Co to bylo?

Patřím mezi ty, kterým se říká "technický antitalent".

Moje schopnosti, co se techniky týče, začínají a končí u vypínače. To ostatní mi musí někdo vysvětlit.

Nevím, ale asi v mém mozku chybí něco, co mi neumožňuje pochopit návody k obsluze, kterým každý normální člověk rozumí. Já mezi ně nepatřím.

V praxi to vypadá následovně. Koupí se nějaký nový spotřebič, přístroj ... tady lze dosadit lecos a já na to koukám, obdivuju barvu, tvar, design a .... pak nic.

Jo, zapomněla jsem, že občas objevím i knoflík, či vypínač, kterým se to nové "cosi" spouští nebo zapíná.

A pak nastupuje většinou můj muž, který si vezme do ruky návod k obsluze, protože na rozdíl ode mně mu rozumí a chápe ho a pak mi vysvětlí, co s tím dál. "Hele, když to budeš chtít zapnout, tak zmáčkneš tohle, když budeš chtít (tady lze dosadit jakákoliv další fuknce), uděláš tohle... a tak dále." Já si píšu na papírek poznámky, abych se pak mohla tvářit, že tomu novému "cosi" rozumím a na malou chvíli nevypadám jako naprosté technické tele.

Vždyt' já mám dokonce napsaný i návod, jak pustit domácí pekárnu!

Problém nastává v momentě, když papírek s poznámkami k dotyčnému spotřebiči nemohu najít. Tak pak volám na pomoc manžela, hledám pro něj návod k použití a bezradně se na něj dívám s očekáváním, že mi znovu pomůže.

Většinou tomu tak je.

Včera v pozdních večerních hodinách, kdy jsem se konečně dostala k tomu, abych zareagovala na komentáře na svém blogu a pak si prošla blogy těch, ke kterým ráda chodím, jsem zjistila, že se mi občas nedaří vložit komentář. Musela jsem opakovaně kliknout, aby se zobrazil.

Co to bylo? Opravdu nevím.

Spát se mi ještě nechtělo, protože jsem po nočním návratu z Polska prospala téměř celé čtvrteční dopoledne.

Šla jsem se podívat, co je nového. No nazdar! V Turecku je převrat. S touto informací jsem se přiřítila za manželem, který sledoval nějaký film v televizi. Jen něco zamručel.

Vrátila jsem se k počítači a když jsem rolovala zprávou dolů, monitor zčernal.

Co to je?

Vědoma si toho, že muže znovu vyruším od sledování televize, jsem za ním přišla s tím, že mi zčernal monitor.

Vstal a šel k mému počítači. Na něco klikl a monitor zbělal.

Ježišmarjá, co to zase je? Vždyt' ten počítač mám teprve rok a půl.

Počítač nereagoval.

Muž ho zkusil vypnout, ale světýlko na vypínači stále blikalo.

Zjistila jsem, že se začínám potit.

Muž odpojil počítač od sítě a světýlko zhaslo.

Po chvíli ho znovu zapojil a jediné, co fungovalo, byla bílá šipka myšky na černočerném monitoru. Wi-fi na poličce zběsile mrkala a kontrolka na počítači si také občas mrkla.

Rozbolelo mě břicho.

I můj technicky zdatný muž si s počítačem neporadil. Zkusil ho ještě několikrát zapnout a pak jen pokrčil rameny a pronesl, že v pondělí zavoláme "počítačového Honzu", nebo jeho kolegu Vencu. Ještě, že v té firmě jich není víc.

Když jsem se sprchovala, napadlo mě, že jestli to opravdu celé kleklo, jsou ztracené fotky z Krakova.

Co z Krakova? Budou v čudu i fotky z Itálie!

Spala jsem špatně.

V půl šesté ráno jsem vstala a moje první cesta vedla k počítači.

Vytáhla jsem ho ze stolku a zkontrolovala všechny dráty, které do něj vedou.

A pak jsem ho zapnula.

Černo!

Šla jsem na záchod, pak do koupelny a znovu si sedla před počítač.

Co budu dělat? Tolik fotek!

Snad se je podaří zachránit.

Pak jsem si všimla, že v pravém dolním rohu se mi problikl obdélníček s antivirem.

To je zvláštní, většinou se objeví, až když je počítač zapnutý.

Seděla jsem, tupě se dívala na černou plochu. To bylo drama, protože se nic nedělo.

Vzala jsem si rozečtenou knihu a pustila se do čtení.

Pak jsem zaregistrovala, že se na černé ploše točí modré kolečko, jako by se něco načítalo.

Svitla ve mně malá naděje, že snad ještě není všechno ztracené.

Pokračovala jsem ve čtení.

Po půl hodině počítač naběhl. Nejen, že naběhl, ale on i fungoval.

Co to bylo?

Proč to večer nefungovalo?

Proč to na nic nereagovalo?

Pro mě, technického antitalenta, nezodpovězené otázky.

Téměř tři hodiny jsem přesouvala fotografie na externí disk.

Mezitím jsem stihla dočíst knihu, zalít kytky a utřít prach.

A také jsem přemýšlela nad tím, zda mám začít popisovat nejprve náš třítýdenní pobyt v Itálii, nebo ten třídenní v Polsku.

Rozhodla jsem se, že to nechám na vás.

Prosím o vaší odpověd' v anketě pod článkem a předem za ní děkuji.