Už jsem to zažila

Několikrát se mi to už stalo.

Něco prožívám, nebo vidím a najednou si uvědomím, že už se to stalo, že už jsem v téhle situaci někdy byla, že už jsem to viděla.

Déjà vu. Tato dvě slova jsou pro mě srozumitelná, protože jsou francouzská a já pět let tento krásný jazyk studovala. Ke své smůle musím přiznat, že ted' už ho umím jen minimálně. Ale byly doby, kdy jsem si četla i francouzské knihy - à quoi bon parler? ^*)

Pokud se jazyk přestane používat, jak se tomu stalo i mě, vytěsní se z hlavy, doslova se vypaří a ze znalostí je pak jen jedno velké nic - rien.

Lidský mozek je naprosto dokonalý orgán a mnohdy nás překvapí. Dokáže vytěsnit například tu mojí francouzštinu, stejně tak i nepříjemné zážitky, vždyt' lépe se vzpomíná na to hezké, aby pak na druhé straně ze svých zákoutí "vydoloval" nějakou dávno už zapomenutou vzpomínku. Intenzivní pocit, že opakovaně prožívám situaci, kterou jsem už někdy zažila, mám občas. Dokonce se mi stává, že vím, jak bude právě probíhající děj pokračovat. Je to zvláštní? Asi ne. Vědecky je tento stav nazýván paramnézií a odborná literatura uvádí, že déjà vu prožije většina populace.

Jedna taková vzpomínka: ve Vyšebrodském klášteře jsem byla jen jednou. Je tomu už pár let. Prohlídka s průvodkyní začínala v kapli a když jsme vešli dovnitř, měla jsem pocit, že už jsem tu někdy byla. To prostředí bylo pro mně důvěrně známé a já najednou věděla, že zazní hudba. A během chvilky se ozval odněkud zpěv....  Déjà vu? A nebo jen tušení, co by mohlo přijít? Opravdu jsem tu byla poprvé. A ne-li, tak možná někdy v minulém životě.

^*) kde jsou ty časy?