O čem by pan Čapek nepsal

Karel Čapek by určitě nepsal o poště negativně. Jeho milá a poetická Pošt'ácká pohádka v žádném případě nemůže korespondovat s tím, o čem budu psát. Asi ti dřívější pošt'áci a listonoši měli něco, čemu se říká "stavovská čest". Kam se poděla?

Zhruba před rokem jsem se zmínila v jednom ze článků o peripetiích s Českou poštou.

Pominu-li skutečnost, že mi v září poslal známý balíček z Teplic v pondělí a na mou adresu dorazil až ve čtvrtek, neměla jsem mnoho důvodů si na poštu a pošt'áky stěžovat. Naopak, paní doručovatelka, která ví, že jsem doma, mi nechává korespondenci pro manžela i syna, aby nemuseli na poštu. Že by už bylo líp?

I když?

Nedávno jsem četla u Kitty článek, ve kterém také nebyla úplně spokojená s prací pošty. V komentářích pod článkem jsem zjistila, že v tom zdaleka nejsme samy. Tedy já a Kitty. Těch ne úplně spokojených je nás více.

Vánoce se blíží a já, raději s předstihem, vymýšlím, čím obdarovat své blízké. Než dlouze běhat po obchodech, mnohdy volím variantu pohodlného výběru zboží z domova - at' už z tištěného katalogu, či přímo na webu. Raději mám vše s předstihem, než potom honit dárky na poslední chvíli.

S dcerou jsme nad jedním katalogem společně vybraly dárky pro holčičky a současně pro mého syna a snachu. Objednávku jsem odeslala emailem v úterý 22. října s tím, že do vánoc jsou dva měsíce. I kdyby došlo ke zdržení, snad to do té doby dojde. Ve středu ráno, než jsem odjela hlídat holčičky, jsem se podívala na svůj email a tam zjistila, že moje objednávka je zaregistrovaná a zboží bude odesláno za tři až sedm dní. Po drátech to evidentně funguje.

Ve čtvrtek jsem si doma "lízala rány" po předávkování prášků na alergii. Pozdě odpoledne mi pípla SMS. Odblokovala jsem telefon a užasla. Zásilkový obchod zboží odeslal a Česká pošta mi sdělila, že zásilku přijali k přepravě. Zapnula jsem počítač a skutečně. Zboží bylo odesláno z Jablunkova po necelých dvou dnech od objednání. To je teda rychlost. Ještě, že jsem vyzvedla peníze z bankomatu, když jsem byla v čistírně.

V pátek jsem znovu kontrolovala web České pošty a tam zjistila, že balík mi bude doručen "ještě dnes" tedy v pátek 25. října.

Balíková pošta k nám přijíždí mezi první a druhou hodinou odpolední. I když už se jednou stalo, že přijela až ve čtyři. Tak jsem čekala. Dokonce jsem ani nešla pověsit prádlo na půdu. "Co kdyby?" Seděla, čekala, klovala předchozí článek do počítače.

Manžel přijel před druhou hodinou. "Jak to, že ještě nejsi oblečená?" "Čekám na ten balík." "A on přijde dneska?" "Píšou to tady." Ukázala jsem manželovi na počítači stránky pošty.

Vypnula jsem počítač, nechala muže v bytě, vzala koš s prádlem a šla na půdu. Při návratu mi muž hlásil: "Ještě nic."

Tak utíkal čas. Oblékla jsem se a čekala. Můj muž čekal také. Bylo na něm vidět, že začíná mít zlost. Má spoustu práce a ted' čeká. Navrhla jsem mu, že mu nákup sepíšu, aby jel sám. Jenže, mužský a nákupy. "Ještě počkáme."

Při každém hluku z ulice jsem šla k oknu a sledovala projíždějící auta. Naše ulice je jednosměrná a frekvence dopravy je minimální. Sousedi asi jedou volit. A támhle jede Novák už asi na chalupu. K dalším přijela návštěva z Polska. Po poštovním autě ani vidu, ani slechu. Ve čtvrt na pět mi pípla SMS: "Že by dcera dorazila už na chatu?" Nikoliv, to mi jen Česká pošta sdělovala, že "po neúspěšném pokusu o doručení" byla zásilka uložena na naší poště, kde si jí mohu vyzvednout do 1.11.

"To si snad dělají pr..l!" Muž zvedl oči od časopisu a díval se na mě, proč sprost'ačím. "Víš, co mi tady píšou?", a přečetla jsem mu SMS. "Tak my tu dřepíme dvě a půl hodiny a na h...o!" I můj muž použil slovo, které se v tomhle případě hodilo.

Cítila jsem, že začínám mít vztek. Vadí mi, když se někdo chová nefér. Z té SMS totiž vyznívalo, že jsem nebyla doma a že chudák pošt'ák zvonil nejméně třikrát. "Tak to teda ne."

Zapnula jsem počítač, opsala si číslo balíku a vytočila info linku.

Hlas se mi rozčilením třásl. Paní na druhém konci drátu jsem vysvětlila, že jsem celý den doma a ted' mi přišla SMS.

Podařilo se mi z ní "vyrazit" telefon na poštovní depo, který není nikde uveden. Pak mi ještě dala druhý, soukromý, prý na vedoucí depa. Asi poznala, že jsem parádně vytočená. A byla jsem. Na konci hovoru jsem jí rozčíleným hlasem sdělila, že pokud se nedovolám, at' počítají s tím, že pošlu stížnost na postup pošty. Sakra! Vždyt' jí si zaplatila doručení do ruky - to je domů. Kdybych chtěla balík na poštu, bylo by to o pár kaček levnější.

První pokus, druhý, třetí. Můj muž mě sledoval, jak se snažím dovolat na depo. "To jsou debilové, ty pošt'áci", ucedil, aby mě uklidnil. "Já jsem taky debil, protože ten zásilkový obchod nabízel i PPL. Nevím, co mě to popadlo, že jsem odklikla poštu." Asi jsem se nechala ukolébat tím téměř ročním klidem. "No, ted' už s tím nic neuděláš."

Konečně! Telefon zvonil a na druhé straně ho zvedla nějaká paní. Nadiktovala jsem jí číslo balíku a sdělila jí, že celý den s prominutím dřepím doma jako slepice na vejcích, že mám také nějaký program a ne vyhlížet pošt'áka. "Víte, dokázala bych to pochopit, kdyby ta SMS přišla v jednu nebo ve dvě hodiny, ale takhle? Dokážu snad pochopit i to, že je před námi prodloužený víkend a pošt'ák také třeba někam jel." Paní mě chápala. Jen se ještě zeptala, zda bylo ve schránce nějaké avízo o nedoručení. "Ne, nic tam nebylo, manžel před druhou vybíral schránku." Můj muž ještě jednou pro jistotu seběhl dolů a znovu kaslík zkontroloval. Jeho "Nic tam není", slyšela i paní na poštovním depu. Sepsala se mnou po telefonu stížnost a přislíbila doručení hned následující pracovní den, tj. v úterý.

Včera jsem vstávala brzo. Nemusela bych, ale změna času se mnou opět cvičí, tak jako každý rok. Hodina navíc by byla příjemná, ale mému tělu a jeho biorytmům trvá minimálně dva týdny, než změnu vstřebá. Vyhlížela jsem pošt'áka. Přijel mezi první a druhou hodinou. Tentokrát jsem se na něj neusmívala, tak jako obvykle a místo toho jsem mu po pozdravu řekla, že jsem na něj čekala už v pátek. Omlouval se, nebo vymlouval? Já nevím. Jen říkal, že z depa vyjeli tentokrát později, že rozváželi pneumatiky do firem. Bla, bla, bla .... Prý musel on sám nechat na poště 200 balíků, protože si je nesmí nechat ve voze. Zaplatila jsem požadovanou částku, tentokrát ani korunu navíc. Začnu šetřit - žádná "dýška". Sice mi bude důchod valorizován asi o 43 korun, ale ty si raději nechám. Po jeho odjezdu jsem otevřela kaslík a ejhle! Je tady to avízo.

A příště? Pokud bude zásilkový obchod nabízet dopravu zboží i jiným způsobem, než Českou poštou, využiju té nabídky.

Howgh.