Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

pátek 19. dubna 2013

Ted' čekám, co přijde


Počasí a příbuzné si člověk nevybírá.

I když, kdybych si mohla vybrat, volila bych to včerejší počasí, prosluněný den s teplotou kolem 25°C.
Věta o výběru však platí vždy. Ještě bych si jí dovolila rozšířit o sousedy. Takže počasí, příbuzné a sousedy si člověk nevybírá.
V jednom ze starších článků jsem popsala peripetie, které máme se sousedkou. Nejen my, ale větší část ulice už měla s touto dámou, která je velice nebezpečná, problémy.

Středa
Ráno jsem vyrazila na zahradu, abych dodělala záhony s růžemi. Den předtím jsem udělala jen asi třetinu. Zaklekla jsem před růže, lopatkou jsem rozhrnovala zem s kompostem a růže odkopčovala. Jaro je teprve v rozpuku, ale pampelišky se už snaží. Zvedla jsem se a šla si do kůlny pro kbelík na pampelišky a na začínající plevel.
"Ahoj Ájo", ozvalo se za plotem. Kamarádka šla domů. Položila jsem kbelík a začaly jsme si spolu povídat. Jsme stejný ročník, tedy stejně mladé, obě máme dvě děti, tři vnoučata, obě milujeme kytičky. Témat na hovor bylo několik. Mimo jiné jsme zmínily i sousedku, které většina obyvatel ulice neřekne jinak než baba, či ježibaba, s výjímkou pana profesora, který bydlí naproti ní a který jí nazývá místním CIA. Baba, o které moje kamarádka tvrdí, že je jedem napuštěná. Dávám jí za pravdu. I když se musím přiznat, že se přes všechny problémy, které už jsme s ní měli, se snažím se sousedkou vycházet. Zvolila jsem strategii, že jí raději budu trochu podlézat, slušně zdravit, než si z ní udělat nepřítele. Je to baba zlá a nepříjemná, má hodně dlouhé prsty a spoustě lidí už ublížila. Asi jsem pokrytec, ale zvolila jsem menší zlo. A navíc, opravdu nemám ráda konflikty.

"Hele, už jde", pronesla kamarádka. Sousedka se k nám blížila a já přesně věděla, co zazní: "No děvčata, když vás tady vidím, tak se na vás jdu podívat. A paní H.....á, co uděláte s tím stromem?" "No, já asi nic, to bude muset udělat můj muž, já to sama nezvládnu." "No víte, on je takovej rozlezlej, pojd'te se podívat. Já jsem za tu tůjku dala dva a půl tisíce a ona mi kvůli vám zahyne. No a taky to stíní mojí dceři do okna." Cítila jsem, že mi začíná bublat krev. Se svou dcerou už několik roků baba nemluví a otázku, týkající se stromu už slyším druhým rokem. Už jsme kvůli babě zlikvidovali dost rostlin, které se jí nelíbily. Ano, připouštím, že ten konifer, který jsem zhruba před deseti lety zasadila, je poněkud vyšší, než jsem očekávala. Odpočatá půda, do které byl zasazen a pravidelná zálivka vykonaly své.
Kamarádka se rozloučila, bylo jí jasné, že tohle bude jen a jen moje válka.

Sousedka čekala, až vyjdu na ulici. "No, podívejte se, jak je to rezavý." "To jsou malé šištičky, to není rezavé." "Ale měla byste to pokácet." Stromek, který zmínila, pokácet nemíním, ale ten druhý konifer, který už dosahuje k okapu, má od loňska žlutou kartu. Několik roků jsme s mužem zvažovali, zda by bylo vhodnější ho nějak sestříhat, nebo rovnou zlikvidovat. Konifer rostl jako na povel, přiznám se, že jsme prošvihli dobu, kdy by ještě šel nějak tvarovat. Ted' už opravdu zbývá ho jen zlikvidovat. Měli jsme s mužem v plánu pokácet ho loni v říjnu, ale dostala jsem střevní chřipku a pak napadl první sníh. Mužův negativní postoj k zahradě je mi známý a já ho nechtěla prudit a nutit ho ke kácení stromu. Rezignovala jsem a likvidaci jsem v myšlenkách posunula na letošní podzim.
"A tohle taky není hezké, to byste taky měla ořezat." Sakra, co je jí do naší zahrady, co je jí do jalovce, ten je nízký a nestíní jí její drahocenou tůjku, kterou si zasadila na druhou stranu plotu. Když jsem ty konifery sázela, měla tam jen tyč a šňůry na sušení prádla.
"No, co s tím uděláte? Jestli to nezvládnete, tak mě přijdou za čtrnáct dnů zahradníci a ti vám to pokácí."
"Já se domluvím s mužem." Neslušně jsem se otočila a odcházela k brance. V duchu jsem nadávala a cítila tlak kolem žaludku. Za sebou jsem slyšela ještě nějaké věty, co bych měla a co bych neměla. Klid, říkala jsem si. Zamkla jsem vrátka a podívala se směrem k plotu. Jalovec a smaragdovou tůji nedám, ale ten vysoký konifer, ten bude muset asi opravdu pryč.

Vzala jsem kbelík a vyrýpla několik pampelišek. Pak jsem se zvedla a začala stříhat odkopčené růže. A hele, to už je třetí, která vymrzla a nepřežila zimu. S nůžkami v ruce jsem se znovu zahleděla k plotu. Sestoupila jsem těch několik málo schůdků na dolní zahradu a odstříhla první větev. Pak druhou, třetí a další a další. I když jsou nůžky krokovací, na tlusté větve nestačily. Vystoupala jsem nahoru, odemkla dům a v garáži si vzala pilku. Kmen jsem "oholila" do míst, do kterých jsem dosáhla. Několikrát se mi silná větev ohnula a skřípla pilu. Rvala jsem jí ven. Ruce mě bolely, řezala jsem střídavě levou a pravou. Piliny mi padaly do vlasů. Ještě, že mě dcera ostříhala. Větve jsem nechávala na chodníku u domu, další jsem pak odnášela do zahrady. Dál už to nešlo, výš jsem nedosáhla. Dolní zahrada byla plná větví. Periferním pohledem jsem zaregistrovala, že mě baba sleduje z balkonu.

Za plotem se ozvalo: "Ahoj." Odpověděla jsem a pak teprve zaregistrovala o koho jde. Další soused. Sice už u nás v ulici nebydlí, ale pravidelně sem dochází. S první ženou se rozvedl kvůli nové a mladé ženě a odstěhoval se k ní. Nikomu se po něm nestýská, protože nepatřil mezi oblíbené sousedy. Byl to totiž udavač. Co pamatuji, dostal párkrát od několika lidí v ulici přes hubu, ale udávat a donášet nikdy nepřestal. Sakra, tak toho mi byl čert dlužen. Stál za plotem, díval se na obnažený kmen a vypadal, jako by ho na tu vzdálenost přeměřoval. V ten moment mi došlo, že obvod kmene je možná větší a že ke kácení jsem měla mít pravděpodobně nějaké požehnání od úřadu městské části. Sousedy si člověk opravdu nevybírá. Stále stál za plotem, nic neříkal, jen se koukal. A to dost významně. Sakra! Docvaklo mi, že ted' už je tloušt'ka kmene celkem jedno. Já se pustila do dřevorubecké práce po období vegetačního klidu, které skončilo posledním březnovým dnem. Co na tom, že byl ještě sníh. Tak tohle se nemělo stát. Bývalý soused stál za plotem a jen se významně tvářil.
Došlo mi, že už si v hlavě sumíruje další udání.

Zavolala jsem manželovi a řekla mu, že jsem udělala pěkný průšvih a v kostce mu vylíčila průběh dopoledne na zahradě.
Můj muž je klid'as, dalo by se říci rovnou, že je flegmatik. "Něco s tím uděláme, bud' v klidu." Ruce mě od řezání větví dost bolely, byl i čas oběda. Vysypala jsem si z vlasů piliny, sundala mikinu a vyprášila jí. V chodbě jsem měla fot'ák, kterým jsem chtěla po práci zdokumentovat první narcisy a hyacinty, které vykvetly. Místo toho jsem si vyfotila tu paseku, kterou jsem sama vytvořila.


Po obědě jsem měla v úmyslu jít ještě chvíli na zahradu. Zjistila jsem, že mě ruce nejen bolí, ale že se mi i klepou. Nesmím to zase přehnat, abych nepadla. Navíc budem
e o víkendu hlídat holčičky, protože jejich rodiče jedou do bitvy. Znovu nemocná bych opravdu být nechtěla.

Manžel přijel až v půl páté. Přišel do bytu a chechtal se: "Takhle ty si představuješ rekonvalescenci?" "To zrovna ne, ale baba mě s tím stromkem docela vytočila, tu otázku mi kladla, kdykoliv jsem se objevila na zahradě." "Jseš měkká, já dělám, že jí nevidím a neslyším." Vypili jsme spolu tradiční odpolední kávu a vyrazili společně na zahradu. Moje dopolední odvaha smíšená se vztekem, mě už dávno opustila. Asi jsem opravdu měkká. "Hele Jirko, co kdybychom jen zapucovali ten kmen a nechali nahoře korunu?" Dívala jsem se na zbytky větví na kmeni, protože ne každá se mi povedla uříznout až těsně u kmene. "Ted' už jí to tam nestíní na tu její vzácnou tůjku." "To snad nemyslíš vážně, vždyt' se podívej, jak to vypadá." Dala jsem mu za pravdu. Muž pokračoval tam, kde jsem skončila. Musím přiznat, že pilou se oháněl mnohem lehčeji než já. Pak už mu také nestačily ruce, donesl si štafle a pokračoval stále výš a výš. Stála jsem pod štaflemi, přebírala od něj uřezané větve a odnášela je do zahrady. Při jedné cestě jsem si všimla souseda-udavače. Stál za plotem a mlčky nás pozoroval.


Muž odešel do garáže, přinesl lana a uvázal je kolem kmene ve výšce, kam dosáhl. Koruna koniferu byla ještě hodně velká. Stála jsem na zahradě, držela lana a manžel z výšky štaflí řezal kmen.
Sestoupil ze štaflí, vzal jedno z lan a řekl: "Ted' s tím trhneme." Stalo se. Vrchol se trochu nahnul, ale bohužel na druhou stranu, než bychom oba chtěli. Muž mi vrátil lano s pokynem, že ted' to fakt musím udržet, jinak je průšvih, vrchol stromu padne sousedce na její "poklady". Vylezl znovu na štafle a ve výšce řezal houževnatý kmen. A pak se to stalo. V kmeni zapraskalo a vrchol se zlomil a padal k sousedům na zahradu. Udržela jsem ho na plotě jen díky konstrukci na sušení prádla, která byla při zakládání naší zahrady jedinou, nepočítám-li trávník, součástí sousední zahrady. Muž kvapem lezl ze štaflí. "Udrž to!" Provazy se mi zařezávaly do rukou, ale udržela jsem korunu stromu. Muž přiběhl, vzal druhý provaz a vrchol stromu jsme přetáhli na naší zahradu. "Co uděláme s tím kmenem, nechceš si z něj vyřezat totem?" Humor ho evidentně neopustil.


Zašla jsem do garáže pro pytle a s mužem jsme začali stříhat větve. Silnější klacky jsme házeli na hromadu, po usušení je spálíme ve venkovním krbu. To zelené a slabé větve odvezeme do sběrného dvora. "Ájo, já si zítra půjčím motorovou pilu, a ten kmen uříznu."

Cítila jsem se už dost unavená, nechala jsem muže na zahradě a šla připravit večeři. Telefon! Baba mě asi musela sledovat, když jsem opustila zahradu. Zvonění se ozvalo přesně v okamžiku, když jsem si vydrhla kartáčem ruce.
"No, paní H.....á, to jste mi udělali radost, ted' je tu tolik světla." Asi jí pošlu do pr...., napadlo mě. "Nezlobte se, já musím udělat večeři." Neslušně jsem zavěsila. Muž přišel za půl hodiny do bytu. Oznámila jsem mu, že baba už volala. Usmál se a řekl: "Ona už to zkoušela na mě z balkónu, ale dělal jsem, že jí neslyším."
Po večeři jsem zapnula počítač, abych se ujistila, že vegetační klid opravdu už skončil, kácet by se nemělo a že jsem měla vše alespoň ohlásit na odboru životního prostředí.
Tak z které strany to přijde?
Kdo nás udá? Baba, nebo exsoused - udavač.

Čtvrtek
Krásný a prosluněný den. Cítila jsem se báječně, sluníčko dělá opravdu divy a pobyt venku na čerstvém vzduchu prospívá mým nemocným plicím. Kašlu už opravdu o hodně méně.
Měla bych dodělat ty růže, napadlo mě. Podívala jsem se na torzo koniferu, na zahradu plnou ořezaných větví. Můj muž zpracoval celou špičku. Došla jsem si do garáže pro další pytel a pustila se do stříhání větviček.
Za plotem se ozvalo: "Ahoj." Kamarádka šla tentokrát i s manželem. "Teda, vy jste se do toho dali. To tě baba ukecala?" "Mě už fakt nebavilo poslouchat ty řeči a navíc ten strom byl už veliký." "Ale byl krásný", řekl manžel kamarádky. Chvilku jsme si povídali a já se svěřila s obavou, že nás stejně asi někdo udá. "To známe, taky nás někdo udal, když jsme káceli strom a hele, neboj se, my ti když tak dosvědčíme, že jste ho položili už v březnu." Kamarádka s manželem odešli a já se při stříhání větví usmívala.


Hromada klacků na pozdější spálení v krbu utěšeně narůstala. Když jsem se vracela z garáže se třetím pytlem, stála za plotem baba. "Vy jste mi udělali takovou radost a ten váš Jirka je takovej pracovitej. A co bude s tím druhým stromem? Ten tam necháte?" "Ano, ten tam už necháme." "A budete na to místo sázet něco jiného?" "Ještě nevím, to musím promyslet." Baba se usmívala a její jed ukapával. "No ale podívejte se, jak je ta tůje nehezká, tu byste taky měli pokácet." Opět jsem cítila zvláštní tlak kolem žaludku. Baba vybojovala dílčí vítězství, byla na koni a domnívala se, že když už je pryč jeden strom, že se nechám přesvědčit k likvidaci dalšího. "Nezlobte se, já musím jít nahoru." Chvíli nevěřícně koukala, určitě pro mě měla připravené ještě další rady a pokyny. Zašla jsem do chodby a okamžik počkala. Když byl vzduch čistý, opustila jsem dočasný úkryt a znovu se pustila do stříhání větví. Sledovala mě z balkonu.

Sluníčko se opíralo a blížilo se poledne. Rozhodla jsem se, že práci přeruším a půjdu si trochu odpočinout. Po obědě mě to táhlo zase ven, ale nebudu to přehánět. Na zahradu jsem se vrátila po téměř třech hodinách. Baba seděla v křesílku na balkoně a sledovala mě. Sakra! Ten konifer měl jednu obrovskou výhodu, skrýval vchod. Ted' je sem vidět jako do cíle. To jsem nedomyslela. Předstírajíc, že jsem si baby nevšimla, jsem se opět pustila do stříhání větví.

Můj muž přijel dříve a dovezl motorovou pilu. Přinesl z garáže provaz, uvázal ho ke kmeni a požádal o spolupráci. Držela jsem provaz, aby kmen nepadl tam, kam by neměl, zejména na sousední plot.
"Sakra, tam je snad ten řetěz obráceně, vždyt' to vůbec nechce řezat." Nakonec se podařilo a za pomocí provazu padl kmen tam, kam to muž naplánoval. Muž si donesl klíč, vyndal řetěz a zjistil, že je tam dobře. Další ahoj se ozvalo za plotem. Ke švagrovi přijel náš společný kamarád. "Ty mi jdeš do rány", pronesl radostně můj muž. Kamarád má totiž firmu na zahradní techniku, na většího odborníka jsme narazit nemohli. "Ten řetěz tam máš dobře, ale je možná povolený." Odborník pilu chvilku šteloval a pak v obleku přikročil ke kmeni, aby zkonstatoval že řetěz je dokonale tupý. "To by chtělo nový, nebo tenhle nechat nabrousit." Pak se ptal, proč jsme pokáceli tak hezký st
rom a já se mu svěřila s obavou, že nás určitě někdo udá, už jen proto, že jsme nedodrželi vegetační klid. "Hele, ničeho se neboj, když na vás přijdou, můžete říct, že strom ohrožoval nemovitost a vám v podstatě nezbylo nic jiného, než urychleně jednat." Docela mě jeho věty uklidnily. Bude-li nejhůř, použijeme to jako zdůvodnění dřevorubecké činnosti. Pokračovala jsem ve stříhání a kamarád se ještě chvilku bavil s mužem. "Za chvilku jsem zpátky", pronesl manžel a zmizel. Dál jsem stříhala větve za bedlivého dohledu sousedky. I nadále jsem předstírala, že jí nevidím.
Muž se po chvilce vrátil s nabroušeným řetězem. Když zarovnával pařez, otevřelo se ve vedlejším domě okno a vykoukla sousedčina dcera. "Co to děláte? Ježišmarjá, vy jste pokáceli ten nádherný strom." Můj muž ucedil: "Ted' ti to tam aspoň nebude stínit." "Ale mě to nevadilo, naopak." Chvíli jsme si povídali a já zjistila, že baba stojí na balkóně nad svou dcerou, se kterou nemluví a špicuje uši. "Ježiš, taková škoda, ten strom byl tak nádhernej." "Ted' už s tím nic neuděláme. ale v létě posedíme u krbu a můžeme na něj zavzpomínat." "Co se dá dělat, ale je to fakt škoda", řekla sousedka a rozloučila se.

Můj muž podepřel kmen a začal ho na trávníku řezat. Dívala jsem se na oldetující piliny. Uřízl první špalek a řekl: "To je blbost to řezat tady, už to vidím." Pomohla jsem mu odnést kmen na chodník, kde se určitě piliny uklidí snadněji, než z trávníku. Když se vracel pro pilu a já ke stříhání, ozval se z balkónu vedlejšího domu hlas: "Paní H.....á, ale to jste nekáceli kvůli mě." Dostala jsem vztek a zvýšeným hlasem se zeptala: "A kvůli komu?" "No já jsem to ale nechtěla." Ano, jsem cholerik, mám skluz v práci na zahradě, druhý den trdluju kolem stromu, který klidně mohl počkat do podzimu na období vegetačního klidu. Mohla jsem mít v klidu ostříhané růže, mohla jsem mít přesazené rostlinky muškátů, mohla jsem ..... a tak jsem bouchla a zaječela na ní: "Posloucháte se vůbec, co říkáte?" "No, ale kvůli mě jste ten strom nekáceli." Do prdele! Otočila jsem se a vztekle jsem stříhala větve. Baba pokračovala v cirátech, že ona to nechtěla a že jsme to kácet nemuseli. Ještě jednou do prdele! Stoupla jsem si místo pokáceného stromu a babě jsem řekla: "Měla byste si pamatovat, co říkáte a hlavně co chcete." "Ale kvůli mě to není." "A kdo mi tady nabízel zahradníky, kteří přijdou za čtrnáct dní, že by to mohli pokácet?" "To já neříkala." "Podívejte se, strom už nikdo nevrátí, bohužel je pryč, ale ujišt'uju vás, že to byl poslední, který jsme pokáceli." Otočila jsem se zády a šla pryč. Ještě něco povídala, ale já už jí neposlouchala. Můj muž na chodníku motorovou pilou rozřezával kmen pokáceného stromu, já vztekle stříhala větve a přemýšlela, proč jsou někteří lidé tak zlí a blbí. "Teda Ájo, klobouk dolů, to chtělo hodně odvahy, vid''?" Muž stál vedle mě a usmíval se. Kmen byl rozřezán a on druhými nůžkami stříhal se mnou.

Během odpoledne jsem pak zaregistrovala, jak každému, kdo prošel ulicí, deklamovala ze svého balkonku, jaká jsem svině prolhaná a že jsem si vymyslela kácení stromu. Tak ted' můžu opravdu čekat to udání.

Baba na balkoně vydržela hodně dlouho, my s mužem na zahradě ještě déle. Čtyři obrovské pytle s větvičkami muž odtransportoval do garáže, dřevo do krbu jsme naskládali vedle kůlny, aby proschlo. Trávník jsem důkladně vyhrabala, chodník zametla. Do bytu jsme přišli krátce před devátou.
Jediný němý svědek dvoudenního šílenství je smutný pařez na naší zahradě.


Sousedy si člověk opravdu nevybírá.

Pátek
Spala jsem jako zabitá, bolelo mě celé tělo. Po probuzení jsem přemýšlela nad lidskou zlobou. Sousedka se určitě nezmění, vždy si najde nějaký terč, do kterého se bude strefovat. Myslím si, že ta zloba a žlučovitost, která v ní je, jí dobíjí baterky. Pak jsem zjistila, že venku prší. Po včerejším krásném počasí nastala radikální změna. Vůbec mi to nevadilo, naopak. Nemusím dnes na zahradu, netoužím vidět babu a hlavně nemíním poslouchat to, jaká jsem.
Přemýšlela nad uplynulými dvěma dny.
Můj muž má pravdu, jsem měkká. Babě a jejím nárokům na pokácení stromu jsem vyhověla, abych měla klid a abych se vyhnula případnému konfliktu, který pramenil z jejích dotazů, kdy s tím stromem něco uděláme.
Napadlo mě - podej člověku prst, urve ti celou ruku. A také Murphyho zákon, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán. I když si nejsem jistá, zda pokácení stromu byl dobrý skutek.

Sdělená bolest = poloviční bolest.
Sedla jsem si k počítači, abych se ze všeho vypsala. Terapie účinkuje, už se necítím tak mizerně, i když cítím hořkost.

To přejde. Po obědě mi mladí přivezou vnučky a budou pokračovat do Libušína. Měla bych ještě alespoň přepíchat ty muškáty a pak už se jen těšit.

Na počítač se asi v přítomnosti těch dvou cácorek moc nedostanu, přes den se jim budu věnovat a v noci? Holčičky spí v místnosti, kde mám počítač.

Přeji všem krásný a pohodový víkend a hlavně - dobré sousedy. Usmívající se

58 komentářů:

  1. Teda Alenko, při čtení sem skřípala zubama. Strom je pryč, snad vám budou všichni soudní držet palce. Pěkně jsi to sem napráskala. Ale je to aspoň zadokumentovaný. Taky to tak někdy dělám. Máš príma muža, je chlap akce. A z báby si nic nedělej, však ju lidi znají! Ta jednou zhebne na žlučovitost a ne že ju takový žlučoviny dobíjí!! Chudák její dcera. I když spíš je to tak, že bába prudí, protože ju nikdo nemá rád. Žijte si, jako by nebyla. Už každý další strom by byl ústupkem.

    OdpovědětVymazat
  2. Napadá mě - psala jsi, že máš zalehlý uši? Co tak kdyby to zalehnutí zůstalo a eště se utužilo? NEMOHLA BYS slyšet ty její pindy (ani kdybys chtěla). A už žij a nech babu se votravovat.

    OdpovědětVymazat
  3. Ali, to je hrozné, mít takovou sousedku, asi bych uvažovala o přestěhování. Nebo bych ji, pravděpodobněji, poslala přímo do zadní části těla. Ani se nedivím, že s ní nemluví ani její vlastní dcera.

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Já se vlastně udala sama. Ráno jsem vstávala a okamžitě na mě sedla špatná nálada - tudíž jsem se z ní musela vypsat. Pomohlo to. Kéž bys měla pravdu s tím jalovcem, že bych ho šla pohnojit, aby ještě lépe rostl?

    OdpovědětVymazat
  5. Ali, vybila jsi zlost, máš lepší náladu - a už stačilo! Zaplaťpřírodo za léčivý blog...

    OdpovědětVymazat
  6. Kdo sem dnes přijde mě bude pokládat za prudilku.

    OdpovědětVymazat
  7. Takoví lidé jsou všude a o to víc si pak člověk váží těch milých a přátelských. Sám vím, že na ně není žádná zbraň, protože jakkoli s nimi člověk jedná, je to vždycky špatně.

    OdpovědětVymazat
  8. Mám takovou radu. Když půjdeš na zahrádku, dej si na uši sluchátka, jakože posloucháš něco z rádia. Ona to uvidí a třeba jí to dojde, že je marné štěkat, kdž ji nikdo neposlouchá.  Máme dost podobnou sousedku dole v baráku, nic se jí nelíbí, ale já jsem v tom případě dost drzá. Něco jí odkývám, jakože má pravdu, ale jen pokud se nedotkne  věcí, které se jí netýkají. Klidně jí řeknu, že to není její starost a ať si ji tedy nedělá. Pokud ji všichni znají, pomluvy by neměly mít účinek. Měla sis ten hovor nějak natočit a když tvrdila, že jsi to nekácela kvůli ní, tak jí to pustit a zařvat: A co je tohle, no? Ještě mi budete lhát? A hotovo. To jsou rady na houby, viď?

    OdpovědětVymazat
  9. Alenko,opravdu je to baba .Ale neboj se udání,snad už ve středu v televizi říkali,že za plotem si můžeš na svým pozemku bez povolení kácet co chceš.Asi už je to i platný,nebo brzo bude,tak udavače i babu pusť z hlavy. Škoda si kazit zatím tak málo slunečných dnů.Ale jsem taky takovej cholerik,nechám se vyprovokovat a pak trpím.Nejenom od sousedů ,ale od svých dětí ,manžela a hlavně od své maminky.Ta to opravdu dokáže stoprocentně.

    OdpovědětVymazat
  10. Ali to máš tedy sousedku jedna radost.Naše sousedka si taky vymyslela loni na druhé sousedce ořezání vlašáku a nechala se slyšet,že musí říct taky Karlovi,atˇ tředí trochu lískové keře. Ingrid nám tehdy řekla,nic bych proti tomu něměla,ale ten tón,kterým to řekla. Karel se chystal se slovy:když mi to řekne,vykácím to všechno a oni si můžou sedět na přímém slunci.Ale asi měla strach nebo co,Karlovi neřekla ani slovo. Úplně Tě chápu jak taková ženská dokáže zvednout žluč,nevím co bych dělala,asi bych jí řekla slušně můj názor na ni,aby měla aspoń důvod mě pomlouvat.

    OdpovědětVymazat
  11. Takové baby-jezibaby se najdou vsude,já mám takovou a mladou!co bydlí nade mnou.Nedávno jsem ji skoro shodila se schodu.Drze mi tvrdila,ze prý jsem ji u domácího udala,ze její synácek dupe po byte a hraje si s mícem, a proto dostala výpoved.Tak jsem jí rekla svoje mínení,ze doposud jsem si nikomu nestezovala,ale kdyz príste synácek bude v noci behat po byte volám okamzite policii a ejhle ted je klid

    OdpovědětVymazat
  12. Ali, to je hrůza! To ti nezávidím a uvědomuji si, jaké my máme dobré sousedy, většinou jsou to mladí lidé v novostavbách, ale jsou zlatí! Zlatou musí mít ta vaše sousedka i tu svoji "tůjku". A hubu samý jed. Myslím,že jsem četla tvůj předešlý článek o této dámě. Sluchátka, jak píše Růženka, jsou dobrý nápad!   Ale s takovým člověkem nic nenaděláš. Drž se a nenechávej tu zlobu v sobě, to ti může jedině uškodit. Já bych se určitě ozvala. Ale ty za ta léta určitě víš, co můžeš čekat. Doufám, že budeš mít příjemný víkend.

    OdpovědětVymazat
  13. Alenko, zrovna tento týden proběhla v médiích zpráva, že byl, nebo bude schválený zákon, že si na své zahradě bude moct každý člověk se svými stromy dělat co chce, bez povolení. Nevěnovala jsem tomu patřičnou pozornost, protože zahradu nemáme a tato zpráva mě nezajímala, takže neznám podrobnosti.

    OdpovědětVymazat
  14. Sousedy si nevybíráš. Hlavně, že už je po.  Teď jsi se i ze všeho vypsala a myslím, že máš klid na dušičce a můžeš se v pohodě věnovat vnučkám.

    OdpovědětVymazat
  15. Pane jo, to nebyl článek, ale přímo román

    OdpovědětVymazat
  16. Alenko, jak já ti rozumím, taky se podobným lidem nedokážu účinně postavit, spíš couvám, mám pocit, že když jim vyjdu vstříc, tak se určitě v klidu domluvíme.

    OdpovědětVymazat
  17. Při čtení jsem si Ali pomyslela -"baba princmetálová". My momentálně máme takový luxus, že žádné sousedy (myšleno na chodbě) nemáme. V domě namísto osmi rodin bydlíme pouze tři. Kámen úrazu je, že sousedka s tím štěkajícím a kňučícím psem zde zůstala. Faktem je, že si příbuzné a sousedy nevybíráme. Přeji pohodové dny s vnučkami.

    OdpovědětVymazat
  18. To mi aý mrazilo, když jsem četla tvé trable se sousedkou. Mrzímě, že vám tak otravuje život. My jsme před něčím podobným (ale zdlaeka ne tak hrozným a zlým, jen všetečným) utekli a mám e svatej klid. Měli jsme to nehorázný štěstí, ž enejbližsí sousedy máme tak 50 m za potokem a za cestou....taky mi hrozně vadí těch milion předpisů co je na všechno, co smíš či nesmíš dělat na SVÉM pozemku. A ti, co na to "dozírají", no to je peklo

    OdpovědětVymazat
  19. Máte můj obdiv, vydržela jste být hodně dlouho v klidu. Já bych po ní nejspíš skočila dříve:) Na druhou stranu je z této historky super článek:)

    OdpovědětVymazat
  20. Alenko, na tvém místě by mě asi nejvíc štval ten sousedčin "výhled".

    OdpovědětVymazat
  21. Kráva jedna blbá, doufám, že si kvůli ní neuženeš další nemoc. A víš co bych udělala? Vysadila bych tam další strom. Takový, co pořádně vyroste. Babiznu jedovatou bych natrvalo ignorovala, ono, jak se říká "vocamcaď pocamcaď" .

    OdpovědětVymazat
  22. Někdy takový zásah není na škodu. Prostor se prosvětlí, dostane se tam více sluníčka a je to určitá změna a možnost k dalšímu  přemýšlení na nová  vylepšení.

    OdpovědětVymazat
  23. Alenko, jak jsem to četla, měla jsem chutě tvou sousedku kapánek přidusit. Strom jste jasně káceli kvůli ohrožení bytové výstavy. Na sousedku se vyzbroj odolností, vystav kolem sebe štít. Když bude šveholit, jak se jí tvá tůje nelíbí, líbezně se na ni usměj a řekni - ale mně se líbí, podívejte, jak je krásná.

    OdpovědětVymazat
  24. [15]: To je dobrý nápad, hele, až bude příště brblat, mile se jí zeptej, jestli by ti to nemohla dát písemně.

    OdpovědětVymazat
  25. Alenko, "do p.dele" jsi měla babu poslat na místě a ne si ničit stromy. Dnes te „donutila" pokácet túje, příště si vymyslí něco jiného, neboť největší neštěstí jsou špatní sousedé. My máme vedle chaloupky zříceninu a u plotu ohromnou lípu (jeho). Několikrát jsme majitele žádali, aby strom upravil, ořezal zlámané větve, bezvýsledně. Tak vždy v březnu manžel vezme pilu a vše co přesahuje nad náš plot ořeže. Jednou si přišel stěžovat a já ho přímo na místě "do p.rdele" poslala a je klid. Když se narodí "jedubaba nebo dědek", tak je to prostě neštěstí. Vykopejte pařezy a zasaďte nové tújky, ať si uděláte radost a jedubabu n..erete.

    OdpovědětVymazat
  26. Vztahy tady nebudu řešit, jsem také taková zapšklá baba, nad těmi fotkami se mě ale sevřelo srdce, jak bolestí, tak i lítostí. Jak jste mohla připustit, nechat se takhle vyprovokovat, zničit něco co léta pěstujete, vždyť každá rostlina, se dá tvarovat, za dva, za tři roky bych je upravila, aby babě nevadilo, jak rostou ? Je to velká škoda, dlouho zase budete čekat nežli malé stromečky vyrostou, udělají stín a pohodu? Vím že je vám to teď lito, já takhle obrečím každý strom, už dva roky se tady u nás kácí veřejná zeleň, má to být až tisíc kubíků, jak dlouho budu ještě takhle oplakávat všechny ty zdravé a krásné stromy, jen proto, že si někdo usmyslel, že to tak chce, jako u vás. Naprosto vám rozumím Alenko.

    OdpovědětVymazat
  27. S takovýma babiznama (jindy s dědkama) je to holt těžký. Zajímalo by mě, co by teď říkala, kdyby znala názory zdejších rozhořčených. Ale nejspíš by asi nos mezi očima zapřela.

    OdpovědětVymazat
  28. Se sousedy to nebývá někdy lehké.

    OdpovědětVymazat
  29. Ještě se vracím... Alenko, do příšťka se drž a opravdu se nenech vyprovokovat touhle zlou ženskou. Nic nekácej, co je na tvé zahradě, je na tvé zahradě, ať si třeba pukne zlostí. Strom už je pryč (dorazilo mě, jak najednou otočila, a že to pokácet nepožadovala, lhářka jedna). Jestli bude frflat, že se jí to nelíbí, ať si frflá. Je to její problém, ne tvůj. Problém by byl, pokud by strom skutečně stínil do oken a hlavně pokud by kořeny narušovaly statiku domu, jink jí může být úplně šumák, kdybyste měli zahradu plnou bodláčí a pampelišek.

    OdpovědětVymazat
  30. Jůva, doufám, že to už nemá žádnou dohru... Je mi tě líto... Takoví lidé byli vdžycky a budou žel... Ale to s tím obrácením na konci, to jsem vážně nečekala...

    OdpovědětVymazat
  31. Alenko, lituju tě, že máš takové problémy s nejpříjemnou sousedkou, ale můžu ti říct, že podobné nepříjemnosti musí snášet snad každý. Máme taky "báječné" sousedy, už několikrát jsme na ně museli zavolat policii a dokonce jsme i sepsali petici, což bylo stejně naprosto zbytečné. Provádějí takové věci, že se o nich nedá ani psát. Snažíme se to vydržet, ale je to hodně těžké.

    OdpovědětVymazat
  32. Teda ,baba jedna jedovatá,já bych to nevydržela,ale bohužel sousedy si opravdu člověk nemůže vybrat.Ignorace a dělat neslyšící a hlavně nedat se.Babě dělá dobře,když se jí ustupuje a čím víc se jí bude ustupovat,tím víc si bude troufat.Já to tenkrát vyřešila tím,že jsem jí řekla,aby si mne nevšímala a pokud něco chce,že to chci písemně a byl pokoj,pomlouvala a možná pomlouvá i teď,i když už jsme odstěhovaný,ale dala pokoj.Jo,jo,není nad ,,dobré sousedy."Držte se.

    OdpovědětVymazat
  33. Každý si většinou myslí, že když má člověk barák, nemá potíže se sousedy. My jsme také měli z jedné strany sousedy "paka". Naštěstí se za několik let odstěhovali a byl klid.  Baba nám dělala strašné naschály, že to musela řešit někdy  i policie.

    OdpovědětVymazat
  34. Alenko, máme tu také podobnou megeru nalepenou na baráku, není to žádná sranda vyjít se sousedy a i když se někdy člověk snaží, protože chce klid, nejde to stále. Ta naše se roztahuje a druhý by nemohl mít na dvoře ani stromeček. Já kuli ní uřízla třímetrový smrček, že z něj slétávali prý vrabci na její prádelní šňůry. Oni si vzadu postavili "pergolu", přístavbu jak kráva stěny 4m., střecha, že nám zastínili spodní místnosti. Na dvoře stromy mají ale druhý nesmí, mrzí mě že jsem ten strom uřízla. Třikrát jsem se sní rafla, oplotila si pozemek, protože vzadu nebyl, a když štěkala tak jsem ji nakonec vše vpálila a řekla že ten plot tam je hlavně jen kuli ní. Asi si umíš představit, jaký dostala záchvat vzteku.     Teď čekám až zas vypálí a vypálím jestli má povolení na tu přístavbu. Ale ona je sama o sobě zvláštní, říká to každý v obci, stará se o druhé a sama by se měla zamyslet, jenže na to nemá mozek, ona je totiž ta dokonalá a kolem blbci. Je vidět, že megery jsou všude, pošli ji někam.

    OdpovědětVymazat
  35. Cha, to je jak ta baba u nás na chatě, jenže tam už jsem taky začala volit strategii tvého muže, dělám že í nevidím, nebo jí ráno pozdravím a celý den ignoruju. Taky má tendenci mne neustále poučovat co mám na naší zahradě dělat. Jednou jsme se chytli tak, že to vypadalo jak někde na trhu, ale je pokoj. Na chvíli. Já mám dojem že ten vegetační klid se týká jen listnáčů a ovocných stromů. Ostatně od příštío roku tohle zaniká, byl schválen nový zákon. A pokud neměl ve 160 cm obvod nad 80cm tak je to v pohodě. To že si zásadně dělají sousedi sezení a vysazují kytičky tam kde už je buď leta letoucí ohniště nebo vysoké lísky které jim strašně stíní nebo jim vadí kouř je úplně normálka. Oni by totiž neslyšeli jinak co si povídáme. Mám to tu taky...Jo sousedi jsou kapitola sama o sobě.

    OdpovědětVymazat
  36. Koukám, že sis užila. Bohužel, takové ježibaby jsou a budou vždy. Na ně neplatí opravdu nic. Jedině ji ignorovat a dělat, že je vzduch. Doufám, že už jsi v pořádku, jak psychicky, tak fyzicky.

    OdpovědětVymazat
  37. Alenko, mám tu ve vsi takových "bab" i dědků několik. Nepomůže si říkat, že jsou to nešťastí lidé, protoýe mě jejich řeči a stížnosti stejně vždycky otráví. S tí udáním bych si nedělala starosti. Stromy se můžou kácet celý rok, jen doporučený je vegetační klid. Vždycky můžeš říct, že ho zlomil vítr. Na úřadě jsou vždycky rádi, když takové udají rychle vyřeší bezbolestně,

    OdpovědětVymazat
  38. Alenko, uúúúúúúúú, kdepak jsi?!

    OdpovědětVymazat
  39. Taky si uz ríkám,kde jsiSnad nemás psací blokádu,nebo tolik práce

    OdpovědětVymazat
  40. Ali kde jsííííí, snad ne na Borech za ten strom

    OdpovědětVymazat
  41. Je to jasné - jsi penzista a ti nemají na nic čas.....znám to z vlastní praxe./Doufám,že jsi fit/

    OdpovědětVymazat
  42. Alenko, nějak ses odmlčela, snad se neřeší komplikace se stromem a s babou princmetálovou.

    OdpovědětVymazat
  43. Doufám, že jsi v pořádku, že se tu neozýváš.

    OdpovědětVymazat
  44. Povídání schází, tady dlouhá přestávka znepokojuje..

    OdpovědětVymazat
  45. Alenko, děje se něco? I já chodím "nakukovat" a stále NIC. Držíme palce, abys byla v pořádku, už nám chybí Tvoje články.

    OdpovědětVymazat
  46. Také se přidávám k postesknutí, že nám chybíš.

    OdpovědětVymazat
  47. Náhodou jsem zavítala na vaše stránky a při čtení článečků úplně zapomněla na čas. Píšete úžasně, tohle by se dalo i vydat knižně. Sama jsem začala trochu zahradničit a káceli jsme některé staré ovocné stromy, nebo zkracovali třešeň. pomáhal nám můj úžasný zeť a také používal lano a jen nám stoje ve větvích dával pokyny, kdy máme tahat. Sousedé se dívali a kvitovali, že je šikovný. Mám sice jen zahradu s chatou v kolinii, takže sousedy jen zahrádkáře, ale jeden se na chatu nastěhoval natrvalo a rád si přihne nebo pořádá pitky a pak je sprostý. Pak se nám to zase snaží vynahradi t v dobrém. Po přečtení peripetií se sousedkou si říkám zlatý náš soused. to je jen slabounký odvárek té vaší baby.

    OdpovědětVymazat
  48. Alenko, co je s tebou?!!! Doufám, že to nebude nic horšího, než problémy s počítačem!

    OdpovědětVymazat
  49. Nějak se mně to nelíbí,Alenka by určitě reagovala na situaci s velkou  vodou. Ona dokáže psát srdcem. Snad se už

    OdpovědětVymazat
  50. Nějak se mně to nelíbí,Alenka by určitě reagovala na situaci s velkou  vodou. Ona dokáže psát srdcem. Snad se už

    OdpovědětVymazat
  51. Nějak se mně to nelíbí,Alenka by určitě reagovala na situaci s velkou  vodou. Ona dokáže psát srdcem. Snad se už

    OdpovědětVymazat
  52. Moc a moc všem děkuji za milé komentáře.

    OdpovědětVymazat
  53. Je moc smutné, že ti zemřel kamarád, Alenko.

    OdpovědětVymazat
  54. Tak jsem si se zájmem přečetla. Doufám, že ten pokácený strom byl poslední. Také nemám ráda konflikty, ale některým lidem se ustupovat prostě nedá. A také mě samozřejmě napadlo, že baba kvůli tomu stromu na vás z balkonu neviděla .-) Hodně radosti na zahrádce.

    OdpovědětVymazat
  55. [57]: Byl to opravdu poslední strom, který jsme kvůli sousední babě pokáceli. Děkuji za přání radosti na zahrádce. Přiznám se, že už se těším, ale zatím je ještě zima. Snad se jara všichni dočkáme.

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤