Slavnostní ubrus

Nadcházející vánoce jsou určitě nejhezčími svátky v roce. Dům je ozdoben, rodina se schází, aby společně zasedla ke štědrovečernímu stolu.....

.... a nás je stále víc, z čehož mám samozřejmě radost, protože, co si budeme povídat. Vnoučata jsou to nejkrásnější, co nás v této životní etapě mohlo potkat. Obohacují nás a my v jejich společnosti mládneme.

Už v minulém roce jsme řešili jeden závažný problém. Náš kuchyňský kulatý stůl, u kterého se v pohodě najedlo šest lidí, přestával stačit. O předchozích vánocích s námi trávívala čas jen dcera s rodinou a syn chodil na Boží hod. Tentokrát tu budou všichni. Dva dny před vánoci jsme tehdy přivezli stůl jiný. Nebyl nový, ale pro potřeby početné rodiny byl vhodný, protože je rozkládací. A tehdy vyvstal první a celkem zásadní problém - ubrus.

Shánějte dva dny před Štědrým dnem ubrus. Obíhala jsem obchody, ale v rozměru, který jsme potřebovali nikde žádný ubrus, natož vánoční, nebyl. Můj muž tehdy pronesl: "Dáme na stůl prostěradlo a přes něj nějaký vánoční." I to bylo řešení. Nakonec, světe div se, jsem pořídila na úplně posledním místě, které bych čekala. V mém rodném Rumburku, kam jsem odpoledne jela na hřbitov, půl hodiny před uzavřením obchodu, jsem koupila ubrus u vietnamců. Nikdo jiný už v tu hodinu neměl otevřeno. A dokonce jsem si mohla vybrat - světle zelený, nebo oranžový. Oranžovou variantu jsem si vybrala už s ohledem na to, že máme oranžovou kuchyň.

A už tehdy jsem si řekla, že si na příští, tedy letošní, vánoce vytvořím slavnostní ubrus. Čas utíkal a já na své předsevzetí tak trošičku zapoměla. Možná i proto, že se mi během roku podařilo koupit několik ubrusů na rozložený stůl.

V září jsem si na slib, který jsem si dala, vzpoměla. Říkala jsem si, že mám stále ještě dost času, ale netušila jsem, kolik mi můj nápad zabere.

Plátno jsem koupila v Ikea a raději ho hned srazila, aby ubrus měl i po vyprání správný tvar. V galanterii jsem koupila zlaté vyšívací nitě. Kdybych já tehdy tušila, jak blbě se s nimi bude pracovat....

Pak jsem začala vymýšlet, co na ubruse bude. Na papír jsem si kreslila stromečky, hvězdičky, vločky a další motivy, ale nebyla jsem spokojená. Co dát na vánoční ubrus? Nakonec mě napadlo jmelí. Mé kresby mě neuspokojovaly, proto jsem začala pátrat po nějakém motivu. Zadařilo se v jedné encyklopedii a já se mohla pustit do díla.

Okopírovala jsem motiv a malý kousíček, který chyběl jsem si dokreslila.

Kontury jsem překreslila na průsvitný papír a pak si vytvořila šablonu.

Tužkou na přenášení motivu jsem ze šablony překreslila motiv a zkušebně ho zkusila zažehlit. Nešlo to, papír, který jsem měla, zhnědl a vzor se nepřenesl. Co ted'? Napadl mě pečící papír. Na kousek jsem namalovala srdíčko a zkušebně ho nažehlila na utěrku. Povedlo se!

Na pečící papír jsem pak ze šablony překreslovala motivy jmelí.

Pak mě napadlo, že by bylo hezké, aby se motivy střídaly, udělala jsem tedy ještě zrcadlovou šablonu a pak znovu vytvářela jednotlivé vzory, aby byly v dostatečném množství.

Jak vymyslet střed ubrusu? Trochu jsem si lámala hlavu, ale i pak jsem to vymyslela a pomocí šablony jsem udělala ovál.

A začínám vyšívat.

Střed je už téměř vyšitý.

Potom jsem se rozhodla, že ubrus obroubím, abych si trochu odpočinula od vyšívání. Použila jsem na lem zlatý šikmý proužek, nastehovala a přišila na stroji.

Pak nastalo rozměřování a kreslení značek, kam jednotlivé motivy zažehlit a posléze vyšít.

Vyšívání trvalo téměř tři měsíce. Zlaté nitě se kroutily, občas se jedno z vlákem přetrhlo.....

Lem, který jsem udělala ze zlatého šikmého proužku a který byl přišitý na stroji se na několika místech začal uvolňovat a jednotlivá vlákna se vytahovala. Nezbylo, než obšít šikmý proužek z obou stran ručně, samozřejmě, zlatou nití.

Je hotovo, ted' už jen vyprat.

Konečně, vypraný ubrus visí na půdě.

Vánoce mohou přijít a já si po třech měsících mohu řící, že je konečně hotovo. Dcera, která viděla moje počínání mi řekla: "Teda mami, klobouk dolů, ale na druhou stranu jsi cvok. Tolik času! A já už vidím, jak tady se bude válet ryba, tady bude kopeček salátu a pak určitě některé z dětí vylije pití." Nevadí, ubrus se pak vypere.

Mezi vyšíváním ubrusu jsem relaxovala při pečení a zdobení cukroví.

Potřebovala jsem: 2,10 m plátna BOMULL (Ikea)

kopírovací tužka*), tři cívky zlatých nití, 7 m zlatého šikmého proužku - galanterie

nůžky, tužka s gumou, papír na šablonu, pečící papír, krejčovský metr, jehly, špendlíky - domácí zdroje

tři měsíce času, trpělivost, chut' do práce - vlastní zdroje.

="480" src="http://nd06.jxs.cz/944/745/27c6c239bc_96291164_o2.jpg" alt="" />

*)

Slavnostní ubrus je jeden z důvodů, proč jsem neměla vůbec čas na nic jiného, dokonce ani na blog.

Svým blogovým přátelům a náhodným návštěvníkům se omlouvám, ale ten ubrus určitě stojí za to.