Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

čtvrtek 15. listopadu 2012

Jede, jede poštovský panáček...


Vzpomínám si, jak jsem tuto písničku zpívávala jako malá holka.
Měla jsem také moc ráda Pošt'áckou pohádku od Karla Čapka a tiše záviděla panu Kolbabovi, že mohl trávit noc ve společnosti skřítků, kteří měli schopnost, číst dopis přiložením na čelo.
Pošta v mém rodném městě byla v jedné z nejhezčích budov a pošt'ačka Sedláčková, která chodila do naší ulice, znala všechny její obyvatele. Chodívala jsem na poštu ráda a čekajíc ve frontě jsem pozorovala úřednice za přepážkou, jak zručně razítkují známky na dopisech. Tehdy jsem ještě neznala poučku: "Dej volovi razítko, dáš mu moc".
Pošta, to bylo něco.

A dnešní realita?
Pošta už není jen poštou, mnohdy povýšila na banku, prodejce drobných upomínkových předmětů, či časopisů. Je to také místo, kam chodím nerada a odkud chodím většinou v ne příliš dobré náladě.

Nevím jak vy, ale já mám s Českou poštou v poslední době většinou negativní zkušenosti.

Je to i jeden z důvodů, proč mnohem raději využívám PPL a další podobné společnosti, které se zabývají doručováním balíků. Při nákupech přes internet volím možnost osobního převzetí zboží na výdejním místě.

Bohužel, občas mi však přijde něco prostřednictvím České pošty.
Objednala jsem si nějaké věci ze zásilkového obchodu, který sídlí v Pardubicích. Tento obchod má také alternativu při doručení zásilek, ale bohužel je to jen Česká pošta. Možnosti jsou zde dvě - balík do ruky, či balík na poštu. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, jak rychle bude moje objednávka vyřízena, zvolila jsem variantu doručení na poštu. Co kdybych ještě v době doručení nebyla doma, ale ještě pracovala? V pátek mi z Pardubic přišel email, že zásilka byla podána na poště a bylo mi sděleno její podací číslo. V pondělí jsem se podívala na stránky pošty, abych zjistila, že zásilka je dopravována na naší poštu.
Dobrá, v úterý by mohl být balík na poště, řekla jsem si. Obvykle je doručení avizováno lístkem k vyzvednutí zásilky. Ve schránce však nebylo nic. Nevadí, asi došlo ke zpoždění.

Ale ani včera nebylo ve schránce žádné avizo. Otevřela jsem si tedy stránky pošty a z nich jsem vyčetla následující:


Co to má znamenat?
Vždyt' zásilka je i podle podacího čísla určená k dodání na poštu a tady je napsáno, že se jí neúspěšně pokusili doručit na mou adresu - tedy do ruky. Celý den jsem nevytáhla paty z domu, s kapesníkem a nosem jako bouchačka jsem prodlévala v teple bytu. Zvonek funguje, zvonili na mě dodavatelé zeleniny, kteří k nám do ulice jezdí. A s vysavačem, kvůli kterému bych teoreticky mohla zvonek přeslechnout, jsem pracovala až odpoledne.
Takže milá pošta balík 13. listopadu uložila na naší poště, aby ho 14. listopadu zkusila doručit na mou adresu? A neúspěšně? A pak ho znovu uložila?

Vzpoměla jsem si, jaké jsem měla problémy s naší poštou před necelými dvěma roky, kdy doručovatelka tvrdila, že na schránce není uvedené moje jméno. Co se tehdy rozpoutalo, nemělo obdoby.

Telefony, tak jako obvykle, nikdo nezvedal. Sedla jsem k počítači a odeslala dotaz, aby mi manipulace se zásilkou byla vysvětlena. K mému údivu mi byl email přeposlán zpět bez odpovědi. Pošta evidentně hřeší na to, že nemá konkurenci. Začínala jsem vidět rudě.

Dnes jsem se tedy vypravila na poštu. Odjela jsem na sídliště, z terminálu jsem si vytiskla lístek, posadila se a čekala, až se rozsvítí moje číslo. Po 25 minutách jsem se konečně dočkala.
Úřednice za okénkem se na mě podívala a zeptala se, kde mám papír, avizující uloženou zásilku. "Ten bohužel nemám, žádný jsem nedostala, ale mám toto" a do okénka jsem jí podala vytištěný list o uložení a neúspěšném doručení zásilky. "Nevíte, co to má znamenat?" , zeptala jsem se, poukazujíc na podtržený řádek. "To fakt nechápu, vždyt' podle podacího čísla je zásilka doručena na poštu. Zkuste se pak zeptat paní vedoucí."
Odešla dozadu hledat balík. Za chvilku se vrátila a řekla, že balík na poště není. Začínala jsem mít vztek, dovolat se na poštu nešlo, jsem nastydlá jako čuně, jedu sem dvacet minut autobusem, pak tu dalších 25 minut sedím, čekám a ted' tohle? "Jak je to možné?" zeptala jsem se. Úřednice pokrčila rameny, sedla si k počítači, chvilku něco klovala na klávesnici a pak řekla, že by ten balík tam někde měl být.
Nakonec se balík našel.
Zaplatila jsem a zeptala se, kde bych našla paní vedoucí.

Paní vedoucí reagovala až na třetí zazvonění, nebo na moje hlasité kýchání, nevím. Když vyšla ven, zeptala jsem se jí, zda by mi mohla vysvětlit, co se s balíkem dělo. Dívala se na papír, četla si a kroutila hlavou. "Tak tomu opravdu nerozumím", ponesla po chvíli. "Tak mi prosím vás řekněte, co mají dělat lidé, kteří nemají přístup k internetu, jak se dozvědí, že balík přišel?" Opět kroutila hlavou a pak mi řekla, že tohle ještě nezažila. "Vy už nedáváte do schránek avízo o doručené poště?" "Dáváme." "Ale já žádné upozornění nedostala." "Tak vám ho paní doručovatelka donese dnes." "Ale já už ten balík mám." Karel Čapek napsal kouzelnou pohádku, co by řekl na toto? Možná by napsal nějaké absurdní drama.
Paní vedoucí mi pak vysvětlila, že veškeré zásilky, které chodí z tohoto internetového obchodu, jsou doručovány pouze na poštu a pokud jí chce někdo doručit domů, musí si na poštu zavolat. Ale dovolat se sem, je unikum. Dívala jsem se na ní a tentokrát jsem pro změnu nerozuměla zase já. "Prosím vás, tak proč ten zásilkový obchod nabízí možnost doručení do ruky, když stejně všechno posílá na poštu?" Nevysvětlila mi to, nebo jsem asi opravdu nechápavá. Možná jsem si vysmrkala mozek, možná k tomu přispěla i moje blond'atá hlava, ale fakt nechápu.
Abych nevypadala jako úplný debil, paní vedoucí jsem poděkovala za její čas, rozloučila jsem se a šla čekat na autobus.

Při návratu domů jsem ze schránky vytáhla další katalog tohoto zásilkového obchodu. Aniž bych ho rozbalila, hodila jsem ho vcelku do popelnice. Porušila jsem tím jednu ze svých zásad. Já totiž odpad třídím. Dnes jsem mezi směsný odpad hodila papír v plastovém obalu. Samozřejmě, ani dnes žádné avizo z pošty doručeno nebylo.

Odpoledne jsem otevřela email a tam jsem měla odpověd' z České pošty, která mi sdělovala, že můj dotaz byl postoupen Oddělení poštovních technologií. Co by asi na tohle řekl pan Kolbaba?
Děsím se však jedné věci.
Zásilka totiž nebyla kompletní a z faktury jsem vyčetla, že jedna položka není momentálně na skladě a že mi bude doručena dodatečně v nejbližším možném termínu.

Sakra, já na tu poštu budu muset znovu!

27 komentářů:

  1. Není ten nejmenovaný obchod Ma Bl?Tam totiž brigádničí můj syn a při čtení tvého článku jsem si přesně vybavila jak mi občas vypravuje jak se ptá zákazníků jestli si přejí doručit zásilku do rukou nebo na poštu .Já zítra taky čekám dva balíčky přes Českou poštu,tak jsem zvědavá

    OdpovědětVymazat
  2. Donedávna jsem neměla s Českou poštou problém. Ale někdy v létě manžel objednával lék pro králíky, nechal si po poslat expres, kdy pošta ZARUČUJE doručení do 24 hodin od podání zásilky. A ono to šlo tři dny kvůli nějaké havárce vlaku. Já sice chápu, že se to může stát, ale pošta by měla tyto případy řešit. Zákazník si snad zaplatil nějakou službu, měl ji dostat. Nám kvůli tomu pochcípali králíci a nikdo nám nic nedal, dokonce ani nevrátili poštovné.

    OdpovědětVymazat
  3. Jo, Česká pošta, to je věc Můžeš být ráda, že balíček vůbec máš. Protože i pohlednice který jsem za posledních pár let poslala tak v polovině případů dotyčnému nedošli. To jsem fakt dřív nezažila takovou nespolehlivost. Jde to tam pěkně do háje

    OdpovědětVymazat
  4. Ali, to je úplný horor!!! Taková anabáze, to je fakt děs, a ještě když jsi nemocná!

    OdpovědětVymazat
  5. Pošta dává i radost - viz Cirrátové hnutí šnečí pošta.

    OdpovědětVymazat
  6. To je jeden z důvodů, proč si nic neobjednávám přes internet. Patálie s poštou. A pak taky to, jak bych dokazovala, že přišel třeba obsah balíku poškozen . Jedni by házeli vinu na druhého, popř. na mně , že jsem úmyslně zásilku poškodila. ( ano , i to se mi už stalo.) Jinak pokud posílám soukromou zásilku, tak s tím problémy nemám.

    OdpovědětVymazat
  7. Tak to máš pach. V Německu se zase pošťáci nechtějí s balíky tahat, i když mají a raději někde doma v teple vyplní papír že nejste doma a hodí vám to do schránky ať si pro to na poštu jdete druhý den. V podstatě to samé. Je to internacionální spiknutí.

    OdpovědětVymazat
  8. Už se nám několikrát stalo, že nám pošťačka hodila do schránky avízo o zásilce a u našich dveří nezazvonila, přestože jsme byli doma. Tvá zkušennost je ještě horší, pošta ti do kaslíku nevhodila ani to oznámení. Jsem moc zvědavá, co asi Oddělení poštovních technologií, vyšetří.

    OdpovědětVymazat
  9. Asi zatím budu jediná kdo problémy s poštou nemá, zatím všechny zásilky chodí spolehlivě, dokonce manželovi který si objednává zboží a materiál chodí ty věci poštou a bez problémů. Ale vím, že to nebývá vždy vina doručovatelek, dcera tu lozila po kopcích pět let s poštou. a párkrát jí seřvali že jim nepřišlo to a to, ale ony nenosí jako doručovatelky balíčky, ty vozí zvlášť rozvozová služba. Zatím fakt nemohu říct že by byl nějaký takový průšvih. Trochu horší to bylo jak píše Otavínka s rozměry když jsem něco posílala, teď už vím že to musí mít nejmíň deset centimetrů na deset. No a navíc už nic neposílám.

    OdpovědětVymazat
  10. Alenko, vím, je to na mrtvici, ale promiň mi, že jsem se při čtení Tvého článku usmívala! Bylo mi to tak důvěrně známé

    OdpovědětVymazat
  11. Od té doby, co poštu zpřístupnili pro kočárky a nemusím tak prosit o pomoc, tam chodím celkem ráda. Akorát mám tu smůlu, že si vždycky stoupnu do té nejblbější fronty .

    OdpovědětVymazat
  12. Pocházím z Velvar (něco přes 2000 obyvatel za mého dětství) a pamatuju, že sousedům došel tehdy pohled z Vídně, na kterém pod jménem byly v nalinkované notové osnově ručně vyvedené noty se začátkem písně "Ó Velvary..". Tehdejší poštou to přišlo a bez zdržení.

    OdpovědětVymazat
  13. Já, ačkoliv jsem měla s poštou samé negativní zkušenosti, tak kupodivu poslední dobou zjišťuji, že se o hodně zlepšily. Jen ty fronty kdyby tam nebyly.

    OdpovědětVymazat
  14. Moc Vám všem děkuji za milé komentáře.

    OdpovědětVymazat
  15. Tak to zase bylo poctenícko,más ohromný vypravecský dar!S postou jsou asi vsude problémy,u nás je zase moc málo filiálek a tak se tam musí dlouho cekat,ale kdyz si chces koupit známku v automatu,tak zásadne nefunguje!Ale na dorucovatele od DHL si stezovat nemohu,je to mladý madar a velmi sympatický! Krásný víkend i tobe!

    OdpovědětVymazat
  16. Mimochodem jsem jako kluk toužil dělat pošťáka a nakonec bych to rád dělal i dnes... když jim ráno obvykle otvírají dveře ještě spící paničky v župánku.

    OdpovědětVymazat
  17. To ti vůbec nezávidím, takové štrapáce. S poštou jsem zatím výrazné problémy neměla (možná proto, že jsme na dědině a všechno je to nějak viditelnější?), s balíkama taky ne, ale netvrdím, že to tak bude i nadále. Myslím, že na tvoji story by pan Čapek obratem sepsal fejeton jak vystřihnutý.

    OdpovědětVymazat
  18. Mě už se stalo několikrát, že jsem byla doma a lístek stejně byl ve schránce o uložení zásilky. Tak na vysvětlenou mě na poště řekli, že ten lístek tam dala pošťačka na druhý den, ne ten co rozváží balíky.

    OdpovědětVymazat
  19. Jó, s Českou poštou je to v dnešní době opravdu horší a horší... I já s nimi mám pár takových nepříjemných příhod, nakonec to tedy vždy dobře dopadlo, ale přístup pošťaček na poště není až na malé vyjímky moc příjemný... Jsou to baby protivné, co se na člověka dívají skoro až skrz prsty a když si někdo s něčím neví rady a chce pomoci, neochotně a s kroutící hlavou tedy vysvětlují, co a jak...

    OdpovědětVymazat
  20. Předpisy pošty jsou šílené. Mám dva "bezva" zážitky.

    OdpovědětVymazat
  21. Tak to je šílené. Ani my nemáme s poštou moc dobré zkušenosti nebo lépe s jednou pracovnicí. Manžel si byl pro důchod, který dle vývěsky je vydáván do 11 hod. Jenže bylo za 20 minut ll a milá úžednice se sebrala a bez ohledu na čekající, neřekla ani slovo, dala ceduli zavřenoa a odešla. Lidi reptali, ale můj muž jinak kliďas tohle tentokrát neustál a vydal se za paní vedoucí. Ta svou podřízenou omlouvala, jak mohla, ale můj muž stál tvrdohlavě na svém, že ještě není 11 hod. takže peníze dostat musí. Tak je nakonec dostal, i když než se to vyřídilo bylo víc než 11 hod. Když jsme odcházeli, tak podotknul, že teď aby se bál, že příště mu nedají nic. To se naštěstí nestalo, ale pani vydávající se tvářila jako čert.

    OdpovědětVymazat
  22. Ahoj máš krásnučký blog pls kukni aj ty môj a pls zanechaj koment.Rada Ťa na mojom blogu uvidím.

    OdpovědětVymazat
  23. Teda, ne, ne že bych se chtěla smát cizímu neštěstí, ale ke konci už jsem vážně musela prskat smíchy, asi za to může Tvůj pisatelský talent a ta ironie :)

    OdpovědětVymazat
  24. Negativní zkušenosti mám i já. DNES byla moje maminka doma (já u lékaře), ale balíček mám na poště. Ani se neobtěžují zazvonit. Poštovné drahé, balíky chodí otevřené, roztrhané... ALE já se neumím bránit jako ty...

    OdpovědětVymazat
  25. Please tell us some a lot more about this subject, I discovered your article truly astounding and that i bookmarked you. thank you very much!
    http://www.isdress.org

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤