Loreta v Rumburku

Dnes vás zavedu do svého rodiště a představím vám jedinečnou sakrální památku, kolem které jsem chodívala od dětství až do doby, než jsem odešla z města, ve kterém jsem se narodila a kde jsem prožila své dětství.

Vídala jsem jí téměř denně, protože přes ulici stojí škola, do které jsem chodila.

Tak to je ona - Loreta v Rumburku

Loretánská kaple Panny Marie v Rumburku je barokní kopií renesančního originálu Svaté chýše z italského poutního místa Loreto, které leží nedaleko Ancony. Kromě stavebního slohu je rozdílný i použitý materiál. Zatímco kaple v Loretu je z mramoru, ta rumburská je z o něco skromnějšího materálu. Je zhotovena z pískovce.

Originální kaple v Loretu stojí uprostřed obrovského chrámu a je zakončena jakýmsi zábrádlím.

Rumburská kopie je umístěna na volném prostranství, obklopena ambity a je tudíž zakončena střechou.

Jedno prvenství však má a to, že je nejseverněji položenou loretánskou kaplí, nejen u nás, ale i v celé Evropě.

Svojí štukovou a sochařskou výzdobou patří Svatá chýše - Santa Casa mezi nejhodnotnější loretánské kaple v České republice, zejména díky architektonicky cennému vnějšímu obalu.

Loretánská kaple prostřednictvím obrazů a soch vypráví více než dva tisíce let starý příběh Marie, Josefa a Ježíše. Svatá rodina žila v prostém domku v Nazaretu. Právě zde došlo ke zvěstování o narození Spasitele, byl tu vychován Ježíš a zemřel Josef.

Podle loretánské legendy andělé zázračně přenesli Mariin domek na území dnešní Itálie.

Na jedné straně legenda, na druhé straně fakta.

Podle archivních pramenů stála za přesunem tří zdí nazaretského domku ve 13. století šlechtická rodina Angeli.

Tak přeci jen andělé.

Tuto vzácnou relikvii obklopil v Loretu velký chrám a v období renesance i bohatě zdobená mramorová schrána, která se stala předobrazem dalších podobných kaplí. Dala jim i jméno, podle místa, kde leží.

Loretánská kaple v Rumburku vznikla z podnětu majitele rumburského panství, španělského granda a diplomata Antona Floriana knížete z Liechtensteina, který působil jako diplomat ve službách císaře Karla VI. Motivací k výstavbě Lorety byla osobní návštěva knížete Antona Floriana v proslulém mariánském poutním místě v Loretu. Svatou chýši na pobřeží Jaderského moře navštívil roku 1691 jako vyslanec habsburského dvora ve Vatikánu. Osobní návštěva poutního místa se stala impulzem pro vybudování loretánské kaple Panny Marie na jeho panství Rumburk, které koupil ve svých 25 letech.

Kníže se sem rozhodl přenést sacrum posvátného místa.

Ještě téhož roku kníže Anton Florian z Liechtensteina pověřil významného barokního architekta Johanna Lucase Hildebrandta z Vídně zhotovením stavebních plánů a přesným zaměřením renesančního opláštění Svaté chýše v Loretu.

Základní kámen kaple byl položen 9. září 1704 a k jejímu vysvěcení došlo 15. září 1707. Podle projektu architekta Hildebrandta měla Svatou chýši obklopovat velkorysá křížová chodba oválného půdorysu. K její realizaci ale nedošlo. Místo toho byl za knížete Josefa Václava z Liechtensteina vybudován čtvercový ambit podle projektu neznámého stavitele.

V ambitu, který má bohatou nástropní výmalbu, znázorňující život Panny Marie a Ježíše Krista se nachází čtyři kaple a poutní Svaté schody - Scalla Sancta s kaplí Kalvárie, je také křížová cesta. To vše je doplněné souborem dřevěných soch od Eliase Dollhopfa z Horního Slavkova.

V samotné Svaté chýši je milostná socha Černé Madony, kterou v roce 1694 posvětil papež Inocenc XII. V roce 1703 byla převezna do Rumburka. Soše je přisuzována řada zázraků, mezi něž patří zázračná uzdravení.

Interiér loretánské kaple

Loretánská kaple s milostnou sochou Černé Matky Boží Loretánské byla významným mariánským poutním místem pro oblast severních Čech a Lužice. Největší lesk dodávala Svaté chýši církevní odpustková slavnost Porciunkule, která se konala vždy 2. srpna a jejíž pořádání přetrvalo i do současné doby.

Do roku 1950 byla Loreta součástí kapucínského kláštera sv. Vavřince. Posledním rumburským kvardiánem kláštera byl páter Mansuet. Po násilném zabrání a zrušení kapucínského kláštera v Rumburku 4. května 1950 byl kostel užíván církví československou, později pravoslavnou a od roku 1957 je opět užíván římskokatolickou církví.

Objekt kláštera byl do roku 1961 využíván jako depozitář Okresního muzea v Rumburku.

Od 70. do 90. let minulého století probíhala rekonstrukce kláštera, kde je od té doby umístěna městská knihovna.

Loreta byla pro běžné návštěvníky přístupná jen příležitostně a trpěla dlouhodobou neúdržbou. Přesto byla roku 1964 prohlášena za kulturní památku.

Loreta s ambity byla veřejnosti zpřístupněna až roku 1995.

O rok později byla zahájena celková obnova celého areálu, včetně přilehlého kostela sv. Vavřince.

Od roku 2007 jsou památkově chráněny i čtyři oltáře v ambitu.

V roce 2014 se stala loretánská kaple a sousední kostel sv. Vavřince jedním ze zastavení mezinárodní poutní stezky Via Sacra. Ta propojuje pozoruhodné stavební památky a umělecká díla v oblasti Trojmezí a to na území Horní Lužice, Dolního Slezska a severních Čech.

Loretu jsem poprvé navštívila ještě jako žákyně nedaleké základní školy. Černá Madona z loretánské kaple mi "uvízla v hlavě" a já na ní nezapomněla. Přešlo pár let a můj život nabral nový směr, začala jsem žít v jiném městě, narodily se mi děti.

Když jsem do svého rodiště jezdila, cesta vedla vždy kolem Lorety. Pokaždé jsem se na ní podívala a své děti upozornila, že je to jedna z nejdůležitějších památek města. A protože mám ráda historii, sháněla jsem o tomto skvostu informace, se kterými jsem dnes seznámila i vás.

Od doby, kdy byla tato památka otevřena veřejnosti, jsem jí navštívila už několikrát.

Přijměte proto pozvání do Rumburka a podívejte se na nejsevernější Loretu.

Dvoupodlažní vstupní budova (frontispicium) Lorety

Vstupní budova, která byla postavena jako obytná budova pro chlapce - zpěváky,

podle plánů neznámého architekta v letech 1743 - 1753

V ambitech je křížová cesta.

Při naší poslední návštěvě zde byla instalována výstava obrazů

Sochy římských vojáků, hlídajících ambity

Ambity kolem Lorety, je zde vidět jedno ze zastavení křížové cesty.

Při pohledu na sochu římského vojáka mám chut' říci: "Nekoukej na mně! Já si to jenom fotím". :-D

Svaté schody v roce 2016 - je vidět, že jsou zrekonstruované

Svaté schody v roce 2011 - všimněte si, že v bočních výklencích tehdy chyběly sochy "vysmívajících se židů"

Nad Svatými schody je toto barevné okno

Zastavení křížové cesty v ambitech

Zrekonstruovaná kaple sv. Josefa

Tatáž kaple před pěti roky

Takto jsem vyfotila loretánskou kapli v roce 2011 přes sklo ambitu ...

.... a takto v červnu 2016.

Sklo v ambitech je ručně dělané a trochu (možná i víc) zkresluje

Tato část ambitů ještě čeká na rekonstrukci

Zrekonstruovaná kaple Jezulátka a sv. Jana Nepomuckého v roce 2016 ...

... a tatáž kaple v roce 2011 (foceno s bleskem).

Zde si můžete všimnout vlhkého zdiva

Kapucínský oděv na věšáku vypadá ponuře

Na nádvoří před Loretou stojí dvě sochy andělíčků.

Budova s věžičkou, vyčnívající nad střechou ambitu je škola, kam jsem chodila

Andělíček z předchozí fotky zblízka a z jiného úhlu

Socha andělíčka na druhé straně

A ještě jednou zblízka

Budova rumburské Lorety je krásná a zdobná.

A protože mám ráda srovnání ....

... zde je originál z italského Loreta

A znovu Rumburk ....

.... a Loreto

Rumburk.

Zde samozřejmě působí povětrnostní vlivy a pískovec, jak je známo má tendenci zvětrávat,

ale přesto je stavba nádhernou ukázkou barokního stavitelství

Originální Loreta v Loretu oproti té naší stojí hezky pod střechou chrámu,

který jí chrání před všemi vnějšími vlivy

A poslední srovnání - rumburská Loreta uprostřed ambitů

ozářená sluncem. V zimě jí pro změnu zasypává sníh....

.... zatímco italská je hezky skrytá v obrovském chrámu

Socha Černé Madony je za mříží.

Pamatuji si z dob svého dětství, že tu žádná mříž nebyla...

... a socha byla vidět takto.

Zdroj: Oficiální stránky rumburské Lorety, autor fotografie J. Stejskal

V interiéru loretánské kaple jsou k vidění pozůstatky fresek,

ale bohužel i vzlínající vlhkost.

A i když je tu zakázáno fotit, pár obrázků jsem tu v roce 2015 přeci jen udělala

Ve článku jsem se krátce zmínila i o přiléhajícím kostelu sv. Vavřince,

který by také potřeboval opravit a hlavně zbavit vlhkosti, která ho ničí

Interiér kostela sv. Vavřince. Na hlavním oltáři visí obraz Umučení sv. Vavřince.

Autorství obrazu se připisuje španělskému malíři Juanu Fernandézi Navarettemu

Líbilo se vám v mém rodném městě, ze kterého jsem vám ukázala jen zlomek v podobě jedinečné sakrální památky? Vracím se tam stále, i když už podstatně méně, než v době, kdy žila maminka. V mládí jsem odtud odešla a až po padesátce začala tento kraj znovu objevovat. Místa, která jsem bezděky míjela, jsou dnes pro mě spojena se vzpomínkami. Kostel sv. Vavřince je pro mě synonymem Vánoc. I když naše rodina nebyla věřící, od dětství jsem do tohoto kostela chodila s rodiči na "půlnoční". Na první návštěvu Svaté chýše jsem také nezapomněla, protože socha Madony, která je v ní umístěna, byla první černou sochou, kterou jsem v životě viděla. A když jsem chtěla pozlobit svou kamarádku, šla jsem do školy "zkratkou" pod kamennou balustrádou před vstupem do Lorety.

Co místo, to vzpomínka.

Tímto článkem bych se ráda zapojila do soutěže o nejkrásnější sakrální památku na blogu VendyW.

- - - - - - - - - - - - - - - - - - -

P.S. Jsem od dnešního dne hlídací, dcera mi ráno dovezla vnučky.

Z Chorvatska se vrátili všichni včera ráno po 21 hodinové úmorné cestě, kdy byla uzavřena dálnice kvůli silnému větru a dešti.

Tento článek jsem rozepsala už 4. dubna a jen díky tomu, že jsem do něj potřebovala pouze doplnit fotky z letošního 4. června, jsem ho ve "společnosti vnuček" byla schopná dokončit a publikovat ho. Holky totiž spí v místnosti, kde mám počítač. Ted' se vedle dívají na pohádku a já mám svou chvilku na blog.

Omlouvám se, že na případné komentáře budu schopná reagovat asi až v pátek večer, až holky pojedou domů na víkend.

Stejně tak až v tento den se příjdu podívat k vám na vaše blogy.

A.