Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 14. listopadu 2012

3D


Dlouho jsem se zamýšlela nad tím, jak tento článek nadepsat.
3D se mi jeví jako příhodný nadpis, i když jsem uvažovala také nad "Včera, dnes a zítra". Ale tak se už jmenoval starší báječný italský film.


První D - Derniéra (Včera)

Včera jsem byla naposledy v práci.
Dokončila jsem snad vše, co jsem dokončit měla a současně dokončit mohla. Věřím také, že jsem zpracovala detailně všechny manuály k práci tak, aby se má nástupkyně v nich vyznala. Doufám, že bude pokračovat v mé práci, aniž by jí potkaly nějaké problémy a zádrhele. Držím jí palce.

Poslednímu dni předcházely velké přípravy. Chystala jsem pohoštění na závěrečné rozloučení.
V sobotu ráno jsem koupila v Makru více než 5 kilo hovězí kližky. Uložila jsem jí do ledničky, udělala rychlý oběd a pak až do tmy pracovala s manželem na zazimování zahrady. Byla jsem kvůli předchozí nemoci ve skluzu. Večer jsem si ještě naložila maso na nedělní oběd a pak usnula sedíc na židli.
V neděli dopoledne znovu zahrada, odkud nás v půl dvanácté vyhnal déšt'. Udělala jsem rychlý oběd a pak se pustila do cibule a kližky. Krájela, brousila nože, brečela nad cibulí. Současně jsem přemýšlela nad tím, co k tomu upeču sladkého.
V pondělí jsem se domluvila se svou nástupkyní, že bych se potřebovala "po anglicku ztratit" z práce o něco dříve. Musím jít domů vařit. Podařilo se. Přiřítila jsem se domů o dvě hodiny dříve, rychle se převlékla a pustila se do guláše. Předem nakrájené maso a cibule byl výtečný nápad. Když už bylo vše v hrnci, stále jsem ještě neměla jasno, co upeču. Dvě Hery jsem měla vyndané z ledničky a stále nebylo rozhodnuto. Že by jablkový koláč? Ve sklepě mám zavařený jablkový rozvar. Vydala jsem se do sklepa a tam zjistila, že mi nějaká sklenice "vybunzírovala" a zbylé lahve jsou v něčem, co barvou a konzistencí připomíná ropu. Na bílé polici se to vyjímalo. Co ted'? Na úklid ted' absolutně není čas. No nic, v mrazáku mám rybíz. Vrátila jsem se do bytu a chystala ovocný koláč. Vzpoměla jsem si, že mám ještě v lednici 3 bílky - já, šetřílek.
Přidala jsem je do těsta, domnívajíc se, že koláč bude ještě lepší, než obvykle. Na těsto zmrzlý rybíz, navrch žmolenka a šup s tím do trouby.
Manžel si obíhal doktory kvůli řidičáku a slíbil, že mě pak se vším odveze večer do práce.
Koláč už voněl z trouby. Otevřela jsem jí a viděla jsem uprostřed plechu "Kunětickou horu", která se celá houpala. Nevím, zda to způsobily bílky navíc, či moje snaha, aby dílo bylo co nejlepší, nebo snad ten zmrzlý rybíz. Kraje koláče se už téměř připalovaly, střed byl vysoký, syrový a navíc z něj vše sjelo do krajů. Vzpoměla jsem si na svojí maminku. Vždy, když si dávala co nejvíce záležet, dílo se nezdařilo. A naopak? Když pekla jen proto, aby bylo něco ke snídani, bylo pečivo excelentní. Asi to tak funguje i u mě.
Vzala jsem si druhou mísu, dala do ní Heru, cukr a začala třít. Pak jsem přidala další ingedience, vymazala formu na bábovku a po nevydařeném koláči jsem do trouby dala péci ještě bábovku. Dodělala jsem guláš a jen doufala, že se povedl.
Manžel přijel od doktora a už od dvěří volal: "Jé, tady to krásně voní". Míchala jsem ve dřezu s vodou guláš, aby trochu vychladl. "Co to ještě pečeš?" , ptal se muž. "Bábovku, podívej se, jak dopadl ten koláč." "Nojo, je nějak do kopečka."
Guláš jsem vychladila, bábovka se z formy krásně vyklopila a pak se chladila na dlaždicích. Připravila jsem si malé cibulky, oloupala, nakrájela na kolečka a zabalila do mísy. Manžel přinesl ze sklepa karton piva, do tašky jsem zabalila misky a lžíce na guláš, další potřebné nádobí a lahev sektu. Přemýšlela jsem, co s tím nepovedeným koláčem. Nakonec jsem ho rozkrájela, na velký tác jsem naskládala jednotlivé porce a nepovedený střed jsem nechala na plechu. Malý kousek jsem ochutnala a zkonstatovala, že je to celkem k jídlu. Hrnec z gulášem jsem přebalila smršt'ovací fólií, aby v autě neudělal nepořádek, koláč a bábovku zabalila do pečícího papíru. Cestou jsme ještě koupili dva bochníky chleba a krátce před osmou večerní jsme byli u nás v práci. Hlídač mi otevřel a já skládala věci do lednice. Karton s pivem se mi tam už nechtěl vejít. Co budu dělat? Hlídač se na mě podíval a řekl: "Alčo, klidně ho nech tady na podlaze, neměj strach, že by ti to pivo zteplalo." Měl pravdu, já byla ze všech příprav rozhicovaná tak, že jsem si ani neuvědomila, že se v práci netopí.
Ráno jsem jela do práce s kolegou. Jezdívala jsem s ním takhle několik roků, sice ne každý den, ale celkem často. Této jízdě předcházela dvoukilometrová procházka. Možná mi ty ranní cesty budou chybět.
Do osmi hodin jsem seděla se svou nástupkyní a zpracovávaly jsme pojistné události. Potom jsem šla chystat pohoštění pro své kolegy.
Dostala jsem nádhernou kytici a kávový servis z cibuláku, který mám tak ráda. Jedna z kolegyň si pamatovala, jak jsem jí s obrovským nadšením líčila, že jsem sehnala na burze krásnou cibulákovou konvičku.


Šéf mi poděkoval za práci pro firmu, druhý majitel, který je nemocný, mi poděkoval po telefonu a řekl, že kdybych kdykoliv cokoliv potřebovala, mám se na něj obrátit. Docela mě to dojalo.

Guláš chutnal, zjistila jsem to, když si "kluci" chodili přidávat.
K mému údivu mizel rychleji než bábovka ten nepodařený rybízový koláč. Všichni chválili guláš a ptali se, kdy s ním zase přijdu příště. Ocenili teplé jídlo v místnostech, kde je zima jako v ruském filmu.

Vše jsem pak uklidila, umyla skleničky, nádobí a pak ještě seděla se svou nástupkyní a probíraly jsme všechny varianty, které by se mohly vyskytnout. "Prosímtě, kdyby ti cokoliv nebylo jasné, zavolej mi." Slíbila, že ano. Následovalo několik telefonátů od lidí, se kterými jsem spolupracovala.

Po skončení pracovní doby jsem vyrazila s kolegyní, se kterou jsem spolupracovala celých třináct let ven, ona jela domů a já mířila do "Lahůdek", abych koupila něco na večer. Na rohu jsme se dlouho loučily a slíbily si, že se sejdeme. Vždyt' my dvě spolu nejen pracovaly, ale i jezdily na poznávací zájezdy. "Popřej za mě Jirkovi vše nejlepší a měj se a užívej si."

Můj muž měl totiž včera 60. narozeniny. Oslava sice proběhne až v neděli, ale během dne se ohlásila dcera a říkala, že peče tátovi dort a večer přijedou. Řekla jsem jí, že doma budeme nejdříve ve čtvrt na šest, protože musíme odvézt z Holešovic nádobí po oslavě a ještě nějaké zbývající věci, které v práci mám.

S krabicí chlebíčků a balíčky salámů jsem se vrátila do práce a začala si balit věci. Kolegové, kterým končila služba se se mnou průběžně loučili a já čekala na manžela. Přijel, věci jsme odnesli do auta, rozloučila jsem se se zbylými dvěma kolegy.

Třináct let bez dvou měsíců - čas, který jsem prožila na této provozovně, utekl. Když si připočtu i dobu, ve které jsem byla na jiné provozovně je to osmnáct roků. Ježíš, vždyt' já do firmy přišla ještě jak
o mladá ženská.


Holky dorazily chvíli po nás s dortem. Uvědomila jsem si, že jsem je neviděla skoro měsíc, nepočítám-li Skype.
Poseděli jsme pak ještě po jejich odjezdu.

Šedesát - je to jen číslo? Byl to kluk, když jsem ho poznala, bylo mu necelých dvacetdva.


Druhé D - Dovolená (Dnes)

I když se řadím mezi ranní ptáčata, která i o víkendu vstávají kolem sedmé hodiny, dnes jsem zůstala ležet a užívala si prvního dne volna. I když jsem už nespala, v posteli jsem se povalovala do třičtvrtě na osm. Zvláštní pocit, že už nemusím nikam spěchat. Nemusím se ráno dívat na hodinky, můj čas není rozplánovaný na minuty. V koupelně jsem se zdržela déle než obvykle, u snídaně jsem si četla. Pak jsem umyla nádobí po včerejším posezení a hrnky, které jsem měla v práci. Dokonce jsem si vzala utěrku a nádobí hned utírala. Kolik let už to neudělala? Většinou ho nechávám na odkapávači oschnout. Měla bych jít do sklepa uklidit tu pohromu, kterou jsem v pondělí objevila. Měla bych jít na zahradu, abych dokončila to, od čeho mě v neděli vyhnal déšt. Měla bych ....
Pak jsem se podívala na teploměr. Zjistila jsem, že je venku jen něco málo přes 1°C. I přesto, že svítí sluníčko. Z práce jsem nastydlá, nos mám jako bouchačku. Raději se budu vyhřívat v teple bytu.

I když bych měla spoustu činností na práci, sedla jsem si k počítači, pročetla poštu a potom otevřela blog. Krátce na to mi přes Skype volala Kitty, tak jsme spolu probraly co je nového. Je to stejně báječný vynález. Shodly jsme se, že je báječný i blog, díky němuž jsme našly spoustu přátel a kamarádů.

Po obědě mi to však nedalo a vzala jsem do ruky vysavač a proběhla celý byt.
Ale nepřetrhnu se, protože mám dovolenou, tak lenoším.


Třetí D - Důchod (Zítra)

Kdo ví, co bude zítra? Já osobně ne.
Pouze vím to, že mé zítra, tedy třetí D, nastane v pátek 23. listopadu, což je den, kterým se stávám důchodcem.
Přiznám se, že když mi přišel výměr, podívala jsem se na něj a pronesla k mému manželovi. "Se vším souhlasím. Je tu jen jedna věc, která mi vadí."
"A která to je?"
"Je to jedno slovo - starobní."
Důchodce ano, ale starobní? Já se přeci stará necítím.
Mé životní krédo je, že duše nestárne.

Ze svého druhého D všechny srdečně zdraví

Alena - SignoraA

32 komentářů:

  1. Hm, já myslela že tu bude nějaký trojrozměrný film a ono takové nádherné povídání. Alenko 60 bude za dva roky mému AP, tak jestli bude vše tak jako nyní, budou také oslavy!-:) Ale kdoví co čas přinese, takže jak píšeš "kdo ví co bude zítra" - je ta lepší varianta!-:)

    OdpovědětVymazat
  2. Alenko, tak vítej mezi námi! Utíká to jako voda, já když šla do důchodu tak jsem se také necítila na ten starobní, ale co s tím? Nic. A to, jak jsi psala, že Ti říkávala maminka, když chceš něco mít hodně dobré... u mne to funguje také tak.¨

    OdpovědětVymazat
  3. Taky mne naštve, když mne někdo tak označí, protože se pořád cítím tak na dvacet... dokud nedojdu ráno do koupelny a nevidím se v zrcadle. Je to prostě nespravedlivý.

    OdpovědětVymazat
  4. [1]: Kdybych měla více času, asi bych namalovala nějaký trojrozměrný obrázek. Tedy, pokusila bych se o něj.

    OdpovědětVymazat
  5. Manželovi přeji dodatečně všechno nej, a tobě jen samé radosti doma. Doufám, že nebudeš jak moji rodiče, kteří celý svůj společný život vstávali ráno o půl čtvrté aby se ze Smíchova dostali na šestou do Vysočan do ČKD. A první společný důchodový týden si nechali nařízeného budíka aby ho mohli z ohromnou radostí zase zamáčknout a spát dál

    OdpovědětVymazat
  6. Tak už jsem v obraze, Ali, tvému odchodu do důchodu ještě předchází řádná dovolená, takže jsi až do 22. listopadu včetně v pracovním poměru.

    OdpovědětVymazat
  7. Ali, tak vítej mezi nás!! Také nemám ráda slovo "starobní", "důchodce" a ani ten "senior" se mi nelíbí. Ale, co naděláme. Když odmyslím ta slova, celkem tento stav ujde, má určité výhody a pokud zdravíčko slouží a exekutoři neťukají na dveře, jsem celkem spokojená. Tak si pomalu zvykej.

    OdpovědětVymazat
  8. Co ale mají na ten výměr napsat? Mladá, zachovalá důchodkyně? Možná, že právě proto ten důchodový věk pořád posunujou. Abychom už se opravdu cítili starobně. Když si uvědomím, že nebýt hloupých reforem, byla bych už prvním rokem v důchodu....takhle mě čeká ještě sedm let!

    OdpovědětVymazat
  9. Ježíš, jak já ti závidím. Překousla bych i to slovo starobní. Jenže si musím nechat zajít chuť a ještě nadlouho. Sice jsem už dvě děti vychovala, s dvouma jsem tak v polovině, ale klidně bych ten důchod brala. Sice můj otec tvrdí, že má míň času než když chodil do práce, ale mně by bohatě stačilo, když bych nemusela vstávat na budíka. Až budu v důchodu ( jestli v nějakém kdy budu ), vyhodím ten krám do popelnice.

    OdpovědětVymazat
  10. Tak jsem dočetla až sem. Jedním dechem. Jsem na Tvém blogu chvilinku a netušila jsem, o čem píšeš. Tak jsem to četla jako detektivku. To konečné rozuzlení mne nenapadlo! Takže blahopřeji Ti ke vstupu do (starobního) důchodu. To je tak, když někdo vpadne na blog a neví, o čem je řeč. Omlouvám se. Čtení to bylo ale hodně napínavé. Blahopřeji i manželovi k jeho jubileu. Hodně štěstí vám oběma do nového života!

    OdpovědětVymazat
  11. S tím gulášovým pohoštěním to byl výborný nápad a nakonec jak píšeš, měl úspěch i ten rybízový koláč, takže rozloučení se spolupracovníky dopadlo báječně. Já o tuto možnost přišla tím, že nám tři roky před mojím řádným důchodem zavřeli podnik, takže jsem nastoupila do důchodu předčasného a od té doby si užívám "Havaje" a nikdy jsem nelitovala, že jsem tak udělala, i když jsem přišla o dost peněz. Manželovi k jeho šedesátinám, přeji všechno nejlepšíí!

    OdpovědětVymazat
  12. Alenko, krásně ses rozloučila. Důchod sis zasloužila, užívej si ho, dokud můžeš. Jednou to stáří dorazí a nic nebude jako dřív. Přeju ti, aby to bylo co nejpozději.

    OdpovědětVymazat
  13. Tak nevím, jestli gratulovat, asi to musí být hodně zvláštní pocit po takové době odejít a už nikdy víc nemuset... Ale co, hezky jsi se rozloučila, myslím, že ty jsi hodně akční a tak se nudit nebudeš . Hlavně, aby sloužilo zdraví a toho volna sis tak mohla užít :).

    OdpovědětVymazat
  14. Alenko, tak se nakonec rozlučka podařila, guláš se nepřipálil, flašky s pivem se nerozbily a i ten nepovedený rybízový koláč nakonec zmizel rychlostí tajícího sněhu.

    OdpovědětVymazat
  15. Alenko, vítej ve světě svobodnějších, byť ne zrovna vysmátých občanů této země. Z výměru by člověk zaplakal nejen kůli slůvku "starobní", ale zejména díky té částce, kterou ti stát přizná za to, že jsi nebyla líná a celý život jsi tvořila hodnoty a platila daně.

    OdpovědětVymazat
  16. Tak vítej mezi důchodce.Je to fajn.Času budeš mít málo, s tím počítej.Všichni si myslí,že my důchodci jsme "nevytíženi", tak na nás "přesunou" nějaké věci-ale my rádi svým drahým pomůžeme....

    OdpovědětVymazat
  17. Myslel jsem, že guláš má přívlastek "volební".

    OdpovědětVymazat
  18. [19]: Jak se tak na to koukám, mám v tom guláš.

    OdpovědětVymazat
  19. Tak si uzívej zaslouzeného duchodu a na to prídavné jméno se muzes,vsak vís co!Nejak se to musí jmenovat,dulezité je,abys byla jeste dloooouho zdravá a uzila si ho,coz ti ze srdce preji!

    OdpovědětVymazat
  20. Úplně jsi mě rozesmála Ali s Kunětickou horou .Ale že chutnala.

    OdpovědětVymazat
  21. Alenko,tak hlavně ať slouží zdraví a ostatní se už nějak vyvrbí. S holčičkama určitě  nuda nebude.Slovo starobní je určitě lepší,než říkat "invalidní" .Mně trvalo pět let,než jsem se s tím sžila, pak jsem si řekla,už je mně tolik,jako kdybych postaru  šla do důchodu,tak říkám místo invalidní-šla jsem dřív. Alenko,tak po dovolené hurá k časové svobodě.Teda pokud okolí a okolnosti dovolí.

    OdpovědětVymazat
  22. [5]: Manželovi to moc ráda vyřídím. Já jsem budíka vypnula, ale většinou jsem se stejně budila sama a to protivné zvonění jsem měla jen jako pojistku. Zatím jsem po oba dva dny ráno slyšela cvaknutí ve čtvrt na šest - takže jsem stejně byla vzhůru. Ten pocit, že nemusím vstávat, byl nádherný.

    OdpovědětVymazat
  23. [8]: Heli, děkuji za přivítání. Já vím, že jsou to jen slovíčka a že s tím nic nenaděláme.

    OdpovědětVymazat
  24. Alenko nejprve ta šedesátka k té přeji zdravíčko a pohodu. Pak dovolená, no uznej nebyla báječná? Byla, určitě už tím, že už nemusíš ráno vstávat do tééé práce. No a nakonec "Starobní důchodce", holka na to se povznes   !!! Jsme mladé, krásné , ale jóóó, jsme čupr holky do nepohody co si nyní užívají toho zaslouženého důchodu. No jo, já vím ty až od zítřka.

    OdpovědětVymazat
  25. [4]: Tak to vůbec neznám. Myslím, že v Německu se tohle vůbec neřeší. Je to svobodná země a jak víš i co se týče rychlosti na dálnicích. Ne jako tady. Není pozůstatek totality?

    OdpovědětVymazat
  26. Už jsem se díval v internetu jak je to s Německem. Prohlídka je jen dobrovolná a jen diskutuje, že by mohla být povinná ve věku 8O let.   

    OdpovědětVymazat
  27. [26]: Manželovi to moc ráda vyřídím .

    OdpovědětVymazat
  28. Milá Alenko, taky jsem už na odpočinku více než deset let. Odcházela jsem do předčasného o tři roky dříve, protože se novému vedení nelíbilo, že chodím o holi a kazím image podniku. Jak absurdní, že? Od té doby na bývalé pracoviště nechodím, ale scházím se s děvčaty mimo objekt, kde jsem 35 let pracovala. Připojuji se ke špalíru gratulantů, abych popřála Tvému drahouškovi vše nejlepší. Ta šedesátka se slaví dlouho, vždy se najde kamarád z vojny, ze školy, z dětství, takže do konce roku může ještě nějaká sklenička navíc někde být. Ale hlavně zdraví přeji vám oběma. Pěkné dny předadventní k tomu.

    OdpovědětVymazat
  29. Alenko, blahopřeji ti, že jsi se ve zdraví (když odmyslím nynější nachlazení) dopracovala do důchodu. Teď si užívej volného času.

    OdpovědětVymazat
  30. Starobní důchodce zní trochu strašidelně. Kdyby se místo toho používalo např. věkově splňující nebo nějak podobně.

    OdpovědětVymazat
  31. Tak já nejsem ranní ptáče, jsem typická sova. 60? To bude mít moje maminka v pátek. Hodně zdraví!

    OdpovědětVymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤