400 let

 

Karel Kryl:

„Osmého listopadu šestnáctset dvacet u letohrádku Hvězda na Bílé hoře zůstal z vojsk Království českého poslední praporec – moravský praporec Šlikův. U zdi letohrádku padl do posledního muže.

Pod bílou zdí má bláto barvu perleťovou

a zvony odletěly, za větrem do Říma,

obzor se rdí, můj táto, barvou šarlatovou,

už jsme tu osaměli, z kříže se nesnímá.

Prapory mdlé už pálí ruce vlajkonošů,

jen oči pod přilbicí snad ještě doufají,

a mlhy zlé se valí do děr od hrabošů,

i do ran na orlici, kterou už poutají.... „

Čím lépe začít článek, než úryvkem textu písně Karla Kryla - Bílá hora.

Mám vztah k oběma. Na Bílé Hoře bydlím a v roce 1968 jsem měla tu čest poznat Karla Kryla osobně.     

Dnes uplynulo 400 let od bitvy na Bílé hoře.

Takto bitvu ztvárnil belgický malíř Pieter Snayers (1592-1667)

Obraz je v expozici Muzea bavorské armády v Ingolstadtu

Zdroj: Internet

Už před deseti lety jsem tuto událost na svém blogu zveřejnila a vznikl tento článek.

Mnozí z nás si ještě z hodin dějepisu určitě vzpomenou na druhou pražskou defenestraci z 23. května 1618. Vyhozením místodržících Viléma Slavaty z Chlumu a Jaroslava Bořity z Martinic spolu s jejich písařem Filipem Fabriciem z oken Pražského hradu do Jeleního příkopu, vypuklo české stavovské povstání. Zmínění pánové pád zázrakem přežili a ani vystřelené kulky, které byly vypáleny těmi, kteří je z oken vyhodili, je netrefily. Čeští stavové oficiálně zůstali věrni panovníkovi Matyáši II. Habsburskému, ale po jeho smrti odmítli jím zvoleného nástupce Ferdinanda II. za českého krále. Českým králem byl zvolen mladý Fridrich Falcký. Stavové považovali tuto volbu za výhodnou, zejména proto, že Fridrichova manželka byla dcerou anglického krále. Žádná pomoc však z Anglie nepřišla. Pouze Nizozemí, které se chystalo na válku se španělskými příbuznými Ferdinanda II., poslalo do Čech nemalou částku na vybudování žoldnéřské armády. Mezitím byl Ferdinand II. zvolen císařem Svaté říše římské, takže žádná další finanční podpora nepřišla. I přesto stavové slavili vojenské úspěchy. Podařilo se jim na svou stranu získat nerozhodnuté moravské stavy a přitáhnout až k Vídni. Zde se setkali s armádou sedmihradského knížete Bethlena, bojujícího proti Habsburkům. Ferdinand II. vyhledával spojence na všech stranách. Někteří s nim byli svázáni příbuzenskými svazky, jiní měli shodné názory ve věci náboženské a politické. V září 1620 vtrhl představitel Katolické ligy Maxmilinán I. Bavorský s dobře vybaveným vojskem do Horních Rakous a přinutil stavy ke zrušení konfederace s Čechy. Zemi obsadil a poté se spojil s císařským vojskem, kterému velel Karel Bonaventura Buquoy, k tažení do Čech. V době, kdy do Čech vtrhli, měly české stavy jediného spojence a to Gabriela Bethlena. České vojsko bylo početně slabší, mělo zhruba 50 tisíc mužů. Maxmiilán postupoval, kdežto stavovské vojsko ustupovalo. Vojsko Katolické ligy dobylo Krumlov, Prachatice a po statečném odporu podlehl i Písek. Bavorský vévoda jej dal v plen svým vojskům, obyvatelstvo bylo krutě povražděno, město vypleněno a vypáleno. Okolní města se zalekla a bez odporu se vzdávala bavorskému vojsku. České vojsko ustupovalo k Plzni, kam jej přijel povzbudit král Fridrich Falcký. Obě vojska stála proti sobě. Někteří vůdci radili ke svedení bitvy, domnívali se, že pochodem unavené vojsko snáze přemohou. Velitel českého vojska Kristián z Anhaltu se však rozhodl k ústupu na Bílou horu. Jeho vojsko se zde dobře opevnilo a bylo odhodláno podstoupit boj.

8. listopadu 1620 přitáhlo na Bílou horu nejen vojsko Katolické ligy, ale také vojsko císařské. V poledne vojska zaútočila na české ležení. Tvrdě udeřila na pravé křídlo, české vojsko však útok odrazilo, stejně statečně si počínalo i levé křídlo, kde stáli uherští jezdci, které poslal na pomoc Čechům Gabriel Bethlen. Nenadále se ze zálohy vyřítil Buquoy na pomoc proti pravému křídlu a boj byl obnoven. Kristián mladší z Anhaltu byl zajat. Maxmilián I. Bavorský se připravil k rozhodnému útoku a uherská jízda ustoupila. Ve stavovském vojsku vypukl zmatek, hnalo se po hřebenu Bílé Hory až ke Smíchovu. Na bojišti zůstala jen malá část stavovského vojska. Skupina Moravanů, kteří se bránili u zdi letohrádku Hvězda proti obrovské přesile až do posledního dechu. V nešťastné bitvě padlo 6 tisíc mužů.

Mapa, znázorňující rozestavení vojska před bitvou. Scan z knihy Dějiny českého národa

Bitva na Bílé hoře rozhodla o osudu českých stavů, které vyvolaly povstání a na dlouhé časy bohužel  i o osudu celého českého národa.

Zimní král Fridrich Falcký den po bitvě uprchl z Prahy a spojené vítězné armády vstoupily do města. Praha kapitulovala až 12. listopadu, kdy hrozilo, že bude ostřelována.

Vlády nad Čechami se ujal Ferdinand II.

21. června 1621 bylo na Staroměstském náměstí popraveno 27 hlavních vůdců stavovského povstání.

Přijměte proto pozvání na procházku místy, kudy kráčela historie:

Vrchol Bílé hory - listopad 2020

Tentýž vrchol v zimě 2005

Polní cesta, zmáčená říjnovými dešti letošního roku

V roce 2005 jsme na vrchol nešli, nechtělo se nám brodit se sněhem. 

Listopad 2020

Leden 2005

Pod kopcem je vidět Letohrádek Hvězda

Na horním snímku je pohled na Hvězdu z roku 2005, dole je z letošního listopadu

Na vrcholku Bílé hory byla před 100 lety postavena mohyla 

Naše listopadová procházka pokračuje v mírném dešti. Letohrádek v podzimním hávu

V lednu 2005 byla zima jako "v ruském filmu"

Od mohyly jsme sešli ke Světličce. To je ta zeď, kde má bláto barvu perleťovou

Ještě jednou zeď, u které skončila bitva

Vstoupili jsme do listopadové obory

Byli jsme tu i letos v květnu...

... a také v zimě 2013

V mírném dešti a s kapucou na hlavě pokračujeme k Letohrádku Hvězda

Na horním obrázku je Hvězda focená v zimě 2013 a na spodním letos v květnu

Předjaří 2014

Před více než 10 lety jsem o této stavbě psala na svém blogu krátký článek

A opět srovnání s únorem 2014 a listopadem 2020

V květnu 2020 bylo vše nějak barevnější 

I když letošní listopad také v barvách moc nezaostává 

Hlavní cesta z obory, v dálce brána, ústící k Vypichu

Boční brána směrem do Malého Břevnova. Na poslední procházce jsem jí vyfotit nemohla, 

protože mi už v oboře došly baterky ve foťáku. Foceno letos v květnu 

Už po mnoho let se pořádá rekonstrukce této bitvy, nedaleko brány na posledním snímku. Koná se ale v předstihu už v září, protože listopadové počasí je poněkud nevyzpytatelné. Dokládají to i nejčerstvější fotky. Když nad tím tak přemýšlím, první rekonstrukce bitvy se odehrávala opravdu v listopadu za vytrvalého deště. 

Pojďte se tedy podívat na jednu z rekonstrukcí této události:

Vše se chystá

Účastní se i známé osobnosti. Václav Vydra měl původně jet na koni, 

ale zranil se a raději se na bojiště nechal odvézt v kočáře

Početné diváctvo a vlevo před nimi Václav Vydra

Boj začíná

Markytánka

Blíží se konec bitvy u zdi obory

Co dodat na závěr. Po bitvě na Bílé hoře nastalo v českých  zemích období tvrdé rekatolizace. Ti, kteří odmítli přestoupit na katolickou víru, museli zemi opustit a odejít do ciziny. Krom názvů ulic, které jsou u nás na Bílé Hoře pojmenovány podle vůdců stavovského povstání a účastníků bitvy, tu máme také Alej českých exulantů.