali a slavné kamenné řady, které tu někde jsou, jsme nenašli. 

Zeptat se někoho nešlo, nikoho jsme tu nepotkali.

Pokračovali jsme tedy do míst, která známe. 

 Cestou jsem vyfotila kostel Nanebevzetí Panny Marie v Libořicích.

Letadla malují po obloze.

Zámek Krásný Dvůr a jedna ze zámeckých růží.

Pod zámkem.

Park založil mezi lety 1783 - 1793 Jan Rudolf Černín, jako první krajinářský park v Čechách.

Nejstarší a největší anglický park u nás má rozlohu téměř 100 ha 

a je oživen řadou romantických staveb.

K tomu není co dodat.

Novogotický templ se nachází na nejvyšším místě parku.

Čtyřboký obelisk je 26 metrů vysoký a byl vybudován roku 1801 

na počest rakouského vítězství v bitvě u Ambergu. 

Této rovné, 1100 metrů dlouhé cestě k obelisku, se říká Mílovka.

Parkem protéká říčka Leska, která zásobuje i místní rybníky.

Pasoucí se koně v parku.

Večerní oblohu zkrášlují červánky.

19. listopad, svátek slaví Alžběta. Bětušce se mikina moc líbila.

Srpek měsíce na noční obloze.

 

20. listopadu mě zaujaly opět barvy na obloze, tentokrát na druhé straně. 

Konečně jsem se pustila do louskání ořechů.

21. listopad se ohlásil prvním mrazíkem.

23. listopad - do Vánoc chybí měsíc a vánoční kaktusy kvetou jako o závod.

24. listopad - zima se pomalu začíná hlásit.

Na zahradě však ještě kvetou růže.

27. listopadu byl první šedivák. Vyfotila jsem si ho z auta, cestou na nákup.

Pustila jsem se do mytí oken a současně také do jejich venkovní výzdoby.

Od spolužačky jsem dostala jeden malý lístek v únoru 2019. Vyrostlo z něj toto. 👍

28. listopadu jsme jeli do e-shopu vyzvednout hračky pro Jiříka a Bětušku. 

Oba ještě věří na Ježíška a o to budou ty vánoce hezčí. 

Prošli jsme liduprázdným nákupním centrem v Letňanech, 

které bylo vánočně vyzdobené. 

A trochu jsme zakufrovali a vylezli jiným vchodem. 

Díky prázdnému parkovišti jsme auto našli hned. 

Za normálních okolností .... raději nedomýšlet. 😂

29. listopad - první adventní neděle, první zapálená svíčka.

Okna jsou ozdobená zvenčí i zevnitř.

30. listopadu jsem se konečně pustila do pečení cukroví.

PROSINEC

2. prosince mám hotové své nejoblíbenější cukroví. Kdyby bylo po mém, nepeču nic jiného.

 

3. prosince napadl první sníh.

4. prosince - na místo sněhu by se víc hodil výraz poprašek.

5. prosince - odvezli jsme holkám mikulášskou nadílku. Sára opět v čepici. 

Koš zajímal nejvíc kocoura, i pan pes se přišel podívat.

Je vidět, že dcera je výtvarnice. 

Tenhle originální adventní kalendář jsem obdivovala už před rokem.

Když nepřišel čert, uděláme růžky Uzielovi. Ten dobrák držel.

Při návratu domů jsem si vyfotila naše okna zvenčí.

6. prosince - další druhy cukroví jsou hotové.

Trpaslíci byli o víkendu na chatě, dostali tedy mikulášskou nadílku se zpožděním.

Druhá adventní neděle - druhá svíčka.

7. prosince jsem byla v Luxoru pro knížky a cestou zpět jsem si fotila centrum. 

Stýská se mi po toulkách Prahou.

13. prosinec - třetí adventní neděle se třemi svíčkami.

15. prosince jsem udělala domácí nudličky do polévky, 

pak oloupala mandle a nakrájela hranolky na ozdobu vánoček.

18. prosince jsem vyfotila další růži, která navzdory počasí vykvetla.

Odpoledne jsem se pustila do mého druhého nejoblíbenějšího pečiva a tím jsou tyčinky z Nivy.

20. prosince byla čtvrtá adventní neděle, zapáleny jsou všechny čtyři svíčky.

21. prosince - vytvořila jsem dekorace na hroby, odpoledne jedeme na sever.

22. prosince kvetou další kaktusy. Vánoce bez jejich květů nebudou.😀

Krásné a slunečné počasí, které osvětluje sídliště Dědina.

Strojím stromeček. Muž na něj navěsil světýlka, zbytek je na mně.

23. prosince - v posledních letech typická prosincová teplota. 

Stále chodím v podzimní bundě, kabát jsem ještě nevytáhla.

Stromek už je na svém místě.

Růže druhu Virgo také kvete, je trochu zmoklá.

Peču vánočky, nejen pro nás, ale i pro mladé.

Hotovo - vánočky, biskupský chlebíček, salát a štrůdly.

24. prosince jsme dopoledne zajeli na hřbitov. Některá auta parkovala na trávníku. 

Když jsme přišli k tomu našemu, zjistili jsme, že si někdo hezky zahrabal. 

Bláto bylo z obou stran auta a na všech sklech. 

Místo domů jsme jeli do myčky. 

Budili jsme pozornost, po které jsme rozhodně netoužili.

Dealer cukroví. Tentokrát jsem to omezila a snížila počet druhů na deset.

U mladých už je vše připraveno a děti se těší na Ježíška.

Když byly naše děti malé a věřily na Ježíška, vymyslela jsem jakýsi rituál,

 kterému říkáme "Přivolávání Ježíška." 

Po večeři se děti oblékly a šlo se na zahradu, aby se pomocí prskavek oznámilo,

 že už jsou po večeři a že tedy Ježíšek může přijít.

 Někdo pod jakousi záminkou se zdržel doma a dal dárky pod stromek.

A pak se dětem venku řeklo, že se pod stromkem objevily dárky. 

Mnou vymyšlený vánoční rituál se osvědčil a oba naši potomci ho přijali za svůj.💓

Rozdávání a rozbalování dárků.

Vánoce jsou hlavně pro děti. 

A když ty děti ještě věří, to kouzlo přechází i na dospělé. 

Bětuška si přála létající panenku a já konečně viděla to, co jsme přivezli z Letňan.

Do bytu jsme se vrátili v deset večer. Čekaly nás ještě ty naše dárky.  

Nakonec jsme se shodli na tom, že si uděláme anglosaské vánoce a dárky si rozbalíme až ráno.

 

25. prosinec jsme byli sami. Prostírala jsem pro dva.

26. prosinec jsme rozložili stůl, vytáhla jsem jeden z vlastnoručně vyšívaných ubrusů 

a prostřela pro pět. Původně nás mělo být šest, ale zeť marodil. 

Naštěstí testy vyloučily covid, takže holky mohly dorazit.

Ema pomáhala dědovi s chytrýma hodinkama.

28. prosince jsem vyfotila další kvetoucí rostliny.

29. prosinec - tak ještě tu nejhezčí ve dne.

31. prosince slunce, které bylo nízko, ozařovalo Dědinu a vrcholky stromů na zahradě.

Dobrou chuť, na zdraví a ať je ten další rok lepší!!! 

Bude ten současný rok lepší? Ráda bych věřila, že ano.