Mezi moje záliby patří historie, cestování, poznávání nových krajů a fotografování.
Před každou další cestou se snažím získat nějaké informace o místě, které navštívím.
Ráda se proto o své poznatky z cest podělím.

"Půjdu kamkoliv, pokud je to kupředu."
David Livingstone


Vítejte na mém blogu ...

středa 8. března 2023

Italský deník 2022 - 6. část

 Pokračování předchozí části


Úterý 7. června 2022

Spala jsem nějak hůř. Stále jsem se budila a dívala se na hodinky, kolik je. Po sedmé jsem vylezla z postele, zavřela opatrně dveře u ložnice a sedla si s deníkem na terasu. Muž mně překvapil, vstával chvilku po mně. Po snídani jsme se opět vydali k moři. Lenošení na lehátku, plavání v moři a četba. Jako bychom se toho nemohli nabažit. Chybělo nám to. A také nebylo kam spěchat. 


Před polednem jsme šli domů na oběd. Všimli jsme si, že dveře vedlejšího apartmánu mají klíč zvenku. Tak nám naše sousedky asi odjely. Pak jsme zaregistrovali lístek na stole, kde se s námi loučily a přály nám „bella vacanza“. Uvařila jsem kávu a po ní se pak pustila do přípravy oběda. Po siestě jsme se vrátili zpátky k moři a v dalším pokračování lenošení jsme vydrželi do půl sedmé. 

Cestou zpátky jsem si dívala u zdi hotelu Pizzomunno po kočkách a „povedlo se mi“ si zvrtnout kotník. Prostě nemehlo. Belhala jsem se uličkou k rezidenci a v hlavě mi rezonovalo. "Jak stará, tak blbá." 



Po sprše jsem vyndala z lednice sáček s ledem, který jsme měli připravený na chlazení pití. Zabalila ho do utěrky a kotník si ledovala.  Pak jsem si všimla, jak zvláštně se zbarvuje obloha, kterou shora zakrývaly mraky. Došla jsem si pro foťák, abych to garganské stmívání zdokumentovala, kotník - nekotník. A znovu jsem fotila voňavé oleandry.






Takhle jsme bydleli
 

Garganské stmívání

Večer jsme znovu hráli žolíky. A já opět prohrávala. Je to zvláštní, když jsme doma, vůbec nás nenapadne žolíky vyndat. To spíš hrajeme s vnoučaty „prší“ a další hry.  U karet a dobrého vína jsme vydrželi do půl dvanácté.


Středa 8. června 2022


Probudila jsem se krátce po sedmé hodině a když jsem zapínala mobil, měla jsem tam zprávu od syna. Zemřela moje nejlepší kamarádka. Seděla jsem v kuchyni a tekly mi slzy. Vždyť byla o šest let mladší než já. Co se mohlo stát? Pracovala jsem s její maminkou a Ivu poznala ještě jako středoškolačku. Tehdy jsem jí nabídla tykání a ona si toho moc považovala. Prostě jsem byla už v té době vdaná paní, která bydlela ve stejné ulici. Bydlely jsme opravdu jen pár kroků od sebe. Když se mi narodil syn, bylo mi už přes 25 roků. S miminem v kočárku jsme tehdy byli na svatbě a pak Iva přišla s dotazem, zda by mi nevadilo, kdyby měla stejný kočárek. Prý se jí ten náš líbí úplně nejvíc. Její první syn je mladší o osm měsíců, než ten náš. Po roce a půl měla druhého syna a já pak dceru. Co my všechno spolu prožily? Kolikrát jsme si vzájemně hlídaly děti? Kde všude jsme spolu všichni byli? Naše děti vyrůstaly společně a dodnes se přátelí. A já vůbec netušila, že má Iva nějaké problémy. Seděla jsem v kuchyni a smutnila. Hlavou mi šel zvláštní film. Sakra! Co se mohlo stát? Když jsme spolu mluvily naposledy, domlouvaly jsme, že se za nimi, až se vrátíme z Itálie, pojedeme podívat na Orlík, kde tráví léto na lodi. Tak už nepojedeme. 

Když vstal muž, všiml si, že nejsem v pořádku a já mu se slzami v očích řekla, co se stalo. Máme zavolat Karlovi? Budeme vypadat jako zvědavé hyeny. Na pohřeb z Gargana určitě nepojedeme. On to určitě pochopí, až mu po návratu vyjádříme soustrast.

Po snídani jsme se opět vydali k moři. Našlapovala jsem opatrně, kotník se po včerejším ledování docela uklidnil. Moc jsme cestou nemluvili, ta zpráva z Čech nás oba rozhodila. Foukal hodně ostrý vítr a nad garganskými kopci obloha černala. Podle předpovědi, na kterou jsem se dívala včera na internetu, by dnes mělo pršet. Asi i nebe bude ronit slzy. 

Ani jsem nešla do vody. Už jen při představě, že budu na lehátku v mokrých plavkách, mi byla zima. Muž do moře vlezl a potom se klepal jako drahý pes. V půl jedenácté černé mraky zakryly slunce a nebyl důvod sedět ve větru na pláži. Ani naši italští sousedé ze třech vedlejších lehátek tu nebyli. Jen jeden z party se přišel podívat, zda jim vítr neodnesl nafouknutý bazének s hračkami, který měli pod lehátkem. Po pozdravu jen ucedil „bruto tempo“. Ano, bylo opravdu nevlídné počasí. Po odchodu souseda jsme se zvedli a vydali se k dočasnému domovu. Pláž byla poloprázdná, plavčík krčil rameny a zamával nám. 

Obloha začala znovu tmavnout a hrozila deštěm. Rezidence byla hodně bohatá na zeleň, kromě oleandrů tu byly i tamaryšky a spousta stromů, jak listnatých, tak i jehličnanů. Zašli jsme tedy k bazénu, kde obloha nebyla zakryta zelení, abychom se podívali na mraky, které se blížily. Udělala jsem několik fotek a pak jsme se vrátili zpátky k apartmánu. 











Uvařila jsem oběd a po něm jsme seděli na terase. Vítr se trochu uklidnil a vykouklo občas i sluníčko. Zvažovali jsme, že podnikneme nějaký výlet, ale muž, který měl zapnutý notebook, upozornil, že podle předpovědi bude pršet. 

Takže jsme opět vyrazili na pláž a já si sebou konečně vzala foťák. V rezidenci jsem s ním fotila kytky a hlavně Ira. Všechny předchozí fotky z pláže byly pořízeny mobilem. Snažila jsem se číst, ale myšlenky jsem měla stále někde rozutíkané. Asi tu smutnou zprávu z hlavy jen tak nedostanu. Vítr rozfoukal černé mraky, které byly dopoledne a nad mořem byly jen bílé obláčky. Ale asi někde sprchlo. Závany větru byly chladné. 


Pohled na historické centrum Vieste

Kostel a klášter San Francesco

Pizzomunno a bílé útesy Vieste


Pohled z pláže na jih

V šest jsme zabalili ležení a šli zpátky do rezidence. 


Trubač popínavý na zdi sousední rezidence

Marhaník "Legrelleae", jinak též granátové jablko

Zvažovali jsme, že se večer vydáme pěšky po Lungomare do historického centra. Přeci nebudeme takhle neakční. Tři dny na relaxaci po cestě jsme si vybrali už včera a ten dnešek byl navíc. Na druhou stranu, není kam spěchat. Navíc mi doktoři doporučili, že mám hlavně hodně odpočívat. A navíc ten zvrtnutý kotník také ještě nebyl to pravé, ořechové. Ale kdybych si ho zabandážovala....

„Hele, nepamatuješ si, který den bývaly trhy ve Vicu?“, zeptal se muž. 

„Myslím, že ve čtvrtek a střídalo se to s Ischitellou.“ 

„Tak se tam zítra zajedeme podívat, když ve Vieste nebyly.“ 

„Tak jo.“ 

Ocenila jsem, že se muž snaží rozptýlit mou chmurnou náladu. Já si trhy užívám, já italské trhy miluju. Muž to se mnou jen sdílí. :-)  A pokud trhy také nebudou, uděláme si procházku hezkým starým městem. Udělala jsem večeři, po ní jsme si chvíli četli a když už na knihy nebylo téměř vidět, opět jsme vytáhli karty. Obloha byla zatažená a kolem neustále hřmělo. Vypadalo to, že bouřka je v kopcích Gargana.



Pokračování příště.



37 komentářů:

  1. Další krásná část z deníčku provázená hezkými fotografiemi. Ty druhy oleandrů se mi opravdu moc líbí. Já znám jen jednoduché, bílé a rtůžové. ty ostatní jsem ještě neviděla. Je to nádhera. Přeji ti Alenko, krásný večer.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jaruško, moc děkuju a jsem ráda, že se ti fotky líbí. 👍👍 Oleandrů je obrovská spousta, než jsme začali jezdit na jih znala jsem jen některé. První krémový mám z vysokoškolské menzy na Albertově, druhý červený jsem si koupila v Holešovické tržnici. A pak jsme začali cestovat, nejprve do Chorvatska a pak do Itálie. Mám jich doma slušnou sbírku, kvetou mi. Ale tak krásně jako na jihu, ne.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  2. Álo, moc si tvoje popisování dovolených a foto užívám. My jsme byli ubytovaní kousek od Vieste, u takového jezera nebo co to bylo Varano? už je to delší dobu...Jiřina z N.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jiřinko, moc děkuji. 🍀💓 Určitě to bylo Lago di Varano, které je obrovské. Ze severní strany je úzký pruh země. Severně moře a jižně jezero, které je částečně slané. Na jedné straně toho úzkého pruhu je Capojale a na druhé Foce Varano a mezi nimi je spousta ubytovacích kapacit, byť všude kolem je národní park. V těchto místech jsme byli v roce 2005 ubytování v Cinque stelle. Veliká rezidence s chatami, bungalovy a mobilhomy.
      Na jih od jezera je větší město Cagnano Varano, které také nabízí spoustu ubytování. Myslím si, že jste mohli být na té úzké kose.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  3. Alenko,to se tak krásně čte.Vždy se u toho zasním a vzpomínám na naše dovolené a hned bych kmoři vyrazila.S tím kotníkem mám
    podobný zážitek.Jeli jsme do Chorvatska s tříletým vnukem.Ubytování jsme měli v karavana v kempu,kde část patřila manželům z Liberce
    První den jsem blbě spadla ze schůdků z karavanu a už jsem se nemohl postavit na nohu.Kotník.Manžel mi ho ledoval,měla jsem z toho hrůzu,hodně to bolelo.Už myslím ráno jsem se na nohu postavila a dokonce jsme si ke konci pobytu udělali výlet do pohoří Paklenica.
    Byli jste na krásném místě,fotografie jsou nádherné.
    Měj se hezky

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, moc děkuji a jsem ráda, že se ti článek a fotky líbí. 💓🍀 Já mám ty kotníky takové volnější, nebyl to můj první výron a obávám se, že ani ne poslední. Loni se mi to "povedlo" ještě jednou během prázdnin v pantoflích na klínku. Jak čtu, vidím, že nejsem sama.
      Obávala jsem se, že mě bude kotník na dovolené omezovat, ale zvládla jsem to rozchodit. Přiznám se, že jsem byla opatrnější a delší výšlapy jsem si ho zpočátku fixovala.
      Na Paklenicu vzpomínám, je to nádherný kus země.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  4. Alenko, takové zprávy v tak nádherných kulisách. To je moc smutné, to se z hlavy jen tak nedostane. Na jedné dovolené jsem dostala zprávu o autonehodě hodně blízkých lidí. Všichni přežili, ale rozhodilo mě to pěkně... Snad alespoň ten kotník a počasí se vám umoudřilo.
    Přeji příjemný den. Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, přiznám se, že pořád se mi to vrací. Kdykoli jdu ulicí, čekám, že se Iva objeví v okně, nebo že zavolá ze zahrady. Vídám jen jejího smutného muže a opuštěného jezevčíka. Bohužel i smrt je součástí našich životů.
      Smutné a špatné zprávy dovolenou dokáží znepříjemnit. Sice se to člověk snaží vytěsnit, ale vrací se to. Je dobře, že tví blízcí to tehdy všichni přežili.
      Kotník se umoudřil, počasí občas zazlobilo. O tom bude další pokračování.
      Měj hezké dny. 🍀💓

      Vymazat
  5. Alenko, nás taky na dovolené dostihla podobná zpráva, pohřeb jsme stihli hned po návratu, ale na pohodě to nepřidá. Zvlášť když je to člověk hodně blízký. Ale to je život.
    Těším se na pokračování a trhy. Měj pěkný den. Jitka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jituš, my to rozloučení nestihli. Zpráva přišla v prvním týdnu pobytu a my tam byli na tři týdny. Snažila jsem se to vytěsnit, ale občas se mi všechno vracelo. Ale jak píšeš, je to život. Na prahu sedmdesátky se smiřuji, že už se, bohužel, kácí i v našem lese.
      Na pokračování pracuji a slibuji, že budou i trhy.
      Měj hezké dny. 🍀💓

      Vymazat
  6. Alenko, zase jsem si krásně početla a prohlédla fotky. Oleandry jsou krásné, kdysi jsme si dva přivezla z Chorvatska. Chvilku to vypadalo, že se jim bude dařit, ale v paneláku to pro ně není to pravé ořechové. To bouřkové nebe je děsivé. Měj se, zdravím, pá 😉

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, moc děkuji za komentář. Oleandry nejsou moc náročné. V jejich domovině je to v podstatě plevel, který roste všude. Já je zimuji na chodbě, respektive na schodišti, takže cesta k nám do patra je lemována zelení. Ty, které jsem si dovezla loni z Vieste, jsou na okně v bytě. Vypadá to, že přežily všechny. Sestra je mívala také v paneláku, nechávala je na chodbě. Zda je má ještě teď netuším, neviděla jsem jí už víc než deset let.
      Měj hezké dny. 🍀💓

      Vymazat
  7. Se zvrknutim nohy u more mamebtake sve zkusenosti, pred lety se to stalo priteljyni v Recku krome ledovani jsme museli koupit i puncosku (jakousi poloortezu)...Pekne fotky, skoda te smutne zoravy...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Honzo, já si sebou vozím stále pružná obinadla a mám také navlékací bandáž na kotník. Tak trochu s tou svou nešikovností počítám.
      Děkuji moc za pochvalu fotek. Smutek bohužel k našim životům patří.
      Přeji hezké dny.

      Vymazat
  8. Aleno, ráda jsem si početla. Vieste vypadá jako hezké městečko a moc se mi líbily fotky oleandrů

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Stáni, moc děkuju a jsem ráda, že se ti fotky líbí. Vieste je krásné město, budu ještě o něm psát.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  9. Alenko, další krásné psaní a fotky. Měj pohodovou sobotu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marti, moc děkuji a jsem potěšená, že se ti můj příspěvek líbí.🍀
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  10. Milá Alenko,
    tohle je prostě můj nejmilejší Večerníček. :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Dorko, jsem potěšena, že vidím Tvůj komentář. 💓🍀S Večerníčkem budu samozřejmě pokračovat.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  11. Krásné obrázky, smutné povídání. Snad tvou bolest zmírnilo to kouzelné moře a překrásné oleandry. Připomnělo mi to mou dovolenou na Benecku, kdy mi přišla zpráva, že zemřela moje kolegyně v práci. Nebylo to nečekané, měla rakovinu slinivky, ale i tak mě to strašně zasáhlo, byla jako moje druhá máma, znaly jsme se dobře přes patnáct let.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkuji za milý komentář. 🍀💓 Snažila jsem se smutné myšlenky vytěsnit, ale vracely se. A přiznám se, že se vrací i teď po třičtvrtě roce.
      Naprosto rozumím tomu, že tě zpráva po odchodu blízké kolegyně zasáhla. My se s Ivou znaly a přátelily dlouhých 48 let. Měla jsem i báječný vztah se jejími rodiči. S maminkou jsem pracovala a její tatínek mně svým způsobem nahrazoval toho mého, který odešel před skoro 45 roky. I tohle přináší život.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  12. Já vám ty zahraniční večery a mořský vzduch ták závidím! Už se těším až s malým taky někam vyrazíme! Krásný víkend

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Malý vyroste, než se naděješ a potom určitě vyrazíte někam, kde bude příjemně a krásně.✊🌴🌞 Utíká to strašně rychle, vidím to na svých dávno dospělých dětech a čtyřech vnoučatech.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  13. Večery u moře mají neopakovatelné kouzlo a u vína tím spíš.
    Zprávy o úmrtí známých jsou vždy zdrcující, zrovna v tomto týdnu jsem se dozvěděl o smrti jednoho kolegy z Prahy, jemuž za hodně vděčím, který nečekaně zemřel na běžkách (podrobnosti neznám).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Miloši, s tím naprosto souhlasím. Kouzla večerů u moře a k tomu sklenka lahodného vína, jsou nezapomenutelné. 👍🥂🌞.
      Jsme bohužel už ve věku, kdy blízcí a přátelé odcházejí. Mně v listopadu odešla spolužačka, odpoledne jsme spolu mluvily po telefonu a vše bylo v pořádku. Po příchodu domů domů zemřela na embolii. Ani se nestačila svléknout. Bohužel, i tohle je součást života.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  14. Vija
    Tvé psaní mě vrací do léta loňského a navozuje těšení na to co nás čeká. Ráda čtu tvůj deník. Těším se na pokračování. Hezkou neděli. J.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, moc děkuji za milý komentář. I já se moc těším na slunné letní dny.
      Na pokračování pracuju, ale jde mi to pomaleji, než bych chtěla.
      Měj prima jarní dny🍀👍

      Vymazat
  15. Ali, jak vidět, i bella vacanza mohou mít své chmury, přece jen jste tam byli dost dlouho. Jak se ti rekreanti střídají, člověk to vnímá a přece by čekal aspoň podání ruky, že? A co se vlastně Tvé kamarádce stalo, asi odešla nečekaně... Myslím, že ten trubač na snímku má švagrová na j. Moravě, je to možné? Už se těším na ten italský trh. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, i ty chmury a smutné události, které nás životem provází, patří k našim životům.
      Na podání ruky u italských sousedek jsem nečekala. Měly jiný životní rytmus, chodily pozdě spát a také pozdě vstávaly. Mně ten papírek s přáním hezké dovolené potěšil.
      Iva měla mozkovou příhodu. Protože zemřela doma, byla nařízena pitva a při ní bylo zjištěno, že měla velký nádor. Asi o něm nevěděla. Možná je útěchou to, že smrt byla rychlá.
      Trubač mám také, dostala jsem ho od kamarádky před necelými dvěma roky, loni se docela slušně rozrostl, ale ještě zatím nekvetl.
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  16. Alenko, hezký další díl seriálu. Moc se mi líbí květy grantového jablka. Měj se dobře, Lenka.
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Leni, jsem moc ráda, že se ti článek a květy granátového jablka líbí. 👍🌸
      Měj hezké dny.

      Vymazat
  17. Smutné povídání s krásnými fotkami.
    Hezký den, Alenko. ❤

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nikolko, moc děkuji a přeji hezké jarní dny. 🍀💓

      Vymazat

MOC DĚKUJI ZA VAŠE KOMENTÁŘE ❤❤❤