Co se to s námi stalo?

"Ty seš fakt úplně blbá, ty krávo..."

Podívala jsem se nejprve na toho, kdo tuto větu pronesl a pak můj pohled zaregistroval další hosty v restauraci. Všichni se dívali k našemu stolu. Položila jsem příbor na talíř, ze kterého jsem v podstatě jen ochutnala. Mlčky jsem se zvedla, došla si k věšáku pro kabát a opustila restauraci. Jen úkradkem jsem zahlédla svého muže a zaslechla: "Tos teda přehnal."

Muž mně došel kousek od restaurace. Oba jsme se shodli na tom, že máme v podstatě docela velký hlad, ale co je moc, to je moc. Cestou domů v tramvaji jsme se pochechtávali, protože nám došlo, že jsme mu tam nenechali žádné peníze za naše nedojedené obědy. "To má za tu krávu", řekl můj muž a já se začala smát.

Znovu se po nás dívali lidé, ale tentokrát mi to bylo jedno.

Ta věta z úvodu zazněla proto, že mám odlišný názor na to, koho volit v druhém kole prezidské volby.

Dotyčný, který jí vyslovil, má totiž jiný názor než já. Ale já mu ho neberu, ani mu nevnucuju ten svůj.

Touhle větou zabil dlouhé roky trvající kamarádství.

I když ... svými názory a argumenty mě provokoval a štval už nějakou dobu.

Copak musíme mít všichni stejný názor?

A nebo jen ti, co křičí, mají pravdu?

Dosud jsem většinou mlčela a nechala ho mluvit. Myslela jsem si své a říkala si,"Až se vykecáš, bude ti asi líp."

Občas jsem se, sice chabě, ale pokoušela oponovat.

Muž mě klidnil a říkal: "Nenech se vyprovokovat."

Ano, mám svůj názor na to, kdo by měl zasednout na Pražském hradě.

Jiřího Drahoše jsem volila v prvním kole a ve druhém mu samozřejmě dám opět svůj hlas.

Současný prezidet při minulých volbách proklamoval, že bude prezidentem všech.

Zdůrazňoval, že bude prezidentem i těch "dolních deset miliónů".

A výsledkem je to, že se lidi kvůli rozdílným názorům začali nenávidět, napadat a rozcházet - a to nejen názorově.

Nikomu před tím se zatím nepovedlo takhle rozeštvat lidi.

Pravda a láska byla zašlapána do prachu.

Lež a nenávist mají zase navrch.

Začátkem týdne mi volala kamarádka, se kterou se známe už dlouhých 50 let. "Můžu se tě zeptat, koho si volila?" Moje odpověd' se jí nelíbila. Snažila se mě přesvědčit o tom, že moje volba není dobrá a moje rozhodnutí pro druhé kolo je ještě horší. "To radši k volbám nechod'". Po více než třičtvrtě hodiny dlouhém telefonátu to vzdala. Pak mi ještě poslala několik emailů. Odpověděla jsem jí v tom smyslu, že pevně doufám, že odlišný politický názor nebude mít vliv na naše dlouholeté kamarádství. Odpověděla mi, že jediným mým štěstím je to, že jsem stejně volila už v kole prvním a že to tedy nebude žádný nový hlas.

Co se to s námi stalo?

Nikdy jsem si nemyslela, že na svém blogu budu zveřejňovat cokoli, co souvisí s politikou.

Tento článek je opravdu výjimkou, ale já prostě nemůžu jinak.