3D

Dlouho jsem se zamýšlela nad tím, jak tento článek nadepsat.

3D se mi jeví jako příhodný nadpis, i když jsem uvažovala také nad "Včera, dnes a zítra". Ale tak se už jmenoval starší báječný italský film.

První D - Derniéra (Včera)

Včera jsem byla naposledy v práci.

Dokončila jsem snad vše, co jsem dokončit měla a současně dokončit mohla. Věřím také, že jsem zpracovala detailně všechny manuály k práci tak, aby se má nástupkyně v nich vyznala. Doufám, že bude pokračovat v mé práci, aniž by jí potkaly nějaké problémy a zádrhele. Držím jí palce.

Poslednímu dni předcházely velké přípravy. Chystala jsem pohoštění na závěrečné rozloučení.

V sobotu ráno jsem koupila v Makru více než 5 kilo hovězí kližky. Uložila jsem jí do ledničky, udělala rychlý oběd a pak až do tmy pracovala s manželem na zazimování zahrady. Byla jsem kvůli předchozí nemoci ve skluzu. Večer jsem si ještě naložila maso na nedělní oběd a pak usnula sedíc na židli.

V neděli dopoledne znovu zahrada, odkud nás v půl dvanácté vyhnal déšt'. Udělala jsem rychlý oběd a pak se pustila do cibule a kližky. Krájela, brousila nože, brečela nad cibulí. Současně jsem přemýšlela nad tím, co k tomu upeču sladkého.

V pondělí jsem se domluvila se svou nástupkyní, že bych se potřebovala "po anglicku ztratit" z práce o něco dříve. Musím jít domů vařit. Podařilo se. Přiřítila jsem se domů o dvě hodiny dříve, rychle se převlékla a pustila se do guláše. Předem nakrájené maso a cibule byl výtečný nápad. Když už bylo vše v hrnci, stále jsem ještě neměla jasno, co upeču. Dvě Hery jsem měla vyndané z ledničky a stále nebylo rozhodnuto. Že by jablkový koláč? Ve sklepě mám zavařený jablkový rozvar. Vydala jsem se do sklepa a tam zjistila, že mi nějaká sklenice "vybunzírovala" a zbylé lahve jsou v něčem, co barvou a konzistencí připomíná ropu. Na bílé polici se to vyjímalo. Co ted'? Na úklid ted' absolutně není čas. No nic, v mrazáku mám rybíz. Vrátila jsem se do bytu a chystala ovocný koláč. Vzpoměla jsem si, že mám ještě v lednici 3 bílky - já, šetřílek.

Přidala jsem je do těsta, domnívajíc se, že koláč bude ještě lepší, než obvykle. Na těsto zmrzlý rybíz, navrch žmolenka a šup s tím do trouby.

Manžel si obíhal doktory kvůli řidičáku a slíbil, že mě pak se vším odveze večer do práce.

Koláč už voněl z trouby. Otevřela jsem jí a viděla jsem uprostřed plechu "Kunětickou horu", která se celá houpala. Nevím, zda to způsobily bílky navíc, či moje snaha, aby dílo bylo co nejlepší, nebo snad ten zmrzlý rybíz. Kraje koláče se už téměř připalovaly, střed byl vysoký, syrový a navíc z něj vše sjelo do krajů. Vzpoměla jsem si na svojí maminku. Vždy, když si dávala co nejvíce záležet, dílo se nezdařilo. A naopak? Když pekla jen proto, aby bylo něco ke snídani, bylo pečivo excelentní. Asi to tak funguje i u mě.

Vzala jsem si druhou mísu, dala do ní Heru, cukr a začala třít. Pak jsem přidala další ingedience, vymazala formu na bábovku a po nevydařeném koláči jsem do trouby dala péci ještě bábovku. Dodělala jsem guláš a jen doufala, že se povedl.

Manžel přijel od doktora a už od dvěří volal: "Jé, tady to krásně voní". Míchala jsem ve dřezu s vodou guláš, aby trochu vychladl. "Co to ještě pečeš?" , ptal se muž. "Bábovku, podívej se, jak dopadl ten koláč." "Nojo, je nějak do kopečka."

Guláš jsem vychladila, bábovka se z formy krásně vyklopila a pak se chladila na dlaždicích. Připravila jsem si malé cibulky, oloupala, nakrájela na kolečka a zabalila do mísy. Manžel přinesl ze sklepa karton piva, do tašky jsem zabalila misky a lžíce na guláš, další potřebné nádobí a lahev sektu. Přemýšlela jsem, co s tím nepovedeným koláčem. Nakonec jsem ho rozkrájela, na velký tác jsem naskládala jednotlivé porce a nepovedený střed jsem nechala na plechu. Malý kousek jsem ochutnala a zkonstatovala, že je to celkem k jídlu. Hrnec z gulášem jsem přebalila smršt'ovací fólií, aby v autě neudělal nepořádek, koláč a bábovku zabalila do pečícího papíru. Cestou jsme ještě koupili dva bochníky chleba a krátce před osmou večerní jsme byli u nás v práci. Hlídač mi otevřel a já skládala věci do lednice. Karton s pivem se mi tam už nechtěl vejít. Co budu dělat? Hlídač se na mě podíval a řekl: "Alčo, klidně ho nech tady na podlaze, neměj strach, že by ti to pivo zteplalo." Měl pravdu, já byla ze všech příprav rozhicovaná tak, že jsem si ani neuvědomila, že se v práci netopí.

Ráno jsem jela do práce s kolegou. Jezdívala jsem s ním takhle několik roků, sice ne každý den, ale celkem často. Této jízdě předcházela dvoukilometrová procházka. Možná mi ty ranní cesty budou chybět.

Do osmi hodin jsem seděla se svou nástupkyní a zpracovávaly jsme pojistné události. Potom jsem šla chystat pohoštění pro své kolegy.

Dostala jsem nádhernou kytici a kávový servis z cibuláku, který mám tak ráda. Jedna z kolegyň si pamatovala, jak jsem jí s obrovským nadšením líčila, že jsem sehnala na burze krásnou cibulákovou konvičku.

Šéf mi poděkoval za práci pro firmu, druhý majitel, který je nemocný, mi poděkoval po telefonu a řekl, že kdybych kdykoliv cokoliv potřebovala, mám se na něj obrátit. Docela mě to dojalo.

Guláš chutnal, zjistila jsem to, když si "kluci" chodili přidávat.

K mému údivu mizel rychleji než bábovka ten nepodařený rybízový koláč. Všichni chválili guláš a ptali se, kdy s ním zase přijdu příště. Ocenili teplé jídlo v místnostech, kde je zima jako v ruském filmu.

Vše jsem pak uklidila, umyla skleničky, nádobí a pak ještě seděla se svou nástupkyní a probíraly jsme všechny varianty, které by se mohly vyskytnout. "Prosímtě, kdyby ti cokoliv nebylo jasné, zavolej mi." Slíbila, že ano. Následovalo několik telefonátů od lidí, se kterými jsem spolupracovala.

Po skončení pracovní doby jsem vyrazila s kolegyní, se kterou jsem spolupracovala celých třináct let ven, ona jela domů a já mířila do "Lahůdek", abych koupila něco na večer. Na rohu jsme se dlouho loučily a slíbily si, že se sejdeme. Vždyt' my dvě spolu nejen pracovaly, ale i jezdily na poznávací zájezdy. "Popřej za mě Jirkovi vše nejlepší a měj se a užívej si."

Můj muž měl totiž včera 60. narozeniny. Oslava sice proběhne až v neděli, ale během dne se ohlásila dcera a říkala, že peče tátovi dort a večer přijedou. Řekla jsem jí, že doma budeme nejdříve ve čtvrt na šest, protože musíme odvézt z Holešovic nádobí po oslavě a ještě nějaké zbývající věci, které v práci mám.

S krabicí chlebíčků a balíčky salámů jsem se vrátila do práce a začala si balit věci. Kolegové, kterým končila služba se se mnou průběžně loučili a já čekala na manžela. Přijel, věci jsme odnesli do auta, rozloučila jsem se se zbylými dvěma kolegy.

Třináct let bez dvou měsíců - čas, který jsem prožila na této provozovně, utekl. Když si připočtu i dobu, ve které jsem byla na jiné provozovně je to osmnáct roků. Ježíš, vždyt' já do firmy přišla ještě jak
o mladá ženská.

Holky dorazily chvíli po nás s dortem. Uvědomila jsem si, že jsem je neviděla skoro měsíc, nepočítám-li Skype.

Poseděli jsme pak ještě po jejich odjezdu.

Šedesát - je to jen číslo? Byl to kluk, když jsem ho poznala, bylo mu necelých dvacetdva.

Druhé D - Dovolená (Dnes)

I když se řadím mezi ranní ptáčata, která i o víkendu vstávají kolem sedmé hodiny, dnes jsem zůstala ležet a užívala si prvního dne volna. I když jsem už nespala, v posteli jsem se povalovala do třičtvrtě na osm. Zvláštní pocit, že už nemusím nikam spěchat. Nemusím se ráno dívat na hodinky, můj čas není rozplánovaný na minuty. V koupelně jsem se zdržela déle než obvykle, u snídaně jsem si četla. Pak jsem umyla nádobí po včerejším posezení a hrnky, které jsem měla v práci. Dokonce jsem si vzala utěrku a nádobí hned utírala. Kolik let už to neudělala? Většinou ho nechávám na odkapávači oschnout. Měla bych jít do sklepa uklidit tu pohromu, kterou jsem v pondělí objevila. Měla bych jít na zahradu, abych dokončila to, od čeho mě v neděli vyhnal déšt. Měla bych ....

Pak jsem se podívala na teploměr. Zjistila jsem, že je venku jen něco málo přes 1°C. I přesto, že svítí sluníčko. Z práce jsem nastydlá, nos mám jako bouchačku. Raději se budu vyhřívat v teple bytu.

I když bych měla spoustu činností na práci, sedla jsem si k počítači, pročetla poštu a potom otevřela blog. Krátce na to mi přes Skype volala Kitty, tak jsme spolu probraly co je nového. Je to stejně báječný vynález. Shodly jsme se, že je báječný i blog, díky němuž jsme našly spoustu přátel a kamarádů.

Po obědě mi to však nedalo a vzala jsem do ruky vysavač a proběhla celý byt.

Ale nepřetrhnu se, protože mám dovolenou, tak lenoším.

Třetí D - Důchod (Zítra)

Kdo ví, co bude zítra? Já osobně ne.

Pouze vím to, že mé zítra, tedy třetí D, nastane v pátek 23. listopadu, což je den, kterým se stávám důchodcem.

Přiznám se, že když mi přišel výměr, podívala jsem se na něj a pronesla k mému manželovi. "Se vším souhlasím. Je tu jen jedna věc, která mi vadí."

"A která to je?"

"Je to jedno slovo - starobní."

Důchodce ano, ale starobní? Já se přeci stará necítím.

Mé životní krédo je, že duše nestárne.

Ze svého druhého D všechny srdečně zdraví

Alena - SignoraA