Bilance roku 2020 - 3. čtvrtletí

 Přicházím s dalším pokračováním, ve kterém se ohlížím za uplynulým rokem:

ČERVENEC

1. července se konečně začaly pokládat první dlaždice na rekonstruovanou terasu.

V podvečer jsem ulovila další zajímavou SPZ na výpadovce z Loun. 

Tentokrát samá čtyřka.

Náš cíl byl hrad Hněvín v Mostě a divadelní představení Noc na Karlštejně. 

Lístky jsme měli už od listopadu a opravdu se tentokrát modlili,

 aby to nebylo zrušeno, jako většina ostatních. 

Nebylo! Představení bylo kouzelné.👍👍

2. července pokračovalo pokládání dlažby. Ale nepřálo tomu počasí. 

Řemeslníci odjeli na oběd.

Po jejich návratu se začala obloha opět dramaticky mračit, uklidili si tedy nářadí a odjeli domů.

 Mezi první a druhou fotografií je rozdíl 15 minut.

3. července - takhle teď trávím dny. Po odjezdu řemeslníků uklízíme s mužem chodníky 

a vjezd do garáže, aby se to neroztahalo všude. 

Zasloužená odměna v podobě kávy a četba.

Ibišky, které se běžně pěstují v interiérech, dávám v květnu ven. 

Vyloženě jim to svědčí.

Večerní obloha na Bílé Hoře.

4. červenec - sobotní ráno. Za včerejšek toho opravdu moc nepřibylo.

Jiřík odjíždí na skautský tábor. 

Dopoledne jsme šli do nedalekého hobby marketu. Před ním byla vystavena yucca. 

Její cena mě naprosto šokovala. 

Chtěli za ní 26.990,- Kč. 

Ano, měla kmínek a kvetla, ale ta cena byla přes čáru.

5. července jsme se vypravili k dceři na chatu a také se vykoupat v rybníku.

Nechyběla ani podvečerní grilovačka.

A kukačky? Bez ksichtíků by to už asi nešlo.

Oranžové nebe po západu slunce. 

9. července - bylinkový záhon by potřeboval sklidit,

 aneb "Ty jsi má, levandulová..."

10. července jsem se probudila brzy a ve 4:35 vyfotila oblohu před východem slunce.

Obloha po západu slunce téhož dne měla zajímavé barvy.

13. července růže růžové.

15. července chybí už jen jedna dlaždice.

16. července začínají kvést hortenzie, které poškodil mráz na přelomu března a dubna.

Ale kvetou už také jiřiny, které si nějak pospíšily.

U nás se říká, že když jdou mraky od Prokopa, tím je míněno Prokopské údolí, 

bývají silné bouřky.

Byla! 

17. července další svítání.

Porovnání květů, kdy začal kvést bílý klasický ibišek a jeho syrský bratříček.  

Čekala jsem, až si k té práci lehne, V pravé ruce nástroj, v levé cigárko.

 Není se čemu divit, že jim to trvá tak strašlivě dlouho. 

Jo, a ta poslední dlaždice stále chybí.😒

18. července se Jiřík vrátil z tábora. Vykoupaný, převlečený a.. 

"Babi, nevíš, čím by to srdíčko šlo umejt?"

20. července jsem byla pilná a až se mně zima zeptá ... 😃🥒👍

21. července jsem se prošla s foťákem po zahradě a zdokumentovala si květenu.

Oleandry mi dělají radost.

23. červenec slavím narozeniny.

Maso se griluje, udělala jsem ovocný dort. 

Ten druhý, s čokoládovou polevou, mi upekla Ema jako dárek. 

Je to šikulka a to je jí teprve 11 let.

Naše děti s partnery a jejich děti. Jen můj muž se nějak vyhnul fotografování.

24. července jsem se opět probudila brzy a kochala se krásným svítáním.

Květinové dary z předchozího dne.

25. červenec - mnou vypěstované muškáty.

26. července jsem opět vstávala brzy a zdokumentovala další svítání.

V bytě mi dělá radost clerodendron, kterému se také říká blahokeř, či krvácející srdce.

27. července -  jsme od dnešního dne hlídací.

Bětuška se hodila do gala. 

Hortenzie se vzpamatovaly, kromě té modré uprostřed. Vykvetla a uschla. 

"Loudá se půlměsíc, loudá se oblohou...", mám tuhle písničku od Marty Kubišové moc ráda. 

28. července jsme vyrazili na hřiště. 

Bětka si vzala sukni, kterou pak ráda sundala. 

Venkovní teplota byla dost vysoká.

Další barevný západ slunce.

29. července bylo znovu horko, trpaslíci vyhledávali stín....

.... a neustále se dohadovali o lehátko.

30. července jsem si všimla vlaštovek, které se usadily na drátech, jako kdyby se chystaly už k odletu.

Navštívili jsme ZOO park v Zájezdu.

Odpoledne děti s tabletem....

... a babička s foťákem.

31. července se prázdniny lámou na polovinu. 

Na dvou fotografiích jsme všichni čtyři.

Doma opět vykvetla dendrobia.

SRPEN

1. srpna - zahrada kvete. 

Vzpomněla jsem si, že jsem tento syrský ibišek viděla poprvé v Chorvatsku 

v roce 1998 na jednom parkovišti ve vnitrozemí. 

Do té doby jsem ho neznala. 

Od té doby jsem jich, z prvního koupeného, vypěstovala desítky.

Opět jsme se vydali k mladým na chatu a hlavně k rybníku.

Ač bydlíme blízko letiště a já ráda lovím letadla foťákem po obloze, mám kvůli covidu smůlu. 

Ulovila jsem jedno na Křivoklátsku.

Po západu slunce přicházejí od severovýchodu mraky.

2. srpna - slíbila jsem ukázat, jak mi kvetou muškáty.

3. srpna - pohled na novou dlažbu na terase přes muškáty. 

Dům ráno ztichl, trpaslíci odešli s maminkou do Motolské nemocnice, 

kde budou mít tento týden příměstský tábor.

9. srpna jsme s kukačkami vyrazili do outletu POP u letiště. 

Sára bude mít narozeniny, dárek už si opravdu sami netroufneme vybrat. 

Včera odjeli trpaslíci s rodiči na dovolenou do Polska. 

Jedno z mála míst, kam se může. 

Původní plán byla offroadová expedice do Gruzie.

9. srpna jsem vyfotila Pepinu, o kterou se starám. 

Občas si připadám jako cvok, který žvatlá na ještěrku.

11. srpna jsem ráno poslala SMS synovi s přáním všeho nejlepšího k narozeninám

 a pak se vydala na zahradu s foťákem.

13. srpna jsme stejně jako na jaře, kdy jsme sami slavili mužův svátek, oslavili ten můj.

14. srpna se obloha zatáhla a spustil se lijavec. 

Proschlá zem vodu nestihla vsakovat, byla vyplavená i garáž...

..... a potopa v altánu. Navíc déšť smyl novou omítku na sousední garáži, 

kterou náš syn nechal opravit, abychom nekoukali na rozbitou zeď.

15. srpna na zahradě.

Už několikátá úroda kanadských borůvek.

Kvetení v plném proudu.

Pohled na mraky probouzí mou fantazii. 

Já vidím pudlíka ve výskoku :-)

17. srpen na spolužáckém srazu v Kytlici U zlatokopa.

19. srpna konečně rozkvetl první plnokvětý syrský ibišek. 

Ty dostaly kvůli stavební činnosti hodně na frak. 

Žlutý plnokvětý oleandr je jedním z posledních úlovků,

 větvička dovezena v roce 2018 z Kalábrie.

21, srpna je opět teplo.

22. srpna se konala oslava Sářiných 13. narozenin. 

Připadá mi to jako včera, kdy jsem stála v Motole a dojatě sledovala ten čtyřhodinový zázrak. Narozeniny měla už 20. srpna. 

Druhá růže byla pro dceru, která má stejné jméno jako já.

Tři Jiří - manžel, syn, vnuk a Bětuška. 

Třináctiletá

Počasí se trochu pokazilo, zalezli jsme si pod stromy a oslavenkyně na strom.

Bětuška dostala žihadlo. Byli jsme vyjukaní všichni, ale dopadlo to celkem dobře.

Domů krajinou po dešti. Z lesů už stoupá pára.

A další úlovek zajímavé SPZ.

Krásně barevný západ slunce.

25. srpna pokračujeme v oslavách. Srpen jsou takové malé Vánoce. 

Bětuška měla narozeniny už 9. srpna, ale to putovala s rodiči po Polsku. 

Udělala jsem něco jednohubek.

Dárek jsme měli vymyšlený už od konce července, kdy jí Jiřík neustále ujížděl na koloběžce.

Další gratulanti, maminky bratr s dětmi.

Ještě pořád je trochu vidět, že dostala žihadlo.

Šestiletá

A zase jiná večerní obloha.

26. srpna - kytičku jsem dostala včera dodatečně ke svátku.

27. srpna jsme se vypravili do zámeckého parku Lány. 

Prošli jsme si palmový skleník, prohlédli si zvenku zámek 

a pak se courali zámeckým parkem.

Lví fontána architekta Josipa Plečnika.

Zámecký rybník. 

Budovy zámeckých koníren.

Lavička Visegrádské čtyřky.

Věž kostela Nejsvětějšího Jména Ježíšova, který byl bohužel zavřený.

Od shlédnutí filmu Tanec s vlky, říkáme těmto balíkům "tatanka". 

Indiáni tak nazývali bizony.

28. srpen - kočičí a psí hrátky. Vítěz neurčen.

31. srpen je pro děti posledním prázdninovým dnem. Zítra jim to začne - už oběma.

ZÁŘÍ 

1. září nastoupila Bětuška do 1. třídy.

 

S bráchou mazákem, který už jde do 3. třídy.

Doprovodit jí kromě rodičů přišli i prarodiče.

Její nejlepší kamarádka si vybrala stejnou aktovku. 

Holky, to se vám povedlo. 😃

"Moc se těším."

2. září -  úplněk.

4. září je zahrada stále v plném květu.

Barevný večer na obloze

6. září jsme se vydali na výlet. Pohled z okruhu na sídliště Dědina.

Rostou! Ráda je sbírám, ale nejím.

8. září to vypadalo na hezký den, vydali jsme se na výlet.

U Kočína na severním Plzeňsku.

Klášter Plasy. Kolikrát my už kolem něj jeli? 

Tak teď se konečně do něj podíváme.

Cisterciácký klášter byl založen už v roce 1144.

Je to letos první památka, do které se jdeme podívat. 

Ve skupině je nás sedm, včetně průvodce. 

Jsme v rouškách a dodržujeme rozestupy.

Na barokní přestavbě tohoto klenotu se  v letech 1661 - 1739 podíleli J.B.Santini-Aichel,

 J.B Mathey a K.I.Dientzenhofer.

Stropy jsou bohatě zdobené freskami.

Slavné Santiniho samonosné oválné šnekové schodiště - pohled nahoru....

.... a pohled dolů.

Interiér kaple sv. Benedikta.

Kdo by očekával na klášterní věži kříž, byl by překvapen. Je tu had.

Královská kaple sv. Václava a sv. Máří Magdalény a barokní sýpka.

Věž klášterní kaple s. Benedikta. Tentokrát zvenčí.

Obešli jsme celý klášter.

9. září bylo svítání do červánků.

Můj děda byl žižkovák a nikdy jsem od něj neslyšela výraz kapesník.

 Pro dědu to byl prostě "smrkáč".😊

13. září byla stále krásné počasí, hortentzie se začaly vybarvovat.

21. září si Bětuška přišla natrhat lesní jahůdky. 

23. září jsem obcházela zahradu a říkala si, jak dlouho ještě vydrží to hezké počasí. 

Abych si tu květenu uchovala, fotila jsem jako vzteklá.

Včelka v oleandru.

24. září jsem opět upekla housky...

.... a sklidila pažitku. 

Tu jsem po vyprání nastříhala, lehce osušila a dala si jí do mrazáku. 

V zimě, jak když jí najdu.

25. září jsem byla u dcery a pomazlila se s kocourem. 

Z okna jsem vyfotila kelímky se sazenicemi převislých jahod.

Doufám, že je tentokrát opravdu budu moci předat.

26. září jsem si fotila noční oblohu, kdy se měsíc skrýval za mraky.

28. září - takhle to dopadne, když se pustím do dvojctihodných koláčů podle receptu mé druhé tchýně. Byly naplněny tvarohem, to ano. Ale povidla, o kterých jsem si myslela, že jsou doma, byl jen prázdný kelímek od nich. A sypat žmolenku navrch, se mi bez povidel nechtělo. Snědly se i tak.

29. září můj muž začíná naplňovat přísloví: "Kůň je jednou hříbětem - člověk dvakrát dítětem."

K večeři si poručil krupičnou kaši.😃

30. září jsme se vypravili na ořechy. 

Nikam daleko, jen přes Karlovarskou do míst, kdy kdysi bývalo pole. 

Dnes těmito místy vede vodovodní řad pro sídliště Dědina. 

Během let tu vyrostly náletové stromy a keře. 

Je tu i několik ořešáků. Chtělo to jít o týden dříve.

Pokračování příště.