Pár postřehů z Polska

S nápadem jet se podívat do Krakova přišel můj muž.

Samozřejmě, že jsem souhlasila, protože máme do neděle volno a tudíž nemusíme hlídat vnoučata.

Krakov jsem toužila navštívit od doby, kdy v něm byla dcera a vrátila se odtud nadšená.

Hodně mě také nalákaly články Majky, která navštívila Krakov letos v květnu a pořídila tu spousty krásných fotek, které pak doprovodila texty.

Vyjeli jsme z Prahy v pondělí krátce po osmé hodině. Stav naší dálnice D1 je více než tristní. Oprava střídá opravu, zúžení je jedno za druhým. Kolem 50 kilometru byla v jednom zúžení dopravní nehoda, na kterou upozorňovala rádia. Naštěstí pro nás, byla nehoda ve směru na Prahu. Informace střídala informaci, původní doba čekání v koloně byla hodinu a půl, pak už jen hodinu a posléze 30 minut. Když jsme kolem projížděli, bylo mi řidičů líto.

Za Brnem u Vyškova jsme zůstali stát. Přesně na 222 kilometru dálnice. Opět v místech, kde se opravuje. Na Brno se pomalu sunuly dva proudy, směrem na Olomouc jsme stáli v jednom jediném. Horko bylo příšerné, sluníčko se opíralo do auta.

S mužem jsme přemýšleli nad tím, zda jsme někdy v minulosti jeli po dálnici, aniž by se opravovala. "Asi jo, ale v době, kdy vedla jen do Mirošovic." (mezi lety 1971 -1980). Asi po čtyřiceti minutách se pruh stojících aut pomaloučku rozjel.

V Olomouci se také opravuje, ale i přes to, že jsme chvilku měli pocit, že jedeme zpátky, či na Hradec Králové, jsme se po nadjezdech nakonec dostali na správný směr.

U Ostravy jsme se pohoupali na roletě, prý už to opravovali, ale moc se jim to nepovedlo. Pak už jen Bohumín a ve Věřňovicích jsme najeli na polskou A1.

Avizované kontroly na hranicích byly.

I když už skončil summit NATO ve Varšavě, kontroly pokračují, protože Polsko očekává návštěvu papeže Františka.

V Krakově se budou konat od 25. do 31. července Světové dny mládeže a papež František by se jich měl účastnit.

Ne však všechna auta byla kontrolována. Bdělí strážci hranic odkloňovali stranou jen dodávky a větší auta, další projížděla jen přes vizuální kontrolu.

První postřeh - za celou dobu jízdy z hranic až do Krakova jsme neviděli jediné místo, kde by dálnice byla zúžena, či by byl omezen provoz jakoukoliv její opravou.

Jediné, co nás opravdu mátlo, byly barevné cedule. Zatímco u nás a v okolních zemích je dálnice značená zeleně a ostatní silnice modře, v Polsku je tomu naopak. Dálnice - prostě "modrá je dobrá". :-D

Dálnice na Krakov - tři jízdní pruhy v obou směrech

Druhý postřeh - dálnice A1 je od hranic bez poplatku. Přiznám se, že jsem byla poněkud nervózní, jsa zvyklá na to, že v Rakousku musíme mít, stejně jako u nás, dálniční známku a v Itálii vyfasujeme při vjezdu na dálnici kartičku, podle které pak platíme ujeté kilometry. Tady nic! Při najetí na A4 se u Katovic platí průjezd mýtnou bránou 10PLN a totéž před Krakovem, i když jsme pak po dálnici ujeli zhruba 600 metrů a to jen proto, že muž zapomněl sjet na správnou odbočku.

Je to tak trochu nepoměr.

Polské dálnice jsou ve správě tří organizací, kde každá z nich postupuje pří výběru mýtného jinak. Jedni vybírají 0,16PLN za ujetý kilometr, druzí 0,10PLN a jinde se platí za průjezd mýtnicí. A na dalších úsecích dálnic se nevybírá vůbec.

Třetí postřeh - městská doprava. Jako obyvatel Prahy bych měla hájit tu naší dopravu, ale nebudu. Pochválím tu krakovskou. Všechny tramvaje, kterými jsme se svezli, jely podle jízdního řádu. Na každé stanici svítí na displeji kdy jaká tramvaj přijede a opravdu tomu tak je. A jako bonus navíc - v tramvajích jsou světelné tabule, které jsou dostatečně velké a vidí je i ti, kteří mají problém se zrakem. Ty ukazují nejen příští zastávku, ale i dvě následující, takže turista se může snadněji zorientovat, kde vystoupit. Druhým bonusem jsou automaty na jízdenky, které jsou nejen v tramvajích, ale i v mnoha autobusech, takže není nezbytně nutné mít lístky koupené předem. Navíc nás na recepci hotelu ujistili, že pokud by se stalo a v prostředku MHD nebude automat, lístky nám prodá řidič. Samozřejmě, že bez příplatku. Na spoustě zastávek, či na nárožích a to nejen v samotném, turisty navštěvovaném centru, jsou také automaty na jízdenky. Jednotlivé jízdné je rozděleno podle časových úseků. Jízdenka na 40 minut stojí 3,80PLN a celodenní 15PLN. Nezjistili jsme, zda tu mají také lidé nad 60 let poloviční slevu na jízdném, jako je tomu u nás. Za polovic tu jezdí děti a po dalším jsme moc nepátrali. Tramvajová sít' je hustá a většina tramvají jede do centra. Některé dokonce projíždějí Starým městem, další ho objíždějí.

Čtvrtý postřeh - všude je čisto. Na ulici, či na zastávce MHD jen vyjímečně vidíte vajgla z cigarety. Pro nás to bylo obrovské překvapení. Na nedopalky jsou všude umístěny koše naplněné pískem. Kromě čistoty jsou všude květiny.

Pátý postřeh - vždycky jsem si myslela, že Polsko je oproti naší zemi chudší, že jsme přeci jen o trochu dál. Byl to omyl. Polsko už nás dávno předběhlo. Je to poněkud smutné zjištění, ale je to tak.

Šestý postřeh - levnější potraviny. Nejen v obchodech, ale i v restauracích. Oběd se dá pro dva pořídit v ceně od 50 do 60PLN včetně nápoje. Obědvali jsme jednou v restauraci Trattoria Wawel s výhledem na Wawel a podruhé v Restauracja Krolewska ve Wieličce a kromě jídla ochutnali i místní pivo. Tyskie, které nám na Wawelu účtovali za půllitr 9PLN nám chutnalo, ještě lepší však bylo pivo Žyvjec, které co do chuti víc připomínalo naše piva a navíc bylo o 2PLN levnější.

Sedmý postřeh - víra v Boha či počet věřících je vysoký. Dá se říci, že je tu víc věřících než v Itálii, kde jsme navštívili dvě nejznámější poutní místa - Vatikán a Loreto. Na spoustě míst jsme naráželi na místa, kde působil papež Jan Pavel II., ještě jako kněz a později i jako krakovský arcibiskup.

Postřehů z návštěvy Krakova a Wieličky je spousta a jsou povětšinou kladné.

Záporným postřehem byla únava.

Ono po třinácti hodinách chůze po městské dlažbě to nemohlo dopadnout jinak. Cestou od tramvaje do hotelu manžel pronesl: "Víš, jak se ted' cejtím? Jako kdybych šel Prčice."

Záporné bylo také počasí. V pondělí úmorná horka, v úterý se slunečné počasí změnilo ve dvaapůlhodinový déšt', který pak naštěstí odpoledne vystřídalo znovu sluníčko.

Pondělní teplota při příjezdu do Krakova

V noci na středu přišla bouřka a celkově se ochladilo. Po celý středeční den se po obloze honily mraky.

Mysleli jsme, že jsme jim ujeli, ale ne. Čekaly na nás hned za hranicemi u Těší
na. A lilo a lilo.

Jízda po dálnici v hustém dešti, silném provozu, kdy se v noci kamióny předhánějí, kdo tam bude dřív, nebyla moc příjemná.

Také mě začal zlobit fot'ák. I přesto jsem udělala fotek dost. Ty slunečné a pak i dešt'ové, které jsou mnohdy orámovány deštníkem.

Proto ještě několik fotopostřehů z krásného Krakova.

Socha Jana Pavla II. před kostelem Archa Páně od italského sochaře

Carla Balliana z roku 2009 "Vítr naděje"

Kostel sv. Anny - barokní stavba z konce 17. století.

Jagellonská universita zde zahajuje akademický rok

Nejslavnější polský malíř Jan Matejko (1838 - 1893),

autor monumentálních obrazů, který měl české předky

Fryderyk Chopin - reliéf v katedrále na Wawelu

Ozdobný portál ve vchodu do nádvoří Wawelu

Wawelská katedrála

Kostel sv. Kateřiny ve čtvrti Kaziměř z roku 1363,

patří mezi nejmonumentálnější stavby Krakova

Těžba solanky ve Wieličce

Poslední večeře Páně - podle fresky Leonarda da Vinci.

Solný reliéf v kapli sv. Kingy ve Wieličce (Antoni Wyrodek 1936-1945)

To je jen malá ukázka z našeho třídenního pobytu v Polsku. Musím utřídit fotky a hlavně také myšlenky.

Slibuji, že ukážu z návštěvy Krakova ještě další fotky.