Jede, jede poštovský panáček...

Vzpomínám si, jak jsem tuto písničku zpívávala jako malá holka.

Měla jsem také moc ráda Pošt'áckou pohádku od Karla Čapka a tiše záviděla panu Kolbabovi, že mohl trávit noc ve společnosti skřítků, kteří měli schopnost, číst dopis přiložením na čelo.

Pošta v mém rodném městě byla v jedné z nejhezčích budov a pošt'ačka Sedláčková, která chodila do naší ulice, znala všechny její obyvatele. Chodívala jsem na poštu ráda a čekajíc ve frontě jsem pozorovala úřednice za přepážkou, jak zručně razítkují známky na dopisech. Tehdy jsem ještě neznala poučku: "Dej volovi razítko, dáš mu moc".

Pošta, to bylo něco.

A dnešní realita?

Pošta už není jen poštou, mnohdy povýšila na banku, prodejce drobných upomínkových předmětů, či časopisů. Je to také místo, kam chodím nerada a odkud chodím většinou v ne příliš dobré náladě.

Nevím jak vy, ale já mám s Českou poštou v poslední době většinou negativní zkušenosti.

Je to i jeden z důvodů, proč mnohem raději využívám PPL a další podobné společnosti, které se zabývají doručováním balíků. Při nákupech přes internet volím možnost osobního převzetí zboží na výdejním místě.

Bohužel, občas mi však přijde něco prostřednictvím České pošty.

Objednala jsem si nějaké věci ze zásilkového obchodu, který sídlí v Pardubicích. Tento obchod má také alternativu při doručení zásilek, ale bohužel je to jen Česká pošta. Možnosti jsou zde dvě - balík do ruky, či balík na poštu. Vzhledem k tomu, že jsem nevěděla, jak rychle bude moje objednávka vyřízena, zvolila jsem variantu doručení na poštu. Co kdybych ještě v době doručení nebyla doma, ale ještě pracovala? V pátek mi z Pardubic přišel email, že zásilka byla podána na poště a bylo mi sděleno její podací číslo. V pondělí jsem se podívala na stránky pošty, abych zjistila, že zásilka je dopravována na naší poštu.

Dobrá, v úterý by mohl být balík na poště, řekla jsem si. Obvykle je doručení avizováno lístkem k vyzvednutí zásilky. Ve schránce však nebylo nic. Nevadí, asi došlo ke zpoždění.

Ale ani včera nebylo ve schránce žádné avizo. Otevřela jsem si tedy stránky pošty a z nich jsem vyčetla následující:

Co to má znamenat?

Vždyt' zásilka je i podle podacího čísla určená k dodání na poštu a tady je napsáno, že se jí neúspěšně pokusili doručit na mou adresu - tedy do ruky. Celý den jsem nevytáhla paty z domu, s kapesníkem a nosem jako bouchačka jsem prodlévala v teple bytu. Zvonek funguje, zvonili na mě dodavatelé zeleniny, kteří k nám do ulice jezdí. A s vysavačem, kvůli kterému bych teoreticky mohla zvonek přeslechnout, jsem pracovala až odpoledne.

Takže milá pošta balík 13. listopadu uložila na naší poště, aby ho 14. listopadu zkusila doručit na mou adresu? A neúspěšně? A pak ho znovu uložila?

Vzpoměla jsem si, jaké jsem měla problémy s naší poštou před necelými dvěma roky, kdy doručovatelka tvrdila, že na schránce není uvedené moje jméno. Co se tehdy rozpoutalo, nemělo obdoby.

Telefony, tak jako obvykle, nikdo nezvedal. Sedla jsem k počítači a odeslala dotaz, aby mi manipulace se zásilkou byla vysvětlena. K mému údivu mi byl email přeposlán zpět bez odpovědi. Pošta evidentně hřeší na to, že nemá konkurenci. Začínala jsem vidět rudě.

Dnes jsem se tedy vypravila na poštu. Odjela jsem na sídliště, z terminálu jsem si vytiskla lístek, posadila se a čekala, až se rozsvítí moje číslo. Po 25 minutách jsem se konečně dočkala.

Úřednice za okénkem se na mě podívala a zeptala se, kde mám papír, avizující uloženou zásilku. "Ten bohužel nemám, žádný jsem nedostala, ale mám toto" a do okénka jsem jí podala vytištěný list o uložení a neúspěšném doručení zásilky. "Nevíte, co to má znamenat?" , zeptala jsem se, poukazujíc na podtržený řádek. "To fakt nechápu, vždyt' podle podacího čísla je zásilka doručena na poštu. Zkuste se pak zeptat paní vedoucí."

Odešla dozadu hledat balík. Za chvilku se vrátila a řekla, že balík na poště není. Začínala jsem mít vztek, dovolat se na poštu nešlo, jsem nastydlá jako čuně, jedu sem dvacet minut autobusem, pak tu dalších 25 minut sedím, čekám a ted' tohle? "Jak je to možné?" zeptala jsem se. Úřednice pokrčila rameny, sedla si k počítači, chvilku něco klovala na klávesnici a pak řekla, že by ten balík tam někde měl být.

Nakonec se balík našel.

Zaplatila jsem a zeptala se, kde bych našla paní vedoucí.

Paní vedoucí reagovala až na třetí zazvonění, nebo na moje hlasité kýchání, nevím. Když vyšla ven, zeptala jsem se jí, zda by mi mohla vysvětlit, co se s balíkem dělo. Dívala se na papír, četla si a kroutila hlavou. "Tak tomu opravdu nerozumím", ponesla po chvíli. "Tak mi prosím vás řekněte, co mají dělat lidé, kteří nemají přístup k internetu, jak se dozvědí, že balík přišel?" Opět kroutila hlavou a pak mi řekla, že tohle ještě nezažila. "Vy už nedáváte do schránek avízo o doručené poště?" "Dáváme." "Ale já žádné upozornění nedostala." "Tak vám ho paní doručovatelka donese dnes." "Ale já už ten balík mám." Karel Čapek napsal kouzelnou pohádku, co by řekl na toto? Možná by napsal nějaké absurdní drama.

Paní vedoucí mi pak vysvětlila, že veškeré zásilky, které chodí z tohoto internetového obchodu, jsou doručovány pouze na poštu a pokud jí chce někdo doručit domů, musí si na poštu zavolat. Ale dovolat se sem, je unikum. Dívala jsem se na ní a tentokrát jsem pro změnu nerozuměla zase já. "Prosím vás, tak proč ten zásilkový obchod nabízí možnost doručení do ruky, když stejně všechno posílá na poštu?" Nevysvětlila mi to, nebo jsem asi opravdu nechápavá. Možná jsem si vysmrkala mozek, možná k tomu přispěla i moje blond'atá hlava, ale fakt nechápu.

Abych nevypadala jako úplný debil, paní vedoucí jsem poděkovala za její čas, rozloučila jsem se a šla čekat na autobus.

Při návratu domů jsem ze schránky vytáhla další katalog tohoto zásilkového obchodu. Aniž bych ho rozbalila, hodila jsem ho vcelku do popelnice. Porušila jsem tím jednu ze svých zásad. Já totiž odpad třídím. Dnes jsem mezi směsný odpad hodila papír v plastovém obalu. Samozřejmě, ani dnes žádné avizo z pošty doručeno nebylo.

Odpoledne jsem otevřela email a tam jsem měla odpověd' z České pošty, která mi sdělovala, že můj dotaz byl postoupen Oddělení poštovních technologií. Co by asi na tohle řekl pan Kolbaba?

Děsím se však jedné věci.

Zásilka totiž nebyla kompletní a z faktury jsem vyčetla, že jedna položka není momentálně na skladě a že mi bude doručena dodatečně v nejbližším možném termínu.

Sakra, já na tu poštu budu muset znovu!